Vodunským knězem se nemůže stát každý. Jedná se o duchovního lídra, který má hluboké znalosti o tradicích, rituálech a způsobech, jakými lze toto náboženství praktikovat. Kněz, kterému se také přezdívá „vodou“, „bokono“ nebo „babalawo“, je uznáván jako autorita, má za úkol komunikovat s bohy a duchy, vést obřady a pomáhat lidem v komunitě – ať už se zdravotními potížemi, s rodinnými problémy, nebo jinými životními výzvami. Často proto zastává nejen roli léčitele, ale také duchovního učitele či poradce. Zároveň tak ale není vnímán. Komunita jej považuje spíše za prostředníka mezi světem lidí a duchů.
Tento prostředník si dokáže poradit se zlem a uhranutím, avšak za úplatek ono zlo umí také nasměrovat proti nepříteli. A to je ten problém. S takovým počínáním někteří nesouhlasí, a proto mají k vodunu takové výhrady. Vodunský kněz by měl hájit dobro, nikoli činit ve prospěch platícího pacienta a v neprospěch „oběti“.
Kněz ve většině případů spolupracuje také s jistým vodunským zasvěcencem, s osobou, která dokáže ovládnout nadpřirozenou sílu. Ta pak většinou přebývá v hliněné podobizně a lidé z komunity jí přináší oběti, od zvířecí krve, alkoholu přes jídlo až po peníze. Vodunský zasvěcenec kromě toho také připravuje fetiše, dřevěné sošky nebo vysušené části zvířat a dříve také lidí, které začaroval či se v nich usídlil duch. Tyto fetiše mají za úkol chránit domácnost či osoby proti případnému nebezpečí.
S vodunem pak bývají spojováni také různí věštci, čarodějové a další. Právě čarodějové jsou známí tím, že dokáží zlo nasměrovat proti oběti, což je důvod, proč širší veřejnost považuje vodun za něco špatného. Ano, toto náboženství umí být zlé, ale také dobré.
Čteš článek:
Živé děti pohřbívali do půdy pro bohatou úrodu. Africké náboženství vodun dnes již nesmí zahrnovat lidské oběti
Článek končí na další straně
Strana 2 z 3