Etan Patz: Chlapec, jehož zmizení změnilo Spojené státy americké i proces vyšetřování po pohřešovaných dětech

Ramos se podle serveru Crime Museum přiznal k únosu a zneužití malého chlapce v den, kdy byl unesen Etan. Popis chlapce, kterého Ramos zneužil, se shodoval. Muž ho ale konkrétně neidentifikoval, jen tvrdil, že si je na devadesát procent jistý, že je to on. Také ale uvedl, že chlapce nezabil. Vyšetřování Ramose probíhalo i v devadesátých letech, policisté ale neshromáždili dostatek důkazů, aby ho mohli obvinit. V roce 2001 byl Etan Patz prohlášen za mrtvého.

K otevření případu došlo v roce 2010. Dostalo se mu velké mediální pozornosti, která vedla k přílivu nových tipů na totožnost vraha. Jeden z nich upozornil na Pedra Hernandeze, kterému bylo v době Etanova zmizení osmnáct let a pracoval v nedaleké hospodě. Hernandez se podle svědka, který byl zároveň jeho příbuzným, v roce 1982 k činu přiznal během zpovědi v kostele. Jeho rodina o hrůzném činu věděla. Když policie vyslýchala Hernandezovu ženu a švagra, potvrdili, že šlo o otevřené rodinné tajemství. Sám Hernandez se přiznal, že chlapce nalákal do hospody, uškrtil ho a tělo odhodil do odpadků. 

Celé řízení se protahovalo i kvůli námitce Hernandezových obhájců ohledně mužova duševního zdraví. Rozsudek padl v roce 2017. Hernandez byl shledán vinným a odsouzen ke dvaceti pěti letům vězení. Objasnění a vyřešení zmizení Etana Patze tak trvalo neuvěřitelných třicet osm let. 

Další zahraniční případy

V souvislosti s případem Etana Patze si 25. května, tedy v den jeho zmizení, začaly organizace po celém světě připomínat pohřešované děti. V roce 1983 označil tehdejší americký prezident Ronald Reagan 25. květen jako Den pohřešovaných dětí. Coby mezinárodní den je zdůrazňován od roku 1986.

Medializovaných případů od té doby přibyla spousta. Ještě v osmdesátých letech Amerikou otřásl případ Adama Walshe. I ten byl unesen, když mu bylo šest let, a to v roce 1981. Z chlapcových ostatků se za pár dní našla jen hlava. Vrah chlapce se přiznal až o mnoho let později, když umíral ve vězení, kde si odpykával trest za jiné zločiny. 

Známý je také případ Johnnyho Gosche, který zmizel v roce 1982, když jako dvanáctiletý roznášel noviny. Nenašel se dodnes, i když jeho matka tvrdí, že je stále naživu a držen v zajetí. Dokonce si myslí, že ji v roce 1997 navštívil, v obavě o svůj život ale zase utekl. I jeho fotka se objevila na krabicích od mléka a vyšetřování přineslo jeden pozitivní dopad. Zrušila se do té doby platná třídenní lhůta a policie musí pátrání po dítěti vyhlásit ihned poté, co jeho zmizení někdo nahlásí.

Žádný z případů neupoutal pozornost veřejnosti tolik jako pátrání po Madeleine McCann, která 3. května 2007 bez stopy zmizela z hotelového pokoje v Portugalsku, kde byla na dovolené se svými rodiči. Byly jí tehdy tři roky. Rodiče ji nechali v hotelovém pokoji a odešli na večeři do nedaleké restaurace. Celý případ jsme shrnuli v rozsáhlém článku. Podle posledních informací směřuje kauza po dlouhých patnácti letech k rozuzlení. Prokurátor Hans Christian Wolters na začátku letošního května uvedl, že si je jistý, že dívka byla zavražděna a že to udělal podezřelý Christian Brueckner.

I Česko má své smutné případy

V Česku se 25. květen připomíná také, a to od roku 2004 pod názvem Pomněnkový den, který je odvozen od anglického názvu pro pomněnku – forget-me-not (nezapomeň na mě). Čeští policisté pátrají podle Ministerstva vnitra (MV) každý rok po několika tisících dětí a po téměř dvou desítkách pohřešovaných dětí v ohrožení. Například rok 2020 byl kvůli koronavirové pandemii klidnější, i tak se pátralo po 1 132 pohřešovaných dětech, což je podle ministerstva stále velmi vysoké číslo. 

Pátrání po pohřešovaných dětech v Česku ale není jen otázkou současnosti. Tuzemskem hýbou takové příběhy už od minulého století. Deník letos v březnu přinesl rozhovor s Ivanou Nejedlou, matkou Honzy, který se pohřešuje už dvacet čtyři let. Jako devítiletý odešel z domu v pražském Podolí za kamarádem, od té doby ho nikdo neviděl. I kdyby dnes našel případ rozuzlení, případnému pachateli by se kvůli promlčení nic nestalo. „S tím zásadně nesouhlasím. Nejhorší je to, že nevíme, co se vlastně mohlo stát. Potkávám lidi a najednou mne napadne, co když je to on, ten vrah,“ řekla pro Deník Ivana Nejedlá. 

V průběhu posledních dvaceti let se podle MV nepodařilo dovést do zdárného konce téměř dvacet případů pohřešovaných dětí. „Neznamená to, že se policisté těmto případům již nevěnují. Naopak, neustále se snaží i po letech hledat nové indicie a stopy, které je mohou dovést k objasnění osudu pohřešovaného dítěte,“ uvedl resort.

Tragický konec pak měl případ devítileté Anny Janatkové. Po té vyhlásili policisté pátrání v říjnu 2010, když se nevrátila ze školy domů. Vše probíhalo za mimořádné vlny zájmu veřejnosti i médií. Torzo těla dívky našli policisté až o půl roku později, v březnu 2011. Podle výsledků pitvy byla dívka zavražděna. Otakar T., který byl z vraždy a znásilnění dívky obviněn, zemřel po pokusu o sebevraždu, ke kterému se uchýlil ve věznici.

Jak předejít tomu, že se dítě ztratí?

Podle MV jsou i situace, kdy se dá předejít tomu, že se dítě ztratí nebo že se stane obětí trestného činu. 

Rady pro rodiče:

• Komunikujte se svým dítětem, zajímejte se o jeho problémy, naslouchejte mu, vnímejte změny v jeho chování.
• Mějte vždy přehled o tom, kde a s kým se vaše dítě nachází, mějte přehled o jeho denních aktivitách.
• Vysvětlete dítěti klidným a přiměřeným způsobem (v závislosti na jeho věku), jaká nebezpečí ho mohou potkat a jak jim může čelit, na koho se může obrátit s žádostí o pomoc.
• Dítě by mělo znát základní linky tísňového volání (112, 158, 155, 150, 156).
• Vždy velmi dobře zvažte, komu své dítě svěřujete, a tyto osoby si náležitě prověřte (např. chůva).
• Pro případ zmizení dítěte mějte k dispozici (nejlépe vždy u sebe) aktuální fotografii vašeho dítěte.