Jak se obléct na vodu? Inspiruj se u vodáctva z Českého Krumlova.
Když jsme vyrazily do Českého Krumlova pobavit se s vodáky a vodačkami, co si berou na vodu na sebe, obávaly jsme se několika věcí. Že příliš oblečení mít nebudou a my tak odejdeme s prázdnou nebo že s námi nikdo nebude chtít mluvit. Nejen že jsme vyfotily spoustu zajímavých módních kreací, ale ještě vyslechly spoustu zajímavých příběhů.
Nezapomeň na konci článku hlasovat, čí outfit se ti líbil nejvíc.
Jana, 55 let
Když přicházíme na jedno z míst, kde mají vodačky a vodáci možnost načerpat síly a občerstvit se, všímáme si party několika lidí. Nejde je neoslovit. Pozitivní energie z nich totiž srší na metry daleko a jejich smích musí být od řeky slyšet až na samotný konec Českého Krumlova. Poté, co jsme skupinku oslovily, to vypadá, že se samy okamžitě staneme její součástí – hned nám přináší dvě volné židle a volají: „Sedněte si k nám!“ Hovořit s námi chtějí všichni, a když požádáme i o fotografii, začínají se předhánět v tom, kdo z nich zapózuje lépe.
Nakonec s námi bokem poodchází pětapadesátiletá Jana, která se před fotoaparátem cítí jako ryba v místní vodě. Věší se na tyč ocelové konstrukce a s nadšením dítěte se houpe.
Nadšení z ní opravdu sálá a začíná nám vyprávět proč. „Před koronavirovou pandemií jsme na vodu jezdili každý rok, teď jsme tu po docela dlouhé době. Jsme naprosto nadšení. Naskočili jsme ve Spolí, hned jsme si začali zpívat. Užíváme si to, zdravíme ostatní vodáky. Je to opravdu pecka,“ sděluje.
Jana je z Horní Plané, což je od Krumlova zhruba pětadvacet kilometrů. Protože prý místní okolí dobře zná, nepotřebuje během sjíždění řeky prohlížet pamětihodnosti a procházet města, kterými projíždějí. „To všechno známe, chceme si prostě užít tu vodu,“ vysvětluje. Protože s partou nejsou na vodě poprvé, ještě se prý takzvaně neudělali. „Hned na prvním jezu jsme chytli úžasnou vlnu jak vodopád, zlila nás úplně celé, ječeli jsme blahem,“ vypráví Jana a dodává, že letos nejde o jejich jedinou vodáckou dovolenou. „Dáme si tady určitě všechny úseky a plánujeme ještě Otavu.“
Nálada celé party je skutečně veselá. Jak ale sama Jana popisuje, alkoholem to rozhodně není. K němu prý mají všichni poměrně jasný postoj. „My si to pivo i dáme, ale nejsme pro to, aby se lidi úplně opíjeli a byli nepříjemní a otravní, to se nám nelíbí. My si užíváme tu vodu, zpíváme, koupeme se. Když zastavíme, dáme si kafíčko a třeba i to pivo, ale je to do určité hladinky,“ říká.
Na závěr se Jany ptáme na její outfit. Má na sobě totiž typické vodácké oblečení v podobě pruhovaného trička a šátku „se žraločkem“ na hlavě. Kolem krku má klíček, protože „štěstí je všude kolem, stačí ho jenom odemknout“.
„Promýšlela jste, co si vezmete na sebe?“ ptáme se. „Promýšlela. Máme pruhy, všude pruhy. Nebo rybičky,“ říká, ukazuje na loď, kde se suší několik pruhovaných trik, a následně z kopce u občerstvení opatrně schází k lodi, aby nám ukázala stále suché tričko s rybami. „To si obleču potom. Všechno je tematické,“ dodává s úsměvem.
Loučíme se s celou partou slovy „na shledanou“. Od zaplněného stolu se však ozve: „Tak vodácky: Ahóóój!“ Typicky vodácký pozdrav jim opětujeme a neopouští nás při tom úsměv.
Procházíme Krumlovem a hledáme další přístup k vodě, kde bychom mohly vyzpovídat někoho dalšího z vodáctva. Cestou nás doprovází občasné pokřiky lidí, kteří z mostů dobrodruhy a dobrodružky zdraví.
Nakonec docházíme na místo, kde se vrací půjčené lodě a rafty. Právě tam si všímáme mladé trojice.
Suzie, 27 let
Sedmadvacetiletá Suzie z Rakouska přijela do Krumlova se svým přítelem Felixem za jeho kamarádkou Miriam, kterou Suzie potkala před dvěma dny poprvé a která je v Krumlově na umělecké rezidenci. Jak zjišťujeme, celá skupina má blízko k umění – Suzie dělá digitální kresby, převážně manga ilustrace. O Krumlově toho slyšela „spoustu hezkého“ a dlouho ho chtěla navštívit, takže když se objevila příležitost vyrazit za Miriam, souhlasila.
Felix a Miriam chtěli zkusit jet vodu, takže se k nim přidala i ona. „Jela jsem poprvé a bylo to absolutně úžasné. Zábavné jsou hlavně ty ‚malé brány‘, kterými projíždí rychleji. Může to být i trochu nebezpečné. Na začátku cesty jsme ale potkali muže, který nám poradil, jak s lodí manipulovat,“ říká.
Co se týče outfitu, na vodu tak úplně vybavená nebyla. Chtěla si každopádně vzít něco, v čem jí nebude horko. „Tyhle kalhoty jsem si pořídila teprve včera. Košile mě chrání před sluncem, mimo obličej nemám ráda opalovací krémy,“ říká. Náramek je ručně dělaný dárek od kamarádky – jsou na něm modrá srdíčka.
Ptáme se jí na to, jak na vodě vnímá pití alkoholu – přece jenom, jak sama zmínila, může to být nebezpečné. Kýve hlavou a říká: „Můj přítel říkal, že by mohlo být zábavné se na vodě posilnit alkoholem, ale já si myslím, že to docela nebezpečné je,“ říká. Nakonec proto raději nepili. „U několika lidí jsem ale viděla, že si nějaký alkohol dali. Je to jejich věc. Jestli chtějí pít, ať pijí, pokud neohrozí někoho jiného,“ doplňuje.
