Vladimír ze Survivora: Děvčatům bylo umožněno se holit. Kamera s námi byla nonstop, ale ani ona nemohla být všude (Rozhovor)

Který z účastníků je ti nejbližší? Koho považuješ za kamaráda?

Hodně blízko je mi Adam. Je to vstřícný, vřelý kluk a je strašně fajn. Myslím, že se budeme vídat i s ostatními, ale bude to záležet na tom, jak daleko od sebe jsme. Vždy bude větší šance domluvit si něco s Chili a Nikol, které se v Praze pohybují nejčastěji, než třeba s Braněm nebo Tomášem, kteří jsou ze Slovenska.

To, že jsem později poznal, jak kdo hraje, že Chili jde tvrdě za vítězstvím a Nikol má skvěle rozjetou sociální hru, jsem nevnímal jako důvod, abych je neměl rád.

Zrovna Adam a Nikol, potažmo Chili, byli na sociálních sítích nejvíce hejtováni. Vnímal jsi to tak i na ostrově nebo to vzniklo jen na základě toho, co viděli diváci na obrazovkách?

Žádné antipatie nebo důvody k tomu, abychom se hejtili, nebyly. Ba naopak. To, že jsem později poznal, jak kdo hraje, že Chili jde tvrdě za vítězstvím a Nikol má skvěle rozjetou sociální hru, jsem nevnímal jako důvod, abych je neměl rád. Vnímal jsem to jako jejich hru a přemýšlel jsem, jak mohu hrát líp než ony. To je vše, žádné emoce.

Můžeš nám přiblížit, jak nahrávání na ostrově probíhalo? Měli jste vždy po ruce zdravotníka?

Den má 24 hodin a i tam měl den 24 hodin. V televizi vidíte ze tří dnů dvě hodiny, ale času jsme na ostrově měli spoustu. Hodně jsme mluvili, spíše o osobních věcech, protože ve skupině hru neprobíráš. Všichni se pořád bavili o jídle, což mě úplně ničilo, a čas na to, poznat se po lidské stránce, byl větší, než poznat se po té taktické.
 
A jak to probíhalo? Z nás, z kmene Azua, byla produkce nejdřív nešťastná. Nevěděli jsme, jak fungovat před kamerami, mnohé jsme si řekli v kmeni a kameramani pak pro diváka neměli cenné informace. Ale museli jsme se s tím naučit pracovat. Ano, na ostrově je nonstop kameraman, ale ani on nemůže být všude.
 
Co se týče doktora, vždy nám bylo kladeno na srdce, že se nemusíme o nic bát, že doktor tam bude vždy nonstop, a taky že tam byl. Zdravotník měl kus od kmene boudičku s přístřeškem, kde přespával, a kdykoli se cokoli stalo, tak přiběhl.

Z medailonku a tvého vystupování na kamerách bylo zřejmé, že jsi velkým fanouškem celého konceptu Survivor. Je to pravda?

Tuto soutěž mám velmi rád, baví mě, jak je vymyšlená a geniálně navržená. Amerika zrovna dotočila už 40. sérii, což znamená, že to musí být úspěšný koncept, protože jinak by v televizi takhle dlouho nevydržel. Líbí se mi, že tvůrci do soutěže stále jemně dávají nové prvky nebo staré odebírají, aby si divák po pěti sériích neřekl, že je to pořád to samé dokola.
 
Když se hlásíš na casting na Survivora, tak máš pouze takovou jemnou představu, co tě tam asi čeká. Ale co konkrétně tam zažiješ, to je tajemstvím pro všechny. V Americe byly například série, které vůbec nebyly u moře, natáčely se třeba v Africe, což bylo velké wow. Soutěžící tam kvůli nebezpečné fauně dokonce chránili lovci s puškami.

Díval ses zpětně na odvysílané díly?

Ano, byl jsem zvědavý a vše jsem samozřejmě zhlédnul.

Show stojí strašně moc peněz, bavíme se třeba o částce 100 milionů.

