Vibrátory a tramvaje. To si lidé vybaví, když se řekne designérka Anna Marešová. Probíráme, kde nachází v těchto – na první pohled odlišných – oblastech průsečík, jaké to je být mladou ženou v „mužském“ odvětví nebo proč je méně někdy více.
Designérka Anna Marešová začala sbírat ocenění za svou práci a inovativní návrhy už během studia. Získala například cenu Národního technického muzea za návrh Tramvaj pro Prahu, který vznikl v rámci její bakalářské práce. Je známá také díky vlastní značce Whoop·de·doo, která vyrábí intimní pomůcky pro ženy. V současnosti se věnuje rozvoji své značky a udržitelnému designu.
V rozhovoru pro Refresher se Anna rozpovídala o světě kreativity, inovace a udržitelného designu, který zastává jako svou životní filozofii. Ve svém designovém studiu na pražské Letné nám prozradila například svůj názor na téma „mladí a sex“.
„Někteří mladí lidé žijí více v online světě než v realitě. To pak zapříčiňuje i méně skutečného sexuálního života. Promítá se do toho i informační zahlcenost negativními zprávami. Četla jsem studii, podle které po roce 89, kdy mnozí ztratili některé sociální jistoty, klesla i sexuální aktivita. To všechno může mít vliv na libido,“ míní designérka.
Jak probíhá takový normální den designérky? Nebo už je to ve vašem případě spíš normální den podnikatelky?
Upřímně, moc vlastně nevím, co je to „běžný den“. Velká část mých dní má v sobě dost proměnných. Orientuji se podle milníků – ať už to jsou pravidelné porady s týmem, nebo dny, kdy chodím cvičit. To jsou aktuálně úterý a čtvrtky.
Pokud bych měla říct, jestli je to spíš design, nebo byznys, tak provoz a byznys – a do toho za pochodu design. Moje dny jsou klasicky protkané spoustou schůzek, akcí, rozhovorů, přednášek. Na práci jako takovou si tak většinou nacházím čas – a klid – až večer, kdy už tu nejsou moji zaměstnanci. Pravidelně se stává, že ve své pracovně zůstávám dlouho do noci.
Stojíte za značkou Whoop·de·doo, navrhujete sexuální pomůcky. Je těžké s něčím takovým v Česku prorazit? Vnímáte kolem této oblasti nějaké stigma?
Myslím si, že tabu kolem sexuálních pomůcek stále existuje – a vždy mě překvapí. Už deset let se pohybuji v bublině, kde je to něco naprosto normálního. Mnoho lidí si ale stále spojuje, že „sexuální pomůcka = vulgarita“. Zlatá, fialová, lascivno… Často mě kamarádi představují jako tu, „která navrhuje vibrátory a tramvaje“. Lidé jsou pak velmi překvapeni, jak moje vibrátory vypadají. V oblasti erotiky a intimity tak ještě máme jako společnost rezervy.
Bylo to „lascivno“ něčím, vůči čemu jste se chtěla od začátku vymezit?
Určitě to byl prvotní impuls. Chtěla jsem jít do pole designu, které nebylo v té době příliš probádané.
Je jedno, jestli vyrábíte vibrátor, nebo zubní kartáček. Pro mě jsou to prostě produkty, které musí projít stejnými procesy. Chtěla jsem, aby hlavní roli hrál design, aby šlo o prémiové produkty – které zároveň dobře fungují. Aby se žena necítila, že se za sexuální pomůcku musí stydět a schovávat ji někam do šuplíku nočního stolku.
A kdo je ta žena? Jaká je vaše průměrná zákaznice?
Máme zákaznice i zákazníky – ale jen uživatelky. Zákazníky máme 50 : 50, muži naše produkty totiž často kupují jako dárky. Uživatelky máme různorodé, jelikož máme i menstruační kalíšky. Ten rozptyl je opravdu rozsáhlý – od mladých holek po ženy 60+. Co se týče sociální vrstvy, tak si vůbec netroufám říci. Máme zákazníky, kteří přijdou a koupí bez nějakého většího rozmyslu, na druhé straně nám někteří zase říkají, jak si na naše produkty šetřili. Obě tyto skupiny spojuje to, že chtějí kvalitní produkt, u kterého vědí, že jim bude dobře sloužit.
Naši čtenáři a čtenářky jsou nejčastěji ve věku od 18 do 35 let. Jak se podle vás v posledních letech vyvíjí postoj mladé generace k sexuálnímu zdraví, potěšení? Zaznamenala jste nějaké specifické trendy?
Má to více rovin. Jedna z nich je, že informace o sexuálním zdraví jsou určitě dostupnější, než tomu bylo dříve. V případě sexuálních pomůcek častěji mladí lidé dbají na udržitelnost a etičnost výroby. To jsme my, když nám bylo kolem 18, moc neřešili.
Na druhou stranu si ale myslím, že někteří mladí lidé žijí více v online světě než v realitě. To pak zapříčiňuje i méně skutečného sexuálního života. Promítá se do toho i informační zahlcenost negativními zprávami. Četla jsem studii, podle které po roce 89, kdy mnozí ztratili některé sociální jistoty, klesla i sexuální aktivita. To všechno může mít vliv na libido.
