Kniha Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala vyšla na konci roku 2022 a v podobě série reportáží mapuje českou drogovou scénu.
„Pak perník snadno splyne s člověkem,“ píší autorka Apolena Rychlíková a autor Pavel Šplíchal v nové knize PIKO: Junkies‘ lives matter. Na životech feťáků záleží, která jako první české dílo komplexně mapuje tematiku pervitinu v českém prostředí od samotného počátku až do současnosti. Kniha vyšla pod nakladatelstvím Alarm a v aktuálním ročníku soutěže Magnesia Litera se spolu s například Byli jsme tu vždycky od Filipa Titlbacha dostala mezi porotou doporučené knihy.
Pervitin je s Českou republikou pevně spjatý. Jako téma jej v minulosti zachytil například Radek John v románu Memento (1986) a Tomáš Řehořek o něm natočil kombinaci dokumentu a dramatu PIKO (2010). Rychlíková a Šplíchal se nyní rozhodli pojmout tematiku jedné z nejznámějších drog co možná nejobsáhleji.
Tak, abychom si po přečtení uvědomili, že „na životech feťáků záleží“, že stereotyp uživatelů a uživatelek drog je často realitě na míle vzdálený nebo že daleko větším problémem než oni je systém, v němž se pohybují a ve kterém jen zřídkakdy najdou pochopení.
Vybrali jsme 10 knih, které nás v roce 2022 v redakci nejvíc bavily
23. prosince 2022 v 14:50
Piko v alkoholické společnosti nechceme
PIKO se v jednotlivých kapitolách zabývá různými úhly pohledu na pervitin a jeho uživatelstvo. Autorský tým nejprve rychle shrne historické souvislosti výskytu drogy v Česku a zabývá se také obecnou psychologií toho, proč lidé vlastně začínají drogy brát. Ptají se také na otázku, proč je u nás nálepka „smažky“ tak odsuzující, zatímco alkohol se postupně stal naprosto běžnou součástí české kultury.
V reportážních pasážích se dostáváme do komunity, kde se za dodržování přísných pravidel snaží lidé zbavit své závislosti, pronikneme ale i mezi dealery na periferiích. V rozhovorech s odborníky a odbornicemi se dozvídáme více o závislosti a data nám pomáhají udělat si o problematice pervitinu trochu lepší obrázek. Daleko nejsilnější jsou ale samotné rozhovory s uživateli a uživatelkami.
Pro část z nich je pervitin součástí všedních dní, jiní se díky němu lépe soustředí a užívají jej jen příležitostně, dalším se podařilo závislosti (alespoň částečně) zbavit. Někteří jej začali užívat již jako malé děti, někteří během střízlivosti nikdy neměli sex. Pervitin se postupně dostal do celého jejich života, až se stal jeho středobodem. Kromě toho se ale uživatelé a uživatelky dočkávali často pouze odsouzení a despektu. Níže najdeš ukázky reportáží o bývalé uživatelce Kim a uživateli Petrovi z kapitoly Děkuji ti, pikénko.
Kim
„S perníkem začala Kim v šestnácti. Říká, že feťákem vlastně byla ještě předtím, než si dala první dávku. K té se dostala tak, že předstírala, že už bere dlouho – známá, která věděla, kde drogy sehnat, jí to uvěřila a po čase se Kim propadla do denní závislosti. To ještě bydlela s mámou v malé garsonce, kde musely pro nedostatek místa spát na jedné posteli. ‚Byly to nejhorší doby, ležela jsem vedle mámy, která se v noci budila, ale alespoň jsem měla to srdce, že jsem spánek předstírala, abych jí nezpůsobovala další problémy.‘“
Petr
„Ze všeho nejvíc se Petr bojí toho, že si šlehne špatný perník. Toxická psychóza má v jeho podání úplně paradoxní podobu. Pokaždé, když si Petr shání drogu, podezírá toho, kdo mu ji prodává, že ho chce zabít. Z užívání se tak stala noční můra. Každá aplikace je doprovázená strachem ze smrti, nebo minimálně strachem ze špatného stavu.
Jenže problém je, že po letech na jehle už žádný dobrý stav zažít ani neumí: Je závislý tak moc, že by potřeboval dávky zvyšovat, aby se vůbec cítil ‚sjetý‘ (…). Že je něco v nepořádku, ví sám, a do našich debat jeho vlastní sebereflexe periodicky vstupuje. Na to, aby sám sebe neviděl realisticky, je totiž Petr až moc inteligentní. Žít s perníkem je pro něj stejně hrozné jako žít bez něj.“
Podobných příběhů najdeme v knize celou řadu. Autorský tým je pozoruje a mluví s nimi bez jakýchkoliv předsudků nebo potřeby moralizovat. Přesto jdou zážitky, strachy a pocity euforie, o kterých uživatelé a uživatelky mluví, často až na dřeň. I kdybys je tak do přečtení Pika vnímal*a negativně, na uživatele*uživatelky drog se po dočtení nelze dívat jinak než jako na naprosto jedinečné a různé osobnosti, jejichž části ale síla metamfetaminu zahalila.
Kromě společenské kritiky a intenzivních příběhů stojí PIKO za přečtení i díky svému vhledu do drogové kultury v Česku, kterou možná často ani vědomě nevnímáme. Na sociálních sítích uživatelstvo sdílí svoje zážitky i obrázky jehel, rappeři o drogách mluví ve svých textech. Výše zmíněné spojení „pika“ a Česka zachycují Rychlíková se Šplíchalem z nového, nestigmatizujícího a empatického úhlu pohledu. A už kvůli tomu je Piko „must read“.
Dáváš přednost audiu? Ukázky najdeš na Spotify
Pokud tě kniha zaujala, ale nevíš, jestli si ji chceš pořizovat, několik částí najdeš také na Spotify nebo Apple Podcasts, kde jednotlivé pasáže načetl samotný autorský tým. V ukázkách najdeš reportáže s bývalými i současnými uživatelkami a uživateli, exkurz do začátků výroby a distribuce „pika“ v České republice nebo třeba reportáž z komunity, kde se lidé snaží zbavit se závislosti. Pokud dáváš přednost mluvenému slovu před psaným, rozhodně se vyplatí si podcastovou sérii pustit. Daleko lepší zážitek ale dává psaná podoba knihy, a to i díky možnosti vracet se k různým částem nebo zajímavým ilustracím.
S autorkou Apolenou Rychlíkovou a autorem Pavlem Šplíchalem jsme také vedli rozhovor na kanále Refresher News. Zeptali jsme se jich na problém s kriminalizací pervitinu, samotnou tvorbu reportáží i na to, kolik za rok lidé dokáží utratit za pervitin. Pokud se chceš o okolnostech vzniku knihy i problematice pervitinu v České republice dozvědět víc, rozhovor najdeš ve videu níže.
Nakladatelství: Alarm
Ilustrace/obálka: Tomáš Motal
Počet stran: 264
