Organizátorky singles party v Bratislavě, kam chodí hledat lásku 500 lidí: Ve tři to na parketu vypadá všelijak (Rozhovor)

Hana Poliačiková: Právě naopak. Ti, co mají zkušenosti z Tinderu, se těší, že to bude rychlejší, opravdovější a nenarazí na žádné fejkové fotky. Vidím tě, cítím tě, swajp, dobře, jdu dál.

Je to autentičtější, neboť podle mě je mnoho lidí z Tinderu po pandemii otrávených a znechucených. Minimálně z mé bubliny single lidí. Jsou to spíše výjimky, které si našly partnera nebo partnerku přes Tinder.

Hana Koblišková: Část našich hostů ani netuší, o čem mluvíme, když řekneme Tinder. I výška vstupného znamená, že na party nepřijde mládež posedět na kofolu a někoho nabalovat, ale přijde zralý člověk, který ví, že být single je v pořádku. Nemusí najít lásku na celý život, ale může se setkat s někým, kdo má podobný životní styl a seznámit se. V této komunitě lidé nepotřebují online seznamky, oni se chtějí seznámit živě.

Umí se dnes ještě lidé seznamovat naživo?Hana Poliačiková: Velkou roli hraje odvaha a sebevědomí. Kdyby mě oslovil nějaký muž, zvedne mi to sebevědomí, že promluvil. Je to velmi příjemné. Máme i takový feedback, že sice jsem se s nikým neseznámil, ale dobře jsem si zatancoval, popovídal si s novými lidmi a bylo to super.

Hana Koblišková: Lidé se na naší party učí i to, jak říci ne. Jak nakládat s tím, když promluví někdo, kdo ti není sympatický. Protože se stane, že si člověk celou noc povídal s někým, s kým si ani povídat nechtěl, jen se bál konverzaci ukončit. Stačí se přitom postavit a jít dál, je tam dalších čtyři sta lidí.

V současnosti se po předchozích zkušenostech zřejmě snažíte regulovat počet účastníků, kteří mohou přijít. Našly jste optimální číslo?

Hana Poliačiková: Vystřídaly jsme několik prostor, protože celá party je pro nás o prostoru. Když zavřeli Nu Spirit, přemístily jsme se do KC Dunaj, kde existují limity na počet lidí. Nám to dává největší smysl, když se zúčastní tak tři sta až čtyři sta lidí, to bývá optimální.

Hana Koblišková: Je však pravda, že poslední dva ročníky jsme měly pět set lidí, a to jsme už musely zavírat brány my, aby se lidé netlačili.

Stále se snažíme zůstat v centru Bratislavy, neboť tam se hýbou lidé.

Viděl jsem, že jste se loni pokoušely zorganizovat singles party i venku na Wakelake.

Hana Koblišková: To byl pokus v létě mezi pandemií, protože jsme chtěly vyzkoušet singles party venku, jenže se nám to neosvědčilo a vrátily jsme se do interiéru. Po poslední party jsme si uvědomily, že nám nejvíc sluší únor, lásky čas, krátce před Valentýnem.

Máte pocit, že lokalita velmi ovlivňuje úspěšnost vaší party? Hana Poliačiková: Na lokalitě samozřejmě záleží. Je to náš společný projekt, a tak se chceme cítit dobře v provozech, kde jej organizujeme. Opravdu si velmi cením Nu Spirit i KC, které nám vždy pomohly s marketingem a propagací, na tom jsme dělali spolu a byli v symbióze. Stále se snažíme zůstat v centru Bratislavy, neboť tam se hýbou lidé.

Nejdříve si lístky koupí v předprodeji lidé, kteří jsou na singles party odhodláni jít a těší se na to. Druhá část lidí má možná obavy, a tak většinou přicházejí až přímo do klubu a lístky si kupují tam. To je výhoda, že jsme v centru města, neboť někdo možná zajde na drink, osmělí se a řekne si: tak to pojďme vyzkoušet. Je to rozděleno tak padesát na padesát.