Produkty navrhujete, vyvíjíte i vyrábíte lokálně v Česku. Jaké to má výhody?
No určitě by z mnoha pohledů bylo jednodušší – a levnější –, kdybych měla agenta, který by mi zprostředkoval výrobu někde v Číně. Takhle ale vím, že kdyby cokoli, mohu sednout do auta a vyřídit to přímo s lidmi, kteří produkty vyrábí. Mám pocit, že takhle je to mnohem „čistší“ – vím, kdo a kde produkty vyrábí, můžeme ohlídat jejich kvalitu. Zároveň mám pocit, že je dobré držet technologie v Evropě. Za tím si stojím už deset let, stále více se totiž ukazuje, jak Čína a Asie obecně mají esa v rukávech a my ztrácíme kredit.
Jak jste došla k onomu ikonickému designu sexuálních pomůcek? Musela jste se nejprve vydat na průzkum do erotic shopů, které mnohdy – nejen vizuálně – připomínají devadesátky, abyste věděla, co určitě nechcete?
Celé to vzniklo jako má diplomka, tudíž rešerši jsem měla opravdu poctivou. Různé pomůcky jsem si nakoupila, vyzkoušela je, pak jsem je mnohdy i rozřízla, abych věděla, jak jsou řešeny uvnitř. Jejich kvalita byla většinou úplně šílená, zapáchaly plastem a někdy se i stávalo, že jejich povrch byl lepkavý. Také když jsem do těch sex shopů přišla, necítila jsem se moc příjemně. Působily jak kobky či laciné drogerie – kde za vámi neustále chodí prodavačka jak žralok. (smích)
Stanovila jsem si jasná kritéria. Produkt musí být funkční pro to, k čemu je určen, a na nic jiného si nehraje. Rovněž musí být bytelný, z certifikovaných materiálů a kvalitně vyrobený – není to kus plastu, který je potažen nějakou pochybnou gumou. A samozřejmě musí být hygienický. Výroba tak sice je poměrně náročná, ale myslím, že za to stojí.
U modernějších firem, které vyrábí sexuální pomůcky, jsem zaznamenala trend genderové neutrálnosti. Je to něco, nad čím i vy přemýšlíte?
Stále přemýšlím nad tím, jak s touto oblastí naložit. Ale nepopírám, že cílíme primárně na hetero ženy. Určitě ale neříkáme, že naše produkty nemůže použít kdokoli.
Proč vůbec sexuální pomůcky?
Oblast sexuálního potěšení tu nebyla dle mého úplně dobře uchopena. Pořád převládala vulgarita nad samotnou intimitou. Přišlo mi, jako by to bylo úplně odtržené od ženského těla. Pouta, kožešiny, latex, žena jako sexuální mašina.
Samotný nápad na diplomovou práci o erotických pomůckách pro ženy mi poradil můj kamarád Jirka. Měla jsem za sebou tvorbu tramvaje pro Prahu a chtěla jsem tak dělat něco menšího, co má blíž k výrobě. Můj prvotní záměr nebylo provokovat nebo vyvolávat nějaké haló. Naopak, chtěla jsem práci pojmout tak, aby to bylo úplně čisté a především o designu. Díky tomu jsem si čím dál více uvědomovala schopnost designu komunikovat. Dokáže shodit i stigma kolem erotiky.
Většinou od začátku vím, jak by měly produkty vypadat. V případě sexuálních pomůcek jsem ale měla představu pouze abstraktní. Znala jsem jen emoce, které měly vzbuzovat.
Jaké to byly pocity?
Bílá, světlá barva. Čistota, jemnost, intimita, přirozenost.
Hledala jsem název, který by k produktům seděl a zároveň byl vtipný a zvukomalebný. Nechtěla jsem, aby se to jmenovalo „Pure… cokoli“, to by byla úplná nuda. Rozhodla jsem se pro Whoop-de-doo. Je to britský výraz a používá se, když je někde nějaké pozdvižení.
Navrhujete i menstruační kalíšky. Může v tomto případě sehrát design nějakou roli v boji s menstruační chudobou?
Myslím, že je to určitě dobrá cesta. Kromě toho, že je to udržitelný produkt, také dost šetří peníze. Když je produkt kvalitní, určitě dokáže ženě nahradit pět a více let používání tamponů. Kalíšek je zároveň šetrný i k ženskému tělu. Už si nedokážu představit léto a koupání s klasickým tamponem, který je napuštěn bůhvíčím – a kromě toho, že saje krev, nasává třeba i vodu z rybníka, kam jsem se šla vykoupat.
Na menstruační kalíšky jsem poprvé narazila asi před 15 lety. Tehdy u nás šel koupit kalíšek snad jen jedné značky, prodával se v CountryLife a byl velmi drahý. Člověk si měl jeho zakončení ve tvaru tyčinky zkrátit nůžkami, což mi přišlo divné. Nechápala jsem, proč mám takto narušovat nový produkt, a ani to nebylo moc dobře vymyšlené, protože zkrácená tyčinka nešla nijak začistit a při používání byla velmi nepříjemná. Přemýšlela jsem tak, jak by to šlo udělat lépe. I v tak malém designu lze vychytat tolik detailů, že produkt pak funguje úplně jinak.
