RECENZE: The Last of Us: Part I (PS5)

The Last of Us jsme hráli od roku 2015 na PS4 a tuto hru dodnes považujeme za jednu z největších legend videoherního průmyslu. Proto jsme se na její nový remake těšili. Jakmile jsme se ovšem dozvěděli, že půjde o téměř výlučně grafický upgrade, zůstali jsme trpce zklamáni a to zklamání se s námi neslo až do hraní hry. Řekneme to na rovinu. Pokud jsi The Last of Us hrál na PS4, nemáš skutečně důvod zaplatit si za remake přes 2 000 korun. Pokud jsi ovšem tento magnum opus videoherní scény nikdy nehrál, remake je nejlepším možným způsobem, jak se s tímto světem seznámit. 

Joel je pašerák, jenž dostane za úkol propašovat teenagerku Ellie z Bostonu ke skupině zvané Fireflies, která vede odboj proti armádě a ani po 20 letech od vypuknutí apokalypsy nepřestává hledat lék. Bez toho hrozí, že lidstvo jednou vyhyne, protože trpí infekcí cordyceps, po jejímž infikování se do několika dní z každého člověka stane agresivní, nekontrolovatelný jedinec schopný jen zabíjet.

Doporučeno

10 nejlepších her s propracovaným příběhem plným emocí 25. srpna 2022 v 16:30

Stačí, aby se člověk nadýchal spor z houby nebo aby ho kousl někdo infikovaný. Jenže Ellie je imunní. Na světě nemá už nikoho a po čase se Joel stává jejím náhradním otcem a poslední nadějí lidstva na světlejší budoucnost.

V tomto světě totiž přežijí jen ti nejsilnější a nejhorší – lidé schopni zabíjet bez mrknutí oka. Lidem dochází potraviny, munice je akutní nedostatek a infikovaní lidé postupně mutují stále více. The Last of Us zachycuje emotivní, depresivní, drsný a autenticky působící příběh o lidech, kteří mají do hrdinů velmi daleko.

Nic v tomto světě není černobílé a ty jako hráč budeš svědkem několika situací, kdy si postavy budou muset vybrat mezi špatným a ještě horším, neetickým a nelidským rozhodnutím. Vztah Joela a Ellie navždy změnil to, jak komplexní dokážou být videoherní příběhy. V čem je tedy remake jiný? Špatnou zprávou je, že těch novinek moc není.

Téměř žádné hratelné novinky a mechanismy a identický design

Hra se ovládá stále téměř stejně. Herní svět je z designového hlediska identický a liší se akorát v maličkostech a některých vizuálních úpravách předmětů a budov. Tvůrci do hry nepřidali vůbec nic nového z hlediska herního obsahu, takže budeš nepřátele ničit stejnými zbraněmi a naprosto stejným způsobem. Všimneš si možná akorát několika nových animací, když „dorážíš“ nepřátele. Jednou z novinek, ač se to jeví jako maličkost, je možnost házet láhve či cihly za běhu.

V původní hře postava vždy zastavila, což zpomalilo útok na nepřítele, ale v remaku je to plynulé. Zatímco animace Joela jsou přibližně stejné jako originály, pohyb a animace Ellie se více podobají těm z druhé části, což je plus. Až na takové drobnosti se ale remake hraje stejně jako původní verze.

Úplně stejný je i příběh. Vývojáři do hry nevložili jediné slovo ani scénu navíc a hru nerozšířili ani o nové oblasti či domy, do kterých bys mohl vejít. Remake nabízel ideální příležitost rozšířit herní oblasti, ale tvůrci jeho potenciál vůbec nevyužili.

V době oznámení remaku jsme brali jako samozřejmé, že v něm budeme moci dělat i to, co ve dvojce, a tedy lehnout si do vysoké trávy a skrýt se tak, respektive uhýbat úderům nepřátel. Bohužel nic z toho tvůrci nepřidali, takže hra z roku 2022 je na tom s možnostmi hratelnosti hůř než hra z roku 2020, což je další velké zklamání.

Tvůrci si pro hráče nepřipravili jediné překvapení v jakékoli podobě

Je pravda, že kdyby to tvůrci do remaku přidali, museli by výrazně změnit design soubojů, okolí a dalších věcí. Takové razantní změny v designu soubojů by totiž kompletně rozbily funkční koncept hry. Ale od čeho je remake, pokud ne od toho, aby do něj vývojáři zapracovali nové a lepší nápady a herní mechanismy? Také na to, aby tvůrci předělali některé hádanky s paletami a žebříky, které v roce 2022 působí nesmírně zastarale a otravně. 

