Nebezpeční recidivisté a vrazi žijí v každé zemi a ani Česka republika není výjimkou. Dnes ti přinášíme již pátý díl seriálu Po stopách českých zločinců odsouzených na doživotí, v němž ti představíme další čtveřici těch nejbrutálnějších vrahů, které najdeš v českých věznicích.
Kazda býval normálním klukem, netrpěl nedostatkem přátel, jeho rodina neřešila žádné vážnější problémy, a přesto se v něm kolem 18. narozenin něco zlomila. Při návalu agrese zbil svého spolužáka, následně napadl i faráře z Kralic na Hané a okolí se ho začalo bát a podezřívalo ho, že se přidal k satanistům. To ovšem nebyla pravda a jak se později ukázalo, Kazda trpěl psychickou poruchou, které se říká pudová agrese. To ovšem tehdy ještě nikdo nevěděl...
Jeho psychický stav se začal zhoršovat 22. října 2002, kdy Dušan popíjel v jedné z hospod a na cestu domů si přivolal taxi. Právě v autě na něj přišly první choutky zabíjet. Řidiče dvakrát prudce uhodil pivní lahví do hlavy. Ten se samozřejmě vyděsil, z automobilu utekl a za volant si sedl sám recidivista, který taxikáře začal pronásledovat, najíždět na něj, jeho pokus o vraždu ale selhal a Kazda se tak odebral do malé vesničky Dub na Moravou. Tam zazvonil u fary a když místní farář viděl, že má poraněnou ruku a je celý od krve, rozhodl se mu pomoci.
Farář Cyril Vrbík Kazdu pozval do fary, očistil mu ruku a ovázal mu ji. „V tu chvíli jsem dostal chuť faráře zabít,“ řekl Kazda později u výslechu. Starému muži podrazil nohy, dupal mu po obličeji, a nakonec ho bodl do krku. Pak si šel v klidu prohlédnout budovu, v níž k masakru došlo a při obchůzce našel sekeru, kterou popadl a muži ji zasekl přímo doprostřed čela. „Stál jsem tam a díval se, jak umírá,“ dodal pak.
Následně se sám udal na policii a ihned začalo kolečko výslechů. „Nevím, proč jsem to všechno udělal. Byl to prostě impulz. Ještě před činem jsem věděl, že faráře udeřím. Toho, co jsem udělal, ale nelituji,“ prohlásil tehdy. Soudní znalci odhalili, že Kazda jednal pod vlivem poruchy osobnosti a při vraždění přesně věděl, co dělá. Tím se stal pro společnost velmi nebezpečným a od soudu nakonec odešel s doživotím. Ve věznici se prý dal na víru, pravidelně studoval Bibli a přijal svaté biřmování.
Juraj Kučerák rád zabíjel psy a kočky. Dívce na rande bil hlavu o vodovodní kohoutek ve zdi a nakonec se dopustil dvojnásobné vraždy
Juraje Kučeráka asi nikdy nečekala zářná budoucnost, ale zároveň nikdo neočekával, že by se jeho život tolik zvrtl. Jeho otec byl umístěn do psychiatrické léčebny, matka o rodinu příliš nepečovala a Juraj musel být v pouhých šesti letech poslán do dětského domova. Žádná rodina ho však nechtěla, neboť byl romského původu, měl IQ na úrovni 76 bodů a za pomoci vychovatelek dokončil pouze čtyři ročníky zvláštní školy. Neměl kamarády, neměl rád zvířata a jak sám řekl, malé tvory raději zabíjel.
„Nemám je rád. Když začne štěkat pes, leze mi to na nervy. Už jsem jich hodně zabil. Praštím je do hlavy a pak zaškrtím. Kočky? Ty také nemám rád. Zabíjím je tak, že je roztočím a praštím s nimi o zeď,“ prohlásil.
Jakmile Kučerák dosáhl plnoletosti, dětský domov opustil a odstěhoval se za příbuznými na Karvinsko, kde se marně pokoušel najít práci, a tak většinu času zůstal na podpoře. Do první potyčky se dostal v roce 1991, kdy se snažil vynutit si pohlavní styk se svým strýcem, u kterého bydlel. Ten však odmítl a Kučerák ho proto napadl sekerou, za což byl odsouzen k podmínečnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců.
Po propuštění, konkrétně v roce 1993, pozval Juraj na rande mladou dívku z tamní zvláštní školy, vzal ji do opuštěného domu na kraji města a tam po ní požadoval sex. To však šestnáctiletá žačka odmítla, což tehdy dvaadvacetiletého Kučeráka rozčílilo a dívce hlavu omlátil o vodovodní kohoutek ve zdi. „Existuje člověk, kterého miluju! Se vším všudy. A budu ji mít rád pořád. Až budu v zemi, tak ji budu mít pořád rád,“ křičel pak u soudu s tím, že napadenou dívku miluje.