Jak hodnotíš českého Survivora v porovnání s tím americkým? Lidé byli rozhořčeni z toho, že díly byly příliš dlouhé, a přitom se v nich neudálo tolik jako v těch amerických.

Show stojí strašně moc peněz, bavíme se třeba o částce 100 milionů. V Americe máš 60, 80 milionů obyvatel a u nás i se Slovenskem dejme tomu 18 milionů. Pořad si na sebe musí nějak vydělat, a pokud má sledovanost jako ve Spojených státech, tak si produkce může dovolit zkrátit ho, mít míň reklam a míň dílů. V Americe se natáčení Survivoru zaplatí i třeba tím, že jej pak vysílá hned několik televizí.
 
U nás by se takový koncept prostě nezaplatil. Show je opravdu velmi drahá. Když se staví dráha, tak je na place třeba 120 lidí a mě hned napadlo: „Teď je tu 120 lidí, někdo do toho vložil 100 milionů a my si tu teď dvě hodiny budeme hrát.“ A takhle to je. Survivor není nic jednoduchého a o to více obdivuji člověka, který ho vymyslel a prosadil.

Jak se ti to tedy líbilo z diváckého hlediska?

Kdybych to viděl v televizi jako klasický divák, tak budu nadšený, že se nějaká televize konečně zase rozhodla Survivor točit. Amerika každý rok vyplodí dvě sezóny a my tu máme každých 5 let jednu. To je zoufale málo.
 
Američani za těch několik let, co show natáčí, mají všechno vymazlené. Takřka nedělají chyby a mám pocit, že posledních 7 nebo 8 sérií se dokonce natáčí na stejných ostrovech, necestují po světě, takže i stavba soubojů je pro ně jednodušší. U nás je to prostě jiné.
 
Jediné, co mě mrzí, je, že se do české verze nedostala dražba. Tu tam chtěl i producent Marek Orlík, nicméně se mu ji nepovedlo prosadit. Mimo to jsem chtěl i vidět, jak bych si vedl v další klasické Survivor soutěži, kdy ti dají sníst věci, které bys normálně nechtěl ani ochutnat. Kravské oči, prasečí střívka, kravskou krev atd. Ani to se tam bohužel neprotlačilo.

Diváci hodně upozorňovali na rozdíly mezi českým a americkým Survivorem. Proč jste měli deky a Američané ne?

Protože v noci je tam strašná zima. Taková zima, že množství oblečení, které nám produkce dovolila vzít si s sebou, nestačilo. I s dekou, kterou jsme měli, nám byla zima. Tělo, které nemá příjem potravy, začne energií šetřit a nevydává ji na zahřátí.

Druhá věc je, že z duelu se vždy někdo vrátí, a většinou se vrátí naštvaný. Byl jsem rád, že to tam bylo a že jsme s tím mohli pracovat.

To, že ten, kdo vypadne, jde ještě do duelu a má možnost se vrátit, jste věděli dopředu? Nebo jste se o tomto pravidle dozvěděli až na místě?

To jsme se dozvěděli až na místě, nevěděli jsem o tom. Bral jsem to jako fajn věc, ale úplně nám to změnilo taktizování. V americkém Survivoru si někdo myslí, že je v bezpečí, má alianci, ale pár lidí se domluví, že jej vyhodí, a pokud nepoužije imunitu, jde pryč. U nás jsme museli taktizovat jinak. Věděli jsme, koho se chceme zbavit, ale museli jsme proti němu někoho nasadit. Najednou musíš do duelu nasadit třeba hráče, který patří k tvým blízkým. Jak to vymyslet? Jak to udělat? Bylo to úplně jiné, zajímavější. Udělat podraz nebylo jednoduché.
 
Druhá věc je, že z duelu se vždy někdo vrátí, a většinou se vrátí naštvaný. Byl jsem rád, že to tam bylo a že jsme s tím mohli pracovat.

