Kreslené akty, reakce na politické dění, portréty. To všechno zvládá Andy Frank skvěle. Nechybělo však málo a musel by se svého umění vzdát. Jeho příběh se dozvíš v našem článku.
Co všechno zvládneš obětovat pro své sny? Máš takovou motivaci splnit si to, po čem toužíš, že ti nevadí riskovat nejen momentální příjem, ale i klidnou budoucnost? Pokud ano, nejspíš se dokážeš ztotožnit s kreslířem, který se rozhodl pokračovat v tom, co miluje, s pouhým eurem na kontě. Umění, kterému se věnuje, totiž stojí za to.
Se seriálem Refresher Art jsme se vydali za východní hranici, na Slovensko do Bratislavy, odkud pochází šestadvacetiletý Andrej Sárközi. Umělecké okolí jej však spíše zná pod pseudonymem Andy Frank. Umění tvořil věru zajímavé, jedním důkazem za všechny může být fakt, že na svých kresbách začal vydělávat již na střední škole. Nicméně u umělce jsou životní změny časté a turbulentní. Někdy jsou světlé a pozitivní, na ně obvykle navazují ty, kdy se smráká a je nevlídno.
Jedno z těch méně pozitivních období pro něj přišlo nedávno, po pro umělce velmi náročném koronaviru a následné invazi na Ukrajinu a s ní spojené inflaci v celé Evropě. Andy se však nevzdal a s trochou toho štěstíčka může stále tvořit. A čemu konkrétně se věnuje? Na jeho plátnech uvidíš spoustu aktů, kromě toho na nich ale i reaguje na momentální dění nebo se inspiruje popkulturou.
Z hotelovky k lidem
Každopádně již tradičně nás zajímala jeho cesta úplně od počátku. Sárközi je původem z hlavního města Slovenska, a jak sám říká, je na to hrdý. Vztah k umění si vypracoval takovým způsobem, že už v 10 letech začal produkovat první kresby.
„Překresloval jsem si zvířata z encyklopedií a k obecnému překvapení se ty moje kresby podobaly knižnímu originálu. Rodiče mě tak přihlásili na základní uměleckou školu, kde jsem ale moc nepochodil. Jako dítě jsem se tam nudil a mnoho věcí mě nenaučili,“ retrospektivně hodnotí svou krátkou školní anabázi. Pokud bychom se ale bavili o prvním obrazu, který si údajně nechal i zarámovat, bude to kresba tenisty Rogera Federera.
„Vyvolal ve mně pocity, že když dokážu nakreslit Rogera Federera, dokážu nakreslit i další věci. Motivovalo mě to se v umění sám zlepšovat,“ zmiňuje.
Trochu seriózněji to s jeho malbou a kreslením vypadalo na střední škole, jak jsme psali v úvodu. Andy tehdy studoval hotelovou školu, kde měl super spolužáky. Proč? Měli dobrý vkus na umění. Kupovali si od něj obrazy, pročež on si mohl nějaké to euro přivydělat.
