Miluje cestování, skate a nesnáší, když někdo nechá jídlo na talíři.
Maxim Habanec je jedním z nejúspěšnějších a nejvýraznějších českých skateboardistů. Kromě toho, že jezdí po závodech, má vlastní e-shop se skateboardovým vybavením a skatepark MaxSpace, rozjel také YouTube kanál, kde zkouší různé triky, dává méně zkušeným skejťákům rady a ukazuje světové destinace svýma očima. Současně se zajímá o udržitelnost a je patronem projektu, který soutěží o ekologické ocenění E.ON Energy Globe. Probrali jsme s ním cestování, podnikání i to, jak ho štve plýtvání jídlem.
Díky spolupráci se značkou Red Bull se mu v roce 2018 podařilo otevřít vlastní krytý skatepark MaxSpace v areálu pražské Pragovky. O rok později se pokusil dostat na olympijské hry. Kvalifikační závod se mu ale nepovedl a skončil 6 míst za posledním kvalifikovaným jezdcem.
V Asii je úžasné jezdit, v Americe nás vyhání policajti
Během své skateboardingové kariéry Maxim cestoval po celém světě. Měl tak možnost sledovat, jak se přístup ke skateboardingu mění nejen u nás, ale i v Asii a Americe. „Třeba v Číně vidí skateboarding úplně jinak než tady v Česku a zase jinak v Americe. Hrozně záleží na státu a občas i na městě,“ říká. „Co je zajímavý, tak celkově v Asii, v zemích, jako je Vietnam nebo Čína, většinou ti lidi fakt fandí. Nejsou na to zvyklí, takže když jsme někde na ulici, vytvoří se publikum stovek lidí. Všichni si to natáčí a vůbec nechápou, co se děje. V těch zemích je úžasný jezdit. No a třeba v Americe nás z ulic hodně vyhání policajti,“ popisuje své zkušenosti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Uráží mě nedojíst jídlo
Na cestách si ale všímá i dalších rozdílů. Ve svých videích ukazuje odvrácenou tvář míst, která na Instagramu sice vypadají luxusně, ale na druhé straně objektivu se povalují odpadky. „Ty rozdíly v udržitelnosti jsou obrovský. Třeba v USA jsou na tom naprosto příšerně. Všude tam vidíte povalovat se plasty a papíry z fast foodů. Když to srovnám s Českou republikou nebo celkově Evropou, mám tady z toho opravdu radost. Samozřejmě že ta udržitelnost nemůže být úplně nekonečná. Nejde zakázat všechno, co je na jedno použití. Ale v Americe i v Číně je to extrém a je smutný to vidět. A hlavně je smutný si uvědomit, že ty země jsou velký a jak moc se tam na to kašle.“
Současně podle něj existují další problémy, kterým se nevěnuje dostatečná pozornost ani v Evropě. „Všichni pořád myslíme na plastová brčka, sáčky a tak dále, ale plýtvání jídlem, hlavně v restauracích, je obrovský,“ říká naštvaně. „Mně osobně to vadí asi nejvíc. Uvědomuju si, kolik prostředků se vynakládá na to, aby se potraviny mohly vypěstovat a někam dopravit, takže mě uráží něco nedojíst. Byl bych hrozně rád, kdyby to vnímalo víc lidí, protože není normální nakupovat víc jídla, než je člověk schopnej sníst,“ pokračuje.
S rodiči jsme v horách sbírali odpadky
Silný vztah k ochraně životního prostředí a udržitelnosti má v sobě zakořeněný už od dětství. „Moji rodiče milujou hory a přírodu. U nás bylo naprosto normální, že jsme třídili odpad, nikde jsme nic nezahazovali a naopak, když jsme byli na horách, sbírali jsme odpadky po ostatních,“ vypráví. „Teď si víc uvědomuju, jak je důležitý o tom mluvit a že dokážu v tomhle ohledu lidi inspirovat. Mně přijde samozřejmý třídit odpad a čistit přírodu, ale nemusí to být samozřejmý pro další lidi,“ pokračuje.