Neuplynul ani měsíc a Kučerák se dopustil první vraždy. Psalo se 14. května, Juraj dostal své dávky a když přišel domů, jeho strýc mu za žití pod jeho střechou sebral tisíc korun, což výbušného mladíka rozčílilo. S příbuzným pak přesto vyrazil do hospody, kde se opil a muži se začali hádat.
„Začal mi nadávat do chuligánů, tvrdil, že je mnohem lepší než já….Chytal mě za vlasy, chtěl mě škrtit… Dal jsem mu facku, až upadnul. Tak jsem ho nadzdvihnul za košili a asi osmkrát ho pravačkou udeřil do obličeje. Tekla mu z pusy krev, hýbal rukama, jak se chtěl bránit. Pak už jen ležel bez hnutí na zádech. Vzal jsem židli a tou sem ho asi šestkrát praštil do hlavy. Pak jsem mu silně dupnul pravou nohou na krk. Bylo slyšet takový vzdech nebo zachroptění. Bylo mi jasné, že už je po něm. Už jen proto, že mu z nosu a úst vyšplíchla další krev, až jsem si umazal tenisky,“ řekl později vrah.
Po vraždě došel pro sekeru, strýce seknul do krku, odvlekl ho do sklepa, jeho tělo polil vínem a zaházel ho starými hadry a odpadky, aby údajně zakryl zápach těla. Dveře do sklepa pak zatloukl hřebíky, schoval strýcovi osobní věci, aby vzbudil dojem, že odcestoval do zahraničí a z místa činu smyl krev. Nikdo by tehdy tělo pravděpodobně nenašel, pokud by se mladík nerozhodl vraždit znovu...
Druhou obětí se stal Michal Kovařík, který se dal s Kučerákem do řeči v hospodě, kde také pracoval. Právě to, že měl práci, Juraje fascinovalo a rozhodl se vykrást jeho byt. Jednou v noci čekal před domkem, než Kovařík zhasne a půjde spát a jakmile se tak stalo, popadl sekyru a vydal se do domu.
„Ležel na gauči, byla mu vidět jen hlava a vlasy. Jak jsem v tu chvíli nad ním stál, ani nevím jak, nijak sem nad tím nepřemýšlel, jsem uchopil sekeru oběma rukama a ostřím asi třikrát nebo čtyřikrát vzal Kovaříka po hlavě. Nijak nereagoval. Pak jsem ho udeřil asi osmkrát tupou hranou sekery, opět do hlavy,“ vypověděl později.
„Po tom, co jsem Kovaříka několikrát udeřil sekerou do hlavy, zašel jsem do kuchyně a rozsvítil. Na stole ležela peněženka. Napadlo mě, že kdybych viděl ty peníze dřív, asi bych ho nezabil. Jenomže do bytu jsem se vkradl potmě a peněženku jsem neviděl. Proto jsem Kovaříka zabil, abych mohl ty peníze hledat… Co jsem měl dělat? No co jsem měl dělat? Měl jsem ho hladit?!“ dodal pak.
Kučerák pak tělo zastlal dekami a polštáři a do domu vesele dál docházel. Toho si však všimni sousedé, kterým to přišlo podezřelé a vzhledem k hnilobnému zápachu, který se k nim linul, vnikli do domu a našli rozkládající se tělo. Policisté pak již šli na jistotu, objevili i tělo zavražděného strýce a Kučerák si tak za své hrůzné činy u soudu vyslechl verdikt, který ho poslal do vězení na doživotí.
Miloslav Sláma brutálně vraždil staré ženy. Škrtil je, kopal, bil a lámal jim žebra
Miloslav Sláma do svých 34 let, než došlo k jeho odsouzení, spáchal sedmadvacet loupeží, sedm krádeží, dva podvody, v jednačtyřiceti případech porušil domovní svobodu, pokusil se o čtyři vraždy a tři ženy ve věku 82, 82 a 91 let zavraždil. Prvních trestných činů se dopustil už před rokem 2000, ale s těmi brutálnějšími začal až v roce 2002, kdy začal přepadávat staré ženy v Praze. Bylo jich zhruba 34 a na všechny použil stejný postup. Vyhlédl si je na ulici, sledoval je domů a tam je požádal o tužku a papír s výmluvou, že přišel ke svým známým, kteří nejsou doma a rád by jim nechal vzkaz. Choval se slušně, předstíral nesobeckého člověka a když se dostal do bytu přepadených, tak zaútočil.
