Nerovné odměňování v Česku často souvisí s mateřstvím a kariérní pauzou u žen, ale i genderovými stereotypy spojenými s návratem matek z rodičovské na trh práce. Jak tyto problémy řeší ostatní země a čím se můžeme inspirovat?
K příležitosti Mezinárodního dne žen, který připadá na 8. března, si „holky“ mnohdy nepřejí karafiáty, ale spíše by ocenily rovnocenné postavení na trhu práce. Možná si říkáš, co z toho budeme mít my všichni? Jak ukázala analýza poradenské společnost McKinsey & Company, vyšší zaměstnanost žen by do konce desetiletí mohla zvýšit HDP Česka o 500 miliard korun.
Vyrovnávání rozdílů mezi muži a ženami ale bohužel zpomaluje a počet žen, které za poslední dobu odešly z pracovního trhu nebo omezily pracovní aktivitu, je alarmující. Například v době vrcholu pandemie přišlo o práci meziročně přes 57 tisíc žen v Česku. Tomuto fenoménu se říká „she-cession“ neboli recese žen.
„Pozorujeme, že mnoho žen odešlo během pandemie z trhu práce, a ne všechny se dosud vrátily zpět. Mají pocit, že pro ně firmy nedělají dost: cítí se vyhořelé, nedoceněné a někde i podhodnocené. Zaměstnavatelé mohou zlepšit situaci, zasadit se o spravedlnost a rovnost a vytvořit tak všem zaměstnancům lepší podmínky pro práci,“ potvrzuje Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika.
V zavedení rovných příležitostí mužů a žen si podle celosvětového žebříčku Světového ekonomického fóra (WEF) vede Island, který jako jediný odstranil více než 90 % rozdílů. Za Islandem následují skandinávské země jako Finsko (86 %), Norsko (84,5 %) a Švédsko (82,2 %). Jejich řešení mnohdy spočívá v bourání genderových stereotypů spojených s návratem matek z rodičovské na trh práce nebo sdílení rodičovské mezi partnery. Redakce Refresheru ti v následujícím přehledu přináší tyto dobré příklady z praxe, které v mnoha zemích fungují a kterými se i my můžeme inspirovat.
1. Rodičovská dovolená i pro muže
Genderové role jsou ve společnosti mnohdy jasně nastavené. Ženy se starají o děti a domácnost a muži vydělávají. Bořit tyto stereotypy se však pokouší skandinávské země, které podporují muže, aby častěji chodili na rodičovskou dovolenou. A to tak, že dny, kdy s dítětem musí strávit matka i otec, se rozdělují rovným dílem.
Až 240denní nárok na rodičovskou pro matku i otce se již zavedl například ve Švédsku. Každý z rodičů zároveň musí vyčerpat alespoň 60 dní, jinak propadnou. Ve Finsku je rodičovská sice o něco kratší (tj. 167 dní), nicméně funguje zde také tzv. „otcovský měsíc“. Ten spočívá v tom, že otec povinně čerpá 18 dní placeného volna, aby mohl trávit čas s dítětem. Rovnoměrný podíl rodičovské dovolené mezi oba rodiče absolvují také obyvatelé Norska, kde čerpají příspěvek až 23 měsíců.
Nárok na rodičovský příspěvek mají také matky i otcové z Německa prostřednictvím tzv. „Elterngeld“, který trvá až 14 měsíců. Spočívá to v tom, že jeden z rodičů stráví s dítětem 12 měsíců, druhý pak 2 měsíce.
Faktem ale je, že není pro druhého povinnost 2 měsíce vyčerpat. Plno otců proto 60 dní nechává spíše propadnout. Výše Elterngeld se odvíjí od výše čisté mzdy, nicméně platí, že čím méně peněz vydělali, tím jim náleží vyšší rodičovský příspěvek. Obecně se pohybuje v rozmezí od 65 do 100 % čisté mzdy.
2. Podpora částečných úvazků
Nerovné odměňování v Česku podle vědců z Národního institutu SYRI často souvisí s mateřstvím a kariérní pauzou u žen. Návrat matek z rodičovské na trh práce však komplikují i samotní zaměstnavatelé. Jedná se mnohdy o diskriminaci matek, že práce s nimi bude náročnější. Mnohdy přitom přichází o talentované ženy s dostatečnou kvalifikací.
Po částečných úvazcích nebo sdílených pozicích, které zejména ženám umožňují kombinovat práci s péčí o děti, proto volá řada zemí Evropy. Česko přitom patří k zemím s jejich nejnižším podílem. Zkrácené úvazky využívá zhruba 5,5 procenta české populace, nejčastěji jde o ženy po mateřské dovolené. Průměr v Evropě přitom činí přes 20 procent. Na trend poukazují jak data z Eurostatu, tak i nedávná studie PwC.
„Firmy zatím velmi málo nabízejí částečné úvazky, které ženám např. usnadní návrat po mateřské dovolené. Ve vyspělých evropských zemích přitom na plný úvazek pracují zhruba dvě třetiny žen, např. v Nizozemsku je to dokonce necelá polovina,“ shrnuje expertka PwC na rovnost odměňování Andrea Linhartová Palánová.
Vzorem mohou být také severské země typu Švédsko a Dánsko, kde na částečné úvazky téměř bez problému dosáhnou. Tamní ženy po mateřské běžně pracují okolo třiceti hodin týdně. Částečně i díky podpoře zkrácených úvazků pro matky jsou mzdové rozdíly mezi muži a ženami téměř nepatrné. Genderová nerovnost ve skandinávských zemích totiž dosahuje 7 procent, zatímco v Česku se meziroční výdělky obou pohlaví odlišují až o čtvrtinu (24 procent).