Jednou z viditelných změn je umělá inteligence nepřátel. Ti jsou tišší, snaží se tě obejít a překvapit z boku, obklíčit tě a využít moment překvapení. Tvůrci překopali umělou inteligenci od základů a zčásti to osvěžuje zážitek z hraní, ale mohli si dát i více práce s rozmístěním nepřátel. Mají totiž téměř stejné rutiny chování a směr chůze jako v originále.

Pokud si tedy přibližně pamatuješ, kde byli nepřátelé v originální verzi, naprosto nic tě v remaku nepřekvapí. Je to škoda, protože přidat do hry několik překvapení z hlediska rozestavení nepřátel by bylo osvěžujícím aspektem, který tvůrci v našich očích nesmyslně ignorovali. Namísto toho jsme dostali téměř výhradně vizuální upgrade již tak nádherně vypadající hry.

Naughty Dog opět potvrzuje, že dokáže vytvořit odzbrojující vizuál

Vývojáři ze studia Naughty Dog se nenechali zahanbit a herní grafiku z původní verze předělali do moderního vizuálu, při kterém se budeš sem tam dívat na monitor s otevřenými ústy. Jedná se o obrovský upgrade s neuvěřitelným množstvím vylepšení, kterých si všimneš okamžitě.

V remaku je bohatší hustota vegetace, několikanásobně detailnější textury předmětů, nasvícení, které mění celkovou estetiku řady scén, a mnohé další novinky. Každé srovnání původní a nové verze tě utvrdí v tom, že z hlediska vizuálu hře není co vytknout.

Velkou změnou prošly také modely postav, které více odpovídají svému vzhledu z The Last of Us: Part II. Běžný hráč to snadno přehlédne, ale velkým upgradem prošly tváře obyčejných postav a nepřátel, které na obrazovce uvidíš na 10 vteřin a pak už nikdy více. Jsou mnohem detailnější a živější, takže je ti nepříjemnější, když vidíš, jak je opouští život.

Nám se osobně více líbil Joelův původní model, stejně jako v případě Tess, ale je pravda, že modely postav v remaku více odpovídají věku postav. Naopak v remaku se nám oproti originálu více líbily modely pro Billa a Davida. Tváře postav jsou mnohem detailnější, čehož si všimneš zejména v příběhových videích.

Rozdíl mezi stejnými scénami v remaku a původní verzí je ohromující, a to díky komplexnější mimice, lépe zachyceným emocím ve tvářích postav, lepší animaci a kvalitnějším modelům. Velký rozdíl činí i pohledy do očí, které jsou v remaku mnohem živější a uvěřitelnější.

Dívat se v remaku na úvodní scénu s Joelem a Sarou bylo více zdrcující než v původní hře, a to díky těmto vizuálním vylepšením. Celé prostředí hry je propracovanější a detailnější, přičemž mnohé změny ještě více zvýraznily postapokalyptickou atmosféru a vzhled světa.

Skvělá technická úroveň bez chyb

Všimli jsme si jen několika grafických nedokonalostí, jako například nepříliš ostrých hran stínů, což se však zlepšilo, když jsme si hru přepnuli na plnohodnotnou kvalitu obrazu 4K. Hra nabízí dvě možnosti zobrazení: 4K obraz se 30 snímky za sekundu (30 fps) a 4k dynamický obraz s poklesy rozlišení, avšak se 60 snímky za sekundu (60 fps).

Při skutečném 4K obraze je grafika ještě detailnější, ale režim 30 fps zřetelně sníží plynulost. Co se celkové kvality obrazu týká, máme dojem, že na tom byla lépe hra The Last of Us: Part II, a to i přesto, že využívala zastaralý hardware konzole PS4. Jednak je to proto, že tvůrci ze studia Naughty Dog na ní pracovali déle a ve větším počtu, jednak ji mohli od začátku vytvářet s novými technologiemi, zatímco remake vznikal na základě původních materiálů.

Rozhodně to není úroveň grafiky, která by nám vyrážela dech, ale věříme, že když vyjde plnohodnotný titul od studia Naughty Dog vytvořený kompletně pro PS5, znovu nás jím posadí na zadek. Stále však platí, že remake The Last of Us je jednou z nejkrásnějších her, které najdeš na herním trhu.

Velkou novinkou v remaku jsou desítky různých možností, jak si hru usnadnit. Jedná se o úrovně obtížnosti samotné hry, ale i jejího ovládání a zobrazení. Hru si tak mohou užít i neslyšící, nevidomí, barvoslepí či lidé s jinými zdravotními komplikacemi. Studia od PlayStationu si poslední roky dávají záležet na tom, aby byly jejich hry přístupné pro co nejvíce lidí, a moc se jim to daří. 

