V našem článku tě zasvětíme do fungování této skupiny, představíme ti taktiky, jaké muži používali k získání sexuálních otrokyň a poskytneme ti i názor historika Mgr. Zbyňka Vydry, Ph.D. z Pardubické univerzity, kterého jsme se zeptali, zda byla do obchodování s ženami zahrnuta i Česká republika a jak je možné, že takové zvěrstvo mohlo fungovat více než 70 let.
Organizace Zwi Migdal svého vrcholu dosáhla ve 20. letech 20. století, kdy pod ní spadalo více než 430 pasáků, kteří ovládali více než 2 000 nevěstinců se zhruba 4 000 ženami pouze v Argentině. Dovedeš si představit, kolik žen si tak zotročila po celém světě? Není se čemu divit, že roční obrat těchto kriminálníků činil padesát milionů dolarů, což je více než jedna miliarda českých korun. Úspěch této organizace pramenil ze skutečnosti, že její členové byli vázáni přísnými pravidly, která byla založena na pořádku, disciplíně a poctivosti.
Zajímavé také je, že o fungování Zwi Migdalu neexistuje mnoho informací ani článků. Historika Zbyňka Vydry jsme se proto zeptali, zda je důvodem to, že se svět snaží na tuto skupinu organizovaného zločinu zapomenout, nebo zda je to kvůli nejistým důkazům.
„Druhá možnost je z mého pohledu jednoznačně pravděpodobnější. Důkazů a pramenů o činnosti tajné zločinecké organizace je málo a jsou roztříštěné po celém světě (Velká Británie, USA, Švýcarsko, Argentina ad.). Současně úplně neplatí, že by se o Zwi Migdal vůbec nepsalo. V poslední době se objevily různé žurnalistické texty (hlavně na webu) a i odborné texty,“ říká historik.
Proč Zwi Migdal?
Původně obchodníci s bílým masem vystupovali pod názvem Varsovia Jewish Mutual Aid Society, proti čemuž se v roce 1927 ohradil polský velvyslanec v Argentině a podal oficiální stížnost týkající se použití názvu města Varšava. Kriminální organizace se proto přejmenovala na Zwi Migdal, čímž chtěla vyjádřit uznání zakladateli Luisovi Zwi Migdalovi.
Modus operandi aneb jak nalákat mladé dívky
Organizace k sobě lákala dívky a mladé ženy hned několika způsoby. Jedna ze strategií byla následující: Dobře vychovaný a elegantně vypadající muž navštívil chudé židovské vesnice a mladým lidem nabízel práci v domovech bohatých Židů v Argentině. Ze strachu z budoucnosti a chudoby mnohdy rodiče na tuto nabídku velmi rádi kývli a poslali své dcery pryč s tím, že se jim konečně dostane slušného života.
Další takovou lstí bylo najít hezké dívky a oženit se s nimi při obřadu známém jako shtille chupah, což je židovský výraz pro rychlý svatební obřad. Hned po něm se dívky rozloučily se svými rodinami, nalodily se na lodě do Argentiny v domnění, že jsou na cestě k lepší budoucnosti, ale jen pár hodin po vyplutí je čekalo překvapení. Žádný lepší život, ale výcvik sexuálních otrokyň, které byly hned po vylodění prodány dál či provdány za místní muže.
Nedokážeš sexuálně uspokojit klienta? Budeš bitá!
Život sexuálních otrokyň rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem a prostitutky, které nedokázaly sexuálně uspokojit své klienty, byly brutálně zbity, pokutovány a v lepším případě poslány za prací do venkovských domů.
Ač by se mohlo zdát, že s tolika otrokyněmi budou pasáci ztrácet přehled o transakcích, nebylo to tak. Každá obchodní transakce byla zaznamenána a pasáci pravidelně pořádali trhy, na nichž vystavovali nahé nově příchozí dívky, a to dokonce na veřejných místech, jako jsou hotely a kavárny.
Na to, zda byly mezi sexuálními otrokyněmi i dívky z Československa, nám odpověděl historik. „To asi vyloučit zcela nelze, ale nezdá se mi to příliš pravděpodobné. Když už, tak by se nejspíš mohlo jednat o Židovky z Podkarpatské Rusi, bavíme-li se o Československu. A v době Rakouska-Uherska o dívky z Haliče či Bukoviny,“ míní Zbyněk Vydra.
