Jak se obléct na vodu? Inspiruj se u vodáctva z Českého Krumlova.
Když jsme vyrazily do Českého Krumlova pobavit se s vodáky a vodačkami, co si berou na vodu na sebe, obávaly jsme se několika věcí. Že příliš oblečení mít nebudou a my tak odejdeme s prázdnou nebo že s námi nikdo nebude chtít mluvit. Nejen že jsme vyfotily spoustu zajímavých módních kreací, ale ještě vyslechly spoustu zajímavých příběhů.
Nezapomeň na konci článku hlasovat, čí outfit se ti líbil nejvíc.
Jana, 55 let
Když přicházíme na jedno z míst, kde mají vodačky a vodáci možnost načerpat síly a občerstvit se, všímáme si party několika lidí. Nejde je neoslovit. Pozitivní energie z nich totiž srší na metry daleko a jejich smích musí být od řeky slyšet až na samotný konec Českého Krumlova. Poté, co jsme skupinku oslovily, to vypadá, že se samy okamžitě staneme její součástí – hned nám přináší dvě volné židle a volají: „Sedněte si k nám!“ Hovořit s námi chtějí všichni, a když požádáme i o fotografii, začínají se předhánět v tom, kdo z nich zapózuje lépe.
Nakonec s námi bokem poodchází pětapadesátiletá Jana, která se před fotoaparátem cítí jako ryba v místní vodě. Věší se na tyč ocelové konstrukce a s nadšením dítěte se houpe.
Nadšení z ní opravdu sálá a začíná nám vyprávět proč. „Před koronavirovou pandemií jsme na vodu jezdili každý rok, teď jsme tu po docela dlouhé době. Jsme naprosto nadšení. Naskočili jsme ve Spolí, hned jsme si začali zpívat. Užíváme si to, zdravíme ostatní vodáky. Je to opravdu pecka,“ sděluje.
Jana je z Horní Plané, což je od Krumlova zhruba pětadvacet kilometrů. Protože prý místní okolí dobře zná, nepotřebuje během sjíždění řeky prohlížet pamětihodnosti a procházet města, kterými projíždějí. „To všechno známe, chceme si prostě užít tu vodu,“ vysvětluje. Protože s partou nejsou na vodě poprvé, ještě se prý takzvaně neudělali. „Hned na prvním jezu jsme chytli úžasnou vlnu jak vodopád, zlila nás úplně celé, ječeli jsme blahem,“ vypráví Jana a dodává, že letos nejde o jejich jedinou vodáckou dovolenou. „Dáme si tady určitě všechny úseky a plánujeme ještě Otavu.“
Nálada celé party je skutečně veselá. Jak ale sama Jana popisuje, alkoholem to rozhodně není. K němu prý mají všichni poměrně jasný postoj. „My si to pivo i dáme, ale nejsme pro to, aby se lidi úplně opíjeli a byli nepříjemní a otravní, to se nám nelíbí. My si užíváme tu vodu, zpíváme, koupeme se. Když zastavíme, dáme si kafíčko a třeba i to pivo, ale je to do určité hladinky,“ říká.
Na závěr se Jany ptáme na její outfit. Má na sobě totiž typické vodácké oblečení v podobě pruhovaného trička a šátku „se žraločkem“ na hlavě. Kolem krku má klíček, protože „štěstí je všude kolem, stačí ho jenom odemknout“.
„Promýšlela jste, co si vezmete na sebe?“ ptáme se. „Promýšlela. Máme pruhy, všude pruhy. Nebo rybičky,“ říká, ukazuje na loď, kde se suší několik pruhovaných trik, a následně z kopce u občerstvení opatrně schází k lodi, aby nám ukázala stále suché tričko s rybami. „To si obleču potom. Všechno je tematické,“ dodává s úsměvem.
Loučíme se s celou partou slovy „na shledanou“. Od zaplněného stolu se však ozve: „Tak vodácky: Ahóóój!“ Typicky vodácký pozdrav jim opětujeme a neopouští nás při tom úsměv.
Procházíme Krumlovem a hledáme další přístup k vodě, kde bychom mohly vyzpovídat někoho dalšího z vodáctva. Cestou nás doprovází občasné pokřiky lidí, kteří z mostů dobrodruhy a dobrodružky zdraví.
Nakonec docházíme na místo, kde se vrací půjčené lodě a rafty. Právě tam si všímáme mladé trojice.
