Programová ředitelka OZ Fenestra Dušana Karlovská v rozhovoru pro Refresher hovoří o tom, proč není snadné odejít ze vztahu, ve kterém žena zažívá násilí.
Dušana Karlovská je programovou ředitelkou organizace Fenestra. Dlouhá léta pracuje se ženami, které zažily násilí ze strany partnera. V rozhovoru pro Refresher hovoří také o běžných představách lidí, kteří při zprávách o domácím násilí bědují, proč z takové domácnosti žena neodešla dříve. „Ženy nám často popisují, že si velmi dlouho neuvědomovaly, že se něco děje, protože se to na začátku děje skrytě a postupně,“ vysvětlila nám.
Psycholožka, která se věnuje pomoci ženám zažívajícím násilí, říká, že odchod není jednoduchý a ani zdaleka neznamená konec cyklu násilí. Právě naopak, může se ještě víc vystupňovat.
V rozhovoru si přečteš, jak rozlišit domácí násilí od běžné partnerské hádky, jaké nesprávné představy mají lidé o tom, kdo je typická oběť a typický násilník, a jak nejlépe pomůžeš ženě ve svém okolí, která zažívá násilí ze strany partnera.
Během našeho rozhovoru se budeme zaměřovat na ženy. Zažívají násilí častěji než muži, nebo jen o mužských obětech nevíme?
Když mluvíme o partnerských vztazích, pravdou je, že většinové násilí zažívají ženy a většinou jsou pachateli muži–partneři — ať už současní, nebo bývalí. Samozřejmě, násilí v domácnosti zažívají i muži, máme o tom u nás na Slovensku i reprezentativní průzkum. Zatímco ženy zažívají násilné chování především od svých partnerů, muži násilné chování zažívají převážně od jiných členů rodiny.
Ale protože jsme poradenské centrum, které pracuje se ženami, mohu přinést jen zkušenost z pohledu žen.
Vnímají násilí v domácnosti i děti v případě, že jim nikdo fyzicky neublížil?
Samozřejmě. Když mluvíme o násilí na ženách, často se zapomene na děti. Přibližně 70 % žen, které mají zkušenost s násilím, žije v domácnosti s jedním nebo dvěma dětmi.
Zkušenost dětí bývá různá. Někdy jsou svědky násilí, někdy se dokonce snaží vstoupit do té situace, přerušit ji, zastavit násilí, snaží se chránit matku a zavolat pomoc. Jiné děti se spíše stáhnou z té situace a schovají se do pokoje. Někdy zase nejsou svědky fyzického násilí. Ale domácí násilí není jednorázový skutek, jde o kombinaci různých strategií a násilného chování, které se dějí opakovaně a dlouhodobě.
Jednou z nejběžnějších otázek při debatách o násilí v domácnosti je, proč si žena prostě nesbalí kufry a neodejde.
Je to běžný pohled veřejnosti. Lidé si myslí, že když žena odejde, násilí skončí. Faktem je, že to takhle jednoduše nefunguje. V době odchodu, právě naopak, často dochází k vystupňování násilí. Mnohdy je odchod začátek dlouhé cesty za řešením. Násilí pokračuje i po rozvodu, i po odchodu.
Můžete to konkretizovat? Jak přesně probíhá násilí, když už spolu nežijí? To si na tu ženu někde počká?
Ano, například. Je třeba si uvědomit, že celá zkušenost s násilím je dlouhodobý proces. I zpětně nám ženy popisují, že málokdy dokázaly v partnerském vztahu hned zjistit, že něco není v pořádku. Je to postupná strategie, kterou využívá muž, který se chová násilně, aby získal nad ženou kontrolu. A snaží se ji udržet i po odchodu nebo rozchodu.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak rozeznáš běžný konflikt od partnerského násilí.
- Proč je pro ženu náročné odejít z domácnosti, i když jí partner ubližuje.
- Zda je pravdivý stereotyp, že domácí násilí páchají zejména členové marginalizovaných skupin (např. Romové) a lidé s nižším vzděláním.
- Co by pomohlo snížit počet případů domácího násilí.
- Jak můžeš pomoci, když tvá známá zažívá násilí a svěří se ti.