Při útocích byl podle znaleckých posudků velmi brutální, své oběti škrtil šátkem, kopal je, bil, lámal jim žebra a několika ženám dokonce zalepil ústa páskou či jim do pusy narval roubík. První vraždy se pak dopustil 11. března 2002 na Marii Malé, jejíž sousedi si všimli, že žena již delší dobu nevyšla z bytu a zavolali policii.
Ta po otevření bytu našla starou paní přivázanou šálou k židli, s přelepenými ústy a v zuboženém stavu, pročež musela být ihned převezena do nemocnice, kde jen o pár dní později útoku podlehla. Příčinou smrti byla zranění v oblasti krku, dlouhá doba bez jídla a pití a dvě zlomená žebra a lopatka. Než žena zemřela, stihla policistům popsal průběh napadení, což jim později pomohlo při pátrání.
K druhé vraždě se Miloslav Sláma odhodlal 20. ledna 2003. Jeho obětí se stala 91letá Růžena Bernášková, kterou si vrah vyhlédl ve spořitelně. Opět ji sledoval domů, vyjel s ní výtahem k bytu, použil svůj trik s papírem a tužkou a ženu udusil. Rukou ji zmáčkl krk a druhou končetinou ji zakryl dýchací cesty, což při pitvě potvrdila i zlomená jazylka a krevní výrony v oblasti nosu, úst a krku. Sousedé dokonce slyšeli ženy volání o pomoc, ale do bytu se nedokázali dostat.
Policie po vrahovi sice již pátrala, ale Sláma přeci jenom stihl zabít ještě jednu ženu. Zesnulou Janu Hovorkovou našel v bytě její syn, který se vrátil za zahraničí a na to, co viděl, už asi nikdy nezapomene. Paní Hovorková ležela na podlaze v ložnici, byla zaházená peřinami a v ústech měla roubík. I v tomto případě byla oběť udušena, a navíc měla zlomenou hrudní kost, obratle a žebra, což značilo, že zemřela velmi brutálním a trýznivým způsobem.
Důkazy, ale také svědci, přivedli policii na správnou stopu a ta Miloslava Slámu zadržela a obvinila. U vraha nebyla zjištěna žádná psychická porucha, IQ měl průměrné a znalci se shodli na tom, že se jedná o egocentrického jedince s dissociální poruchou. Za brutální vraždy nakonec od soudu v roce 2004 odešel s doživotím.
Rodina ho kritizoval, tak ji vyvraždil. Miloslav Širůček zastřelil otce, matku i bratra
Miloslav Šimůnek měl první problémy se zákonem už v brzkém věku a ve zhruba 20 letech byl odsouzen za krádež auta. Na podzim roku 2014 byl pak z vazby propuštěn a vrátil se domů do Tučap, kde bydlela jeho rodina. Ta však z jeho chování nadšená nebyla a mladého Šimůnka často kritizovala, což mnohdy vedlo i k velkým hádkám. Při jedné takové se tehdy 25letý Miloslav naštval, popadl otcův legálně držený revolver a začal střílet.
Na chodbě domu nejprve ranami do hlavy zastřelil otce a v kuchyni matku, což samozřejmě slyšel i jeho bratr, který se před běsnícím monster snažil utéct do kotelny, avšak marně. Šimůnek ho dostihl a dvěma ranami ukončil i jeho život.
„Tátu jsem zabil pod tlakem z hádek. Nevím, proč jsem bratra zabil jako prvního, protože ten podle mne vůbec o krádežích nevěděl a do hádek se ani nemíchal. V posledních letech o tom stále přemýšlím, ale nevím,“ lhal pak u soudu o pořadí svých činů.
Těla obětí mladý vrah následně ukryl, sousedům namluvil, že rodiče i bratr měli autonehodu a leží v nemocnici a sám se odjel bavit do baru. Odhalit pravdu však policistům netrvalo dlouho a Šimůnek se ke všemu přiznal. Tedy pouze u výslechu. U soudu pak zapíral, porotu se snažil obměkčit lživými informacemi a vinu dokonce svaloval na svého mrtvého bratra.
„Vypověděl pod tíhou skutku a silného prožitku, kdy likvidoval své vlastní geny. Teprve potom o výpovědi přemýšlel a začal tvrdit, že je obětí policejní zvůle. Není v něm pokora ani lítost a pro společnost je hodně nebezpečný,“ říká předseda senátu.
Miloslav Šimůnek byl uznán vinným, a protože při soudu nevykazoval lítost ani emoce a v závěru si dokonce začal vymýšlet, že rodinu zabil v sebeobraně, byl odsouzen na doživotí. „Podle mého názoru není schopen nápravy. Doufáme, že dostane doživotí,“ řekl jeho dědeček.
