Vánoce jsou pro někoho svátky klidu, u jiných se nesou ve znamení stresu. Abychom zjistili, jak je prožít tak, jak si představujeme, oslovili jsme psychologa Tomáše Morávka a terapeutku Lucii Suchou.
Jsou pro tebe Vánoce časem pohody, nebo spíše svátky nervozity, nepříjemných setkání, nabouraného rozpočtu a všeobecného stresu? Dobrá zpráva je, že se z koloběhu svátečního splínu lze vymanit. Ta špatná je, že to není jednoduchý úkol a často to vyžaduje celoroční práci, aby vánoční předsevzetí neskončila stejně jako většina těch novoročních.
V tomto článku se dozvíš:
- O kolik meziročně narostly náklady spojené se svátky.
- Jakou roli hraje tlak na výkon, jak se proti němu obrnit a na co se při tom soustředit.
- Několik tipů, jak na vyhrocené situace mezi příbuznými.
- Proč se hodí zreflektovat si prožité svátky.
Zeptali jsme se našich čtenářů a čtenářek, jak moc je svátky stresují a co konkrétně pro ně představuje největší stresové faktory, a to na škále od jedné do deseti, kde jednička představuje žádný stres a desítka označuje, že jsou svátky nejstresovějším obdobím z celého roku. Celkem 19 % z nich označilo stupnici číslo osm a stejný počet hlasoval pro číslo sedm. Jedničkou označilo vánoční svátky pouhých 8 % respondentů.
Cukroví, kapr, stromky. Zdražuje všechno a všem
Velkým stresovým faktorem jsou pro mnohé z nás finance. Všechno se zdražuje a peněz je čím dál míň. Obzvlášť o svátcích, kdy je výdajů požehnaně. Na to poukazuje i náš průzkum. Vyplynulo z něj, že víc než polovina (54,8 %) dotazovaných se obává výdajů spojených se svátky.
Aby také ne. Inflace, která v listopadu dosáhla 16,2 %, se promítá do každodenního života nás všech. A projevuje se zejména u vyšších cen za základní potraviny. Za poslední rok jsme si připlatili zejména za cukr, jehož cena stoupla až na dvojnásobek. Zatímco kilogram cukru krystal stál loni v průměru 17,29 koruny, nyní ho v obchodech seženeme za skoro 36 korun.
Vyšších ceníků oproti loňskému roku si můžeme všimnout i u jiných ingrediencí potřebných pro pečení cukroví. Například mouka a polotučné trvanlivé mléko zdražily zhruba o polovinu, a vejce dokonce až o tři čtvrtiny původní ceny. Oproti minulým Vánocům se prodražil i sváteční kapr, a to o 17 korun.
Hlouběji do kapsy sáhneme i při koupi vánočního stromku vypěstovaného v Česku. Jejich ceny totiž meziročně vzrostly zhruba o deset procent. Konkrétní ceníky najdeš v naší přehledné tabulce.
Důvodem zdražování téměř všeho jsou vysoké náklady na energie. Vlivem vládního zastropování cen sice účty za elektřinu meziročně klesly o skoro čtvrtinu, avšak oproti tomu ceny zemního plynu zdražily o 139 procent.
Méně dárků je někdy více
Kromě cukroví, kapra a stromku jsou svátky spojené také s dárky. Právě nakupování vánočních dárků je pro drtivou většinu lidí z průzkumu, tedy skoro 62 procent, ožehavým tématem.
„Minulý rok jsem za dárky pro svoji rodinu zaplatila okolo 5–6 tisíc. Letos se již blížím k 8 tisícům a stále nemám všechny,“ říká například jedna z našich čtenářek, která si přála být v anonymitě. „Kdybych koupila minulý rok dárky za peníze, které jsem utratila tento rok, tak jich mám dvakrát více,“ přidává se čtenářka Kateřina.
Větší výdaje a méně peněz řeší každý z nás různými způsoby. Například Barbora začala nad dárky více přemýšlet, aby svému okolí nedávala jen zbytečnosti. „Velkou roli hraje cena a užitečnost pro obdarovaného. Již nekupuji ‚padárky‘. To jsou takové ty dárky, co jsou většinou kravinka, malá věcička, která se pak obdarovanému válí v šuplíku a s největší pravděpodobností ji pak někomu dá příští rok. S trochou štěstí to nebudu já,“ míní. Podobně smýšlí také Aneta, která chce omezit nejen dárky, ale i cukroví.
