Modelka, podnikatelka, herečka, moderátorka a cage girl z Clash of the Stars. Táňa Bystroňová je ženou mnoha profesí, ale jak sama říká, aby se uživila, musí se otáčet a nesmí se zastavit.
Jsou dívky v kleci příliš sexualizované? Co musí „splňovat“? A čemu všemu se jedna z nejslavnějších českých cage girls Táňa Bystroňová věnuje?
V obsáhlém rozhovoru pro Refresher popisuje, proč ji tato práce baví a co všechno vlastně obnáší. Zavzpomínala i na moment, kdy ji museli z tiskové konference Clash of the Stars jen v podprsence a kraťáskách evakuovat z budovy do zimy na balkon.
Jak ses dostala k tomu, že děláš cage girl? Jaký je tvůj příběh?Jsem dcerou profesionálního zápasníka, takže vedle bojových sportů jsem prakticky vyrůstala. Dá se říct, že jsem dětství prožila na žíněnce, protože když mě taťka hlídal jako malou, tak jediná šance společného času bylo jít s ním na trénink. K bojovým sportům jsem tedy měla blízko odjakživa.
Cage girl jsem začala dělat poté, co jsem poznala svého přítele, Tomáše Vzorka, který je moderátorem na CNN Prima NEWS. Přes 20 let dělá hlavně thajský box, ale i další bojové sporty. Moderoval různé bojové akce, kam jsem s ním chodila nejdřív jen jako doprovod, ale pak nás napadlo, že bych tam mohla vypomáhat jako cage girl.
Do Clashe jsem se pak dostala tak, že jsem byla pozvaná na vážení a na první turnaj do Českého Těšína, kde tenkrát ještě skoro ani nebyli diváci. Potom to přerostlo do dlouhodobé spolupráce. Našla jsem tu skvělou partu lidí a ani mi nepřijde, že sem jezdím do práce. (smích) Jsou to výlety za lidmi, které mám ráda.
Co tě na této práci nejvíc baví?Asi to, že na turnajích máš ta nejlepší místa. (smích) Ať už je to klec, nebo ring, tak se zápas odehrává přímo před tebou.
Musí cage girls projít konkurzem? Jsou případně věci, které musí „splňovat“?
V Česku už konkurzy na cage ring girl proběhly do jiných organizaci, ale já na konkurzy nechodím, ani jako herečka, modelka a moderátorka. Je to pro mě stres. Mám ráda, když si mě někdo vybere sám, přes doporučení nebo sympatie. Na Instagramu nepoužívám žádné brutální filtry a retuše, ať se mě pak lidi při rozhovoru do televize na kameře neleknou.
Já sama k sobě často sháním holky na různé akce, ať už jako cage girl, nebo do modelingu. Rozdíl je ale v tom, že za mě by cage girl neměla být typická modelka. Například jedna z mých kolegyň má tetování, což v high fashion modelingu vadí, ale naopak k bojovým sportům to patří a je to pěkné. Na cage girl se nehodí taky příliš vysoká a hubená děvčata, která chodí po molech. Vhodnější je mít spíše sportovní, plnější postavu.
Není to ale jen o vizáži. Důležité je nebát se situací, které v ringu nastanou, třeba když teče krev. Musíš bojové sporty znát a mít je rád, to je asi ten nejdůležitější předpoklad.
Co všechno práce cage girl obnáší? Lidé vidí hlavně nošení čísel mezi koly, ale je toho určitě víc.
Je to tak. V případě Clashe během tiskových konferencí pomáháš celému týmu, účastníš se vážení, před titulovými zápasy chystáš pás… Ale tohle všechno ti po čase přijde jako úplná samozřejmost. A hlavně mám všude kolem sebe lidi, se kterými jsme sladění, rozumíme si a všechno do sebe hezky zapadá. Možná je to i tím, že nás tam je víc z Karvinska nebo jiných částí Moravskoslezského kraje.
K práci cage girl ale patří i to, že musím být vždy dochvilná. Jsem starší než většina holek, které tuhle práci se mnou dělají, a někdy se setkávám s tím, že mladší generace má s dochvilností problém. Když někdo přiběhne na poslední chvíli pět minut před turnajem a je udýchaný a zpocený, tak je to problém. Je důležité si nastavit priority a podle toho se zařídit.
Mohli by to podle tebe dělat i muži? V zahraničí už totiž takové případy byly.