Suzie, 27 let
Sedmadvacetiletá Suzie z Rakouska přijela do Krumlova se svým přítelem Felixem za jeho kamarádkou Miriam, kterou Suzie potkala před dvěma dny poprvé a která je v Krumlově na umělecké rezidenci. Jak zjišťujeme, celá skupina má blízko k umění – Suzie dělá digitální kresby, převážně manga ilustrace. O Krumlově toho slyšela „spoustu hezkého“ a dlouho ho chtěla navštívit, takže když se objevila příležitost vyrazit za Miriam, souhlasila.
Felix a Miriam chtěli zkusit jet vodu, takže se k nim přidala i ona. „Jela jsem poprvé a bylo to absolutně úžasné. Zábavné jsou hlavně ty ‚malé brány‘, kterými projíždí rychleji. Může to být i trochu nebezpečné. Na začátku cesty jsme ale potkali muže, který nám poradil, jak s lodí manipulovat,“ říká.
Co se týče outfitu, na vodu tak úplně vybavená nebyla. Chtěla si každopádně vzít něco, v čem jí nebude horko. „Tyhle kalhoty jsem si pořídila teprve včera. Košile mě chrání před sluncem, mimo obličej nemám ráda opalovací krémy,“ říká. Náramek je ručně dělaný dárek od kamarádky – jsou na něm modrá srdíčka.
Ptáme se jí na to, jak na vodě vnímá pití alkoholu – přece jenom, jak sama zmínila, může to být nebezpečné. Kýve hlavou a říká: „Můj přítel říkal, že by mohlo být zábavné se na vodě posilnit alkoholem, ale já si myslím, že to docela nebezpečné je,“ říká. Nakonec proto raději nepili. „U několika lidí jsem ale viděla, že si nějaký alkohol dali. Je to jejich věc. Jestli chtějí pít, ať pijí, pokud neohrozí někoho jiného,“ doplňuje.
Felix, 25 let
„Miriam se nás zeptala, jestli sem chceme jet, a my souhlasili,“ začíná své povídání Felix.
„Susie nám říkala, že jste hrozně chtěl na loď. Proč?“ ptáme se. „Miluju lodě a vodu, tak jsem si říkal, že zkusit řídit loď by bylo cool. Z dětství si vzpomínám na jeden příběh o pirátech, takže jsem si sám sebe jako piráta často představoval,“ směje se.
Takže se mu splnil sen? „No asi jo. Půjčili jsme si loď v kempu mimo Český Krumlov a dojeli sem. Byla to paráda. Cestou jsme potkali loď, která nabízela koktejly. Žádný jsem si bohužel nedal, přítelkyně během plavby pít nechtěla. Já jsem si myslel, že by to mohla být zábava,“ říká.
„Podle tebe to není nebezpečné? Pít na vodě?“
„Nemyslím si, že by to bylo tak nebezpečné. Měli jsme nafukovací člun. V němčině máme takové slovo – nahrensicher –, což v překladu znamená něco jako ‚bezpečné i pro idioty‘,“ směje se.
„A co jsi vybral za oblečení?“ Felix chvíli váhá, zřejmě neví, co odpovědět. Pak upřímně říká: „Za mým outfitem žádný příběh není, prostě jsem si oblékl, co jsem měl. Takhle chodím v létě běžně, je to prostě pohodlné.“
V Krumlově je dnes poslední den. „Určitě se sem ale někdy vrátím,“ zakončuje.
Miriam, 26 let
Miriam je v Českém Krumlově na celý červenec na umělecké rezidenci v Egon Schiele Art Centru – mezi její vybrané umělecké prostředky patří malba, psaní a tanec.
„Jak si to tady zatím užíváš? Jaké to je?“ ptáme se jí.
„Je to fajn, ale upřímně – je to trochu osamělé. Není tak jednoduché se tady propojit s nějakými lidmi, protože většina jsou turisti a ti ostatní jsou z turistů trochu otrávení. Ale je to tady hezký,“ říká. Ráno chodí na kávu do kavárny Monnalisa, kde píše – všechno, na co myslí, co se jí honí hlavou. Občas na papíře vede dialog sama se sebou. (Píše hodně. Ne všechno pak použije ve svém umění, ale občas díky tomu „vyvstanou nové myšlenky“.) Pak se prochází uličkami a mluví se svými přáteli po telefonu. Odpoledne tancuje ve studiu, nacvičuje na svá představení. „A večer si někde dám pivo,“ shrnuje se smíchem.
