Vaření zlatavého moku původně nebylo mužskou záležitostí.
Nasládlá vůně ječného sladu a obraz lahvově zeleného chmele, který se pne na plotech a sloupech po celém Česku. Sněhově bílá čepice a orosená sklenice. Spláchnutí žízně i světabolu. Na zdraví, na tebe, na nás, na naše úspěchy i prohry, na život i na smrt. Léčivý nápoj i vstupní brána do alkoholismu. Tím je pro mnohé pivo. A za ním stojí sládek – muž ve vysokých holinách, který s láskou pečuje o pomalu se rodící mok zlatavé barvy. Mezi nádržemi chodí s dlouhou tyčí, na jejímž konci je sklenice, a svůj výtvor pečlivě ochutnává.
A paní sládková? Ta je doma. I když po staletí tomu bylo naopak.
Lidstvo si pivo vychutnává již tisíce let. To údajně první mělo být uvařeno kolem roku 7000 př. n. l. v Číně. S dnešním pivem mělo jen pramálo společného, vyrábělo se například z ječmenového chleba – pivo to ale bylo. Důkazy o výrobě a konzumaci tohoto nápoje jsou ovšem ještě mnohem starší. V Mezopotámii v osadě Godin Tepe, která se nachází v dnešním Íránu, měli hořký mok znát už mezi lety 3500 až 3100 př. n. l.
Na území dnešní České republiky měli tradici piva přinést Slované při stěhování národů. Jak uvádí Czech Beer Museum, první zmínka o pivu v Čechách pochází z roku 993. Český biskup Vojtěch tehdy nechal postavit benediktinský klášter na Břevnově, kde pivo začala vařit místní mnišská komunita. Tekutinu v pivních kádích ale ve světě jako první míchaly ženy.
Slévání přefiltrovaného piva z kádě je jako příval Tigridu a Eufratu
Účast žen u vaření piva je historicky doložená už z dob před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii – je tedy nezpochybnitelné, že prvními „sládky“ byly právě ženy. Jak uvádí historik Joshua J. Mark, na většině starověkých vyobrazení pivovarnictví v Mezopotámii i v Egyptě jsou ženy. Ženská stopa v pivu pramení zřejmě z víry a náboženských rituálů. V mnoha kulturách byly bohyněmi a ochránkyněmi pivovarníků ženské entity, které byly spojovány s plodností. Keltové uctívali bohyni piva Deu Latis, staří Egypťané Nebthet či Tenenet. V baltské i slovanské mytologii se vyskytuje bohyně jménem Raugutiene, která pivu poskytovala ochranu. Finové věří v ženu jménem Kalevatar, která vynalezla pivo smícháním medu s medvědími slinami. A staří Sumerové měli bohyni piva Ninkasi, která ztělesňovala pozitivní i negativní důsledky konzumace piva.
To ty pečeš pivní chléb ve velké peci a dáváš do pořádku hromady vyloupaného obilí. To ty zaléváš slad, který je pokrytý zemí; ušlechtilí psi ho střeží i před potentáty.
Jsi to ty, kdo namáčí slad ve sklenici; vlny se zvedají, vlny klesají.
Ninkasi, to ty rozprostíráš uvařenou kaši na velké rákosové rohože; chlad vítězí.
Ninkasi, jsi to ty, kdo vylévá přefiltrované pivo ze sběrné kádě; je to jako příval Tigridu a Eufratu.
Po odemknutí se dozvíš, že:
- Se z vaření piva stala „ženská“ domácí práce;
- pivo představovalo pro ženy poměrně dobrý přivýdělek;
- jakmile začalo docházet ke komercializaci pivovarnictví, měly ženy utrum;
- faktorů, které přispěly k vymazání „ženské pivní stopy“, bylo hned několik;
- ženy vařící dobré pivo byly obviňovány z čarodějnictví;
- dnes se postavení žen v pivovarech narovnává, ale pořád je co zlepšovat.
Více z tématu Historie
Všechno
Nejnovější
