Skutečné čipování: Díky podkožnímu implantátu už nepotřebuješ peněženku ani klíče. Proč mají lidé zájem o biohacking?

Podle jeho slov byly platební čipy mezi fanoušky biohackingu velmi očekávané. V době, kdy firma Walletmore spustila jejich prodej, se mu za týden ozvali i tři zájemci o aplikaci. „Obecně se zájem o čipování lidí nezvýšil, ale lidem, které to již v minulosti fascinovalo, to rozšířilo možnosti. Je to větší lákadlo,“ přiblížil piercer s tím, že má dokonce i zákazníka se třemi čipy: dva RFID (každý s jinými funkcemi) a třetím platí. 

Braňovi zákazníci nejčastěji využívají RFID čipy jako personální vizitku nebo prostředek k odemčení digitálních zámků. „Vzpomínám si, že můj úplně první zákazník si dal aplikovat čip proto, že vysloveně nesnášel klíče. Tvrdil, že je celý život ztrácí, a proto si chce odemykat dům a startovat motorku čipem,“ dodává s tím, že další klient využil čip k odemykání vstupních bran ve firmě, kde pracuje, aby s sebou nemusel nosit zaměstnanecké kartičky. „Četl jsem i o jedné finské společnosti, kde si šedesát zaměstnanců nechalo aplikovat RFID čipy, aby mohli zrušit všechny klíče a check-in kartičky,“ poznamenává Braňo s tím, že jeho klienty jsou většinou bankéři a manažeři ve středním věku.

Zatím jen do ruky, jinam to nemá význam

Když si rozmyslíš, že by sis chtěl dát implantovat čip, musíš si jej nejprve objednat, protože studia nabízejí jen aplikaci, nikoli samotnou technologii. RFID čipy jsou dostupné například v e-shopu Dangerous Things a platební čipy prodává firma Walletmore.

„Je na zodpovědnosti klienta, aby si pořídil čip, já mu jen pomůžu s bezpečnou aplikací. Tímto způsobem se vyhýbám možným problémům, kdyby byl daný kus technologie nefunkční,“ dodává Braňo s tím, že dosud se však s takovým případem nesetkal.

Po zakoupení čipu od obou výše zmíněných firem dostaneš nejen samotný čip, ale celou sadu pro jeho aplikaci. „V minulosti mi klienti přinesli balení jen s aplikátorem – injekční stříkačkou. Dnes je k tomu přibalena už i dezinfekce, samozřejmě i kdyby nebyla, vše potřebné ve studiu mám,“ přiblížil piercer.

Když už přijde na samotnou implantaci, čipy se musí aplikovat na praktické a funkční místo. „Čipy jsou z hlediska signálu poměrně slabé – stejně jako kartu či mobil je musíš přiložit k terminálu. Kdybych tedy měl čip někde na zádech, bylo by to nepraktické a nefunkční,“ dodává Braňo s tím, že pro aplikaci jsou potřebná místa, kde se nenachází hrubá kůže. 

U RFID čipů se podle jeho slov nejvíce osvědčilo místo mezi palcem a ukazováčkem. „Jde o fyzicky neškodné místo s poměrně tenkou kůží. Klienty zde čip nedře, nepřekáží jim a je to na ruce čili je to pohodlné,“ dodává s tím, že platební čipy se díky plochým tvarům mnohem jednodušeji aplikují mezi malíčky a prsteníčky.

Ne do masa ani do kůže, ale pod kůži

Oba typy čipů se aplikují rozdílně – RFID jednodušeji a platební čip o něco složitěji. V obou případech však musí piercer perfektně ovládat lidskou anatomii a dodržovat přísné hygienické standardy.

„Svým klientům musím zaručit dvě věci: technicky musím vědět, kde je podkoží, a při aplikaci nemůžu jít hlouběji. Samozřejmě ani přehnanou silou do kůže, jelikož se kůže obnovuje a čip by mohla vytlačit postupně ven. Za druhé je třeba zvládnout vysoké standardy hygieny, aby byl čip, který zavádím do podkoží, opravdu sterilní,“ dodává Braňo s tím, že během aplikace používá sterilní, nikoli vyšetřovací rukavice (v tetovacích studiích to není zvykem, pozn. red.), a od klienta vyžaduje, aby měl během zákroku nasazenou roušku.

„Implantace dokonce nedělám během plného provozu studia, dávám si pozor, aby tam nebyl nikdo a nic, co tam být nemusí. Dělám vše tak, abychom opravdu dodrželi sterilitu nástrojů i samotného čipu,“ dodává.

Pojďme se však blíže podívat na samotnou aplikaci čipů. RFID čip je dodáván v injekční stříkačce s hrubší jehlou. Díky tomu stačí nalézt vhodné místo, vyhmatat ho dotykem, zakreslit a aplikovat.

Jelikož se čip vkládá na jiné místo než to, kde se kůže otevírá, Braňo si musí naznačit vstup, ale také přesné umístění čipu. Později jehlou na injekční stříkačce propíchne kůži přes vyznačený bod, vleze s ní do podkoží a stisknutím pístu uvolní čip do prostoru.

