Jako probíhal ve skutečnosti boj o život po srážce s ledovcem?
Trvalo téměř tři hodiny, než se slavný Titanic 15. dubna 1912 v průběhu noci potopil. Očití svědci, kteří přežili, později popsali hrdinské chování cestujících i zbabělé jednání některých lidí. Mezi pasažéry byl i krejčí Michal ze Slovenska, kterému se podařilo zachránit alespoň své děti.
- Které filmové postavy byly velmi podobné realitě
- Jak si syn Slováka Michala pamatuje na Titanic
- Kolik by tě vyšel lístek do první třídy
- Proč statistiky poukazují na vyšší úmrtnost lidí z nižších tříd
- Jak se žena bohatého byznysmena rozhodla, že s manželem zemře na lodi
Tragédie odhalila lidské charaktery
Stavitel Titanicu Thomas Andrews nejlépe rozuměl tomu, do jakého problému se po nárazu s ledovcem dostali, a proto vyzýval cestující, aby urychleně nastoupili do záchranných člunů. Kapitán Edward Smith rozhodl, že nejprve budou evakuovány ženy a děti. Podle svědků se stavitel Andrews — na rozdíl od jiných privilegovaných mužů — nepokoušel opustit loď, ale dělal vše proto, aby pomohl.
Přes palubu přehazoval do moře lehátka a další předměty, kterých se mohli lidé ve vodě chytit. Když se Titanic blížil pomalu ke dnu, přesunul se do kuřácké místnosti, kde podle svědectví stevarda Johna Stewarta přibližně dvě hodiny po půlnoci hleděl na jeden z obrazů, píše BBC. Čekal, až ho zaplaví vlny ledového oceánu a odejde ze světa společně s legendárním Titanicem.
Zatímco stavitele Thomase Andrewse lidé za jeho činy chválili, kritika se snesla na výkonného ředitele firmy White Star Line J. Bruce Ismaye, pod kterou patřil Titanic. Ten prý do záchranného člunu nastoupil přibližně 20 minut před potopením lodi. Později tvrdil, že se ve člunu musel otočit zády k Titaniku.
„Nechtěl jsem vidět, jak jde ke dnu. Jsem rád, že jsem to neudělal,“ cituje jeho slova, která vyznívají tak, jako kdyby ho trápila víc ztráta lodě než lidských životů, The Telegraph. V negativním světle ho v oscarovém filmu Titanic vykreslil i režisér James Cameron.
Když se Ismay nakonec dostal na záchrannou loď Carpathia, zařídil si soukromou kajutu, ve které následující dny údajně strávil na opiu. Obyčejní lidé se přitom měli mačkat společně v jídelně. K následné kritice okolí se veřejně nevyjadřoval a raději se stáhl do pozadí.
Po mediálním tlaku, z něhož se podle rodiny nezotavil, odstoupil z funkce. „Jakékoliv ambice, které jsem měl, jsou úplně pryč a moje životní práce je zničena. Už nikdy nechci znovu vidět loď — a to jsem je tak miloval,“ napsal v jednom ze soukromých dopisů své přítelkyni.
Luxus, který si nemohl dovolit každý
Pasažéři na Titanicu se podle ceny zakoupeného lístku zařadili do několika tříd. Podle toho jim na lodi přidělili pokoje, společenské prostory, stravování a podobně. V první třídě cestovali hlavně zámožní byznysmeni, mezi které patřil i John Jacob Astor IV., svého času jeden z nejbohatších mužů na světě a zároveň nejbohatší pasažér Titanicu.
Ani bohatství ho však neochránilo před osudem, který čekal dalších více než 1 500 cestujících. Jeho žena Madeleine, se kterou v té době čekal dítě, přežila.
Lidé z první třídy si do osudného večera 14. dubna užívali luxus, o jakém se ostatním pasažérům ani nesnilo. Pořádně za ale zaplatili. V horní části lodi určené pro zákaznickou elitu se nacházelo 39 soukromých apartmánů, které si mohli zájemci zarezervovat za tehdejších 870 £. V přepočtu na dnešní ceny mluvíme podle BBC o částce přibližně 79 000 £ (přes 2 miliony korun). Klasické pokoje první třídy stály výrazně méně — 30 £ (v přepočtu na dnešek přes 75 tisíc korun).
TASR uvádí, že náročnější cestující si mohli na lodi pochutnávat i na slovenských vínech z Prešpurku, respektive ze současné Bratislavy. Konkrétně prý šlo o vína z Palugyayových sklepů, které nesly název Chateau Palugyay.
K první třídě ve filmovém Titanicu patřila i fiktivní postava hrdinky Rose DeWitt Bukater (Kate Winslet). Stejně jako ona nikdy neexistoval ani její diamantový náhrdelník s názvem The Heart of the Ocean, který tvůrci vytvořili pouze pro účely filmu.
Třešničkou na dortu pro první třídu byla obrovská jídelna, ve které ve snaze vytvořit lidem pohodlí při stravování hrál v pozadí profesionální orchestr vedený houslistou Wallacem Hartleym. Do historie se jeho členové zapsali díky tomu, že navzdory okolnímu chaosu na lodi po nárazu do ledovce nepřestávali hrát.
Druhou třídu tvořili převážně turisté pracující jako učitelé nebo duchovní, uvádí BBC. Kromě toho ve druhé třídě byly například zaměstnanci nejbohatších zákazníků z první třídy — řidiči, chůvy a podobně. Patřilo mezi ně i osm členů orchestru. Druhá třída spala v kajutách s palandami a v jídelně pro ně hrál klavírista. Za lístek si zaplatili zhruba 12 £/350 korun (v přepočtu na současnost téměř třicet tisíc korun).
Na Titanicu se ve druhé třídě společně se svými dvěma syny Edmondem a Michelem plavil i Slovák Michal Navrátil, narozený v Seredi, který pracoval jako krejčí v Nice.
Co se dozvíš po odemknutí?
- O příběhu Slováka ze Seredi na Titanicu
- Jak popsala očitá svědkyně střelbu do pasažérů
- Jak ti, kteří přežili, vzpomínají na orchestr, který nepřestával hrát ani tehdy, když se Titanic potápěl
- Co se stalo s mužem, který jako první zahlédl ledovec
