Bez práce nejsou koláče? Průzkum Refresheru ukázal, proč je poukazování na lenost mladých lidí spíše příznakem lenosti zaměstnavatelů.
„Mladí lidé jsou namyšlení, protože ještě nebyli pokořeni životem ani nezažili sílu okolností.“ Celkem aktuální, že? Až na to, že autorem těchto slov není žádný politický aktér současnosti, nýbrž antický řecký filosof Aristoteles ze 4. století před naším letopočtem. O několik století dříve „zabodoval“ i Hésiodos s podobným citátem: „Mladí lidé se starají pouze o povrchní věci. Když jsem byl malý kluk, učili nás být diskrétní a respektovat starší, ale dnešní mládež je mimořádně netrpělivá a omezená.“
S názory a nepochopením nad životními postoji, především ze strany rodičů a firem, se potýká i generace Z. Jedná se o lidi narozené po druhé polovině devadesátých let do roku 2010, přičemž nejstarší „zoomers“ letos dovrší věku 26 let.
Že má každá předchozí generace pocit, že ta současná není v něčem dostačující, ostatně před několika měsíci potvrdil také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), když sdílel odkaz na článek s titulkem „Mladí nechtějí pracovat ani o minutu déle“ ze serveru Novinky.cz. Ačkoliv si pochválil, že ve svém týmu má mnoho mladých lidí, kteří jsou „srdcaři, co své práci dávají obrovské množství energie, elánu, práce je baví a rozhodně tento problém nemají“, zmínil, že na tuto situaci zaměstnavatelé „často poukazují“.
Jaký postoj k práci (a proč) skutečně zastává hojně medializovaná skupina ve věkové kategorii 15 až 26 let, která nyní chodí na brigády nebo má práci na plný úvazek? Prostřednictvím dotazníkového šetření jsme se v Refresheru zeptali našich mladých čtenářů a čtenářek, co pro ně práce znamená a jak se na současném trhu opravdu cítí. Celkem nám odpovědělo 236 respondentů a respondentek.
Nadstandardní úsilí, pokud je motivace
S generací Z se často pojí výraz tzv. quiet quitting, kdy člověk dělá jen to, co musí. Na dotaz, do jaké míry plní povinnosti během pracovní doby, kterou má uloženou ve smlouvě, ale naše čtenářstvo odpovědělo velmi ambiciózně – svůj výkon vyčíslilo v průměru 90 procenty.
Například 18letá čtenářka Síma, která má dvě brigády v oblasti služeb, uvádí, že ji práce baví a vždy ji plní naplno. „Konkrétně v jedné z prací, kde učím děti, nejvíc miluji ten pocit, když mi přijdou říct, jak jsou šťastní, že je učím já. Nebo když se jim povede test a pak mi to říkají a děkují mi. Jejich radost je moje radost,“ popisuje. Aneta (25 let), která je poradní společenských akcí a obchodní asistentka, pak hodnotí svůj výkon v práci 95 procenty. „Protože je to v mém oboru důležité, chci mít dobrou vizitku,“ vysvětluje.
Nadstandardní úsilí k vykonané práci zmiňuje také čtenářka Karolína (22 let) pracující v marketingové oblasti. „Potřebuju, aby bylo všechno hotové a perfektní. Zřejmě lehké OCD,“ uvedla Karolína (o obsedantně kompulzivní poruše si přečteš i u nás na Refresheru – pozn. redakce). Podobně se do práce angažuje také náš jiný čtenář začínající v oboru pedagogiky. V dotazníku deklaroval, že svoji práci vykonává na 110 %. „Mé přípravy pravidelně přesahují dobu k nim určenou a ohodnocenou,“ vysvětluje. K práci ho motivuje, když vidí výsledky, a naopak mu nejvíce vadí, když nedostává žádnou zpětnou vazbu.
Problémy s pozorností a nedostatek kompenzace
Na nelehké kariérní začátky upozorňuje také 18letý Daniel, který pracuje jako instalatér. Svoje pracovní nasazení ohodnotil pouhými 55 procenty, jelikož ho demotivuje absence samostatnosti. „Jelikož jsem učeň, tak všechno mě dělat nenechají. Myslím, že mám na víc,“ svěřuje se Refresheru.
O tom, že nedostatečný výkon je spojený s motivací, potvrzuje také 21letý čtenář pracující v obchodu s hudebními nosiči, který si přál zůstat v anonymitě. „Poslední dobou nemakám tak, jak bych mohl (možná tak 70 %). První věcí jsou problémy s pozorností, druhá je nedostatek kompenzace. Vím, že i když budu pracovat pilněji, tak nedostanu víc zaplaceno,“ vysvětluje.
Občas si rád ulevím
Johanka, která se ve 24 letech věnuje marketingu, ohodnotila svoji míru plnění povinností během pracovní doby na 60 procent. Důvodem ovšem není lenost. „Občas potřebuju vypnout, zajít si na kafe a nesedět pořád u monitoru. Neznamená to ale, že práci nedodělám včas, ba naopak,“ zdůrazňuje Johanka.