Když se všechny výdaje spojené se svátky sečtou, mnoho z nás si v závěru dne klade otázku, zda nám to za to vůbec stojí. Podobně uvažuje i naše čtenářka Adéla: „Je mi líto, že se z Vánoc staly tolik komerční svátky. Mám pocit, že musím dávat dokonalé dárky.“
Deadline a pracovní telefonáty pod stromečkem
Po stresu z nákladů a nákupu vánočních dárků nás podle průzkumu nejvíc stresuje práce a škola. Ve firemním prostředí mají všichni svoje deadliny, lidé si berou dovolenou a všichni potřebují všechno stihnout nejpozději do 23. prosince. Podle psychologa Tomáše Morávka se předvánočnímu shonu nejde zcela ubránit. Může nám ale pomoci rozlišit, kolik si ho tvoříme sami.
„Vánoční stres nás všechny nejspíš postihne. Důležité je si uvědomit, že velkou většinu stresu jsme schopní si vyrobit sami. Skoro to vypadá, jako bychom dělali věci vědomě špatně, ale tak to není. Nepřitěžujeme si záměrně, abychom si později oddechli. Dostáváme se ale do objetí automatismů, které jdou ruku v ruce s osobním výkonovým nastavením. Část lidí si říká, že musí všechno stihnout rychle, dobře a tak, aby se cítili dobře,“ popisuje Morávek.
„Mimo jiné tohle nastavení vidíme třeba i při nákupu vánočních dárků, kdy si říkáme, že musíme koupit hodně věcí, abychom udělali co největší radost svým blízkým. Ve vnímání našeho výkonu nám pomáhají i ostatní lidé. Vidíme, že oni zvládají deadliny nebo nakupují mnoho dárků,“ doplňuje.
Sami sebe si podle něj můžeme představit jako malou kružnici, okolo které se rozkládá ještě jedna větší, představující okolí. Je téměř nevyhnutelné, že nás naše okolí bude ovlivňovat, byť třeba jen podprahově. Podle Morávka můžeme cítit všeobecný stres z toho, že samotná firma potřebuje dotáhnout značné množství úkolů a zaměstnanci budou chtít stihnout co nejvíce věcí, aby si mohli během svátečního volna odpočinout.
Proti takovému stresu se dle jeho slov lze obrnit. K tomu je ale potřeba určitá reflexe minulých několika Vánoc, vize toho, jak bychom chtěli prožít ty současné (nebo následující), a hlavně realistická očekávání.
„Když vím, že minulé Vánoce proběhly ne zcela uspokojivě, můžu se stát nezávislejším a to je podle mě klíč, abychom ty příští prožili tak, jak potřebujeme. Nejsou na to potřeba dvě vysoké školy, ale musí proběhnout určitá reflexe několika minulých prožitých Vánoc, která nás nasměruje, jak prožít ty příští,“ říká Morávek.
„Je to jako s novoročním předsevzetím, které nám často vydrží jen do 10. ledna. Když budu zkušenější a dobře si svá předsevzetí zreflektuji, uvidím, že si jich nebudu muset dávat tolik, a dám si ty, která pro mě budou reálnější. A něco podobného jde udělat i s prožíváním svátků.“
Podle Morávka bychom se během svátků, před nimi i po nich měli zaměřit na to, co během Vánoc skutečně musíme udělat a co děláme pouze pod vlivem okolí a stresu, který si v sobě nezáměrně přiživujeme. Některé příbuzné skutečně navštívit musíme, ale nakupovat spoustu dárků nebo podléhat iluzi o idylických svátcích již tolik potřeba není.
„Vánoce považujeme za svátky klidu, ale ve skutečnosti si je málokdo užije tak, jak by potřeboval. Chceme si odpočinout, udělat, co potřebujeme, něco si přečíst. Většina ale dohání věci v práci a zbytek svátků jezdí po příbuzných, aby nikoho neošidila,“ říká Morávek.
Radí, abychom byli realističtí a dali si chvilku na to, abychom poznali, co se nám na minulých svátcích nelíbilo, a nastavili si realistické cíle, jak ty další prožít v o něco větším klidu.
Přejíždění, hádky a staré křivdy
Když jsme zvládli pracovní shon a dárky máme nakoupené, může se zdát, že největší stresové faktory jsou za námi. Pro velkou části lidí (33,3 % dotázaných) je ale stresující i průběh samotných svátků. Přejíždění mezi příbuznými a trávení času s rodinnými příslušníky, které nemusíme mít zrovna v lásce, je zkrátka výzvou, kvůli které se Vánoce jako svátky klidu opět vzdalují.
„Náš reálný prožitek však mnohdy může být v naprostém rozporu s očekáváním, jak by věci měly být. Dostáváme se do vnitřní inkongruence – situace se nějak snaží tvářit, ale není to v souladu s emocemi, které reálně prožíváme. S vidinou udržení klidu nasadíme masku a hrajeme divadlo, vydržet v roli však stojí značné úsilí, je to omezující. To přináší diskomfort. Patos Vánoc také nasvěcuje rozpory, které bychom jinak neviděli. Nehledě na to, že zachovat dekórum znamená i potkat ty rodinné příslušníky, jejichž přítomnost bychom jinak rozhodně nevyhledali,“ popisuje terapeutka Lucie Suchá.