Myslím, že kdyby se tam holkám prošel chlap, tak proč ne, ale na druhou stranu nevím, jestli by o to lidi stáli. Nosíme malé kraťásky a řekla bych, že pánům by takové střihy příliš nesvědčily. (smích) Byla bych spíš pro to, aby se to neměnilo a cage girls dělaly hlavně ženy.
Když zmiňuješ krátké kraťásky, tak co si myslíš o tom, že podle někoho jsou cage girls příliš sexualizované?
Vím, že to někteří kritizovali, ale podle mě kraťásky nebo upnuté legíny k práci cage girl patří. Cage girl by měla být i ozdobou turnaje. To, že tam neseš mezi koly čísla, je sice fajn, předáš tím určitou informaci, ale ta by se dala sdělit i přenosem na LED kostku. Jsem tam mimo jiné proto, abych tu mezeru mezi koly vyplnila a na chvíli přitáhla oko diváka. Vnímám to jako poctu.
Lidé si navíc často neuvědomují, že jako cage girl na sobě nemůžu mít během turnaje například večerní šaty, protože v těch by se mi do klece těžko lezlo. (smích) Míjíš se s kameramanem, týmy zápasníků, zdravotníky, rozhodčím a máš jen pár vteřinek na to, mezi všemi projít. A čím sportovnější a upnutější oblečení máš, tím lépe mezi nimi proklouzneš.
A je tohle prostředí „safe space“? Nestává se ti, že se tě někdo třeba snažil balit nebo nějak obtěžovat?
Mně se to stává v životě běžně. (smích) Zápasníci už mě ale dobře znají a vědí, jak to mám v životě uspořádané, takže s nimi se mi nic takového neděje. Pár fanoušků to zkoušelo, ale naprostá většina se spíš přijde vyfotit, za což jsem hrozně vděčná. Ať už je to na Clashi, nebo na jiných akcích, tak si na fanoušky vždycky ráda udělám čas. Moc si toho vážím. Beru to tak, že na akcích žiju jako veřejná osobnost, ale pak na mě čeká teplo domova a partner. A ideální je, pokud tvůj partner chápe, že veřejné vystupování je zároveň tvůj byznys, a podporuje tě v tom, co děláš.
Umíš si představit, že by ses sama postavila do klece jako bojovnice?
Vůbec. (smích) Od dětství si pamatuju neustálé čekání na tátu, odkud přiletí, jestli nebude mít zase přelomené koleno nebo roztržený obličej. Postavit se tam mě teda rozhodně neláká. Jsem taková, že se snažím řešit konflikty za jiné lidi a vyřešit všechno po dobrém, takže tohle bych dělat nemohla. Něco jiného je třeba fit thaibox nebo fit box, kde si zpevňuješ tělo a zlepšuješ kondici. Do klece bych ale bojovat nikdy nešla.
Jak vnímáš obrovský nárůst popularity Clashe? Je tu stále relativně krátce, ale už vyprodává haly.
Popravdě jsem to čekala. Tušila jsem, že to tak bude. Jsem ráda, když vzniká něco nového, a držím klukům palce. Rozjeli to dobře, takže se těším na to, že budeme sklízet další úspěchy.
A co říkáš na kritiky Clashe, podle kterých influenceři do klece nepatří?
Ať si každý kritizuje, co chce. Podle mě je opak pravdou. Je fajn vidět, jak kluci, kteří celý den pařili na počítači a měli o 30 kilo víc, než by na svou postavu mít měli, na sobě začali makat. Právě to může motivovat například děti, které trpí obezitou, protože vidí své oblíbené influencery, jak se připravují ve fitku nebo chodí běhat. Na publikum to teda může mít pozitivní vliv.
Máš i ty nějakého oblíbeného zápasníka nebo zápasnici?
Všechno to jsou pro mě kamarádi. Za Ostravu fandím Hance Gelnarové, dál mám ráda Veroniku Zajícovou a Karlose Bendu, Žraloka. Potom taky Lukáše „Luktumu“ Tůmu, což je přesně ten typ, který vstal od počítače a šel na sobě makat.
Mám ale jinak ráda každého, kdo nedělá nějaké přehnané blbosti, které by ohrožovaly chod galavečerů nebo tiskovek, to je u mě základ. Když někdo po někom začne něco házet a podobně, to se mi nelíbí.
Řekla bys teda, že ten trashtalk je někdy až moc vyhrocený?