Na vašem webu jsem si všiml, že jste měly plány zorganizovat singles party dokonce v New Yorku, kam by s vámi mohli nezadaní lidé vycestovat a hromadně se poznávat v Americe. Ztroskotaly?

Hana Poliačiková: Aktuálně máme plány v Bratislavě a Košicích. Nápad zorganizovat singles party v New Yorku přišel tehdy, když jsme si uvědomily, že tam žije silná komunita Slováků. Mluvily jsme přímo s nimi a vnímaly velké nadšení z toho, že bychom to mohly zorganizovat i v New Yorku. V té době však organizační tým stál na mně, tak jsem si na to netroufla.

Tento plán mám v šuplíku. Když jsem se před měsícem vrátila z New Yorku, zjistila jsem, že poptávka tam stále existuje. A hlavně jsme už na to dvě, umíme si vyskládat výborný tým, máme socializační katalyzátory. Nyní chceme vykročit z domácího prostředí Bratislavy a chystáme se do Košic, abychom zjistily, jak umíme fungovat v méně známém prostředí.

Party jste pořádaly v Nu Spiritu a nyní v KC Dunaj. Nepřemýšlely jste, že byste se jednou vrátily zpátky ke grilovačce?

Hana Koblišková: Není to marné, jen party venku bude vždy ohrožovat počasí. Víme, že léto nám moc nefunguje, a organizovat singles party v únoru kolem Valentýna by bylo náročné, neboť by bylo každému chladno. Kdyby v létě sprchlo, může to ovlivnit celý chod party. Neříkám, že se to nedá, ale ty kluby jsou lepší. Jsou tak intimní a ti lidé intimčo potřebují.

Zažily jsme to naposledy v KC Dunaj. Zatímco lidé nabírají odvahu v nižším počtu, tak je držíme kolem baru, ať se to tam hemží a lidé se promíchávají a seznamují, ale když jsme to už hrotily a u baru bylo plno, tak se lidé začali ptát, kdy otevřeme sál a kdy bude tma. Já jsem se smála, že jestli se chtějí seznamovat potmě nebo v přítmí, co budou říkat zítra za bílého dne?

Hana Poliačiková: My v podstatě vytváříme pouze bezpečný prostor, nejsme přímo seznamovací akce. Seznamování je už na lidech. Máme hry, různé aktivity, ale všechny jsou dobrovolné, nikoho do nich netlačíme a je to opravdu o tom, že lidem musíme vytvořit intimčo. Je to takový Tinder živě.

Na vašem Facebooku jsem se dočetl, že party není určena výlučně lidem, kteří potřebují někoho sbalit, ale také pro ty, kteří si užívají single život. Kdybyste to měly odhadnout, kolik lidí přichází s cílem někoho sbalit?

Hana Koblišková: Podle mě tam všichni chodí s cílem někoho sbalit. My to ve výsledku pak vidíme ve čtyři ráno na parketu, že to bylo úspěšné, že se mají rádi a tančí spolu. Naší řečí řečeno, oni tam nechodí pro to, aby se opili hned v deset po příjezdu, ale přijdou proto, že se tam cítí dobře.

Neumíme to odhadnout přesně, ale občas se stane, že přijde někdo, kdo už se v minulých letech na party objevil, a tehdy mi to je líto, že bože, ona přišla zase, takže je pořád single. Já se obávám, že to některé opravdu baví chodit na singles party, a na tom není nic špatného.

Zajímalo by mě, jestli jako organizátorky někdy vstupujete do procesu seznamování. Pokud vidíte, že se někdo k někomu hodí, snažíte se domluvit jednoho druhému?

Hana Koblišková: Na poslední party jsme trochu lidi spojovaly. Všemu předchází legendární hra dvojice, která se skládá ze dvou kartiček mužů, žen či pohádkových postaviček. Každý dostane jednu z dvojice a tyto osoby se potom mohou hledat mezi sebou. Jednou za čas například DJ prohlásí, ať se najdou Dempsey a Makepeacová, a tato hra nás provází celou noc.

