„Nechápu, proč nás nikdo neučí, jak prodat své vlastní věci,“ říkal mi kamarád, který studuje design oděvu. To mě zaujalo. Design u nás dělá spousta schopných mladých lidí, ale čím to je, že se neumíme tolik prodat?
Pod slovy design oděvu si většina laiků asi představí čmárání postaviček na papír a vymýšlení kreací, které jsou pro mnohé až nepochopitelné. Samozřejmě to není ani zdaleka přesný popis, ale pokud bychom na něj přistoupili, stejně se jedná jen o určitý segment celé práce. Stěžejní faktor je totiž uplatnění na trhu. A s tím bojuje nemálo kreativců.
Jak se ale mohou lokální designéři a designérky prodat? Zeptala jsem se dvou žen, které mají blízko jak do fashion industry, tak do marketingu.
Jednou z nich je jedna z předních českých návrhářek a bývalá vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na UMPRUM Liběna Rochová. Sdílela se mnou pohled na problematiku, včetně osobních zkušeností. Oslovila jsem i CEO PR kanceláře KW Creative Karolínu Kabelka. Podělila se se mnou zejména o business úhel pohledu.
„V Česku neexistuje v pravém slova smyslu ani oděvní, ani textilní průmysl,“ rozbila tak trochu Liběna Rochová hned na začátku moji tezi. Je to ale pravda. V Česku najdeme jen pár solidních oděvních firem. Absolventi a absolventky designu oděvu tak nemají kde získat praxi. Rochová prý vždy doporučovala svým studentům a studentkám nabrat zkušenosti v zahraničí.
Na uměleckých školách chybí hodiny marketingu
Jedním z prvních předpokladů pro dráhu úspěšné módní značky je talentovaný*á a schopný*á designér*ka. Ale žádný učený z nebe na fashion week nespadl, proto spousta oděvních návrhářů*návrhářek započala svou cestu na uměleckých školách. Studium designu oděvu samozřejmě není podmínkou pro to, aby se člověk návrhářství mohl věnovat. Přesto se v mnohém jedná o krok ku prospěchu jedince. Umělecké školy pomáhají studentům a studentkám rozvíjet jejich kreativitu a individualitu prostřednictvím teoretických vědomostí a praktických dovedností. Na těch pak vystudovaní (i nevystudovaní) designéři a designérky mohou stavět svůj vlastní design.
Nic ale není tak růžové, jak se na první pohled může zdát – i studijní program zaměřený na módní návrhářství má své mezery. V posledních měsících jsem se právě o úrovni škol bavila s mnoha lidmi, kteří se pohybují v módní branži. Ať už byli v pozici studentů, nebo designérů, shodli se na jednom: českým a slovenským studentům a studentkám módního návrhářství chybí hodiny marketingu, které by se zaměřily na to, jak vybudovat módní značku a uplatnit se na trhu.
Měl by být marketing povinný při studiu designu oděvu? „Ano, je to nezbytné. Nic takového na našich školách není. Během svého působení na UMPRUM jsem se tomu snažila pomoct projektem Moje značka, kde studenti řešili cílového zákazníka, rozpočty a další segmenty brand buildingu,“ odpovídá Liběna Rochová. V rámci českého prostředí se ale jedná spíš o ojedinělý projekt.
Také Karolína Kabelka měla tu možnost pracovat v úzkém kontaktu s módními tvůrci a tvůrkyněmi a nahlédnout tak do zákulisí budování módní značky. „Troufám si tvrdit, že studium marketingu je stejně tak důležité jako samotné umělecké předměty. Student by si měl umět poradit s pojmy jako budování značky, B2B, B2C, prodej atd.,“ říká a doplňuje myšlenkou: „Na druhou stranu také vím, že největším problémem je střet s realitou, která se mnohdy fatálně liší od toho, co se učí ve školách.“
Absence těchto předmětů je sice prozatím daná věc, Liběna Rochová to však nebere jako absolutní překážku: „Stěžovat si na to, že nemáme ve škole marketing, tak sakra se to naučím sám. My jsme to taky neměli a taky jsem se to za komunistů naučila, když jsem to chtěla dělat a naplňovalo mě to.“
Hledala jsem si, jak výuka vypadá za humny a jak se liší od našich programů. Zjistila jsem, že na valné většině zahraničních uměleckých škol je studium marketingových dovedností běžnou součástí výuky. Studenti tak mají možnost definovat a rozvíjet svou kreativní identitu jako designéři a současně se vzdělávat jak v sociální, tak mediální kultuře. V Česku tak absolventům nezbývá nic jiného než tuto prekérní situaci, jak radí i Rochová, vzít do svých rukou.
Praxe je však stále tím nejdůležitějším. Stáže u prestižních ateliérů nebo na prestižních školách jsou pro studenty tím největším přínosem. „Abyste obstáli ve světě, musíte do světa. Tam, kde je reálný textilní a oděvní business,“ říká profesorka Rochová.
Není to ale jen pro hrstku šťastlivě vyvolených? „Štěstí přeje připraveným. Když něco moc chci, tak to dokážu, když chci zabodovat ve světě, tak to dokážu. Nemusí to hned napoprvé vyjít, ale podruhé a potřetí už možná ano,“ odpovídá designérka.
„Nemám na to peníze“
Nejde ale „jen“ o motivaci. Vážným problémem, na který mohou studenti narazit, jsou finance. Studium, stáže nebo realizace kolekcí představují vyšší náklady a pro mnoho z nich se může jednat o důvod jejich stagnace.
„Lze si zajistit granty, vzít si půjčku a pracovat i tak. Taky jsem neměla peníze, když jsem začínala, tak jsem si půjčila a udělala prvních pět modelů,“ prozrazuje Liběna Rochová. „Oni si na to ale všichni stěžují – doprčic, proč bych si měla stěžovat? Jenom ti nejlepší obstojí a ti nejlepší si nikdy nestěžují,“ doplňuje.
Módní designér aneb práce všeho druhu
Co by tedy měla vůbec pozice módního designéra obnášet? Jen z daleka se nejedná pouze o design jako takový. Podle Liběny Rochové povolání návrháře nebo návrhářky obsahuje asi šest až osm profesí. Sehnání peněz, nákup látek, návrhy, střihy, realizace a PR. „Začínající designéři nemají peníze na zaplacení týmu kolem sebe, proto si musí dělat všechno sami nebo se spojit se studenty jiných oborů,“ radí.
Podle Karolíny Kabelka se však dají najít i PR a agentury, které rády pomohou mladým začínajícím talentům. „Důležité je to nejprve zkusit po svém, mnohdy to funguje lépe než plánované strategie. Když je to i tak mimo váš zájem, nebojte se říct o radu či pomoc,“ doporučuje. „Sama teď pomáhám Cindy Kutíkové s její prezentací na Designbloku 2023,“ dává příklad z praxe.
Na závěr chci zmínit, alespoň podle sebe, důležité poselství: Neexistuje žádný univerzální recept na to, jak být úspěšný*á. V některých případech jde umělecká kvalita stranou a vítězí čistě dobrá marketingová strategie. Jindy může hrát do karet i štěstí.
A pokud bych na závěr měla konkrétně poukázat na designéra, kterému se na lokální půdě daří jak po kreativní, tak po obchodní stránce, byl by to Jan Černý. Ten se o své tipy, jak vybudovat značku, podělil v rámci diskuze na Zlin Design Weeku, ze které najdeš report zde.
