Refresher se ponořil do osmdesátkových vod a přináší ti nejlepší hudební perličky.
My se narodili až po nich a ty nejspíš taky, ale stejně si nás našly. Osmdesátky se vrátily odněkud ze světa Upside Down – vážně, zeptej se kohokoliv, kdo je zažil, a možná toto přirovnání nebude daleko od pravdy – opanovaly popkulturu jako kletba a není před nimi úniku.
Proto ti přinášíme několik hudebních bonbónků, které tě na tuto éru naladí energickým rytmem, zasněnými refrény, androgynními hlasy, překvapivě progresivními texty anebo neskutečnými účesy. Snažili jsme se vybrat napříč žánry takové písničky, na které hned tak nenarazíš, i když asi znáš jejich skladatele a skladatelky. Zároveň se tento výběr vyrovná kvalitou všem peckám, u kterých Eleven určitě nakope zadek Vecnovi. Nasaď sluchátka a zpříjemni si čekání na finále Stranger Things s naším playlistem.
Nejen popkultura
Osmdesátky nepřišly ze dne na den, například už před šesti lety oživil seriál Black Mirror píseň Heaven Is a Place on Earth (1987) podobně, jako se to teď stalo s hitem Kate Bush. Top Gun 2, který staví na nostalgii prvního dílu z roku 1986, taky nenatočili přes noc. Nejde ale pouze o filmy, módu nebo o čtvrtou řadu Stranger Things. Osmdesátky nejsou jenom popkulturní reference, ale mají i politický dopad. Když se podíváme na největší ekonomiku světa – USA, za vlády Ronalda Reagana tam začal trend, kdy se odměna za práci „odtrhla“ od poměru růstu k produktivitě – produktivita stoupá, podíl většiny lidí na bohatství nikoliv. A je to právě dnešní generace, která si to nechce nechat líbit.
1980: Martha and the Muffins – Echo Beach (CA, new wave)
Jestli ti směňování času a energie za nedůstojnou mzdu nedává smysl, ztotožníš se s touto písničkou. Text jediného mezinárodního hitu kanadské kapely Martha and the Muffins vznikal v průběhu několika let. Popisuje fiktivní místo „Echo Beach“, kam v myšlenkách utíkáme všichni, když jsme někde, kde být nechceme. Například v zaprděném korporátu anebo jako autor Mark Gane – v továrně na tapety.
1981: The Passions – I'm in Love with a German Film Star (UK, post-punk)
V osmdesátých letech zažívala svůj velký návrat estetika padesátých let. Byla to podobná nostalgie po „nevinnosti“, jakou tu máme dnes s érou těsně před internetem. Příběh ukrytý v textu jediné „žebříčkové“ skladby britské kapely The Passions ti nebudeme prozrazovat, přebal alba ale odkazuje na éru černobílého filmu. Komu zpěvačka a autorka Barbara Gogan vyznávala lásku, najdeš snadno, tak si nejdřív dovol na chvíli se zasnít a představuj si, koho chceš. A z jakékoliv doby.
1982: Sonic Youth – The Burning Spear (USA, no wave)
Žádná éra se nedá idealizovat, ale každá má alespoň své experimentátory, kteří temné stránky doby dokáží zachytit. Určitě by bylo lepší, kdyby newyorští Sonic Youth neexperimentovali i s drogami, přesto ale zvládli dekonstruovat rock a jsou jedni z nejúspěšnějších představitelů žánru no wave. Touto peckou začíná jejich první vydaná EP nahrávka. Čeho konkrétně se v ní hudebník Thurston Moore děsí, se nedá s určitostí říct a po internetu kolují různé teorie. Čeho se ale rozhodně nebála další zakládající členka kapely Kim Gordon? V sedmadvaceti letech začít poprvé hrát na hudební nástroj.
1983: Talking Heads – Girlfriend is Better (USA, new wave)
Tuto kapelu stoprocentně znáš. Jejich hit Psycho Killer hrál ve spoustě snímků včetně samotných Stranger Things. Paradoxně se o takto známé a zásadní kapele těžko píše, vydali totiž osm studiových alb, které jsou dokonale propracované hudebně (kdo rád ujíždí na basových linkách, ocení vklad Tiny Weymouth) i textově. Každá píseň je malá báseň, i když zpívají na první pohled o celkem obyčejných věcech. Tato skladba je o vnitřním souboji před „hookupem“, když máš zrovna doma někoho, koho miluješ. Vřele ti doporučujeme poslechnout si toho od Talking Heads víc, začít můžeš třeba záznamem koncertu Stop Making Sense.