To je jedním z důvodů, proč se stal patronem projektu v soutěži E.ON Energy Globe, která každoročně oceňuje ekologické nápady s potenciálem měnit svět k lepšímu. Cílem soutěže je představit světu inovativní přístupy, jež pomáhají zlepšit péči o životní prostředí. Který ze šesti nejlepších projektů zvítězí, se dozvíme 9. září 2023 na Ekofestivalu v Praze. Vítěze volí veřejnost svým hlasováním, takže se můžeš zapojit i ty.
Maxim si vybral hru Beecarbonize, která simuluje reálné podmínky v boji proti klimatické krizi. „Už na škole mě bavilo vzdělávat se zábavnou formou. V té hře je krásně vidět, že musíte jednat udržitelně, ale také u toho logicky přemýšlet. Nejde jen o to, abyste zlepšili ekologii, musíte taky nějak zacházet s lidmi a nezapomínat na průmysl. Takže musíte dojít k takový udržitelnosti, ve který bude fungovat svět ve hře i v realitě. A to se mi líbí,“ vysvětluje.
Když dojezdím skateboard, někomu ho dám
Jedním z Maximových podnikatelských projektů je e-shop Craness s vybavením pro skateboardisty. Proto nás zajímalo, jestli řeší udržitelnost i v rámci svého podnikání. „Snažili jsme se vždycky mít fair trade oblečení. Kde to jde, vynecháváme plastový obaly a většina balení je recyklovatelná,“ vysvětluje.
Co nás ale zaujalo nejvíc, je myšlenka předávat použité skateboardy dalším skejťákům, kteří je mohou využít. „Není to tak, že ho někdo dojezdí a vyhodí, ale dá ho dalším lidem. I já, když dojezdím skate, tak ho někomu dám. Pak ho za rok vidím na druhý straně republiky, jak na něm jezdí další kluci. A to je super, že si i naše produkty najdou další využití.“
Maxim nevylučuje ani to, že by se v budoucnu zaměřil na realizaci vlastního udržitelného projektu. Zatím ale podle něj není správný čas. „Myslím, že taková chvíle ještě přijde. Třeba až budu starší a budu cítit, že jsem v pozici, kdy můžu udělat fakt zásadní změnu. Doufám, že to bude spojený se sportem. Například s nějakou recyklací sportovních pomůcek, aby našly další využití,“ dodává nakonec.
4 rychlé otázky pro skateboardistu Maxima Habance:
Tvůj největší kariérní fail?
„Asi to, jak se mi nepovedla kvalifikace na poslední olympiádu, protože jsem do toho dal hrozně moc. A vlastně jsem na sebe vyvinul takovej tlak, že jsem to úplně podělal. Ale aspoň jsem se poučil.“
Nejhorší úraz?
„Jednou jsem při závodech během posledního triku zakopl o zábradlí a dal jsem si hlavou přímo o beton. Odnesly to přední zuby, ale díky bohu to vydržela čelist a nepřelámal jsem si nos. Je to dost nepříjemná vzpomínka a kousání nanuků mě do teď bolí.“
Co bys dělal, kdyby tě neživil skateboarding?
„Vždycky jsem chtěl bejt soběstačnej. Nechtěl jsem bejt zaměstnanec a chodit do práce od 9 do 5 hodin. I když to končí tak, že kolikrát pracuju delší dobu, hrozně si cením svojí svobody. Takže na 100 % by to byla nějaká forma podnikání.“
Máš nějaký životní vzor?
„Nevím, jestli bych řekl nutně životní vzor, ale spíš jsem si poslední dobou našel životní filozofii. Hodně mě baví Marcus Aurelius nebo Seneca a vyznávám takovej racionální přístup k životu.“