Sexualita ve starověkém Římě: prostitutka levnější než sklenka vína, znásilňování otrokyň a tolerance nevěry

Římané se řídili přísným souborem morálních pokynů zvaným „cesta starších“ –⁠ mos maiorum. Šlo o jakýsi nepsaný kodex dobrého chování, informuje portál History Hit. Zatímco muži vedli, od žen se očekávala zdrženlivost.

Římské psané zákony zahrnovaly i sexuální trestné činy včetně znásilnění, za které mohl dostat pachatel i trest smrti. Prostitutky však právní ochranu před znásilněním neměly. U otroků se zase znásilnění považovalo jen za trestný čin poškozování majetku majitele otroka. Konkrétně existovaly tyto prohřešky:

• Castitas: trestný čin týkající se římských jeptišek –⁠ „vestálek“, které si zvolily život „v čistotě“, tedy bez jakýchkoli sexuálních aktivit. Pokud svůj slib vůči bohům porušily, obvykle byly odsouzeny k trestu smrti.
• Incestum: šlo o trestný čin, kdy měl obviněný sex s rodinným příslušníkem nebo „vestálkou“.
• Raptus: tímto pojmem Římané označovali skutek, při kterém obviněný unesl nebo nabádal jinou osobu k uprchnutí s cílem zapojit ji do sexuálních aktivit. Například když žena bez souhlasu svého otce utekla s mužem, aby s ním mohla mít sex, oba se provinili.
• Stuprum: jinak i znásilnění, tedy sexuální zneužití svobodného římského občana.

Manželství ve starověkém Římě

Jak jsme zmiňovali výše, úkolem manželství (kterému, mimochodem, nepředcházel žádný obřad, jak je to dnes) ve starověkém Římě nebylo mít šťastný milostný vztah, pouze plodit děti. Nejhorší to měly Římanky, které z manželství většinou neměly žádné potěšení ani požitek. Uzavřely ho jen proto, aby dodržely morální kodex a zplodily potomstvo.

Aby toho nebylo málo, od „poddané“ manželky se očekávalo, že přimhouří oči před sexuální nevěrou svého manžela. Muži totiž mohli mít tolik sexu, kolik se jim zachtělo. I to však mělo pravidla. Milostný poměr mohli mít pouze se svobodnou milenkou starší dvanácti let nebo s chlapcem, který překročil věk patnácti let.

Veřejné domy a poměry s prostitutkami byly označovány za „férovou hru“. Stejně morální bylo v očích společnosti mít sex s mužem. Tedy v tom případě, pokud byl muž v aktivní poloze. Muži, kteří byli při sexu s jiným mužem pasivní a podřídili se, byli považováni za „podchlapy“ a byli odsuzováni společností jako zženštilí.

Jak prozrazuje dokumentární film National Geographic: Bombing Pompeii, veřejné domy v Pompejích byly velmi levné. Prostitutky si za rychlý sex účtovaly dva assy (měděná římská mince s nejnižší hodnotou –⁠ pozn. red.), což byla běžná cena například za sklenku vína. Na druhé straně nebyly veřejné domy vůbec vábivé. Pokoje, ve kterých prostitutky plnily přání svých zákazníků, byly tmavé komůrky bez oken s kamennou postelí.

Tyto skutečnosti naznačují, že Římanky to ve vztazích neměly vůbec jednoduché. Na rozdíl od jiných starověkých společností se však mohly kdykoli rozvést. Jak píše portál World History, rozvod byl přijatelnou společenskou možností a mohl být iniciován oběma partnery.

Důvody pro rozvod však musely splňovat společenské normy, mezi které patřily například neplodnost na straně manželky, případně zneužívání či zanedbávání ženy ze strany manžela. Cizoložství mohlo být také důvodem k rozvodu, ale ten nemohla navrhnout nevěrná manželka.

Sex jako běžný aspekt života

Jak píše portál History Hit, Římané byli v mnoha ohledech sexuálně svobodnější než my. Sex –⁠ ať už heterosexuální, nebo homosexuální –⁠ byl považován za přirozený a normální aspekt života.

Například festivaly konající se v rámci „oslav plodnosti“ ve starém Římě, známé také jako „luperkálie“, zahrnovaly otevřené projevy sexuality mezi slavícími. Čestné místo ve společnosti měly i prostitutky –⁠ jejich existenci dokonce oslavovaly i některé náboženské obřady.

Prostituce byla legální a často na ni byli využíváni otroci a otrokyně. Ti byli totiž považováni za majetek svého pána, a to nejen ze sexuálního hlediska, ale také z ekonomického. Před sexuální aktivitou byly ve starověkém Římě chráněny zejména děti, ale to také jen v případě, že byly svobodnými římskými občany.

Podle informací portálu History Hit existuje mnoho důkazů o postoji Římanů k sexu. Byl součástí římského umění, ať už mluvíme o literatuře, malbách, nebo divadelních hrách. Zobrazovat sex prostě nebylo vůbec tabu a nejlepší spisovatelé a umělci toho rádi využívali.

Mnohá z děl pocházejících z Římské říše bychom dnes mohli považovat za pornografická. Například v Pompejích byly nalezeny celé erotické mozaiky, sochy a fresky nacházející se nejen ve slavných nevěstincích a lázeňských domech (čili na místech podnikání s prostitucí), ale také v soukromých rezidencích, kde jim patřilo čestné místo. Nejzajímavější z nich můžeš najít vystavené v neapolském muzeu.

Jak bylo upřesněno v dokumentárním filmu National Geographic: Bombing Pompeii, předměty s erotickým motivem se nacházely všude. Zjevný obrázek „penisu“ byl například vytesán do zdi pompejského pekařství, neboť jeho majitelé věřili, že jim přinese štěstí a bude jim pomáhat v prosperitě.

„Symbol penisu se našel v různých podnicích v celých Pompejích. Dokonce byl vyobrazen i na různých užitkových předmětech v domácnostech,“ říká v dokumentárním filmu historik John R. Clark z Texaské univerzity s tím, že tyto symboly byly v Pompejích naprosto běžné a nebyly považovány za nic pohoršujícího.

Zdeformovaná pravda

Přestože je jasné, že Římané považovali sex za velmi důležitou součást svého života, představa, že neexistoval jediný římský den bez orgií, byla vytvořena z velké části díky císařům jako Nero či Caligula reprezentujícím laxní sexuální morálku.

Ve skutečnosti však můžeme vidět, že i obyvatelé Pompejí či Říma měli své zákony a pravidla týkající se sexu a samotné sexuality. A ačkoli mnohým z nás mohou připadat velice benevolentní a otevřené, v tamní době byly pro obyvatele Říma považovány za zcela normální. Tak, jak se mění doba, se mění i pohled na samotnou morálku, a proto nemůžeme jejich vnímání sexu nijak znevažovat.