Anna
Další, na koho jsme narazili, byla Anna. Vyrazila na projížďku na kole jen tak a do Karlína ji přivedly uzavřené další cyklostezky.
Na sobě měla cyklistické boty, které si koupila teprve nedávno, sportovní kraťasy a šedý merino svetr. „Zjistila jsem, že se mi moc dobře jezdí ve vlně. Mám vyhlédnutý jeden dres od brněnské značky Mura, která šije dresy z merina a i je tady batikuje. Spojuje to cyklistiku a přírodní materiály, takže věci, co mám ráda,“ říká s úsměvem a dodává, že i když dříve spíš volila vše v černé a polepila si černou páskou i kolo, teď by ráda oblékla barvy.
Kolo koupila z druhé ruky a investovala do něj okolo třiceti tisíc. „Doufám ale, že až budou děti větší a budu mít víc času jezdit víc, koupím si nějakou pěknou drahou super silničku. S tím, co teď mám, mi to ale přijde takový ideální poměr cena/výkon na to, jak moc jezdím,“ říká.
Na kole prý jezdí střídavě celý život. „Jako malá jsem jezdila hodně s tátou, pak jsem měla období, kdy mi to přišlo hrozné a nesnášela jsem to, a teď jsem se k tomu zase nějak vrátila. Nejsem moc šikovná na jiné sporty a tohle mě baví. Ráda jezdím dlouhé trasy,“ říká. I když v posledních letech toho nenajezdila tolik, protože se jí narodily dvě děti, v posledních měsících se k cyklistice zase vrací.
„V květnu jsem jezdila dost, ráda jezdím delší trasy, ale nemám na to tolik času. Když zajedu třeba sto kilometrů, jsem spokojená,“ říká. I když preferuje spíš výlety do přírody, má pocit, že když jezdí po Praze, necítí se jako cyklistka příliš dobře.
„Přijde mi, že tu jsou špatně propojené jednotlivé trasy a často se pak křižují se silnicemi, kde je hodně aut. To se pak necítím bezpečně a docela se bojím,“ říká.
Filip
Filipa jsme potkali na cestě z projížďky. „Na kole jezdím zhruba čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Je to můj koníček a jezdím i závodně enduro,“ říká. Cyklistice se věnuje už od dětství, pravidelně jezdí zhruba od osmi let. „Na střední jsem měl chvilku pauzu, ale pak jsem se k tomu vrátil,“ říká.
„Je to pro mě super relax. Člověk si u toho vždycky vyčistí hlavu. I když si nemůžu v Praze zajezdit svahy, je pro mě příjemný se prostě jet jen tak projet,“ dodává.
I na první laický pohled vypadá jeho kolo profesionálně. „Je to custom kolo od Young Talent Industries z Německa. Stálo mě asi 160 tisíc,“ říká s tím, že ho raději nikde nenechává bez dozoru, jelikož nechce, aby mu ho někdo ukradl.
Většinu oblečení nakupuje v motocrossovém obchodě Razzo. „Je pro mě hlavně důležité, abych měl na sobě něco, co je lehké a cítím se v tom pohodlně,“ říká. O styl mu až tolik nejde a preferuje praktičnost. „Ty praktický kousky jsou ale stejně většinou i stylový,“ říká. „Mám ale docela zajímavé boty. Je to limitka a výtěžek z ní jde na podporu léčby rakoviny prsu,“ říká.
Na rozdíl od Anny má ale pocit, že je Praha pro cyklisty uzpůsobená dobře. „Není tu sice moc sjezdů a terénních tratí, které mám rád, ale dá se tu všude hezky dojet,“ říká.
Ondřej
Ondřeje jsme potkali na lávce spojující Karlín a Holešovice, když měl namířeno do holešovické tržnice. Na kole prý jezdí každý den a už dlouho je to součástí jeho rutiny. „Tady po Praze mi to stejně přijde jednodušší a rychlejší, než kdybych jel MHD nebo šel pěšky,“ vysvětluje.
Kolo, na kterém jezdí, stálo okolo 15 tisíc a dostal ho darem. „Je to skládací kolo značky Argox. Je elektrické a dost nízké, takže se mi moje děti smějí, že je to kolo pro důchodce,“ říká se smíchem.
Na rozdíl od ostatních respondentů nezvolil sportovní oděv, ale běžné tričko, džíny a boty. „Beru to prostě jako dopravní prostředek, když na něm jedu po městě, nijak speciálně se neoblékám,“ říká.
Praha je podle něj pro cyklisty poměrně dobrá, ale něco by se dalo ještě zlepšit. „Myslím, že by bylo fajn lépe vyznačit různé pruhy, aby se v provozu cítili dobře cyklisté, chodci i auta,“ říká.
