Harry Potter 20. výročí: Návrat do Bradavic doprovázejí slzy a vzpomínky na první lásky i skutečné herecké výzvy

To, že Alan Rickman přesvědčil J. K. Rowling, aby mu prozradila, o co vlastně profesorovi Snapeovi jde, je jeden z hlavních důvodů, proč ho všichni v této roli milovali. Nikdo by dvojitého agenta nezahrál tak jako on, a fakt, že to nechtěl nikomu (ani režisérům) prozradit, není novinka. Místy proto vzpomínání a úsměvy působí silně, jako by účastníci dostali zadání být co nejvíce nostalgičtí, a rychle se zacyklí ve frázích, které často opakují.

Setkání po letech jsou vždy emotivní, ale v případě návratu do Bradavic se zdá, že jsou emoce velmi povrchní. Už po půlhodině sledování nás udeřila do očí nekonečná chvála: herců, příběhu, fanoušků, toho, co kouzelnický svět dokázal a představuje. Jako by si tvůrci neuvědomovali, že právě všechny tyto důvody fanoušků už stejně přiměly k tomu, aby si reunion zapnuli.

V monolozích pro kameru, ale také v rozhovorech mezi herci, převládají slova o lásce a přátelství. Ale kromě krátkého (ačkoli rozkošného) přiznání, že se Emma Watson zamilovala do Toma Feltona, který ji odjakživa chránil a vnímal jako mladší sestru, ta slova působí prázdně.

Grintovi se narodilo dítě, herečky Evanna Lynch (Luna Lovegoodová), Katie Leung (Cho Chang) a Bonnie Wright (Ginny Weasley) jsou vášnivé aktivistky s vlastními projekty, Afred Eunuch sklízí úspěch v shakespearovském divadle Globe, ale i na televizi v How To Get Away With Murder či v loňské adaptaci sci-fi příběhu Nadace). Paradoxem je, že fanoušci to vědí, ale herci to mezi sebou sotva zmíní.

Grint to dokonce i pojmenuje, Watson řekne, že jsou blízkými přáteli a že ji má velmi rád, i když se často nevidí. Jako by jemu už udeřilo do očí, že o blízkých vztazích mluví až příliš, a potřeboval to nějak uzavřít. Vyústí to do plačící herečky, která ho nakonec obejme, takže z pohledu fanoušků to je příjemná kompenzace.

Téměř všechny slovní projevy se týkají jejich společných vzpomínek na natáčení filmů, ale často se zdá, že je spíše hrají než opravdu prožívají. Slz, úsměvů a slov o změněných životech je na 98minutovou stopáž opravdu příliš mnoho.

Při sledování nám myšlenky uprchly směrem k lidem, o kterých se jaksi zapomnělo mluvit. Michaela Gambona (Albus Brumbál ve třetím až osmém filmu) v podstatě vůbec nezmíní, přičemž jeho předchůdce Richarda Harrise zmiňuje více.

A nedá se nemluvit o výrazné osobnosti, bez které by příběhy o Harrym ani neexistovaly. Spisovatelka J. K. Rowling v dokumentu citelně chybí, použity jsou jen archivní záběry z jejích rozhovorů v roce 2019. Spekulovalo se, že Warner Bros. nechtěl Rowling zvát, vzhledem k jejím projevům na adresu queer lidí, konkrétně jejím názorům na téma transgender osob. Tvůrci tvrdí, že ji pozvali, ale odmítla se zúčastnit.

O trans lidech píše na Twitteru už léta a několik kouzelnických hvězd, včetně Radcliffa, Watson, Lynch či Eddieho Radmayna (ze spin-off filmové série Fantastická zvířata), se distancovalo od jejích vyjádření.

Najvzácnejším pohľadom z celého reunionu je podle nás setkání Heleny Bonham Carter s Danielem Radcliffem. Objímají se, huronsky se spolu smějí, vyměňují si sarkastické poznámky a žertíky, závodí spolu jako malé děti, které poprvé vstoupily na scénu Bradavic. Ikonická herečka dokonce mladého Radcliffea donutí přiznat, že do ní kdysi byl zamilovaný, a dokonce jí poslal i dopis. To je dynamika, jakou jsme mezi nimi nikdy nemohli vidět ve filmech. 

Trochu víc nám o svých metodách řekli i jednotliví režiséři. Mezi příjemné komické momenty patří přiznání Mika Newella (Harry Potter a Ohnivý pohár), který potřeboval přesvědčit dvojčata Weasleyovi, aby se pořádně poprala. Jak jinak to udělat, než tak, že se s Jamesem „popral“ sám. Celý štáb se díky tomu uvolnil a scénu se podařilo natočit.

Atmosféra na place je výrazným tématem filmu, řada vystupujících zmiňuje, jak zpočátku dětští herci pořádně ani nerozuměli, že mají pracovat, a spíše se nechávali unášet kouzelnými kulisami a vtipnými hrami (kdo se v běžném světě učí létat na koštěti nebo má na hlavě kouzelný klobouk?).

Jejich přerod v herce, kteří museli opravdu pracovat na scénách, je něco, co vyzdvihují i ​​režiséři, ale také herci, kteří byli již před 20 lety ikonami. Gary Oldman (Sirius Black), Ralph Fiennes (Lord Voldemort) a Jason Isaacs (Lucius Malfoy) svorně chválí dětské hvězdy, které vyrostly do, podle jejich slov, fantastických herců.

A přestože je na jedné straně pro diváka silné, když poslouchá, jak se tito starší herci chovali k teenagerům a co všechno je naučili, na druhé straně se takto tvůrcům podaří chytře vrátit se k pointe reunionu, k nekonečné chvále kouzelnického světa a všech v něm.

Film není bez chyb, navíc některé otázky surově ignoruje. Je to povrchní pohled do minulosti, zabarvený kostýmy a kulisami. Fanouškům přesto navodí příjemnou nostalgickou náladu, něco, při čem se usmějí, uroní slzu a zřejmě si hned poté dohodnou s kamarády (další) potterovský maratón. Neboť zjevně více než slova herců samotných vztah k mladým čarodějům udržují příběhy samotné. O to větší škoda, že jejich „matka“ k nim už nepromluvila.