Fetišista, sadomasochista či pedofil. Projekt Parafilik pomáhá lidem, „kteří milují jinak“

Za parafiliky označují odborníci lidi, kteří mají netradiční – statisticky abnormální – sexuální preferenci. Jejich sexuální zájmy či fantazie zahrnují kromě lidí i objekty, či dokonce situace, které jsou netypické. Jedná se například o fetišismus, voyeurismus, exhibicionismus či pedofilii. Stigma o „nevšední“ sexualitě se rozhodl bořit projekt Parafilik spuštěný pod hlavičkou Národního ústavu duševního zdraví v roce 2019. Jeho zástupci říkají, že parafilici si svůj osud nevybrali, s touhou po „jiné“ lásce se již narodili, odsouzení si proto nezaslouží.
 
K destigmatizaci by mohla přispět i mezinárodní revize, která by zohlednila emoční zatížení slova „porucha“. O psychickou poruchu se totiž z hlediska parafilie jedná právě a pouze tehdy, kdy s sebou přináší distres – ať už člověku s parafilií, nebo jeho okolí.
 
Snahy projektu ovšem tak trochu maří fakt, že sexualita je ve společnosti stále tabu. „Někdo například ví, že má problém s erekcí během sexu s manželkou, ale už si to nespojí – nebo nechce spojit – s tím, že masturbuje s představou, že má na sobě vysoké boty. Raději si svou parafilní preferenci nepřizná. Byť by se mu pak mohlo žít snáze,“ vysvětlil během přednášky na Prague Pride terénní pracovník a terapeut projektu Parafilik Centra pro sexuální zdraví a intervenci Filip Šinkner. V laické veřejnosti přitom podle něj panuje úzus, že lidé s parafilní preferencí jsou „podivní úchylové“, kteří musí být uvěznění v léčebně pod dozorem a medikací. Nemohou žít šťastný život a vždy se dopouští trestné činnosti.

 
Nemůžete za své myšlenky, můžete za své činy

Tak tomu ale není. „To, že se člověk narodí jako pedofil, jej nepředurčuje k tomu, že znásilní dítě. Člověk se může narodit se sexualitou, jejíž realizace by ho zavedla do velmi temného lesa, do brutálních trestných činů. Ale je nutné si uvědomit, že já se nerovnám mé touhy,“ říká Šinkner a dodává: „Nemůžete za své myšlenky, můžete za své činy.“ Ve skutečnosti se převážná část lidí s parafilními preferencemi porušení zákona nikdy nedopustí. Například většina lidí, kteří zneužijí dítě, nejsou pedofilové, nýbrž lidé s „normálními“ sexuálními touhami.

 
„Pokud někdo miluje legíny a nevzruší se jinak, než když si je alespoň představí – ale sám je s tím v pohodě a nijak to nenarušuje jeho vztahy –, tak má parafilní preferenci, nikoli poruchu. Parafilní preference nemusí nutně způsobovat distres,“ popisuje Šinkner.
 
Přestože by se mohlo zdát, že se s parafilními preferencemi rodí jen úzká skupina lidí, některé výzkumy to vyvrací. Podle dat z českého prostředí, které má NÚDZ k dispozici, se jedná o jednotky procent v populaci. Jen v Česku se tak s nějakou formou parafilie mohou potýkat desetitisíce lidí. Nicméně to, že se někdo narodí jako exhibicionista, sadista či fetišista, ještě neznamená, že svou parafilii bude v životě nutně projevovat. Jak tedy uvádí NÚDZ, je velmi pravděpodobné, že ve svém okolí máte člověka s parafilní preferencí i vy.