Máte to takhle často? Že vám něco nevyhovuje, tak si to raději navrhnete sama?
Mám asi trochu profesní deformaci – ale na druhou stranu dokážu ocenit, když je něco dobré. Není to tak, že bych jen chodila a hledala chyby. Samotný kalíšek mi přišel jako skvělý vynález, nenatrefila jsem ale na takový, který by byl 100% funkční. Zároveň mi přišlo super rozšířit sexuální pomůcky o produkt, který je spojen s intimitou a svým designem navazuje. Symbolizuje také fakt, že tělo je jedno, ale v různých fázích potřebuje různé věci.
Četla jsem, že v designérském odvětví převažují asi z 80 % muži. Vy jste mladá žena, a ještě navrhujete – pro některé možná – kontroverzní pomůcky. Na druhé straně fušujete do dopravy, která zase bývá vnímána jako mužská. Vnímáte, že byste to měla z tohoto pohledu nějak těžší, byla znevýhodněná?
Kdysi jsem dostala podobnou otázku a tehdy jsem odpověděla, že si to nemyslím. Teď už bych možná tak jednoznačně neodpověděla.
Myslím, že to na jednu stranu může být v něčem těžší. Vzpomínám si třeba na vedoucího v dílnách dopravního podniku, se kterým jsem pracovala na tramvaji pro Prahu. Na moje nápady říkal: „Panebože, už ji vdejte!“ Možná to zní za hranou, ale pokud bych se měla kvůli podobným věcem pořád naštvávat, tak by v tom nešlo fungovat. Samozřejmě kdybych cítila, že jde o osobní útok, tak by mi to bylo hodně nepříjemné.
V jiných případech to ale zase může být výhoda. Jako holka mám možná větší podporu od techniků a technologů v dílně, se kterými řeším detaily výroby. Bavíme se o technické stránce a nepletu do práce žádné emoce. Chovám se à la „na chlapa“, jsem fokusovaná na problém a výsledek. Není to o tom, že potřebuji větší pomoc, protože jsem holka. Ale je to prostě jiné, než když do plně mužské dílny dorazí muž designér.
V některých případech jsem paradoxně zažila větší nepodporu od žen. Mohlo je možná naštvat, že působím moc emancipovaně.
Druhou rovinou vaší designérské práce jsou kolejová vozidla. Nacházíte v těchto – na první pohled odlišných – oblastech nějaký průsečík?
Určitě je to jiné, ale k oběma přistupuji jako k designu – produkt musí dobře fungovat a dobře vypadat. Obrazně řečeno, jediný rozdíl je, že u některých produktů řešíme centimetry, u jiných milimetry. Nejsem taková ta „in house“ designérka, která by navrhovala jeden produkt za druhým pro jednu značku a neviděla pomalu ani klienta. Baví mě různorodost, být u produktu od A do Z a dotáhnout vše do posledního detailu.
Říkala jsem si, jestli jako průnik neoznačíte emoce, intimitu. To totiž splňuje i lanovka na Petřín, kterou jste navrhla. Také se červená a mrká na svého protijedoucího partnera.
Vlastně asi ano. Možná že to pramení z mé potřeby, aby lidem bylo s mými produkty dobře a vzali si je za své. Třeba v případě designu tramvaje T3 Coupé jsem odmítala, aby to byla turistická atrakce podobná těm všem otřesným vláčkům, které po Praze jezdí. Mělo jít o ikonickou záležitost, poctu historické tramvaji. Naším záměrem bylo, aby ji lidé měli rádi stejně jako „mazačku“. A to se myslím splnilo, přezdívá se jí „kupátko“.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Určitě stabilizovat Whoop·de·doo tak, abych byla méně v provozu a mohla řešit nové produkty. Samozřejmě jsem již zjistila, že to nefunguje tak, že někoho najdu, předám mu najednou všechny provozní záležitosti a nebudu to vůbec řešit. Musí to být postupný proces.
Nápadů mám spousty. Co se týče Whoop·de·doo, tak aktuálně plánujeme svatební edici intimních pomůcek, která bude propojena s fashion designérkou spodního prádla Terezou Vu. Na to se moc těším. Ráda bych také dotáhla do konce vibrační vajíčko. Stále si ale chceme udržet minimalistický výběr, aby se naši zákazníci a zákaznice nemuseli prohrabovat stovkami produktů. Naší filozofií je to, že ať vyberou cokoliv, vždy to bude dobrá volba, ke které se budou moci i po letech vrátit. K desetiletému výročí též otevřeme Whoop·de·doo obchod.
„Naše“ lanovka má posléze začít jezdit na přelomu roku 2025 a 2026. Současná lanovka by se tak měla pravděpodobně na podzim na jeden rok uzavřít. A pak mám spoustu dalších nápadů a projektů, ale to bychom tu byli do zítřka.
