Problém jménem horko: Koho vysoké teploty ve městech ohrožují nejvíce?

V případě, že nedojde k zastavení růstu průměrné globální teploty, by se navíc úmrtnost spojená s vysokými teplotami mohla do konce století zvýšit více než 30×. 

Koho horka ohrožují nejvíce?

Jako jakákoli jiná krize, tak i ta klimatická, která povede k častějším obdobím veder, prohloubí nerovnosti mezi lidmi z různých socioekonomických podmínek. I vlny veder totiž nejvíce dopadají na „chudé a izolované“, jak připomíná The Guardian. Ve Spojených státech mají pracovníci z řad přistěhovalců třikrát vyšší pravděpodobnost než američtí občané, že kvůli vlivu horka zemřou. V Indii jsou zase nejzranitelnější obyvatelé slumů. I u nás se tak dá očekávat, že vedra budou nejvíce dopadat na ty, kteří si nemohou dovolit vysokým teplotám přizpůsobit své životní podmínky: nemohou pobývat v klimatizovaných prostorech, nemají přístup k čisté vodě a prostor či prostředky pro adekvátní hygienu.

Tento jev se snaží reflektovat neziskové organizace – například terénní služby organizace NADĚJE zásobují lidi bez domova více tekutinami a ochrannými dermatologickými prostředky, jako jsou krémy na i po opalování. V období veder poskytují více tekutin a registrují vyšší poptávku po prázdných PET lahvích.

Tato organizace v letních měsících prozatím neregistruje navýšení poptávky po svých službách, jelikož si podle ní lidé bez domova dokáží většinou poradit sami. „Vyhledávají chladná místa a veřejné zdroje vody. V Praze jsou sice veřejná pítka, ale není jich dostatek. Veřejná místa na umytí jsou vlastně jen v oficiálních denních centrech. Jinak musí lidé bez domova využít obchodní centra nebo jiná zařízení. Obchodní centra využívají. Pokud nejsou ve viditelně zanedbaném stavu, mohou tato místa využít pro ně dostatečně, pokud jsou ovšem vizuálně rozpoznatelní jako lidé bez domova, bývají vyváděni,“ popsal pro Refresher Daniel Svoboda, ředitel pražské pobočky zmíněné organizace.

Zdravotní pomoc potřebnou kvůli vysokým teplotám ovšem lidé bez domova vyhledávají již nyní: „V naší ordinaci pro lidi bez domova léčíme běžné nemoci z tepla, kterými trpí obecná populace. U lidí s kožními defekty se rány v teple hůře hojí. U těch, co zanedbávají léčbu (převazy), se tak děje více, ale je to časté i u těch, kteří chodí na pravidelné kontroly. V těchto případech mnohdy hrozí zanesení parazitů do ran a zamoření ran červy. Evidujeme zvýšené zdravotní problémy u lidí s neurologickými nemocemi, jako je epilepsie. U těchto lidí vznikají častěji kolapsy související s dehydratací a teplem,“ uvedl Svoboda.

Problémy podle něj mohou nastat u lidí, kteří nadužívají alkohol. V kombinaci s neurologickou nebo duševní chorobou tak může vznikat závažný zdravotní problém.

Zároveň je důležité brát v potaz, že nerovné dopady horka mohou být podmíněné nejenom socioekonomickými ukazateli, ale i dalšími faktory –⁠ třeba věkem nebo genderem. Podle britských vědců by právě ženy mohly být vůči vysokým teplotám zranitelnější než muži. Poukázali na studii z Nizozemska, která zkoumala vlnu veder v Evropě v roce 2003, kdy bylo riziko úmrtí u žen o 15 % vyšší než u mužů. (Nicméně je nutné podotknout, že právě ženy v důchodovém věku jsou také nejvíce ohroženy i chudobou.)

Ohrožené jsou především starší ženy. Mezi možné příčiny vědci řadí mimo jiné nižší produkci potu u žen (a tudíž nižší schopnost ochlazování), větší zatěžovaní kardiovaskulárního systému nebo fakt, že ženy častěji žijí samy. Častěji také vykonávají domácí práce, ovšem celkově jsou méně fyzicky aktivní než muži. Tím, že domácí práce musí vykonávat i během vln veder, riskují přehřátí organismu více než muži.

Tíseň spojenou s vedrem u starších lidí bez domova potvrdila Refresheru i Iva Kuchyňková z Charity Česká republika: „Tropické dny lidi bez domova opravdu velmi sužují. Tím spíše, že je mezi nimi hodně lidí, kterým je přes padesát let, a seniorů. Dle našich průzkumů se po padesátce dostává na ulici pět a půl tisíce lidí z různých důvodů,“ uvedla.

Situace z pohledu ženy, která na ulici žila

Strategie lidí bez domova pro zvládání letních měsíců popsala Refresheru pětapadesátiletá Ivana Zittová ze sociálního podniku Pragulic, která žila na ulici od svých čtrnácti let až do roku 2017. „Není to nic příjemného. A k tomu ta vedra. Být dnes na ulici si neumím představit,“ říká. Popisuje, že i jí samotné se ve vysokých teplotách funguje velice špatně –⁠ několikrát kvůli horku málem omdlela. Nedávno nastoupila do autobusu a udělalo se jí nevolno. Nikdo ji ovšem nepustil sednout. „Nebyla jsi dehydratovaná?“ ptáme se. „Ne, vodu piju pořád. Asi to bylo tlakem,“ říká.

