S režisérem dokumentu Nukleární nomádi Kilianem Armandem Friedrichem o tom, čemu čelí lidé pracující v jaderném průmyslu.
„Neustále musí adaptovat svůj život nebo spánek. Často žijí úplně sami. Ztratí tak pojem o tom, jak vypadá život mimo práci. Vzhledem k jejich pracovním podmínkám je těžké navázat přátelství, vytvořit komunitu nebo se stýkat s blízkými. (...) Jsou odtrženi od svých kořenů a osobních životů.“
Tak popisuje „nukleární nomády“ německý režisér Kilian Armando Friedrich, který o nich společně se svým francouzským kolegou Tizianem Strompem Zargarim natočil dokument.
Lidé, kteří se starají o údržbu jaderných elektráren, čelí zdravotním rizikům, izolaci a nelehkým podmínkám. Na francouzském pracovním trhu je často najímají agentury na sezónní práci. Zaměstnanci od reaktorů tak žijí trochu kočovně, v dodávkách a daleko od domova. Friedrich, který snímek Nukleární nomádi přijel reprezentovat na festival dokumentárních filmů Jeden svět, v rozhovoru pro Refresher popisuje, jak jejich práce vypadá a jakým rizikům čelí.
Film jste věnoval „všem lidem, kteří pracují v jaderných elektrárnách, abychom my mohli mít elektřinu“. Tak jako mnozí další jsem viděla seriál Černobyl, ale doteď jsem si neuvědomovala, že taková práce stále ohrožuje zdraví lidí. Proč jsou podle vás pro mnoho z nás neviditelní?
Dokonce se jim tak říká – „jaderní neviditelní“. Byla by chyba myslet si, že se tato problematika týká jen lidí v jaderném průmyslu. Podobným rizikům čelí lidé v mnoha dalších průmyslech. A proč se o ně společnost nezajímá? Mohu se jen dohadovat. Sám jsem o nich předtím nevěděl, dozvěděl jsem se o tom jen díky tomu, že jsem žil poblíž.
Čeho dosáhl kapitalismus? Mimo jiné nám dodal mnoho „kouzelných“ zařízení. Počítačů, mobilů... Ale my ani nevíme, jak fungují. Když se ovšem podíváme na způsob, jakým vznikají a jakým získáváme potřebné materiály, v podstatě to děláme stejně jako ve středověku. Pracovníci musí vykonávat velmi náročnou fyzickou práci, používají za nás svá těla a ničí se – abychom tyto stroje mohli používat. Nedělají to žádní Apple roboti, dělají to lidé.
Měli bychom je – my jakožto akademická obec – proto docenit. Neodsuzovat je jako „hloupé“ nebo „nevzdělané“. To mě vždy dokáže velmi naštvat.
Všechno to cestování v dodávce, dobré peníze… Chtěl byste být nukleárním nomádem?
Ne, nevybral bych si takový život.
Proč ne?
Pocházím z více privilegovaného prostředí než mnozí nukleární nomádi, a mám tak prostor vidět, že i když nakonec dostaneš hodně peněz, je to forma neoliberálního vykořisťování. Proto bych to nechtěl dělat. Toto zaměstnání není jen o cestování v karavanu – je to o náročné práci a přísných rozvrzích. Ale možná je s tím spojen i jistý pocit svobody a objevování.
Rozumím, byla to ironická otázka. Mohl byste specifikovat, co za práci nukleární nomádi dělají?
Ve Francii existuje síť subdodavatelů, agentur, které jsou zodpovědné za renovaci a údržbu nukleárních reaktorů i za další práce v jaderných elektrárnách. Pro ně pracují nukleární nomádi – pokud je taková práce potřeba, zavolají jim a oni přijedou.
Jeden z nich ve vašem dokumentu říká: „Ugrilují nás. Jsem mrtvý.“ Mohl byste pro lidi, kteří film neviděli, přiblížit, co tím myslí?
Nukleární nomádi jsou při své práci vystaveni radiaci, proto mají nastavený roční limit. Za rok mohou být vystaveni jen určité dávce. Ale není to tak, že každý den můžeš dostat určité množství. Některé typy prací je vystaví obrovským dávkám v jednom dni. Může se tak stát, že za jeden den dostaneš „měsíční“ nebo „dvouměsíční“ dávku. O tom mluvil. Za tři nebo čtyři dny dostal radiaci úměrnou dvěma měsícům. A když přesáhne roční dávku, přemístí ho a bude muset pracovat někde jinde.
Jakým zdravotním důsledkům mohou kvůli radiaci čelit?
Je rozdíl, jestli je člověk vystaven radiaci zvenku těla, nebo zevnitř. Pokud je to dávka v limitu zvenku těla, náš tělesný systém to zvládne. Je to nebezpečné, ale není to tak, že by tam za nás umírali. Větší nebezpečí je ovšem to, pokud jsme kontaminováni zevnitř. Například pokud by se radioaktivní látka dostala do krve – pokud jsme kontaminováni zevnitř, nelze to vyléčit nebo zvrátit. Pak mají větší pravděpodobnost rakoviny nebo nějakých změn v orgánech.
Ale většina nukleárních nomádů vnitřní kontaminaci vystavena není. Pokud jsou někteří vystaveni skutečně obrovským dávkám radiace nebo je tam riziko vnitřní kontaminace, jsou za to velké finanční odměny. Je to náročné, ale je to jednoduchá rovnice: Jaderné elektrárny sice produkují radiaci, ale také hodně energie. Proto tam lidé musí pracovat a jsou vystaveni rizikům. Ale zajímavé je, že často mohou být větší radiaci vystaveni například piloti a letušky, kteří velmi často létají.
Radiace je velké téma, ale v našem filmu není tak důležité, je to pouze vedlejší tematická linka. Byl jsem fascinován tímto mocným obrazem – malí lidé a malé dodávky před obrovskými elektrárnami. To je typický rozpor naší pozdní kapitalistické společnosti. Obrovské budovy, ve kterých pracují malé postavy.
Pokud je radiace ve vašem filmu minoritním tématem, jaké je hlavní téma?
Vyrostl jsem jen kousek od jaderné elektrárny. Jednoho dne jsem kolem ní jel na kole a viděl jsem, že před ní kempují dodávky. O tom náš film je. Proč taková scenérie v dnešním světě existuje, co to znamená pro lidi v těch dodávkách, co to vypovídá o naší společnosti nebo práci v průmyslu. Chtěli jsme popsat historii takové scény, protože něco takového tady nebylo vždy.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak dobře je placená práce nukleárních nomádů.
- Proč je toto zaměstnání spojené s nepříznivými pracovními podmínkami.
- Proč jsou francouzští nukleární nomádi „vykořenění“ a daleko od domova.
