Petr Fiala je již rok ve funkci premiéra. Kvůli rychlému sledu událostí doslova všeho druhu se ale může zdát, jako by to bylo včera, kdy jej prezident Miloš Zeman se sladkým oslovením „milý Petře“ jmenoval do funkce zpoza skleněného akvária.
S Fialou se první rok jeho vlády opravdu nemazlil. Do funkce nastoupil během nedořešené covidové epidemie a pak už následovala jedna pohroma za druhou. Válka na Ukrajině, uprchlické vlny, vysoká inflace, energetická krize. A to všechno s pěti poměrně nesourodými politickými stranami v pozadí. Nebude tak ničím překvapivým, když si svůj první rok vlády nenechá jen jako dobrodružné vyprávění pro vnoučata, ale že si o něm za několik let budeme číst v publikaci s ikonickými kulatými obroučkami na přebalu. Mohla by nést název třeba: „Člověk má dělat věci, kterým věří a které jsou (podle něj) správné.“
V zahraničí politice Fiala zářil, kamarádí se ale se zvláštními lidmi
Největším bodem na seznamu plusů Fialova vládnutí je bezpochyby zahraniční politika, jíž se po boku ministra Jana Lipavského chopil možná až s překvapivým odhodláním. Jedovatým jazykům tak velkým gestem v podobě cest na Ukrajinu ukázal, že není jen zdrženlivým profesůrkem, za kterého ho mají. Díky tomu, že se postavil za napadenou zemi a vyjádřil jí plnou podporu, získala Česká republika na poli zahraniční diplomacie a evropské pospolitosti ztracenou suverenitu. Nutno ovšem podotknout, že po premiérovi, který v zahraničí proslul především podezřením z machinací s evropskými penězi, účastí na kauze Pandora Papers, blokováním jednotných evropských politik a neochotou učinit politické rozhodnutí, nebyla laťka nastavena příliš vysoko.
Jednu laťku zanechanou ještě po Andreji Babišovi ovšem Fiala nepřeskočil. A sice paktování se zeměmi, se kterými by Česko – chce-li mířit na velký „Západ“ – nemělo chtít být spojováno. „Evropa by měla respektovat jasné rozhodnutí maďarské společnosti a úžeji spolupracovat s premiérem Orbánem, a ne nad ním z neznalosti a ideologické zaslepenosti ohrnovat nos,“napsal Fiala v roce 2018. A jeho postoj, zdá se, zůstává stejný i nyní. U ostnatého plotu by se sice už dnes nevyfotil, to se k jeho PR intelektuální auře nehodí, ovšem některé Orbánovy přešlapy – jako třeba šálu s mapou Velkého Maďarska – Fiala sice opatrně odmítá, v rétorice nelegální migrace si s ním ale docela notuje.
Po vypuknutí války na Ukrajině a ještě několik měsíců poté jsme byli svědky toho, že solidaritu s uprchlíky Fiala projevit umí. Zdá se ovšem, že jen s některými.
Pochybné jsou i premiérovy vztahy k Itálii a Polsku, které jej označilo za „Člověka roku“. Můžeme jen doufat, že tak, jak si Fiala notuje s polskými názory na „tradiční rodinu“, nesouzní například s omezováním přístupu k interrupcím. Vezmeme-li ovšem v potaz, s jakým nadšením gratuloval Fiala k volebnímu vítězství šéfce krajně pravicové strany Bratři Itálie Giorgii Meloni, už nám nezbyde ani ta naděje. Meloni sice uvedla, že nemá v úmyslu zrušit italský zákon o interrupcích, ale samotné množství interrupcí chce snížit.
Rozdělenou společnost nespojil
Zároveň se zdá, že tam, kde „Člověk roku“ přidal v zahraniční politice, ubral v té domácí. A na regionální už vůbec nezbylo.
Palčivá byla uplynulý rok zejména ekonomika, i když je opět nutné vzít v potaz probíhající válku na Ukrajině. Fialově vládě se nepodařilo (a zřejmě ani nepodaří) zvrátit rozhazovačný trend, tedy něco, co svému předchůdci tak často vyčítal. Složení dvou klíčových ministerstev v době bující krize se ukázalo jako ne zrovna ideální. Ministr financi Zbyněk Stanjura lepí schodek státního rozpočtu plány na zrušení podpory stavebního spoření a omezení vyplácení výchovného. To se mimochodem ještě ani nestihlo začít vyplácet. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela zase dle kritiků v létě zaspal v přijímání efektivních opatření a s příchodem zimy se rychle snaží zařadit z jedničky rovnou na čtyřku, byť ještě nemá ani řidičák.
Ani jeden z resortů se zároveň nemůže pochlubit zvládnutou komunikací. Ta se pohybovala jen ve dvou rovinách: zbrklá versus nulová.
Vláda tak plácá páté přes deváté, něco oznámí, aby to po pár dnech mohla zrušit. Zakročit musel až samotný premiér a Národní ekonomická rada vlády – nebudí to ale dojem, že se Fiala nedokáže obklopit schopnými lidmi?