Znamená to tedy, že Československo do polského zločinu nijak zapojeno nebylo? „České země v rámci Rakousko-Uherska (před 1918) a Československo (1918-1939) zjevně nebyly žádným důležitým místem aktivit Zwi Migdal. Souvisí to s hlavními migračními proudy z východní Evropy: chudé ženy z východní Evropy, velice často Židovky, se snažily emigrovat od USA či Latinské Ameriky (Argentina byla na počátku 20. století velmi častým cílem) a tam začít ‚nový život‘. Toho využívaly a zneužívaly právě organizace typu Zwi Migdal. Migrace z východní Evropy vycházela především z regionů východního Polska, Ukrajiny, Rumunska,“ uvádí na pravou míru historik Zbyněk Vydra.
Do prodeje sexuálních otrokyň nikdo nezasahoval
Tyto aktivity nikdo nezakazoval, neboť vládní úředníci, soudci, ale také novináři pravidelně trhy i nevěstince navštěvovali a v případě zákazu prodeje mladých žen by pak šli sami proti sobě. Úředníci města, politici a policisté byli podplaceni a pasáci měli opravdu silné spojení a kontakty po celém světě.
Na organizaci bylo skoro nemožné zaútočit, neboť se nepyšnila pouze kontakty, ale také slušnou zásobou zbraní. Přesto se však našli tací, kteří se pokusili její fungování zničit. Aktivita skupiny byla často využívána k posílení antisemitismu, proti čemuž se postavila skupina Židů v Brazílii, které se nelíbilo, že nejen kvůli fungování Zwi Migdalu byli mnohdy východoevropští Židé považování za kriminálníky a propagátory politického radikalismu. K nim se postupně začali přidávat i další lidé a nad organizací se stahovala mračna.
Zwi Migdal se rozdělila do několika menších skupin a jeden z vůdců, Simon Rubinstein, si dokonce založil vlastní spolek s názvem Ashkenazum. Vykoupil pozemky na okraji Buenos Aires, na nichž založil vlastní hřbitovy pro zesnulé otrokyně a na kupčení s lidskými životy se začalo upínat čím dál více pozornosti.
Jak je vůbec možné, že takto nebezpečná zločinecká organizace fungovala více než 70 let? „Samotnou délku trvání organizace bych nepokládál za něco výjimečného. Různé zločinecké gangy a organizace fungují desítky i více let, např. sicilská mafie také nepřetržitě operuje od 19. století. Určitě bych to ale neoznačil za normální ani akceptované. Rozhodně se jednalo o nelegální trestnou činnost. “ říká historik Zbyněk Vydra.
Konec díky prostituci Raquel Liberman
Finální úder Zwi Migdal obdržel od bývalé otrokyně a prostitutky Raquel Liberman. Ta se do organizace dostala poté, co zemřel její manžel a na dva malé syny zůstala sama. Aby se uživila, začala pracovat jako prostitutka, čímž si vydělala na otevření obchodu se starožitnostmi, který později pasáci přepadli, připravili ji o veškeré úspory a donutili jí tak vrátit se zpět k prostituci.
Nikdo netušil, jak silná osobnost Raquel je a sami pasáci se domnívali, že i tato nekalost bude jen další z mnoha, která jim projde. Liberman ale zkontaktovala policistu Julia Alsogaraye, o němž věděla, že nepřijme žádné úplatky a jednoho dne neohlášeně vklouzla do jeho kanceláře, kde mu podrobně popsala fungování Zwi Migdalu, což policii umožnilo zahájit vyšetřování.
Případu se ujal soudce Rodriguez Ocampo, který také odmítal podplácení a začalo dlouholeté soudní řízení, které skončilo až v září roku 1930. „Samotná existence organizace Zwi Migdal přímo ohrožuje naši společnost,“ prohlásil Ocampo, když udělil trest odnětí svobody 108 pasákům.
Ti se však proti rozsudku odvolali a v lednu 1931 se případu chopili zkorumpovaní vyšší úředníci ministerstva, kteří všechny muže kromě tří propustili. Kauza se však dostala do médií a pobouřená veřejnost úřady přesvědčila, aby přistoupily alespoň k nějakým trestů. Stovky pasáků byly deportovány ze země, ale postupně se stále vracely zpět.
Zda v kupčení pokračovali však není jisté, podle historika Zbyňka Vydry byla organizace rozpuštěna: „Pokud je mi známo, organizace byla zničena během 30. let 20. století. Např. v Argentině se konal velký proces v roce 1930. A jelikož Argentina byla hlavní základou Zwi Migdal, tento zásah postupně ochromil celou organizaci i v dalších zemích.“