Chápu, že se člověk snaží nějakým způsobem zaujmout, ale měl by koukat kolem sebe. To, že chce konfrontovat člověka před sebou, je fajn, ale za ním je dalších 20 lidí, kterým může zbytečně ublížit. Měli by mít ohleduplnost i vůči moderátorům, kteří ten večer musí dotáhnout do konce.
Stalo se ti, že bys měla o sebe strach?
Když došlo k tomu, ze někdo celé prostory tiskové konference zamořil plynem podobným pepřovému spreji. Nic se mi kromě podrážděných oči a kašle nestalo, ale musela jsem se evakuovat na balkon budovy jen v podprsence a kraťáskách, byla mi zima a měla jsem strach, co bude dál.
Díky tomu jsem ale poznala i to, jak skvělé fanoušky mám, protože mi psali a ptali se, jestli jsem v pořádku. Bylo hezké vidět, že se o mě báli. Všechno zlé je asi k něčemu dobré. (smích) Vedení pak zpřísnilo kontroly, takže od teď ukazuju obsah baťůžku i já.
V Clashi proběhlo i několik kontroverzních soubojů, jako třeba zápas slepých nebo malých lidí. Měla jsi někdy morální problém s nějakým zápasem?
Neměla. Já bych si nedovolila vůbec nikoho soudit. V životě ani v Clashi. Ke všem zápasům na kartě přistupuju stejně a hlavní pro mě je splnit všechny povinnosti, které mám.
A je něco, co by ze tvého pohledu bylo přes čáru? Tomáš Le Sy v našem rozhovoru například říkal, že pro něj by to byl zápas muže se ženou.
Žijeme v době steroidů a sama u některých kulturistek vidím, že jsou větší než muži, takže pokud by se jednalo o nějakou takovou kombinaci zápasníků, tak by mi to bylo asi jedno. Tohle se asi nestane, ale jsem pokaždé ráda, když mě kluci něčím překvapí. Kdyby se měl bít muž se ženou, tak by to nemusel být až takový bizár, protože znám spoustu profesionálních boxerek, který by na pohodu natloukly mnoha chlapům. (smích) Záleželo by teda na tom, kdo by byl na straně A a kdo na straně B.
A co výdělky cage girls? Je jejich práce férově ohodnocena?
Nechci mluvit o konkrétních částkách, ale řekla bych, že je tato práce srovnatelná s prací modelky na jiných akcích, například na přehlídce sportovního oblečení a podobně. V tomto smyslu je to podle mě ohodnocené férově.
Zároveň ale říkám, že tohle je práce, kterou by nikdo neměl dělat kvůli penězům. Musí to dělat kvůli tomu, že mají tento sport rádi, chtějí ho podpořit a jako bonus mají ještě nejlepší místa hned u klece. Podle mě je špatně, když do toho jde člověk jen za účelem si něco vydělat. Měl by do toho jít s nadšením a těšit se.
Zmínila jsi podnikání. Řekneš, v jakých oborech?
Odmalička hraju a zpívám v divadle. To asi vedlo k tomu, že se dnes nebojím vystupovat veřejně na akcích nebo na sociálních sítích. Hrála jsem taky v mnoha českých seriálech a účinkovala jsem například ve filmu Tři tygři, seriálu Slunečná atd.
Na svém Instagramu dělám reklamy a propaguju ráda jídlo, restaurace, hotely, bary, zážitky, fitness, ale například i kosmetiku a estetickou kliniku. Zároveň ale zdůrazňuji, že to propaguju pro lidi, kteří jsou minimálně v mém věku, nebo nejlépe starší, tedy nad 28 let. Nechci, abych slýchala od holek, kterým nebylo 18 let, že se těší na to, až si půjdou něco dopíchnout nebo vylepšit.
Kromě reklam na sítích pomáhám taky s PR různým firmám, což už není nijak spjato s mým vlastním Instagramem. Radím jim například s produkcí a jak pomocí sociálních sítí dostat reklamu výš.
Jsem také maskérka, protože když jsem na střední škole začínala točit a dělat modeling, nebyla jsem úplně spokojená s tím, jak mě upravovali ostatní. Sama jsem si proto rozšířila znalosti a později začala pomáhat s líčením v České televizi. Aktuálně spolupracuji na televizních reklamách na různé farmaceutické produkty a v některých jsem si i sama zahrála.