I když jsou zimy pro lidi bez domova stále nejhorším obdobím v roce, se spoustou problémů podle Ivany bojují i kvůli vedru. Čas se prý většinou snaží trávit u vody, kde ale ne vždy bývají vítaní. Umýt se mohou v některých sociálních centrech, ani tam ale nebývají podmínky vždy ideální. „V zimě tam je voda studená, v létě se člověk zase opaří,“ uvádí Ivana k jednomu z nich.

Množství pítek v Praze podle ní nestačí. Často je navíc obsazují agresivní bezdomovci či bezdomovkyně se psy a nikdo jiný se k nim nedostane. Město prý také spoustu pítek zrušilo. Situace lidí bez domova mu je podle Ivany lhostejná. Dodává ovšem, že si myslí, že si za to někdy lidé bez domova mohou sami tím, jak se chovají: nejsou vděčni za pomoc, která se jim dostane, upřednostňují alkohol před vodou a odmítají nabízené jídlo.

Vysoké teploty přináší komplikace také kvůli zdravotním problémům, se kterými se lidé bez domova potýkají. Častým jevem jsou bércové vředy –⁠ velké vedro tento typ kožní rány v kombinaci s užíváním alkoholu ještě zhoršuje. I to Ivana dokládá přímými zkušenostmi z ulice: popsala nám případy lidí, které znala a kteří měli rány pod obvazy zcela rozežrané červy.

(Ne)konkrétní řešení ze strany města

Dopady vysokých teplot na úmrtnost jasně odkazují k nutnosti měst adaptovat se na teplejší podnebí. „Pro období extrémně vysokých teplot by měl být nastaven systém včasného varování pro obyvatelstvo, který koordinuje jednotlivé složky integrovaného záchranného systému podobně jako při výskytu povodní. V zemích jižní a západní Evropy, kde byly podobné systémy spuštěny po horkém létě 2003, vidíme, že to opravdu funguje,“ zdůrazňuje Aleš Urban.

Daniel Svoboda z pražské pobočky organizace NADĚJE taktéž konstatuje možnou potřebu nerovné dopady horka reflektovat v budoucnu: „Zatím nejsou v ČR vysoké teploty v takové míře, abychom vnímali jako nutné připravovat mimořádná opatření. To však neznamená, že nás to nečeká v dalších letech. Pokud se problém s teplotami bude zhoršovat, bude nutné zajistit pro lidi bez domova snadnější přístup k vodě a k hygieně.“

S výskytem vysokých teplot, efektu městského tepelného ostrova a vlnami horka počítá i hlavní město. „Spolehlivým nástrojem pro snižování dopadů klimatické změny jsou kromě jiného také revitalizace sadů, vnitrobloků, výstavba mlžítek a pítek v ulicích, dále výsadba nových stromů, rekonstrukce parků, náměstí a nábřeží, což je vidět na mnoha místech metropole,“ říká mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman. Problematikou se ovšem město zabývá spíše obecně, Hofman připomíná převážně výsadbu nových stromů, rozšiřování parků nebo pořizování elektromobilů za účelem snížení emisí.

K podobným nástrojům sahá také Brno, které se podle tamního magistrátu dlouhodobě snaží rozšiřovat městskou zeleň a udržovat ji v dobré kondici, aby pomáhala ochlazovat mikroklima v ulicích. Konkrétně lidem bez domova pak město zajišťuje přístup k hygieně. „Mohou se umýt ve středisku Centra sociálních služeb (CSS) na Rumišti a také v centru na Masné. Zde se CSS vzhledem k letošním vysokým teplotám rozhodlo provoz rozšířit z pěti dnů na celotýdenní. O sprchování je velký zájem, díky prodloužení provozní doby se dokonce zdvojnásobil,“ řekl Refresheru tiskový mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek. Sociální kurátoři podle něj pracují s lidmi bez domova i v terénu a snaží se jim pomoci. Informují je například o síti veřejných pítek. 

Komplexní strategie

Podle Kuchyňkové z Charity se města snaží, stále ale chybí dostatek pítek nebo zastřešení zastávek hromadné dopravy, které by poskytlo dostatek stínu. Podle ní je ale třeba lidem pomáhat komplexně, nejlépe tak, aby měli kde bydlet. „Problémy se vždy zviditelní v extrémních vedrech nebo v zimě. Ale celkově je potřeba získat kapacity bydlení pro všechny cílové skupiny. Proto stále usilujeme o zákon o podpoře v bydlení a o nastavení dostupného bydlení tak, aby časem nikdo nemusel zůstávat bez domova,“ doplnila.

Debata ohledně proměny veřejného prostoru tak, aby byl přívětivý k lidem a ti v něm chtěli trávit svůj čas, je podle Daniela Svobody namístě. Týká se všech obyvatel měst a zahrnuje mimo jiné právě i to, že je na veřejných prostranstvích stín, chlad a zdroj vody. „Čím je veřejný prostor nehostinnější, tím samozřejmě hůře pro všechny obyvatele, násobně hůře však pro lidi bez domova, kteří jsou na veřejný prostor odkázáni mnohem více než ostatní. Avšak zájem v této věci by měl být společný,“ dodává.

Pro příklady měst, kde nad změnou klimatu uvažují dlouhodobě, nemusíme chodit daleko. Například Berlín mezi roky 2014 a 2016 vypracoval komplexní strategii založenou na předpokladu, že klimatické podmínky, jaké v té době byly ve francouzském Toulouse, může Berlín očekávat zhruba v roce 2100. Tvůrci plánu například vytipovali slabé stránky města, zaměřili se na plánování s ohledem na vodu nebo ochranu půdy, ale také kladou důraz na mezinárodní spolupráci. Města, stejně tak jako lidé, nejsou samostatné ostrovy a klimatická změna se týká úplně všech.