V dnešní době je nuda téměř zapovězené slovo. Neustále jsme bombardováni notifikacemi, videi a zprávami, které nás odvádějí od přemýšlení nad vlastními životy. Harvardský profesor ale tvrdí, že je nuda klíčem ke štěstí.
Arthur C. Brooks, harvardský profesor a autor bestselleru The Happiness Files, o významnosti nudy píše ve své eseji na webu Harvard Business Review. Podle Brookse je moment, kdy se nudíme, chvílí, kdy není naše mysl ničím zaneprázdněná a kdy máme konečně čas soustředit se jenom na sebe.
A právě tehdy se aktivuje část mozku, která reaguje, když „nemáme nic na práci“.
Na počátku se to může zdát jako něco nepříjemného. Je totiž jednodušší vyplňovat tiché chvíle zvukem reelsek než se zaměřit na svou vlastní budoucnost. Co je pro mě opravdu důležité? Jaký je smysl mého života? Jak mohu být šťastnější? To jsou otázky, které často vyvolávají nepohodlí, ale zároveň nás nutí zamyslet se a hledat hlubší souvislosti.
Stačí pár minut denně
Brooks zdůrazňuje, že když se naučíme vydržet delší dobu v nudě, třeba jenom takových 15 minut, mění se náš vztah k běžnému životu.
Jsme méně frustrovaní z rutinních úkolů, méně nespokojení se svou prací nebo vztahy, a především začínáme objevovat smysl v oblastech, které dřív vypadaly jako prázdná místa. Nuda totiž dává prostor, aby se naše mysl zabývala významem, koherencí a hodnotami, které skutečně definují náš život.
Problém dnešní doby spočívá v tom, že nám mobilní telefony a sociální sítě téměř neustále poskytují podněty. Nemáme čas nudit se, protože ve chvíli, kdy se objeví pocit nudy, okamžitě saháme po obrazovce. Brooks varuje, že tím přicházíme o možnost sebereflexe. A jak může vypadat společnost, kde lidé nepřemýšlejí nad svými vlastními životy a nevěnují se hlubším otázkám?
Umění nudit se je podle Brookse dovednost. Můžeme ji trénovat. Třeba tím, že si vyhradíme chvíle, kdy necháme myšlenky volně plynout. Nebo tak, že vyrazíme na procházku do přírody a sluchátka necháme doma na stole. Tyto momenty nás učí zastavit se, zamyslet se a objevit hodnoty, které jsme možná dlouhodobě přehlíželi, protože to bylo jednodušší.
Čím méně se snažíme nudu vyhnat, tím větší je naše schopnost užít si život, být kreativní a nalézt hlubší smysl. Nuda se tak mění z nepříjemného stavu na nástroj osobního růstu, který nás učí být šťastnějšími a spokojenějšími.