Jsem člověk, který když si k sobě pustí tým lidí a věří jim, tak už si je u sebe drží. Mám s fotografkou v Ostravě ateliér, kde působím jako vizážistka a kadeřnice, starám se o přípravu klientů na focení, ale i třeba na ples, o vizáž nevěst a třeba i politiků a jiných veřejně vystupujících lidí. Je toho tedy hodně.
Nově jsem také moderátorkou fotbalového klubu FK VIAGEM Ústí nad Labem. Rok 2024 pro mě bude hodně ve znamení moderování a zlepšování se v tomto oboru, ale moc se na to těším.
To je opravdu hodně aktivit.
Je, ale jsem člověk, který nesnáší nudu a miluje práci, kterou dělá. Občas se setkám s tím, že mi kámoška řekne, že nemám chvíli klid a už bych mohla „pořádně vydělávat“ a být doma. To já ale nechci. Radši budu objíždět akce a dělat toho co nejvíc, protože mě to baví. Navíc ráda cestuju, takže to krásně spojím s prací. Jeden den moderuju nebo fotím, další den se pak vzbudím, vezmu vizážistický kufr a jdu se starat o člověka, který místo mě bude středem pozornosti, a já se zase trochu „vzdálím“. Pro někoho by možná bylo psychicky náročné stíhat tolik věcí, ale já to beru tak, že mám štěstí, že nedělám nic stereotypního.
A jaké máš ambice s herectvím?
Žádné velké ambice nemám. Ráda bych ale začala hrát jiné typy žen než ty zlé a sexy, co odvedou pozornost a zvrátí děj, nebo ty, co na oslavě vyskočí z dortu. (smích). Mám prý pohádkový hlas, tak možná pohádka nebo dabing nějakého animáku. Aktuálně jsem ve dvou televizních reklamách, takže několikrát denně na obrazovce.
A jako cage girl máš nějakou vysněnou metu? Chtěla by sis tuto práci zkusit v nějaké zahraniční organizaci?
Žádnou vysněnou metu asi nemám. Řekla bych, že mám věk na to, že můžu být ráda, že jsem pořád vůbec někde. (smích)
Clash se v roce 2025 chystá do O2 arény. Podaří se ji podle tebe vyprodat stejně rychle jako předchozí turnaje?
Určitě! Vzhledem k tomu, že to bude v Praze a bude to lákavé i pro lidi z okolí, tak s prodejem lístků problém nebude. Teď se chystá turnaj v Ostravě v Ostravar aréně, kterou vidím z okna svého bytu, ale sama jsem nestihla koupit lístky pro své známé a příbuzné, které jsem tam chtěla pozvat. O2 arénu příští rok vyprodáme stejně rychle.
Jaké máš kromě turnajů s Clashem plány na rok 2024?
Chystám hlavně hodně cestování. Poletím do Brazílie, potom fotit do Turecka s jednou firmou, kde jsem hlavní tváří jejího e-shopu, a chtěla bych do Chorvatska za přáteli a na jednu klasickou dovču s rodinou, ale ještě nevím kam. Žiju tím, že cestuju a veškeré mé zakázky mají na minuty přesný timing, abych vše stihla. Vím, že jeden měsíc budu dva týdny pryč, další měsíc zase, a mezitím se věnuji našim třem kočkám sphynx, které nadevše miluji a děkuji své rodině, že se k nám vždy nastěhuje, když musím odcestovat pryč.
Nebavíme se přitom o žádných předražených dovolených v all inclusive rezortech. Bohatě mi stačí ulovit výhodnou letenku a levné ubytování. V tom jsem možná jiná než ostatní modelky, protože se i na sítích snažím předávat lidem rady ohledně cestování, líčení nebo jídla tak, aby to bylo dostupné pro normální lidi.
Co bys chtěla mladým předat nebo vzkázat?
Chci, aby hlavně mladé holky, které mě sledují na sociálních sítích, věděly, že nejsem jen cage girl a influencerka, ale zároveň podnikám a mám plno dalších aktivit mimo sociální sítě. Abych se uživila, musím se otáčet a nesmím se zastavit. Když se s mladšími dívkami potkávám, tak často slýchám, že chtějí být influencerkami, že je to pohoda. Není. Navíc tato bublina muže brzy pominout, podle mě by se takto mladší generace vychovávat neměla. Každý by měl toužit po vzdělání nebo manuálním vyučení v oboru práce, která pro něj bude mít hlubší smysl a bude ho bavit celý život, nejen v mladí.