Opatrně poté vyjme celou jehlu a ránu uzavře sterilními náplastmi. „Člověk musí být po zákroku s konkrétní rukou opatrnější, aby mu neotekla a nemigroval mu v ní čip, protože já s jehlou vyrobím jakýsi tunel v podkoží,“ dodává s tím, že implantace čipu je na hojení nenáročná a jde o několikadenní proces.

Implantace platebního čipu je o něco náročnější, jelikož je širší, a zatímco RFID čip má praktický tvar ampule, tento typ čipu je plochý. „V minulosti byly nějaké pokusy jej rovněž aplikovat přes stříkačku, se kterou se dělal tunel, tento proces byl však nepraktický a nebezpečný. Později jsem se proto rozhodl, že ho budu aplikovat způsobem, při kterém na jednom místě otevřu kůži skalpelem a speciálními tupými nástroji si tunel vyrobím takovým směrem, jakým potřebuji. Potom čip už jen fyzicky vložím do podkoží,“ dodává piercer s tím, že na rozdíl od ostré jehly je tento způsob mnohem méně invazivnější. Potvrzuje to i fakt, že mezitím na něj „přesedlala“ i samotná firma Walletmore.

Aplikace obou čipů ovšem zůstává časově nenáročná. Celkový proces implantace RFID čipu pomocí stříkačky zabere zhruba deset minut, platebního čipu přibližně dvacet.

„Zajímavé je, že většina lidí, kteří si dají implantovat čipy, nejsou fanoušci bolesti, ale všichni to zvládli. Všichni z toho měli strach, ale nakonec zůstali příjemně překvapeni,“ dodává piercer k tomu, že ačkoli může znít proces aplikace drasticky, v praxi se nemusí jednat o nezvládnutelnou bolest.

Implantace je vždy riziko

Tělo nemusí přijmout žádný cizí předmět či těleso. Jde o přirozené riziko, které je vždy přítomno při jakékoli implantaci, ať už v případě piercingu, ozdobných silikonových implantátů, nebo RFID a platebních čipů.

„Vždy, když něco vkládáme pod kůži, je to riziko ještě větší, protože pokud se při piercingu dostaneš do bodu, že se ti dané místo zanítí a nepomáhají ani lokální protizánětlivé či antibiotické krémy, jednoduše si ho vyndáš a tělo se dá dohromady. S implantáty je celý proces riskantní v tom, že k jejich vyjmutí je nutná další návštěva piercera a opětovné otevření rány,“ dodává Braňo s tím, že chválabohu se nikdy za jeho kariéru takový případ nestal.

Samozřejmě, že pokud by si někdo chtěl čip nechat vyjmout z jakéhokoli důvodu, bude to velmi podobný proces, jaký absolvoval při aplikaci. „Opět musíme udělat otvor, najít si čip a vytlačit ho ven. Máme nástroje na vytažení, takže to není nic hrozného,“ přiblížil piercer s tím, že dosud čipy nevyndával, jen vkládal.

Podle jeho slov je ale možné, že za několik let tomu bude jinak. „Kvůli evropským směrnicím mají platební čipy nastavený čas expirace bezpečnostního certifikátu. To znamená, že po nějaké době, konkrétně za pět let, mým klientům certifikát vyprší a čip bude nefunkční. Budou si ho muset vyměnit,“ dodává s tím, že většina z nich doufá ve změnu zákona, pokud ovšem nepřijde, jsou proces aplikace čipu ochotni podstoupit znovu.

V příštích letech z tebe terminátor nebude

Přestože biohacking neustále postupuje a kromě RFID a platebních čipů odborníci vyvíjejí i nové technologie, fyzické schopnosti člověka výrazně neovlivní. Velký přínos ale mohou mít ve zdravotnictví.

Podle slov Elona Muska mohou v budoucnu mikročipy vyvíjené společností Neuralink –jejímž je spoluzakladatelem – výrazně pomoci pacientům se schizofrenií či autismem. Dané čipy by se jim měly implantovat přímo do mozku, přičemž jsou navrženy tak, aby jim umožnily snadněji komunikovat prostřednictvím textu a řeči. Zatím však čekají na schválení americké lékové agentury FDA.

Jak informoval portál Freethink, na „zelenou“ od FDA čeká i kalifornský startup Mojo Vision, který vyvinul první AR čočky. Nositeli umožní například vidět ve tmě nebo na velké vzdálenosti. První, kdo je otestoval, byl samotný CEO společnosti Drew Perkins a ze zážitku byl unesen. „Doslova vidět budoucnost mi vzalo z úst všechna slova.“

Velký potenciál v biohackingu a zejména čipech vidí i piercer Braňo, přičemž se domnívá, že zájem o ně bude neustále narůstat. „Když vidím, že v zahraničí do toho jdou celé firmy, tak si myslím, že to jednou, někdy později, přijde i k nám,“ dodává na závěr.