Podobně to vnímá také Kateřina (25 let), která pracuje v cestovním ruchu. „Hodnotím jej 80 procenty, někdy více, někdy přes všechnu práci není na detaily energie,“ míní. Kolísavý výkon během práce popisuje také její vrstevník Milan, který působí v oblast IT. „Snažím se pracovat co nejvíc, ale občas si člověk rád uleví,“ vysvětluje.
Work-life balanc je stejně důležitý jako výše mzdy
Flexibilita je pro mladé lidi klíčová i z toho důvodu, že s prací často musí skloubit také školu. To je i případ 15leté Nikol, která se střídavě věnuje jak marketingu, tak brigádě jako rozhodčí. „Někdy něco nestihnu, ale jindy nemám čas, protože škola, tudíž se snažím vše mít hotové,“ uvádí.
Petr (16 let) studuje a k tomu stíhá dvě brigády v pohostinství a truhlářství. „Udělám, co mi řeknou. Když to ale nejde stihnout, pošlu je tam, kam slunce nesvítí,“ říká Petr. „Když studuješ a máš 2 brigády, tak tě bude vždy štvát hlavně málo času. Je hezké, když máš mít 8hodinovou směnu, zaměstnavatel ti ji změní na 4hodinovou. Ale ty do práce jedeš stejně hodinu, takže se ti to absolutně nevyplatí,“ svěřuje se Refresheru.
Na potřebu flexibilní pracovní doby mladých a s ní související větší kontrolu nad pracovním životem poukázalo nesčetně mnoho průzkumů po světě. Trend neminul ani Čechy a Češky, čehož si všiml letošní průzkum Randstad Workmonitor. „Polovina respondentů z generace Z by nepřijala práci bez možnosti flexibility. Časová pružnost je důležitá pro tři čtvrtiny z nich, home office pro více než polovinu,“ komentuje výsledky průzkumu Martin Jánský, generální ředitel společnosti Randstad ČR.
Ten samý průzkum také deklaroval, že až 85 % zástupců a zástupkyň české generace Z preferuje při výběru zaměstnání rovnováhu mezi pracovním a osobním životem stejnou měrou jako výši mzdy. Jednoduše řečeno, uvědomují si, že soukromý život má být spravedlivě kompenzován penězi. Obdobně to vidí také čtenáři a čtenářky Refresheru, kteří na dotaz, co by je přesvědčilo k tomu, aby pracovali přesčas nebo udělali práci navíc, nejčastěji uváděli peníze (88 procent).
Mimochodem, jako motivaci pro práci navíc mladí lidé Refresheru často zmiňovali také pocit z dobře odvedené práce, kolektiv a uznání od zaměstnavatele. Naopak prestiž zaměstnání ve vnímání veřejnosti, poslání nebo firemní benefity typu teambuildingy, akce, multisportka, stravenky apod. uváděli nejméně.
Práce až na dřeň v době nejistot?
Nynější generace si navíc na rozdíl od svých předchůdců prožila dětství a dospívání v době světové finanční krize. Nehledě na to, že za poslední tři roky vyrůstá v období pandemie, války na Ukrajině, enormní inflace a drahých účtů za energie. Mnozí „smrtelníci“ navíc za stávajících podmínek nemají jistotu, že dosáhnou na vlastní bydlení. Pochopili tedy, že místo toho, aby pracovali na dřeň kosti, stačí pracovat tak akorát.
Ačkoliv společnost předjímá narativ, že současná mladá generace je líná, nepřizpůsobivá či se mladým nechce pracovat, pravda bývá vždy někde uprostřed. Za nedlouho totiž budou tito lidé tvořit majoritu na pracovním trhu a zaměstnavatelům a lidem na manažerských pozicích nezbývá nic jiného než se zaměřit na jejich zapojení. V opačném případě dochází ke klesající angažovanosti a motivaci mezi mladými pracovníky.
Podobně to vnímá také naše čtenářstvo: „Je pro mě důležité, kde tu práci odvádím a jestli ta práce má nějaký smysl. A také v pohodě lidi okolo, možnost diskutovat se zaměstnavatelem,“ zmiňuje jeden ze čtenářů. Podle instalatéra Daniela (24 let) by zase práce měla hlavně bavit. „Protože jestli ne, tak je to největší zabíjení času. Dělat věci zbytečné a věci, které nás nebaví,“ vysvětluje Daniel.
Business Insider ostatně ve svém komentáři deklaruje, že to, co fungovalo dříve, nebude fungovat dnes. Jaký je závěr? Vypůjčíme si pro něj citaci z deníku: „Zaměstnavatelé potřebují najít nové způsoby, jak zapojit, motivovat, mentorovat a inspirovat novou generaci zaměstnanců. Pokud nejsou ochotni se přizpůsobit novému světu, nejsou to lidé z gen Z a mileniálů, kdo jsou líní – jsou to oni.“
