Klisna Reckless to dotáhla až na seržantku a slon Lin Wang dostal občanství.
Zvířata, tak jako lidé, zažila hrůzy války, během kterých přišla o končetiny nebo se domů vrátila s posttraumatickou stresovou poruchou. Historie si je ale pamatuje i jako hrdiny mnoha důležitých vojenských tažení.
Holub Gustav bojoval v druhé světové válce během vylodění v Normandii proti nacistům a klisna Reckless, která se stala seržantkou, odnášela z bitevního pole zraněné vojáky. Toto jsou příběhy nejznámějších zvířecích veteránů a veteránek.
Holub Gustav byl důležitou součástí Dne D
Období služby: Druhá světová válka
Úkoly: Přelet na dlouhé vzdálenosti, předávání tajných zpráv
Úmrtí: Krátce po válce
Při vylodění v Normandii 6. června 1944, také známém jako Den D, udržovaly spojenecké armády rádiové ticho, aby se o akci nedozvěděli nacisté. Spojenci však našli způsob, jak na domácí půdě oznámit první výsledky svého tažení.
Na anglického holuba jménem Gustav s číslem NPS.42.31066, který sloužil pro britské vojenské letectvo Royal Air Force, zavěsili zprávu. S ní Gustav uletěl více než 240 kilometrů z Normandie až do podkroví na Thorney Island v Sussexu. Cesta mu trvala přibližně 5 hodin a 16 minut.
Gustav nebyl během této operace jediným holubem, ale stal se prvním, který doletěl na místo určení. Za službu vlasti získal medaili Marie Dickin za chrabrost. Stejné ocenění obdrželo dalších 32 holubů.
Zaslouženého důchodu se ale Gustav jako válečný veterán nedočkal. Zemřel krátce po válce při nehodě, kdy na něj někdo náhodou šlápl při vyklízení podkroví. Životní příběh Gustava a dalších armádních holubů z druhé světové války inspiroval tvůrce animovaného filmu Valiant z roku 2005.
Pavián Jackie přišel v zákopech o nohu
Období služby: První světová válka
Úkoly: Stání na stráži
Úmrtí: 1921
Pavián Jackie sloužil během první světové války ve 3. jihoafrickém pěším pluku. Stal se tak jediným paviánem bojujícím v první světové válce. Do armády nastoupil společně se svým majitelem Albertem Marrem z Pretorie, který se ho v mládí ujal.
Na začátku služby byl maskotem, který se naučil salutovat výše postaveným vojákům. Díky jeho dobrému zraku a sluchu však byl využíván i na stráži, píše web SAMOA (South African Military Veterans Organisation of Australasia).
Pokud zpozoroval či uslyšel cizí pohyb, začal vydávat specifické zvuky a tahat svého majitele za uniformu. Během války se však dostal i do ostrého boje. Společně s Albertem Marrem přežil bitvu u Delville Wood, kde obě strany utrpěly obrovské ztráty.
Při jednom z bojů v zákopech ve Francii si kolem sebe stavěl malou stěnu z kamenů, která ho měla chránit v případě exploze. Nedaleký výbuch mu však vážně poranil nohu, kterou doktoři krátce nato amputovali.
Na konci války byl povýšen na desátníka. Po tvrdých zkušenostech z bojů trpěli Albert Marr i Jackie posttraumatickou stresovou poruchou, píše War History Online. Jackie se zvláště bál zvuků hromů, které mu připomínaly exploze. Společně s Albertem Marrem se vrátil k jeho rodině, kde v roce 1921 zemřel. Některé zdroje píší, že uhořel při požáru. Jiné tvrdí, že dostal infarkt po nedalekém zásahu blesku.
Klisna seržantkou a milovnicí palačinek s kávou
Období služby: Korejská válka
Úkoly: Přeprava zavazadel, munice a zraněných
Úmrtí: 1968
Reckless se stala jedinou klisnou v historii USA, kterou povýšili na hodnost štábní seržantky. Do armády ji naverboval jeden poručík, který zvíře odkoupil v Soulu v roce 1952 za 250 dolarů. Reckless objevil během závodů, jelikož byla původně trénována na dostihy.
Reckless během války nosila munici pro pušku bez zpětného rázu (recoilless rifle), které přezdívali Reckless, a po ní dostalo jméno i zvíře. Během bitvy o Outpost Vegas v březnu 1953 se Reckless během jediného dne podařilo 51krát absolvovat zásobovací cestu, informuje CNN. Zvládla to přitom bez toho, aby ji někdo vedl.