Na televizních obrazovkách jsme viděli, že sis po celou dobu soutěže na nic příliš nestěžoval ani jsi nijak nesmutnil. Byla to realita, nebo pouze to, co viděl divák na televizní obrazovce?

Produkce nás několikrát rozmluvila na téma „stesk po rodině“ a tehdy mi i slza ukápla. Slza padla i mnohokrát ve chvíli, kdy v kmeni nebyla kamera. Člověku se prostě stýskalo. Ale nestěžoval jsem si, protože jsem hrál sen, tak na co bych si měl stěžovat. Tušil jsem, do čeho jdu, a to, že na tebe najednou prší, je ti zima a máš hlad, může konfrontovat maximálně tebe samého. Navíc člověk je tvor, který si zvykne na všechno.

Naplnila účast v Survivoru tvoje očekávání? Nebo tě něco překvapilo?

Moje očekávání byla realitě velmi blízko. Jediné, co mě překvapilo, je, jak strašně pomalu tam utíkal čas. Žiju v době, kdy mám kalendář rozplánovaný od hodiny, a tam jsme se nedozvěděli ani to, kdy pojedeme na souboj. My jsme ani nevěděli, do jakého dne se hraje, takže jsem si na ostrově vedl takový kalendář, deníček, kde jsem zaznamenával, kolikátý den na ostrově jsme, a podle něj jsme spekulovali, kdy asi tak soutěž skončí.

Co jsi tedy řekl v práci? Že se vrátíš za plus minus tři měsíce?

Ano. Moje automatická odpověď v Outlooku byla, že „do 2., 3., 4. měsíce jsem zcela mimo internet a bez možnosti být na telefonu“. To mě hodně bavilo.

Jak na to reagovali v práci? Pustili tě bez problémů?

V práci jsem o uvolnění požádal ještě předtím, než jsem šel na casting. Moje původní představa byla, že budu pryč 6 týdnů, a až když jsem na Nově podepisoval smlouvu, tak jsem se dočetl, že soutěž bude trvat minimálně 2 a půl měsíce. Ve smlouvě pak bylo uvedeno, že si produkce může vyžádat dalších 12 dílů navíc, což je další měsíc a půl. Zafungovala Sámova metoda, kdy jsem zdůraznil, že zpátky v práci můžu být i třeba jen za týden (smích).

Před soutěží jsem začal více běhat, pravidelně jsem koukal na Survivora a u toho jsem házel ponožky do krabice od bot.

Trénoval jsi nějak na účast v Survivoru? Vyhrál jsi nejvíce imunit ze všech soutěžících, plus tři duely.

Připravoval jsem se velmi poctivě. Před soutěží jsem začal více běhat, pravidelně jsem koukal na Survivora a u toho jsem házel ponožky do krabice od bot (smích). Nebo jsem si vzal lahev od Coca Coly, na její víčko jsem položil ping pongový míček a trénoval jsem s ním rovnováhu, zkoušel jsem s ním chodit, něco přejít atd. Snažil jsem se zdokonalit se v přesnosti ruky.
 
Co se skládanek týče, tak ty většinou byly jak pro děti z mateřské školky. Bylo to jen o tom, kam který kousek pasuje, to není nic neřešitelného. Zabrat mi dala až skládačka draka ve finále, kdy jsem si nevšiml, že je tam bílý rámeček. Tam se přesně ukázalo, že nejsem dokonalý a že prostor k poražení mě tam vždy byl.

Která soutěž ti dala opravdu zabrat? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Věděl jsem, že mi nepůjdou výdržové věci, protože mám operované zápěstí. To se pak ukázalo v duelu s Veve, stejně jako to, že už mě bolely některé části těla. Je to přirozené, něco už mám za sebou, vykonávám sedavé zaměstnání…

Na závěr nám řekni, co uděláš s výhrou?

Část investuji do bydlení, které v Praze vůbec není levné, a něco bych také rád investoval do nemoci ALS. Rád bych podpořil někoho, kdo na tuhle za mě nejhorší nemoc vůbec vymýšlí lék.