Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela život nízkopříjmových domácností a sáhla si na své psychické i fyzické dno.
Rostoucí inflace a nedostatek finančních rezerv doléhají téměř na každého z nás. Život „z výplaty do pusy“, a obzvlášť v Praze, není vzdálenou realitou zejména pro mladé lidi, samoživitelky či samoživitele s dítětem na krku a také pro většinu důchodců. Rad jistě dostávají spoustu, jak se jim ale skutečně žije? Pokud například ještě studuješ a nemůžeš se spolehnout na podporu od příbuzných, tento článek by měl dát hlas i tobě. Prostřednictvím experimentu, kdy jsem jeden měsíc žila v Praze za minimální mzdu, jsem se rozhodla nahlédnout na život, ve kterém jsem musela počítat doslova každou korunu.
Experiment trval 28 dní v období mezi 30. lednem až 26. únorem. Pro rok 2023 činí minimální mzda 17 300 Kč hrubého, v čisté mzdě to vychází na 15 372 Kč. Po zaplacení svých pravidelných nákladů (tj. pronájem bytu, poplatky za energie, plyn a internet, Lítačka do MHD a Multisport karta) mi na měsíc zbylo celkem 4256 Kč. Při pokusu jsem měla k dispozici sůl, pepř a olej ze spíže. Výhodu mi poskytly i lékárnička a zásoby drogerie, které jsem dokupovala jen v případě, že mi došly.
Po Praze se běžně pohybuji veřejnou dopravou. Spadám do kategorie středněpříjmové domácnosti, žiju sama. Jídla z restaurací, kafe a dezerty si dopřávám minimálně třikrát týdně, ostatní dny se stravuji z domácích zásob. Jsem nekuřačka, alkohol piju velmi příležitostně a aktuálně sportuji třikrát až čtyřikrát týdně. Je také nutné uvést, že mi „náskok“ v experimentu poskytly i náklady na bydlení. Nájem za srovnatelný byt by v současné situaci na realitním trhu minimální mzdu přesáhl.
Rozpočet tisíc korun na týden se vzdaloval od mého stávajícího životního standardu a sama jsem byla zvědavá, jak s omezenými financemi vůbec vyjdu a zda si zvládnu něco našetřit.
Mytické bedýnky aneb příliš dlouhé nákupy
První den své minimální mzdy jsem podcenila situaci. Ráno jsem v lednici našla jen jogurt a čtyři vajíčka, které jsem si navíc dodatečně odečetla z rozpočtu (tj. 40 korun). Jogurt, který jsem ráno zhltla během pracovní porady, mi přes den logicky nestačil. Nezbývalo mi nic jiného, než se po pár hodinách sebrat a jet z kanceláře zpátky domů, uvařit si aspoň vaječnou omeletu.
Po velmi skromném obědě jsem se stále cítila hladová, ale byla jsem připravena na nákup. Nastavila jsem si poměrně ambiciózní cíl – koupit co nejvíce věcí za nejméně peněz. Můj geniální nápad spočíval v tom, že se pokusím „ulovit“ jednu z cenově výhodných bedýnek naplněných ovocem a zeleninou, které by se za jiných okolností vyhodily.
Když si to shrneme, strávila jsem přes dvě hodiny běháním po sedmi obchodech s potravinami. V mrazu, sněhu a dešti.
Takové balíky nevzhledných, ale stále dobrých potravin, které mají předcházet plýtvání a zároveň šetřit peněženky lidí, se v obchodních řetězcích cenově pohybují kolem 25 korun. Zní to skvěle, ale sehnat takovou bedýnku je nadlidský výkon. Obešla jsem asi čtyři supermarkety, dokud mi nedošlo, že můj „hon za pokladem“ je vcelku zbytečný – ani jedna pobočka je totiž neměla k dispozici.
Praha, kde se experiment uskutečnil, je sice region s nejvyšší průměrnou mzdou (48 712 korun), obecně ale na průměr nedosáhnou až dvě třetiny zaměstnanců.
Český statistický úřad vypočítává průměrnou mzdu od všech evidovaných zaměstnanců v ČR, a to na základě hrubé mzdy, tedy před odečtením pojištění, záloh a dalších srážek. Ke konci minulého roku bylo v naší zemi 668 tisíc lidí v exekuci. Pokud započítáme i jejich rodinné příslušníky, exekucemi jsou odhadem zatíženy až 2 miliony Čechů a Češek.
Výzkumníci z PAQ Research loni pro Český rozhlas mapovali, kolika domácnostem po uhrazení nutných výdajů – tedy bydlení a potravin – zbývá z příjmů maximálně 100 korun na člověka na den. Z těch teprve musí platit další výdaje, jako jsou doprava nebo oblečení. Těchto domácností je v ČR 11 %.
Svoji nákupní strategii jsem změnila z minuty na minutu a místo bedýnky jsem se pokusila sehnat co nejběžnější, nejvariabilnější a zároveň nejlevnější suroviny. Akční letáky mi ale ukazovaly, že co obchodní řetězec, to jiné slevy. Zatímco v Albertu byl kilogram jablek o 10 korun výhodnější oproti konkurenci, v ten samý den měli v Lidlu slevovou akci na mrkve a jogurty. V jednom ze supermarketů kousek od mého bytu navíc probíhala rekonstrukce, což mě stálo další hledání a následný přesun do jiných poboček.
Když si to shrneme, strávila jsem přes dvě hodiny běháním po sedmi obchodech s potravinami. V mrazu, sněhu a dešti. A do toho všeho mě trápil PMS (premenstruační syndrom, pozn. red.) a blížící se menstruace. Misi jsem nicméně splnila! Domů jsem se vrátila se dvěma velkými taškami jídla, které vyšly na 328 korun.
Navařit si zásoby na následující týden mi trvalo další tři hodiny. Ale s výsledkem jsem byla spokojená. Podařilo se mi „vykouzlit“ dvě porce brambor s tofu (jedna padla na večeři), dvě porce těstovin s omáčkou z mrkví a rajčat, čtyři zavařovačky s ovesnou kaší, jogurtem a ovocem, jogurtovočesnekový dip a misku pečených „chipsů“ ze slupek brambor. Před sebou jsem měla spoustu jídla za málo peněz a k tomu všemu i předešla plýtvání.
Ze svého „meal prep“ jsem byla nadšená, tedy do té doby, než mi v 11 večer opět kručelo v břiše a uprostřed noci jsem si ohřívala půlku porce předpřipravených těstovin. Nehledě na to, že jsem ten den pořádně nestíhala ani práci, ani umýt nádobí. Do pozdní svačinky jsem zakomponovala i misku hroznového vína. Po náročném dni jsem – stále hladová – konečně usnula.
Co se dočteš ve zbytku článku:
- Jakými způsoby se přísný rozpočet projeví na sociálním životě.
- Že jedna pizza s dovážkou dokáže spolknout peníze na několik dnů.
- Jakými fyzickými změnami jsem v průběhu měsíce prošla.
- Kolik volného času jsem věnovala přepočítávání, nákupům a vaření, abych vyšla.
- Která vychytávka na supermarketové akce se mi osvědčila a které dny se nakupovat nevyplácí.
- Co byl nejlepší úlovek celého experimentu.
- Kdy naopak došlo na „lámání chleba“, kdy jsem si musela odsypat cukr v kanceláři a kdy jsem v záchvatu hladu vybílila lednici.
- Kolik korun mi zbylo na účtu po konci experimentu a co důležitého mě naučil.
