Arménie: Při odjezdu ti sejmou otisky prstů, šachy jsou zde povinným předmětem ve školách. Jaké zajímavosti ještě ukrývá?

K cestování do Arménie turisté nepotřebují víza. Zajímavé ale je, že jim při odjezdu ze země vezmou otisky prstů.

Na turistických cestách Češi potřebují platný cestovní pas, a to během celého pobytu a dalších šest měsíců po příchodu z Arménie. V zemi můžeš zůstat 180 dní bez víza a při odchodu ze země policisté zaznamenají otisky prstů cestujících. Každá nezletilá osoba cestující s jedním z rodičů musí mít notářsky ověřený dokument v anglickém jazyce o povolení cestovat.

Arménština má vlastní abecedu — ajbuben — a také písmo. Cizinci si ho často pletou s gruzínským písmem mchedruli.

Arménský jazyk patří mezi indoevropské jazyky, nepodobá se však ani jednomu z nich, a proto je v samostatné jazykové větvi. Jejich písmo vytvořil mnich a dvorní písař Mesrop Maštoc na počátku 5. století. Používá se v téměř nezměněné podobě dodnes. Část jazykovědců se domnívá, že za zrodem gruzínského písma stojí také Maštoc, přičemž Arméni žertují, že ta ošklivější písmena přenechal Gruzíncům. Arménská abeceda ajbuben je pojmenována podle prvních dvou písmen abecedy ajb a ben.

Na školách se děti učí nejprve arménský jazyk a abecedu. Latinku vyučují jen v případě kombinace s cizím jazykem. V Arménii je populární cyrilice. Mnozí lidé ji mylně nazývají azbukou, což je ruská cyrilice.

Pokud se rozhodneš vycestovat do Arménie, tady je pár základních frází, které můžeš použít:

Dobrý den – barev dzez

Děkuji – šnorhakaludjun nebo mersi

Kolik to stojí? – Inč arže?

Kde je stanice? – Vorteche kajarane?

Arménie je krásná země – Hajastane šat sirun erkire

Netradiční předmět na školách má děti naučit logickému myšlení.

V roce 2011 v Arménii zavedli jako povinný školní předmět pro děti od 6 do 8 let šachy. Kromě toho, že podle nich budují charakter, zlepšují u dětí kognitivní chápání, improvizaci a smysl pro plánování. Historie šachu sahá v Arménii do dávných dob, již ve středověku byly oblíbenou volnočasovou aktivitou na tomto území. Arménie se může pyšnit jedním z nejvyšších počtů velmistrů na světě. V hlavním městě Jerevan najdeš šachové stoly na ulicích, v parcích či na zastávkách taxíků.

V této zemi mají vlastní měnu — dram.

Dram se používá jako platidlo nejen v Arménii, ale také v Náhorním Karabachu. Do roku 1991 byla Arménie součástí Sovětského svazu, proto neměla vlastní platidlo a používal se zde sovětský rubl. Platilo se jím i dva roky po rozpadu SSSR, až později zavedli novou měnu. Kurz vůči ostatním měnám je nízký. Směnárny najdeš v ubytovacích zařízeních nebo v okolí Náměstí republiky v Jerevanu, kde jsou kurzy vždy výhodnější.

Hlavní město Jerevan ukrývá mnoho zajímavostí. Co rozhodně stojí za návštěvu?

Turisty láká svou okolní přírodou, bohatstvím historických památek, velkolepých klášterů, ale také chutí výjimečného koňaku. Mezinárodní letiště Zvartnots se od města nachází přibližně 13 kilometrů, a tak cesta do metropole netrvá dlouho. Z letiště můžeš přicestovat taxíkem nebo autobusem. Přiletět do Jerevanu můžeš přímým letem ze sousedního rakouského Schwechatu, odkud létá nízkonákladová společnost WizzAir. 

Ararat nepředstavuje jen biblickou horu, na kterou je z Jerevanu za pěkného počasí dokonalý výhled, ale také jméno mimořádně kvalitního koňaku. Za návštěvu a ochutnávku tak jistě stojí i malá továrna Ararat na periferii Jerevanu, nedaleko řeky Hrazdan. Nachází se zde několik sudů s koňakem. Zajímavý je takzvaný sud míru, který otevřou, až bude mír v Náhorním Karabachu. Arménské koňaky vždy rádi popíjeli například i Churchill nebo Stalin.