Zkrácené úvazky se ale již řeší i v tuzemsku. Aktuálně se projednává například novela o změnách v oblasti dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ). „Dohodáři“ by tak mohli mít nárok na výhody typu placená dovolená, obdobně jako běžní zaměstnanci. Jak jsme tě dříve informovali, má to několik podmínek: pracovněprávní vztah musí trvat nepřetržitě alespoň čtyři týdny (přesněji 28 dní v roce), zaměstnanec zároveň musí odpracovat alespoň čtyřnásobek své týdenní pracovní doby. Pokud se novela schválí, její účinnost by měla vstoupit v platnost v první polovině roku.
3. Odtajnění výplat
Dlouhodobým problémem jsou i rozdíly v odměňování žen a mužů. Ženy v Evropské unii si vydělávají za hodinu v průměru o 13 % méně než muži. A to za stejnou nebo rovnocennou práci. Tento rozdíl v odměňování souvisí s řadou nerovností – odvětví, ve kterých jsou nadměrně zastoupeny ženy, jako péče a vzdělávání, jsou dlouhodobě málo placené a tzv. skleněný strop vede k jejich nedostatečnému zastoupení na těch nejvyšších pozicích.
Obdobná situace je také mezi manažery a manažerkami. Zatímco ženy na vyšších postech letos vydělávají v průměru 107 857 korun, u mužských protějšků to je 132 861 korun. V bonusech pak mají dvakrát míň. Ženy dostanou v bonusech v průměru 267 094 korun, muži si však v tomto ohledu přivydělají 440 125 korun.
Evropská směrnice proto po členských státech začala vyžadovat totožnou odměnu za stejnou či rovnocennou práci. V návrzích od české vlády by brzy mohlo přijít i odtajnění výplat: firmy by v pracovních inzerátech povinně uváděly výši mzdy, zrušily by se také doložky ve smlouvě o mlčenlivosti. Opatření by tak v ČR mělo nabýt platnosti nejspíš v první polovině roku.
Avšak jak vidíme na příkladu Slovenska, kde podobné opatření funguje od roku 2018, je potřeba si dávat pozor na obcházení zákonu. Jak jsme tě dříve v Refresheru informovali, slovenské firmy často uvedou minimální mzdu nebo nižší mzdové rozpětí, než ve skutečnosti pracovní pozice nabízí.
4. Na manažerkách záleží
Nerovnoměrné odměňování je jedna věc, ale neméně důležitou součástí na pracovním trhu je prosazení více žen ve vedení firem. Dobrou zprávou však je, že v tomto směru došlo k výraznému pokroku. Europoslanci totiž na podzim schválili kvóty pro ženy ve vedení firem, jejichž akcie se obchodují na burze. Návrh směrnice počítá s povinností, aby ženy obsadily alespoň 40 procent nevýkonných řídicích funkcí nebo 33 procent všech řídicích funkcí. Pokud vše proběhne podle plánu, kvóty by měly začít platit od července 2026.
Studie od PwC také ukázala, že české ženy ve vedení firem v představenstvech již mají čtvrtinový podíl. „Příčinou mohou být interní směrnice některých, zejména nadnárodních firem, které se snaží naplňovat interní kvóty k zastoupení žen v managementu. Motivuje je k tomu v praxi buď jejich mateřská firma, nebo příprava na evropskou směrnici, která by měla do několika let začít platit,“ vysvětluje Andrea Linhartová Palánová.
Samozřejmě i zde však český pracovní trh za Západem zaostává. Nejvíce žen ve vedení firem je podle PwC na Islandu či Novém Zélandu, kde se blíží polovině. Obdobně příznivá situace je také v Lucembursku a Slovinsku.
5. Do důchodu zahrnout výchovné
Péče o děti či domácnost a s ní související pracovní pauza si vybírají svoji daň i v důchodovém věku. Platforma Byznys pro společnost i Ministerstvo práce a sociálních věcí upozorňují na to, že důchodkyně jsou více ohroženy chudobou než důchodci.
Jak jsme tě dříve informovali, za nižšími penzemi žen jsou podle ČSSZ jejich nižší výdělky nebo dřívější odchod do důchodu kvůli dětem. Dlouhodobý problém se nyní Česko částečně snaží vyřešit bonusem 500 korun za vychované dítě, díky čemuž si více polepšily hlavně ženy. Rozdílná penze mezi seniorkami a seniory klesla z prosincových 20 procent na nynějších 13 procent.
K úplnému vyřešení tzv. „gender pay gap“ to ale aktuálně nestačí. Zatímco muži si po navýšení polepšili starobní důchod průměrně o 955 korun na 20 710 korun, ženám se zvedl o 1771 korun na 18 255 korun. Seniorky tak pobíraly v lednu v průměru asi o 2500 korun méně než senioři. Nicméně alespoň důchodový věk pro obě pohlaví by se podle úřadu měl sjednotit v příštím desetiletí.
| Rok | Průměrný důchod | Průměrný důchod mužů | Průměrný důchod žen |
| 2020 | 14 479 Kč | 15 868 Kč | 13 204 Kč |
| 2021 | 15 425 Kč | 16 900 Kč | 14 060 Kč |
| 2022 | 18 061 Kč | 19 755 Kč | 16 484 Kč |
| 2023 | 19 438 Kč | 20 710 Kč | 18 255 Kč |
* propočty za leden (zdroj: ČSSZ)
