Ženy s bloudící dělohou, démonem posedlé čarodějnice či ženy „příliš emancipované“. I to s sebou nesla diagnóza hysterie.
Slovo hysterie pochází ze starořeckého slova „hystera“, což je označení pro dělohu. Právě v této etymologické hříčce je obsažen důvod, proč byla hysterie spojena převážně se ženami. A jejich neposednými lůny.
Jako první měli hysterii popsat staří Egypťané v Kahúnských papyrech z roku 1900 před naším letopočtem, které jako jedny z nejstarších dochovaných medicínských dokumentů zaznamenávají řadu případů podivného chování dospělých žen. Podle výkladu tamních lékařů měl být příčinou pohyb dělohy, která byla v jejich představách volně se pohybujícím organismem tlačícím na bránici, což způsobovalo problémy s dýcháním. Jali se proto vynalézt řadu všemožných (i nemožných) léků, jak neklidnou dělohu usadit. Často se jednalo o přikládání vonných látek na vulvu a čichání či polykání páchnoucích odporných látek, což mělo orgán vrátit do správné polohy.
Starověk: Děloha je smutná, protože v sobě nemá miminko
Představy o stěhovavé děloze převzali i Řekové. I oni jako léčbu volili buď vonné nebo odporně páchnoucí substance. Nejúčinnější medicínu ovšem viděli v manželství. Za vším totiž měl být nedostatek „normálního“ sexuálního života, lásky a především miminek.
Proslulý messénský věštec a lékař Melampús hovořil o šílenství žen jako o důsledcích otrávených děloh, které sužuje nedostatek orgasmů a „děložní melancholie“. Řecký filosof Platón ve spisu Timaios zase tvrdil, že děloha je smutná a nešťastná, když se nespojí s mužem a neroste v ní nový život. „Děloha jest živý tvor žádostivý plození. Zůstane-li po pohlavním dospívání příliš dlouho neplodný, je těžce rozrušený, bloudí v těle a přerušuje dýchací cesty, brání dýchání a přivádí trpícího do krajní úzkosti a kromě toho vyvolává nejrůznější nemoci,“ napsal filozof. Mínil tím, že děloha se zoufale toulá po těle ve snaze nalézt spermie. To se jí nedaří, a proto ženu trápí. Vzpomeň si na tento článek, až ti bude někdo v dnešní době nutit Platónovy nápady, třeba v diskuzích na sociálních sítích.
Ovšem jako první použil termín hysterie nejslavnější lékař starověku, Hippokratés. I on se domníval, že nemoc spočívá v nekontrolovatelném pohybu dělohy. Za příčinu označil jedovaté tělesné šťávy, které v důsledku nedostatečného sexuálního života nebyly nikdy vypuzeny. Zjednodušeně řečeno, s porodem dojde k pročištění. Mínil totiž, že ženské tělo je – oproti tomu mužskému – chladné a vlhké, a tudíž je také náchylné k hnilobě těchto šťáv. Šel ale ještě dál, „špatnou“ dělohu dle něj měly zejména panny, vdovy, svobodné nebo neplodné ženy. Nejenom, že jejich dělohy měly dle něj cestovat po těle, ale zároveň vypouštěly toxické výpary, které způsobovaly dušnost, třes, závratě, paralýzy, úzkosti, ale i „emocionální“ chování. Proto ani tyto ženy podle něj neměly zanevřít na sex. Samozřejmě v mezích manželství.
Podobné teorie vypracovali také starořímští lékaři, například Aulus Cornelius Celsus, Aretaeus z Kappadokie či Soranos z Efesu. Lehce se odchýlil až Galén, když popíral schopnost dělohy „migrovat“. Říkal také, že hysterií mohou trpět i muži – především ti, kteří dodržují celibát, zadržují spermie a nedávají tak volný průchod „nečistým“ tekutinám z těla.
Myšlenky o démonické děloze vytvořily základ lékařského pojetí hysterie, který měl na medicínu vliv po celá tisíciletí. A podle řecké mytologie dokonce stála hysterie u zrodu psychiatrie.
Středověk až novověk: Hysterie jako znak posedlosti ďáblem
Středověk a počátek novověku začal rozdělovat psychopatologické jevy na přirozené a nepřirozené. Duševní nemoci byly vnímány jako projev vrozeného zla, které je důsledkem prvotního hříchu. Hysterie byla často spojována s nadpřirozenými a démonickými silami, a ženy tak byly běžně obviňovány z čarodějnictví. Jak uvádí v knize Approaching hysteria Mark Micale, hysterická žena byla střídavě vnímána jako oběť uhranutí, kterou je třeba litovat, a jako ďáblova spřízněná duše, kterou je třeba pohrdat.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Voňavé zábaly vulvy vystřídaly modlitby a exorcismy;
- sedmnácté století a odklon od vandrující dělohy hledající sperma;
- viktoriánská éra a hysterie jako nemoc neposlušných žen;
- devatenácté století a hysterie jako spektákl i nástroj nadvlády mužů;
- a hlavně: hysterie jako systematický genderovaný problém.