Ve starobylém kouzelném centru Jerevanu je spousta pamětihodností a atrakcí. Za zmínku stojí i socha Matky Arménie, která má něco přes dvacet metrů. Nahradila sochu Stalina a pod ní se nachází náměstí, které nabízí krásný výhled na město.

Mnoho otázek a záhad se ukrývá v bizarním labyrintu ve vesnici na předměstí Jerevanu. Když tamní žena Tosya požádala svého manžela Levona, aby vykopal malý sklep na uskladnění brambor, netušila, že v podzemí jejich domu zůstane desítky let. Bludiště galerií a schodišť vybudoval ve vesnici Arindž. Labyrint o velikosti 280 čtverečních metrů sahá do hloubky 21 metrů, přičemž Levon jej kopal ručně bez použití jakýchkoli strojů. Levon už sice nežije, ale turisty labyrintem doprovází jeho žena Tosya a jejich dcera.

Kaskáda s operou také patří mezi oblíbená turistická místa v centru Jerevanu. Na náměstí před operou je mnoho kaváren, kde si turisté mohou dobít energii při toulkách městem. Vede odtud bulvár až na známé Náměstí republiky, které je plné butiků, restaurací a obchodů. Cesta od opery sem trvá přibližně 15 minut.

Symbolem náměstí je Hodinová věž, která je součástí monumentální vládní budovy. Zajímavostí je, že ji zhotovili v Petrohradu a dovezli až sem, do Jerevanu.

Arménie kromě historických památek nabízí také skvělou gastronomii. Můžeš se o tom přesvědčit například v restauraci Sherep, která nabízí tradiční arménská jídla, maso, sýry a k tomu domácí koňak.

Jedno ze světových „nej“ se nachází na jihu Arménie. 

Nejdelší lanovka na světě se donedávna nacházela v Novém Mexiku ve městě Albuquerque a byla dlouhá 4,5 kilometru. Nově ji překonala lanovka v jižní Arménii, která vede přes hlubokou roklinu řeky Vorotan. Spojuje hlavní město Jerevan s Tatevským klášterem, který patří k nejstarším v Arménii a uchází se o zapsání na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Známý koláč prodávaný i v českých supermarketech, Marlenka, pochází z Arménie.

Populární medový koláč si můžeš dát v kavárnách či koupit zabalený v několika supermarketech. Ne všichni ovšem vědí, že tento dort má svůj původ v daleké Arménii. Gevorg Avetisjan byl interiérový designér v Jerevanu, ale když přišla krize a v Náhorním Karabachu vypukla válka, rozhodl se odejít do zahraničí. Usadil se v Česku, kam za ním později přišla jeho sestra. Měla potíže s hledáním práce, a tak je spolu s bratrem napadlo, že by mohla péct marlenku. Rozdali ji tedy pár lidem a časem se stala tak populární, že jim z Ostravy přišla objednávka na 100 kusů.

A co další lokální dobroty? Arménská kuchyně jako by byla ve stínu ázerbájdžánské a gruzínské a v mnoha směrech se jim i podobá. Má však své speciality, které se liší. Oblíbeným jídlem jsou masové šašlíky, které se pomalu grilují na dřevěném uhlí. Jmenují se chorovac a jsou to kousky masa napíchnuté na špejli. Koření a chuť dřevěného uhlí jim dodávají specifickou chuť. Dalšími pochutinami jsou například manty — taštičky z těsta plněné mletým masem nebo zeleninou či dolma – plněné vinné listy rýží, masem a bylinkami.

Dolma je jednoduchá na přípravu a suroviny pro její přípravu najdeš i u nás. Co k tomu potřebuješ?

• 400 gramů mletého hovězího masa

• vinné listy

• 1—2 cibule 

• 1/2 čajové lžičky soli 

• černý pepř podle chuti 

• 1 vejce

• 1 šálek rýže 

• sušené bylinky (oregano, sušená rajčata)

Suroviny, bez vinných listů, spolu smíchej. Vzniklou nádivku zabal do vinných listů, zatoč je tak, aby pevně držely pohromadě, a vlož do vroucí vody maximálně na hodinu. Po uvaření je můžeš naservírovat na talíř do tvaru kruhu. Dobrou chuť!