V květnu se nám stala taková vzácnost, že jsme neměly KC Dunaj plný k prasknutí, tak jsme si mohly více všímat účastníků. Musím podotknout, že k nám chodí opravdu pěkní lidé, sympatičtí a přátelští. My s Hankou jsme měly větší prostor se lidmi přelouskat, a tak jsme narazily na vysokého fešáka, který se svou kartičkou z dvojic chodil jako bludný Holanďan.

Hana Poliačiková: Začaly jsme se zamýšlet, co s ním uděláme. Komu bychom ho napasovaly? Zeptaly jsme se ho, jestli mu můžeme pomoci s hledáním, tak byl nadšený. Nakonec jsme mu našly dámu, která se k němu podle nás hodila, ona souhlasila, a tak se vydal hledat ji v davu. Mělo to úspěch, protože si nakonec dost intenzivně povídali několik hodin.

Stává se, že ženy chodí ve skupinkách po pěti, muži si kupují lístky po jednom.

Na poslední party v květnu si muži koupili více lístků než ženy. Někdo by si možná pomyslel, že na singles party přijde automaticky více nezadaných mužů než žen. Je to naopak?

Hana Poliačiková: Toto byla desátá party. Už na začátku při první party jsme se snažily dosáhnout stejného poměru mužů a žen. Vždy to bylo na místě vidět, že máme více žen než mužů, ale nebyl to extrém.

Stává se, že ženy chodí ve skupinkách po pěti, muži si kupují lístky po jednom. Teď bylo vždy o pár mužů víc, ale na místě to vybuchlo. Všechno hezcí kluci, ale zvažovaly jsme, že zavřeme KC pro muže, abychom jich v podniku neměly příliš mnoho.

Hana Koblišková: Dokonce jsme naše sociální katalyzátorky poslaly ven, ať obíhají místa kolem a lákají ženy, aby přišly, neboť v klubu máme hromadu mužů. Toto je taková výzva pro ženy, protože každá, která nepřišla, nakonec litovala. Na samotné akci sociální katalyzátorky zajišťují hry, ale dívají se i na to, zda někdo nestojí v koutě a nepotřebuje pomoci s interakcí. Někdy za nimi přišli muži, že vidí skupinku pěti žen, ale nemají odvahu tam jít.

Vaše cílovka na party jsou lidé od třiceti do padesáti let. Stává se, že se přihlásí někdo mladší, například pětadvacetiletý člověk?

Hana Koblišková: Určitě ano, máme mladší i starší, ale vážnost zájmu vědomě ovlivňujeme výší vstupného. Jelikož vstupné není vůbec nízké, na místě zaplatí dvacet eur za vstup a tehdy si jakýkoli člověk uvědomí, jestli tam opravdu chce jít.

Hana Poliačiková: Proto je to vstupné takto nastavené, aby bylo přirozeným filtrem pro společnost, kterou máme. Dvacet let je v pořádku, my neděláme věkové rozdíly, ačkoli od třicítky nahoru je gró cílovky. V mém okolí si stěžovali zejména třicátníci, protože mají okruh stálých přátel a kolegů, ale kromě Tinderu nemají jinou možnost, jak se seznámit s někým novým.

Umíte odhadnout, jakou mají vaše party úspěšnost ve spojování lidí? Slyšely jste už úspěšné příběhy těch, kteří spolu skončili a setkali se u vás na Těší Mě?

Hana Poliačiková: Nejsme seznamovací agentura, naším cílem není lidi seznamovat, proto si nevedeme žádné statistiky. Často se nám stane, že nás někdo osloví, například mě takto zastavil pár na Pohodě se slovy, že se seznámili u nás. Vím, že už máme na kontě svatbu i dítě. To jsou však spíše věci, co se k nám donesou spontánně, neboť nám je lidé dají s radostí vědět.