Pokud si chceš hru užít naplno, hraj ji na hard nebo vyšší obtížnosti

Jednou z hratelnostních novinek měly být i vybuchující šípy, které tvůrci poprvé využili v The Last of Us: Part II. Horší zprávou je, že je lze odemknout v položce Extra až po dohrání hry a nejsou přímo integrovány ve hře. Po dohrání hlavní části příběhu si budeš moci zážitek upravit díky několika modifikátorům, jako je zpomalení času při míření, neomezená munice a podobně, ale The Last of Us je jedna z těch her, kde takové úpravy spíše škodí zážitku.

Doporučujeme hru hrát na vyšší obtížnosti, při níž budeš mít k dispozici méně nábojů a materiálu pro výrobu bomb. Právě tehdy naplno vyniká design soubojů a nutnost promyslet si, jak přistoupit k likvidaci nepřátel. Pokud si chceš hru a její design užít naplno, nedoporučujeme hrát na nižší obtížnosti než hard.

Během hraní jsme nezaznamenali téměř žádné technické nedostatky. Sem tam nám před očima zmizely předměty, když jsme se ně dívali z divného úhlu, ale to je maličkost, kterou tvůrci opraví v patchi. Hra fungovala plynule a neobsahovala žádné chyby a nefunkční systémy. Tvůrcům se efektně podařilo implementovat také vlastnosti ovladače DualSense, jako například detailnější vibrace přes haptický feedback či adaptivní spouštěče.

Díky spouštěčům budeš například cítit odpor tětivy na luku a ucítíš i jiné „kopnutí“ při každé zbrani. Zdálo se nám však, že odpor tlačítek a vibrace mohly být silnější a výraznější, protože pokud ses na to přímo nezaměřil, vůbec sis toho nevšiml. Králem využití vlastností DualSense tak i nadále zůstává hra Returnal na PS5.

Dokonalá hra, ale remake nevyužil svůj potenciál

The Last of Us je i nadále dokonalá hra. The Last of Us: Part 1 od nás ale plné hodnocení nedostane, i když si to původní verze zaslouží. Máme k tomu několik důvodů. Odebíráme půl bodu za nepřidání možností hratelnosti z The Last of Us: Part II, jako je možnost lehnout si a vyhýbat se úderům.

Zejména uhýbání by udělalo souboje nablízko zajímavějšími, protože takto je to pouze o tom, že mačkáš dokola čtverec, dokud nepřítele nezabiješ – není v tom žádná výzva a komplexnost. 

Bod dolů dáváme za to, že tvůrci absolutně nijak nezměnili design hry a prostředí, nepřidali do hry vůbec nic nového a nijak nás nepřekvapili (až na plazící se infikované bez spodní části těla, což v původní verzi nebylo). Na závěr sundáme bod dolů za chybějící multiplayer.

Multiplayerová část Factions chybí v remaku jako sůl

Multiplayerová část zvaná Factions byla v původní hře mistrovským dílem pro hru více hráčů, které jsme věnovali stovky hodin hraní. Víme, že Naughty Dog příští rok vydá obrovskou multiplayerovou hru ze světa The Last of Us, takže nechtěl rozdělovat hráčskou obec do dvou rozličných multiplayerových her, ale nám jako zákazníkům mohou být obchodní plány a důvody korporátních společností jedno, jelikož nám v první řadě záleží na našem zážitku, který si platíme ze svých peněz.

Platit tedy více za „stejný“ produkt, avšak s menším množstvím obsahu nám nepřijde férové. The Last of Us milujeme, ale nemyslíme si, že cena 2 100 Kč je ospravedlnitelná, obzvláště v případě odříznutého multiplayeru. Na závěr připomínáme, že tvůrci předělali znovu i vynikající příběhové DLC Left Behind. 

Dokonalá hra pro nové hráče, malé zklamání pro veterány

The Last of Us: Part I udělujeme 7,5/10. Naughty Dog zahodil úžasnou možnost zmodernizovat tuto klasiku a nevyužil potenciál remaku, jenž za tuto cenu doporučujeme jen hráčům, kteří hru ještě ani jednou nehráli. Je to dokonalá příprava na stejnojmenný seriál, který HBO začne vysílat již začátkem příštího roku.

Hráči jako my, kteří původní hru prošli i více než pětkrát, však nadšeni nebudou. Pokud jsi však tuto hru dosud nehrál, pravděpodobně to pro tebe bude zážitek na úrovni 9–10/10, a to i přes některé zastaralé aspekty designu.