Napjaté rodinné vztahy a vyhrocené situace o Vánocích podle ní nemají snadné řešení. Setkávání o Vánocích totiž může vytahovat jisté dluhy z minulosti, které vůči sobě jako rodina máme.
„Sváteční dny mohou vést k eskalaci konfliktů, které léta doutnají pod povrchem. Chceme-li tomu předejít, nezbývá než problematické vztahové momenty řešit soustavně a průběžně, aby se posléze nenakumulovaly a nevypluly na povrch právě ve chvílích, kdy to nejméně potřebujeme, navíc způsobem, který je mimo naši kontrolu,“ přibližuje Suchá.
Dle jejích slov může dojít i k tomu, že se dostaneš do situace, kdy si budeš připadat jako „černá ovce“ nebo „vyvrhel rodiny“. V tu chvíli je prý potřeba situaci dobře zreflektovat a sáhnout si do vlastního svědomí.
„Snažíte se hledat cesty, jak citlivě komunikovat své potřeby? Snažíte se o empatii, přesto narážíte na odmítnutí? Jaké jsou vaše skutečné úmysly, jste sami k sobě upřímní, dokážete si za nimi stát? Problém může být i na druhé straně: jsou kritika a odsouzení skutečně oprávněné? Vy sami jste tím, kdo by měl být schopen tohle poctivě posoudit. Ano, některé příbuzné můžete ztratit, začnete-li se chovat autonomně. Zpravidla jde ale o ty, se kterými není snadné vycházet. Může vám to být líto, ale uleví se vám minimálně proto, že se situace konečně vyjasní a vy se vymaníte z role pasivní oběti,“ radí Suchá.
Bohužel není snadná cesta, jak konfliktům o svátcích předejít. O to spíš, pokud dlouhodobě bojuješ s rodiči na úrovni ideového konfliktu nebo generačního sporu. V takových chvílích podle Suché nepomůže ani „kouzlo Vánoc“. Dobrou zprávou je, že i tyto konflikty řešitelné jsou.
„Vyžaduje to však vůli na obou stranách a tvrdou práci. Dobrou cestou může být třeba párová terapie, která pomáhá nejen v partnerských, ale i v dalších rodinných vztazích, případně rodinná terapie, která bude dlouhodobější, systematická a vedená zkušeným odborníkem. Nic se nezmění ze dne na den, ale učit se spolu lépe komunikovat můžeme vždy, i když nám to jistě chvíli potrvá, než opustíme staré a nefunkční vzorce a budeme spolu umět mluvit jinak a lépe,“ uzavírá Suchá.
Podle profesora lidské ekologie Karla Pillmera je také vhodné sáhnout si v této oblasti během svátků do svědomí a zreflektovat, jaké jsou naše cíle. Pokud se s příbuznými často hádáš o politice, názorech na svět nebo podobných tématech, hodí se zeptat: „Mám šanci je přesvědčit, že mám pravdu?“ Pokud je odpověď ne a ty aspoň trochu toužíš po svátečním klidu, vyplatí se do podobných diskusí vůbec nevstupovat, na chvíli opustit místnost nebo se pokusit nenásilně změnit téma.
„Pokud se necháte vtáhnout do vášnivé debaty nebo stresové rodinné situace, zkuste zvolit strategii nedostatečné reakce. Místo okamžité reakce sledujte, co dělají vaši blízcí a jak se cítíte. Můžete si představit, že jste spíše výzkumník, který sleduje vývoj interakcí ve vaší rodině, než někdo, kdo je zapleten do dramatu,“ řekl Pillmer v rozhovoru pro The New York Times.
Co po svátcích?
Je dost možné, že letošní svátky ještě neproběhnou tak, jak si představuješ. Příbuzní budou ve stresu stejně jako ty a žádný učený (ani nevystresovaný) člověk z nebe nespadl. Tak jako si dáváš chvilku k tomu, aby sis zreflektoval*a uplynulý rok, vyhraď si i pár minut na rekapitulaci samotných svátků. Zjisti, které vazby v rodině nejvíc pnou, co ti v práci způsobuje největší stres a jestli si nervozitu náhodou také trochu nepřikrmuješ. Do nového roku a budoucích Vánoc ti takové zhodnocení může přinést cenný kus zkušeností a příští Vánoce se ti snadněji podaří prožít tak, jak si představuješ. Za redakci REFRESHERU ti přejeme hodně štěstí nejen při zvládání stresu.