Hana Koblišková: My to necháváme na nich, my ten prostor vytvoříme a oni ať si s ním dělají, co chtějí. Vrátím se k té druhé třetí nad ránem: podle toho, jak to tehdy vypadá na parketu, tak to funguje.

V úvodu jste zmínily, že k vám na singles party chodí i známé osobnosti. Chodí i lidé ze showbyznysu?

Hana Poliačiková: Ano, ale to je všechno, co k tomu můžeme říci. I fotografie z party pořizujeme tak, aby nebyly čitelné tváře, a nevynášíme. To je základní pravidlo – nevynášíme.

Říkáte, že ve dvě tři ráno to už občas umí být na parketu divočina. Měly jste už zážitek, kdy se to strhávalo natolik, že bylo třeba zasáhnout z vaší strany?

Hana Poliačiková: My nezasahujeme, v takových případech už spolu většinou družné dvojice odjíždějí taxíkem domů.

Hana Koblišková: Tím, že máme kvalitní filtr, tak to není bohapustý mejdan, kam se někdo jde opít pod obraz boží a ležet pod stolem. Pokud tam přijdeš s tím, že se možná s někým seznámíš, tak se to neděje. Nemám pocit, že jsme vůbec někdy řešily jakýkoli konflikt.

Vstupné na party je sice poněkud vyšší, ale v ceně je podle webu drink, catering i dárek. Co všechno může člověk očekávat?

Hana Koblišková: Vše dostane. Opravdu tam bývá spousta drobností, hned po příchodu dostaneš welcome drink, což byla naposledy sklenka vínka. Není tam catering na styl all you can eat, ale je to chutné, kvalitní a lidé z toho mají zážitek. Když lidé přicházejí tak do jedenácté večer, tak se občerstvení dostane ke každému.

Za různé interakce mohou lidé dostat hodnotné ceny jako knížky, značkové kabelky či jazykové kurzy a pobyty. Snažíme se to udělat atraktivní, aby do toho lidé s radostí investovali a přišli se zabavit. Vždy máme i charitativní tombolu, u které se před začátkem shodneme, kam poputuje výtěžek.

K našemu údivu oba zůstali až do rána, užívali si to tam a hráli všechny hry, ale teprve potom z nich vyšlo, že se spletli a přišli na swingers party místo singles party.

Je pořádání singles party byznys, na kterém se dá vydělat? Je mi jasné, že to není vaše jediná výdělečná činnost.

Hana Koblišková: Pokud by to byla naše hlavní výdělečná činnost, tak bychom ji nemohly dělat jen jednou ročně. My v tuto chvíli fungujeme i v obchodě, máme vlastní aktivity, neboť kdybychom se dívaly pouze na výdělek ze singles party, tak daleko nedojdeme. Děláme to prioritně proto, aby to dávalo smysl. Jasně, děláme věci i pro peníze, ale není to náš byznys model.

Hana Poliačiková: Po první party jsme se začaly poohlížet po tom, jak singles party fungují v zahraničí, a zjistily jsme, že je to model, který funguje a lidé na tom vydělávají. I u nás by se to dalo překlopit do modelu, kdy by se frekvence zvýšila a dělaly bychom party mnohem častěji, ale to není naším cílem. Máme trochu jiný koncept.

Na závěr mám jednu úsměvnou otázku. Vícekrát se mi stalo, že když jsem někomu řekl o singles party, tak dotyčný zůstal zmatený a myslel si, že mluvím o swingers party. Stává se to i vám?

Hana Poliačiková: V Praze se nám stalo, že jsme pořádaly party v nádherném klubu. Divadlo předělali na klub, měli jsme burlesque i kasino, vše vypadalo perfektně, ale na party přišel pár ve škraboškách.

Ty sice měli nasazené všichni, jenže tento pár si myslel, že je na swingers party. K našemu podivu oba zůstali až do rána, užívali si to tam a hráli všechny hry, ale teprve potom z nich vyšlo, že se spletli a přišli na swingers party místo singles party.