Writer Martin o graffiti kdysi a dnes: Všechno změnil internet. Zatímco my jsme museli vymýšlet a zkoušet, dnes existují návody

Když se už blížíme ke zmiňované legálce, přinutíme Martina zavzpomínat, kdy měla tvorba graffiti na Slovensku největší rozmach. „Určitě to bylo v 90. letech, minimálně já to tak vnímám,“ dodává writer s tím, že jednoznačně tomu dopomohl zmíněný časopis a později i web ArtAttack, který zveřejňoval tvorbu různých writerů.

Podle Martina ale graffiti nejsou v pozadí nebo na úpadku ani dnes. Tvrdí, že se spíše jen změnil způsob, jak se jednotliví umělci prezentují. „Přestože není časopis, writeři řeší vlastní weby a sociální stránky.“

Writer se domnívá, že za poslední roky je graffiti jamů a akcí dokonce více než kdykoli předtím. „Stále se objevuje více legálních stěn i akcí, a to v několika městech. V minulosti se konaly hlavně v Bratislavě či v jiných velkých městech, dnes jsou jamy dokonce někdy i na vesnicích. Teď se mi stává, že je za měsíc ohlášeno tolik akcií, že právě ani nevím, na kterou jít,“ dodává umělec s tím, že kdysi nebyl internet na takové úrovni jako dnes a o to bylo i náročnější zmobilizovat se.

Podle writera stačí, aby ses pohyboval v „graffiti kruzích“ a o akcích budeš určitě vědět. „Většinou si dáváme echo přes různé skupiny na sociálních sítích. Například Sofokles z Flow Control na svém webu často informuje o připravovaných jamech.“

Writer nám prozrazuje, že ačkoli je jamů mnoho, v porovnání s minulostí jsou méně spojovány s koncerty. „Tohle mi je líto. Když se malovalo kdysi, akce byla spojena s nějakou after párty, případně nám už přímo u jamu hrál nějaký DJ. Teď se spíš jen maluje,“ dodá s tím, že takovou atmosféru si je nyní možné vychutnat jen na festivalech, jako jsou například Hip Hop Kemp, Hip Hop Žije nebo Uprising.

Legal vs. ilegal

Když zastavíme před pokreslenými panely, Martin ukáže na obrovské camo modré graffiti. „Tohle jsem maloval už v roce 2015. Barva už na některých místech opadává.“ Zajímalo nás, zda byly tato i ostatní legálky samozřejmostí ve městech už kdysi. „Ano. Ještě když jsem byl malý špunt, tak už tady malovali kluci první věci,“ zasměje se.

Zatímco nám writer prezentuje svou práci, vyzvídáme, co je potřeba k tomu, aby mohl někdo malovat na takové legálce. Tvrdí, že v Nových Zámcích k tomu není potřeba žádné písemné povolení, protože jde už o tak „zaběhnutou stěnu“, že sem můžeš přijít, malovat a policie to neřeší.

„Podle mě to takhle funguje skoro všude. Možná jsou nějaké výjimky, když writeři nosí s sebou povolení, pokud by přijela na místo policie či nějaká kontrola, aby se mohli prokázat. Myslím si však, že to už není jako kdysi, že jen jeden člověk měl povolení a ten, kdo chtěl jít malovat, ho musel znát a buď si ho půjčit, nebo tam jít s ním…“

Jelikož, jak nám Martin prozradil, jsou pro něj (a pravděpodobně i pro mnohé jiné writery) graffiti formou sebevyjádření, přičemž „ulice je jako galerie, jen nelegální, kde se můžeš zviditelnit“, zajímalo nás, zda takovému umělci udělá větší radost „našlehaný“ ilegální bombing nebo obrovská barevná legálka. Writer tvrdí, že je to obtížné porovnat, protože jde o něco absolutně jiného.

„Když se dělá ilegal, většinou jde o rychlejší věci. I v tomto případě ovšem samozřejmě záleží na ztvárnění, přičemž existuje několik faktorů, podle kterých lze kvalitu graffiti posoudit,“ dodal Martin Kele s tím, že na čím riskantnějším místě ilegální graffiti je, tím se i více cení.

„I kdyby taková věc nebyla dokonalá, neboť je na těžko dostupném místě, tak se dá ocenit. Když se graffiti nachází někde, kde to je více zašité a nechodí tam tolik lidí, tak má autor více času na to, aby ho promakal, a můžeme být k výsledku kritičtější,“ dodává umělec s tím, že když se podíváš na některé vlaky, jsou tak detailně pomalované, že by někteří writeři tak hezký grafit neudělali ani na legálce.

Jak Martin poznamená, zatímco u ilegálu musíš mít dobrou kondičku na útěk, oči na stopkách a maluješ i pod obrovským tlakem, na legálce máš neomezený čas, klid a můžeš si s graffiti hrát den, dva, tři či dokonce měsíc.

„Většinou se na legálku chodí malovat na jeden den, ale není to pravidlo. Připravíš si něco doma, přijdeš ke zdi, zatřeš si ji, uděláš si podklad, načrtneš graffiti nějakou barvou a postupně to začneš vybarvovat. Na konci dne máš hotovo. Když nemusíš spěchat, můžeš tam zůstat a detaily klidně doladit i další den, je to opravdový chillout.“

Grafity a technologie

Když už máme novozámeckou legálku prochozenou skrz naskrz, promrznutí se rozhodneme, že se pomalu přesuneme zpět do centra, kde se rozloučíme. Zatímco cestou sem jsme se bavili o tom, jak graffiti vypadala kdysi, teď nás zajímá, v čem je změnila digitální doba.

Martin Kele nám na jeden nádech odpovídá, že writeři, kteří s grafity začínají teď nebo začali před pár lety, to mají určitě jednodušší, minimálně v rámci inspirace. „Všechno se změnilo s internetem. Začínající writeři si mohou bezproblémově vyhledat tutoriály, jak tagovat, jak používat různé trysky nebo jak by měl vypadat celý proces malování,“ dodává s tím, že on a jeho vrstevníci nic takového ve svých začátcích neznali.

„My jsme měli jen techniku ​​pokusu a omylu. Někdy se ústně podávaly zkušenosti od starších writerů, kteří ti řekli co a jak, ale jinak jsme spoléhali jen na experimentování. Rovněž jsi neměl ani kde sledovat konkurenční tvorbu, jen ve svém městě.“

Další věc, která se s dobou změnila, je také otevřenost lidí vůči graffiti, což přineslo writerům i různé možnosti, jak svým uměním nějak vydělat. „V dnešní době se dělají obrovské malby přes celé budovy a také máme spoustu zakázek, ať už jde o reklamní malbu nebo o okrasné malby. Sám jsem takto maloval nějaké dětské pokoje, hřiště či podniky.“

Přestože jsou lidé k tomuto umění vlídnější, Martin nám na závěr prozrazuje, že stále se najde někdo, komu graffiti překážejí. „Lidem nejvíce vadí tagy v ulicích a stále je berou jako vandalismus. Na jedné straně se jim ani nedivím, ale na druhé ten, kdo dělá grafity, ví, že i na to je třeba skills a je třeba to někam dát – samozřejmě odtud potud,“ dodává writer s tím, že z vlastních zkušeností ví, že lidé mají raději barevná graffiti.

„Ono to je přesně o tom, že kdybys udělal nějaký chrom na ulici, jsi pro ně vandal, ale když uděláš něco barevného na legálce, tak za tebou ještě přijdou a pochválí tě. Stejný člověk je i vandal, i umělec,“ dodává na závěr writer Martin.