Recenzujeme závěrečný díl série Hlavně to zdraví. Ruce v záruce na České televizi končí bez nenávisti, zato o poznání nudněji.
Nedělní večer ve stylu Tenkrát na záchodě na České televizi pokračuje. Divácké utrpení, zdá se, neskončilo ani závěrečným snímkem série Hlavně to zdraví s názvem Ruce v záruce, který vypráví o absurdní zlomenině a ještě absurdnějších situacích. A aby celá série nepůsobila jako reklama na mužské zdravotní neduhy, protagonistkou je pro změnu Anna Polívková, zápolící se zlomenýma rukama. Ano. S oběma.
Po bolavých zubech Jiřího Langmajera, močové grotesce Hynka Čermáka a homofobním manifestu Jana Nedbala se série Hlavně to zdraví Jiřího Vejdělka a Marka Epsteina loučí snímkem trochu chudším na stereotypy a o poznání bohatším na neuvěřitelnost a hloupost jednotlivých scén i celého scénáře.
Setkáváme se s úspěšnou obchodnicí Lenkou Krausovou (Anna Polívková), která trpí typickým syndromem úspěšných lidí. Práce je hodně a na rodinu jednoduše nezbývá moc času. Její manžel Jiří (Roman Zach) je sexuálně frustrovaný akademik v domácnosti a jejich společný syn Patrik (Jan Dlouhý) představuje typického patnáctiletého kluka, jak ho jen scénář upletený o prodlouženém víkendu na chalupě dokáže vykreslit. Když mu maminka k narozeninám koupí kolečkové brusle místo elektroboardu, uzavřou sázku. Lenka má na bruslích ujet aspoň sto metrů a bystří již tuší, že nepůjde o obyčejnou projížďku. Krausová spadne, zlomí si obě ruce a za cinkrlání ukulele Jana P. Muchowa začne přehlídku absurdních zážitků.
Dva kruhy pekelné
Nejsou to ale ruce paní Krausové, které jsou původcem všeho zlého. Daleko větším problémem celého příběhu jsou ruce scenáristy Epsteina na písmenkách klávesnice. Podobně jako v prvních Zubech s „Langošem“ cítíme v závěrečném dílu cyklu závan obnovených bakalářů. Prostě pohoda, neděle na kanapi, Televize a Chipsy – nenáročný seriál. Nikdo se nesnaží ukázat stereotypy sexuálních menšin, nikdo zbytečně neukazuje neodůvodněné mezigenerační vztahy. Ruce v záruce nás tedy nemají provést sedmi kruhy pekelnými, ale jenom dvěma – jedním za každou ruku.
První pekelný kruh a trest za to, jak uspěchané životy žijeme, je neuvěřitelně dlouhá stopáž. Ta se vleče jako Krausová se zlomenýma rukama pro zásilku od kurýra, přestože snímek trvá jenom hodinu. Nedej bože, aby měl některý z dílů série méně nebo více než šedesát minut. Stopáž v Rukách v záruce opět natahuje všudypřítomná jízda autem doprovázená dovolenkovými vibes ukulele a neustále se opakující nesmyslné překážky doprovázené zde už méně pochopitelnými dovolenkovými vibes stejného nástroje (soundtrack sám o sobě zní pořád stejně, jenom je s každým dílem zahraný na jiný nástroj).
Záchodovou scénu je potřeba rovněž vidět hned několikrát. Škoda, že na světě není nic vtipnějšího než vyměšování. Možná snad jen Zachova sexuální frustrace.
Hudební podkres je důležitý, protože nás stejně jako repetitivní patálie zraněné Lenky ujišťuje, že se jedná o komedii. Nestačilo by, kdyby se Polívková podobně jako v Po čem muži touží soukala do svého oblečení pouze jednou. Několikaminutovou pantomimu je třeba ukázat hned několikrát. Stejně tak jako otevírání dveří nohama (o poznání pochopitelnější by taková scéna byla ve filmu Quentina Tarantina) nebo žertovné ťukání sádrou do klávesnice.
Toaletní mísa a evoluce humoru
Nebyla by to ale pravá komedie na neděli večer, kdyby si zde zraněný, nemocný nebo jakkoliv jinak indisponovaný člověk nedošel na záchod. Čermákovi dělala přítěž malá, Nedbalovi velká, a tak tam vrazme Polívkovou, která má pro jistotu problém na obou stranách. Pokrok nezastavíš, ani když tě s rukama v sádře překvapí prkénko, které jsi vyžadovala mít sklopené. Záchodovou scénu je potřeba rovněž vidět hned několikrát. Škoda, že na světě není nic vtipnějšího než vyměšování. Možná snad jen Zachova sexuální frustrace. Ano, i tu dokresluje ukulele.
Druhý Epsteinův kruh je trestem za overthinking a věčné přemýšlení i nad těmi nejmenšími úkony. Hříšníci, kteří moc přemýšlí, se v něm musí koukat na situace, které se nedějí, poslouchat, jak se mezi sebou lidi nebaví, a sledovat byznysová setkání z roku 2000. Tato trojice představuje živnou půdu pro vznik skvělého vtipu.