Co nelze současnému premiérovi vytknout, jsou jeho rétorické schopnosti. Jeho vystupování neoplývá nepředvídatelným emočním nábojem, jako jsme byli zvyklí u jeho předchůdce – byť sem tam někoho nazve „proruským živlem“. Na tiskových konferencích budí dojem distingovaného intelektuála. Ten ale dokáže oslovit pouze určitou (možná ani ne poloviční) část obyvatelstva, mezi níž nejsou ti, kteří demonstrují na Václaváku, ani ti nejchudší a nejohroženější. Nemohou se na něj spolehnout, cítí, že je Fiala hází pod inflační vlak v zájmu „vyššího dobra“. Bez jejich podpory se ale daleko nedostane.
LGBT+ ani ekologie nejsou pro Fialu prioritou
Může se tak zdát, že Fiala hovoří spíše k sobě nebo pro sebe nežli k lidem. Dotazy zůstávají nezodpovězené, komunikace jednosměrná, klapky na očích pevně přilepené – a nejvíce je to znát na tématech, která jsou důležitá (nejen) pro mladé lidi.
Jedním takovým tématem je ekologie. „Toto není řešení ekologických problémů. To je politika, která není spravedlivá, sorry. Já dělám kompetentní politiku, která něco přináší lidem. A to vy neděláte!“vzkázal Fiala loni studentům stávkujícím za klima. Jeho kompetentní politiku jsme měli možnost vidět při rozsáhlém požáru Českého Švýcarska v létě. Místo upozornění na hrozby klimatické katastrofy zvolil jinou strategii. Pokáral občany, aby si při extrémním suchu v lese nezapalovali. Ano, je možné, že požár vznikl kvůli nedopalku, ale nebýt klimatické krize, nedosáhl by takových rozměrů.
Podobně zametl pod koberec obavy studentů o vlastní budoucnost i letos. „Respektuji vaši nespokojenost, vnímám ji. Vláda v této věci není lhostejná, dělá kroky, postupujeme kupředu. Jsme přesvědčeni, že pro to děláme hodně a tak rychle, jak můžeme, abychom si s klimatickou změnou poradili,“řekl stávkujícím. K zajištění polovičního podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny do roku 2030 ani k odstoupení od energetické charty z roku 1994 se ale nezavázal.
Dalším Fialovým škraloupem (nejen) u mladých lidí je nepodpora LGBT+ lidí. „Tradiční rodinu musí společnost v zájmu svého přežití chránit. Už bychom s tím měli začít, než bude pozdě. Na rodinu mi nesahejte,“ napsal Fiala ve své knize s tím, že jedině svazek muže a ženy je dle něj manželstvím. Dodal, že rodina, kterou tvoří partneři či partnerky stejného pohlaví, se podle něj nerovná té „přirozené“.
Z urputné „ochrany tradičních hodnot“, jak si Fiala a jemu podobní omlouvají obyčejnou homofobii, jsme už unavení. Máme-li užít jejich narativů – ať si nechají své heteronormativní úchylárny na doma a netahají je na veřejnost, necpou nám je do obličeje. Nic jako tradiční rodina neexistuje – a pokud ano, je otázkou, zda by měla být pro mladé lidi vzorem. Uznání stejnopohlavních svazků a všech výhod spojených s manželstvím je doslova tím nejmenším, co může současná vládnoucí garnitura (svým konzervativním hodnotám navzdory) pro LGBT+ lidi udělat. Vždyť prý patříme na „Západ“!
Svůj postoj dal znovu jasně najevo po vraždě dvou queer lidí před bratislavským gay barem. Místo, aby událost reflektoval v celkovém kontextu, napsal, že „naše demokratické společnosti nesmí tolerovat násilí a nenávist zaměřenou na jakékoli skupiny obyvatel“. Nikoli zaměřenou proti queer lidem, proti marginalizovaným skupinám, ale proti „jakékoli skupině“. Že se jednalo o nenávistný útok specificky vůči LGBT+ lidem, Fialovi uniklo. Nebo před tím spíš zavřel oči. Nemůžeme říci, že diskriminace a násilí pramení právě z tohoto postoje, dost možná je ale reprodukuje, utvrzuje a podporuje.
Jak dokázala prezidentka Zuzana Čaputová, nevyžaduje žádnou energii navíc pojmenovat problém pravým jménem. Pro dobrý vzor ale nemusíme za hranice, stačí se podívat na vystupování ministra vnitra Víta Rakušana. Proč si z něj Fiala nevezme příklad?
Nedostatečnou orientaci na reformu školství a digitalizaci snad lze s přihlédnutím na okolnosti roku 2022 Fialovi prominout, nepodporu marginalizovaných ale nikoli.
Premiér Petr Fiala měl opravdu těžký rok. Ostatně jako my všichni. Nebyl určitě doposud nejhorším premiérem, zároveň ale nedokázal být premiérem všech. Skoro by se chtělo říct: „Not great, not terrible.“