Od jejích kamarádů jsme slyšely, že si chtěla vyzkoušet vodáctví. „Proč?“ smějeme se. Každý den prý pozorovala lidi na lodích a hrozně si to chtěla alespoň jednou zkusit sama. A protože „kdyby jela sama nebo s někým cizím, nebyla by to taková sranda“, pozvala pár svých vídeňských kamarádů. Co ji na tom tak zaujalo? „Viděla jsem tam rodiny a skupiny kamarádů a všichni vypadali hrozně zrelaxovaně. Říkala jsem si: ‚To chci taky!‘ “ směje se.
„A bylo to takové, jaké sis to představovala?“ ptáme se.
„Jo!“ odpovídá okamžitě. Ležet v klidu na lodi a spustit nohy do chladné vody jí přijde jako ultimátní forma relaxu.
Vodáctví je ovšem nominováno jako aktivita, která je schopna prověřit nejen charakter lidí, ale také stabilitu mezilidských vztahů. Ptáme se proto – jak to probíhalo? Nehádali se? „Hádali,“ směje se a dodává: „Ale ne nějak moc.“
I Miriam se ptáme na to, co si myslí o konzumaci alkoholu. Lidi pijící alkohol prý viděla a jedno nebo dvě piva jsou za ni v pohodě. I dneska by si klidně dala, ale její přátelé prý nakonec pít nechtěli.
Ohledně svého outfitu nám toho Miriam příliš neřekla. Prý se už stihla převléct, protože měla všechno mokré. Na sobě původně měla kalhoty, které po chvíli sundala, protože byly hned mokré, a zbytek cesty dojela jenom v tričku. Teď už je zase v tom, co má ráda, v čem je jí komfortně a co běžně nosí.
Marek, 19 let, a Michal, 21 let
I Michal a Marek jsou na vodě s partou. Oba jezdí vodu často, podle svých slov alespoň jednou do roka. Michal má navíc ještě další kamarády, se kterými podobné výlety podniká i čtyřikrát během jedněch prázdnin. „Začínali jsme jezdit s rodiči jako malí, přivedli nás k tomu,“ odpovídají téměř jednohlasně na otázku, jaké zkušenosti se sjížděním řek mají. Vodáckou terminologií se jich ptáme, jestli „už se udělali“. „Jako jestli jsme se vyklopili, nebo jestli jsme se udělali?“ propuknou v obrovský smích a nás napadá, že přesně téhle otázky jsme se navzdory jejímu vodáckému významu evidentně bály oprávněně: „To první myslíme.“
„Na téhle vodě ne, ale dřív jo,“ odpovídají oba. „Když jsme jezdili se školou, tak jsme se dost často cvakli, třeba s lidmi, kteří na tom nikdy nejeli,“ doplňuje Michal.
Jak se dvojice staví k pití alkoholu na vodě? „Dáváme třeba jedno pivko po kempu a to z vás strašně rychle vyprchá. Já třeba na vodě se školou vypil dvanáct piv a nic mi nebylo,“ přiznává Michal. „Dvanáct?“ ptáme se udiveně. Ani pro jednu z nás není taková spotřeba představitelná. „Vždycky dvě v kempu,“ vysvětluje starší z nich a dodává, že kempy jsou od sebe vzdálené zhruba půl hodiny a člověk je schopný ona dvě piva „vypádlovat“.
„Tady na Vltavě víme o policejních kontrolách, tak si dáváme pozor.“
„Kvůli té kontrole, nebo...?“ zajímá nás. Michal se s námi podělí o další smutný důvod. „Mně se nedávno ve vodě utopil kamarád. Nejsem si jistý, jestli byl přímo na vodě, každopádně byl stanovat, byl přiopitý a utopil se. Tak jsem si řekl, že to omezím.“
Ani Markovi a Michalovi nechybí pruhovaná trička. Že je mají oba, je prý náhoda. „Já si tenhle outfit beru furt. Červené kraťasy a tradiční vodácký oblek,“ říká Michal. Pruhovaných triček má doma prý několik, na vodu si vzal to čisté. „On ho má ale naruby,“ ukazuje se smíchem na Marka. „To je samozřejmě schválně,“ oponuje pobaveně jeho parťák.
