„Přesvědčit vedení hokeje o tom, že žena, navíc cizinka, zvládne národní tým vést, nebylo jednoduché. Cítila jsem ale, že holky potřebují jako trenérku ženu,“ přiznala v rozhovoru Tereza Sadilová, která český ženský hokej vede.
Tereza Sadilová je v Českém svazu ledního hokeje čtyři roky. Tři roky působí s našimi hokejistkami, poslední rok funguje jako jejich manažerka. Povídali jsme si s ní o tom, jak vnímá poslední úspěchy reprezentace, jak týmu pomohla nová trenérka Carla MacLeod, nebo o tom, s jakými problémy se český hokej potýká od nejnižších lig až po jeho vedení.
Napadlo Vás někdy, že tolik spojíte svůj život s hokejem?Určitě ano. Jsem z hokejové rodiny a svým způsobem jsem vyrůstala u ledu na zimním
stadionu. Jako malá jsem hokej hrála společně s bráchou. Můj život plynul a hokej byl celou dobu u toho. Zpětně to dává smysl, že je můj život takto s hokejem provázaný.
Co přesně je náplní Vaší práce? Jde jen o papírování?Je to hodně o papírování a plánování. Mám na starost celý ženský hokej, celkem mám pod
sebou tři reprezentace – do šestnácti let, osmnácti let a A tým. Člověk musí celou sezónu
plánovat dopředu, kdy jsou klíčové mezinárodní přestávky s reprezentačními akcemi. Je toho dost, navíc na svazu mám i další administrativní práci. Upřímně bych se časem ráda věnovala jen ženskému hokeji a doufám, že si jako sport vypracuje takovou pozici, že v oddělení nebudu jen já.
Hokej je hodně mužský svět. Jak těžké je pro ženu prosadit se v něm?Myslím si, že je pro to potřeba určitá zdravá drzost, trochu ostré lokty a víra v to, co člověk
dělá. Upřímně, často v tomhle směru zažívám těžké chvíle. Ale vždycky si vzpomenu na
hráčky, na to, čím si procházejí ony, už od doby, kdy vyrůstaly v určitých podmínkách mezi
muži. Nebylo samozřejmostí, že se na led dostanou a trenér je postaví do hry jen z důvodu, že jsou ženy. V mé pozici je to hodně podobné. Přece jen jsem i dost mladá, takže člověk často slýchává různé narážky. Pro mě je ale nejlepší odpovědí moje práce a výsledky.
Samozřejmě, člověk chce na střídačce národního týmu někoho z Česka. Ale moje hlavní myšlenka byla, že chci přivést ženskou energii. Cítila jsem, že holky to potřebují.
Úspěšná premiéra na olympiádě, bronz z mistrovství světa. Jak Vy osobně hodnotíte sezónu českého ženského hokeje?Určitě pozitivně, i když to bylo trochu jako na houpačce, nahoru dolů. Odehrálo se totiž plno
zákulisních věcí, které nebyly vždy jednoduché. Těžký moment nastal po olympiádě, kdy
odešel trenér Tomáš Pacina. Člověk byl najednou pod tlakem, chtěl udělat to nejlepší
rozhodnutí pro tým, pro hráčky jako osobnosti, pro celý ženský hokej. V mých očích bylo
opravdu kritické angažovat kvalitního trenéra, nechtěla jsem, aby práce za poslední dva roky upadla vniveč.
Novou trenérkou hokejistek se stala bývalá kanadská hokejistka Carla MacLeod. Proč padla volba právě na ni?Samozřejmě, člověk chce na střídačce národního týmu někoho z Česka. Ale moje hlavní
myšlenka byla, že chci přivést ženskou energii. Cítila jsem, že holky to potřebují. Nějaký čas
jsem působila v Kanadě a měla jsem povědomí o tom, kdo Carla je. Kontaktovala jsem ji,
proběhlo asi šest online hovorů. Přiznám se, že jen domluva o tom, jak by spolupráce
fungovala, trvala dva měsíce. Carla totiž navíc trénuje i Univerzitu v Calgary. Potom přišel
úkol číslo 2.
Co se dozvíš po odemknutí:
- Zda se dá v Česku ženským hokejem uživit.
- S jakými problémy se české hokejistky potýkají.
- Jak trenéři diskriminují ženy.