Ten den uběhla asi 56 kilometrů a vojákům přinesla stovky nábojů. Na zádech tak za jeden den dohromady odnesla zhruba 4 tuny váhy. Do této váhy se přitom nepočítá množství zraněných vojáků, které nesla cestou do tábora. I když byla vycvičena ke krytí se před střelbou, během které si lehla, a uměla se vyhýbat i různým překážkám, během války utrpěla dvě zranění. Žádný ze zásahů naštěstí nebyl smrtelný.
Podle pamětníků si během služby v armádě vybudovala osobitý apetit a jedla doslova všechno. K snídani prý milovala míchaná vejce, palačinky a kávu. Z nápojů jí chutnala i Coca-Cola a občas si dala pivo. Když se jí mariňáci nevěnovali, někdy jim začala kousat klobouky či pokerové žetony.
Reckless po nocích nespávala tak jako běžní koně ve stájích, ale společně s vojáky ve stanu. „Reckless byla skutečně výjimečnou klisnou a nepochybně byla s mariňáky svázána duchovním spojením lásky,“ řekl seržant Harold E. Wadley, který sloužil po boku zvířete. Seržantka Reckless po válce porodila čtyři mláďata – tři hříbata a jednu klisnu. Zemřela v roce 1968 v táboře námořní pěchoty Pendleton v Kalifornii.
Medvěd, který nosil munici a pil pivo
Období služby: Druhá světová válka
Úkoly: Nošení krabic s municí
Úmrtí: 1963
Polští vojáci si v roce 1942 osvojili mládě medvěda a dali mu jméno Wojtek. Voják Dymitr Szawlugo vzpomínal na to, jak zvíře při dospívání krmili mlékem, které bylo uskladněno v láhvi vodky. Mimo jiné ho ale i naučili pít víno, pivo a také kouřit cigarety.
V roce 1943 se stal Wojtek oficiálně vojákem a v roce 1944 se zúčastnil známé bitvy o Monte Cassino. Podle vzpomínek pamětníků pomáhal nošením beden s náboji. Nikdo ho to sice nenaučil, ale Wojtek prý odpozoroval chování vojáků a dělal to, co oni, tvrdí historik Jiří Friedl.
„Uvádí se, že při bojích u Monte Cassina nosil i bedny s municí. Nebyl na to cvičen, ale prostě to odkoukal od vojáků. Ti ho k tomu časem chtěli více povzbudit různými pamlsky, protože medvěd se sám rozhodoval, kdy a jak dlouho bude pracovat – to jest nosit bedny s municí,“ řekl pro Refresher. Podle některých výpovědí však byly muniční bedny prázdné.
Za svou službu v armádě byl povýšen na hodnost desátníka. 22. zásobovací rota dělostřelectva, ve které Wojtek sloužil, přijala následně za svůj symbol na uniformách medvěda držícího granát, píše Time.
Svůj život dožil v zoo v Edinburghu, kde zemřel v roce 1963 ve věku 21 let. Podle historika Friedla mu ale v zoologické zahradě nebylo příliš dobře, neboť byl zvyklý na přítomnost lidí a neměl tam ani dostatečně velký výběh.
Sloní veterán dvou válek, který dostal občanství
Období služby: Druhá světová válka, druhá čínsko-japonská válka
Úkoly: Převoz těžké vojenské techniky
Úmrtí: 2003
Čína založila za druhé čínsko-japonské války v roce 1942 vojenskou jednotku nazvanou Čínské expediční síly, jejíž součástí byl i slon Lin Wang. Pro čínskou armádu sloužil primárně jako nákladní zvíře určené k nošení těžké vojenské techniky.
Zajímavostí však je, že Lin Wang „bojoval“ již předtím na druhé straně. Slona pocházejícího z Barmy (v současnosti Myanmar) zajali Japonci v počátcích druhé světové války.
Číňané si ho ale přisvojili po bojích roku 1943, kdy Japonce připravili o Lin Wanga a další slony. Po válce v roce 1945 byl Lin Wang ještě několik let součástí armády a využívali jej například při výstavbě památníků. Od roku 1954 až do konce svého života žil v zoologické zahradě v hlavním městě Tchaj-wanu Tchaj-peji.
Mezitím se stal velmi slavným a svého času byl nejstarším žijícím asijským slonem v zajetí (v roce 2022 ho překonal slon Changalloor Dakshayani), kterého navštěvovala řada lidí. Po jeho úmrtí v roce 2003, když mu bylo 86 let, byl vyhlášen třídenní smutek. Vzdát hold mu tehdy prý přišlo asi 180 000 lidí. Starosta hlavního města Tchaj-pej udělil slonovi Lin Wangovi, kterého si obyvatelé velice vážili, posmrtné občanství, uvádí Taiwan Today.
