Ivan Buchinger: McGregor už nemá šanci vrátit se na vrchol. Všichni v top desítce lehké váhy v UFC by ho sežrali (Rozhovor)

Je mu pětatřicet let, ale nedělá mu problém v kleci vyškolit nebo doslova zničit o generaci mladší zápasníky. Žádný český ani slovenský bojovník ho ještě nedokázal porazit. Vyhrál titul v organizacích M-1 Global a Cage Warriors, zápasil také v KSW nebo XFN.

Momentálně je ovšem šampionem pérové a lehké váhy v domácí organizaci Oktagon MMA. Brzy ho čeká třetí zápas o opasek ve velterové divizi do 77 kilogramů. V ní ale ještě nikdy předtím nezápasil a půjde tedy o pro něj zcela novou zkušenost. Pokud se mu podaří vyhrát, bude to už neuvěřitelná čtyřicátá výhra v jeho MMA kariéře.

S Ivanem Buchingerem jsme si povídali po tréninku v trnavském Spartakus Fight Gymu a pro Refresher mimo jiné prozradil i to, jak bude podle něj vypadat nejbližší zápas s Čechem Davidem Kozmou, jak momentálně vypadá jeho příprava nebo zda nepřemýšlel o tom, že by po této výhře ukončil kariéru se třemi opasky.

Kromě toho, že jste dvojnásobným šampionem, jste už i dvojnásobným otcem. Jaké jsou vaše pocity?

Ano, minulý týden v úterý se mi narodila dcerka, jmenuje se Lana. Je zdravá a v pořádku, stejně jako maminka. Takže je všechno jak má být.

Plánujete ji vést k bojovým sportům, až bude starší?Určitě ne. Nelíbí se mi, když ženy dělají bojové sporty a když to dělají soutěžně, ani se na to nedívám. Myslím si, že k ženám se více hodí něco jiného, ​​jako například tanec, případně atletika.

Čili jste zastáncem staré školy, která ženské MMA zápasy neuznává?

Ano (smích). Můj sedmiletý syn ale momentálně chodí na řeckořímský zápas a je to velmi atletický typ. Nechci ho nutit do bojových sportů, ale když ho to bude bavit, samozřejmě, že ho nechám, aby se tomu dále věnoval. Nyní ho baví zkoušení různých technik, ale nemá rád, když to zkoušejí oni na něm (smích).

Předpokládám tedy, že chcete, aby se v zápasení dále zlepšoval

Hlavně chci, aby sportoval.

To znamená, že to, jestli se jednou bude stejně jako vy věnovat právě MMA, je ještě sporné?

Ano. Přece jen je MMA brutální sport a strašně ničí tělo. Uvidíme. Ale pořád na mě skáče, bije mě. A má skutečně pořádnou sílu, že si občas říkám, jak je to možné. Takže něco přece jen zdědil po mně (smích).

Váš poslední zápas s Vojtou Barboríkem v Oktagonu byl nejenže zápasem roku, ale pravděpodobně nejlepším zápasem v historii organizace. Vnímáte to s odstupem času stejně? Díval jste se na ten zápas ze záznamu?Díval jsem se na ten zápas už několikrát. Byl to opravdu brutální a kvalitní zápas, byly tam různé obraty ať už na zemi nebo ve stoje. Nechybělo v něm nic, co MMA potřebuje.

Šlo o náročnou pětikolovou bitvu a koneckonců i dost vyrovnaný zápas, oba jste dostali co proto. Jak dlouho jste se po tomto zápase zotavoval a dával dohromady? Musel jste jít i do nemocnice?

Ne, to nebylo třeba. Byl jsem hodně unavený, ale nebyl jsem vysloveně zničený. Samozřejmě jsem měl monokl a další modřiny, ale jinak jsem byl v pohodě. Dal jsem si zhruba deset dní pauzu a vrátil jsem se k tréninku, protože jsem čekal, že může přijít brzy nějaká další nabídka k zápasu.

Bylo tam mezi vámi hodně špatné krve, je to už všechno urovnáno? S Barboríkem jste si na konci přece jen podali ruce.

Ani bych neřekl, že špatné krve. Ale řeknu upřímně, že mě Vojta fakt vytočil tím, co řekl na tiskové konferenci, že on si nemyslí, že vyhraje, on je o tom přesvědčen. Tehdy jsem se rozhodl, že ho musím zlikvidovat. Tehdy jsem se přepnul do takového módu, že jsem věděl, že tam prostě musím jít vyhrát.

Stát se prvním dvojnásobným šampionem Oktagonu MMA byl předpokládám určitě super pocit. Jak jste to oslavil?

Popravdě jsem oslavy nějak neřešil, ale na dalším turnaji Oktagonu jsem se trošku uvolnil (smích). Jednu oslavu ale zorganizoval můj otec. Pozval ty, co mě na zápas přišli podpořit a kámoše z Gabčíkova, sourozence a podobně. Ale nepil jsem tam kvůli tréninku.