1984: Divine – I'm So Beautiful (USA, Hi-NRG disco)
Dávno před Lady Gaga a jejími „příšerkami“ tu byl Harris Glenn Milstead aka Divine. Neodolatelná drag queen spojená s tvorbou „trashového“ režiséra Johna Waterse. Každá kultura má totiž svou kontrakulturu, která se časem stane běžnou, a Divine byla rozhodně jednou z těch, kteří pomohli vyšlapat cestu queer lidem dneška. Tento body-positivity singl od – podle všech popisů velmi milého zpěváka a herce z Baltimoru – tě určitě chytne a budeš mít chuť být „out tonight“.
1985: Stevie Nicks – I Can't Wait (USA, electro-rock)
Drogy se bohužel netýkaly jen alternativní scény. Zpěvačka Stevie Nicks v knize I Want My MTV, která se zabývá hudebními klipy, prozradila, že v té době absolvovala všechna natáčení pod vlivem. „Koukám se na to video a říkám si: ‚Nemohlas aspoň na tři dny nechat trávu, kokain a tequilu, abys vypadala trochu lépe?‘ “ Naštěstí se závislostem úplně nepoddala, kariéru si udržela a je zatím jedinou ženou, která byla dvakrát uvedená do Rock'n'rollové síně slávy. Hudbu k této písničce pro ni napsal kamarád Rick Nowels, který později spolupracoval s Lanou Del Rey na jejím hitu Summertime Sadness, tento kousek je ale spíš badass!
1986: New Order – Bizarre Love Triangle (UK, synth-pop)
Nejdříve jsme chtěli celý tento výběr uvést písní Love Will Tear Us Apart od Joy Division, ale došlo nám, že tato klasika tě určitě neminula. Joy Division rok po úmrtí zpěváka Iana Curtise doplnila klávesistka a kytaristka Gillian Gilbert a kapela se přejmenovala na New Order. Stoprocentně znáš jejich megahit Blue Monday z roku 1984, ale možná už se do tvého playlistu žádný další kousek nedostal. I když hudba New Order zní na první poslech pozitivněji než Joy Division, texty zůstávají temné. Tento hit je nejspíš o lásce k někomu, kdo lítá v závislostech… anebo tě zkrátka nemiluje tak, jak ty jeho.
1987: The Smiths – Death of a Disco Dancer (UK, indie rock)
The Smiths jsou legenda sama o sobě. Kapela s excentrickým frontmanem, která upozorňovala na krutost ke zvířatům a nebála se ani otevřených gay narážek ve svých textech. Tato skladba z jejich posledního alba reaguje na epidemii AIDS a hlavně na vlažný přístup k jejímu řešení nejen od britské vlády. Tento problém byl často ignorován kvůli tomu, že se týkal marginalizovaných skupin, a někteří se mu dokonce smáli. A nepozemský hlas Morrisseyho dokáže neskutečně vystihnout všechnu frustraci i truchlivost lidí, kterým toto onemocnění změnilo život.
1988: Tracy Chapman – Fast Car (USA, folk-rock)
Tuto hudebnici pravděpodobně znáš, multiplatinová držitelka čtyř Grammy se nevěnovala jenom hudbě, i když písně začala psát už jako dítě. Je také aktivistkou za rovná práva, podporuje výzkum HIV a organizaci Amnesty International. Tato píseň z jejího prvního alba je inspirována vyrůstáním v dělnické části Clevelandu, kde Tracy vychovávala single máma. Skladba ale není autobiografická, je prostě jenom o dvou lidech, kteří se snaží vybudovat společný život a na cestě čelí různým překážkám. Promlouvá proto k širokému publiku i dnes.
1989: Frazier Chorus – Ski Head (UK, dream-pop)
Tento výběr zakončíme opravdu neznámou lahůdkou od kapely, která vydávala v nezávislých labelech a v hitparádách byla až někde na chvostu. Taky neměli basu, bubeníka a kytaru používali jen občas. Místo toho mixovali skladby za pomocí bong, klarinetu nebo svých hlasů. O čem je tato písnička? Kdo ví, ale je skvělá! Co vyvolává v tobě?
Čestná zmínka: Modus – Ty, ja a môj brat (SK, rock)
Nebyly by to pořádné osmdesátky bez zmínky o scéně v Československu. Tuto písničku prý starší generace normálně zná, my ji známe jenom díky soundtracku z filmu Samotáři. Bratislavská kapela hrála už od šedesátých let, a dokonce ji spoluzaložil legendární Meky Žbirka. Snad jsme tě navnadili k dalšímu pátrání v osmdesátkové hudbě – byla to rozmanitá doba plná neopakovatelných talentů, které inspirují a některé i tvoří dodnes.
