Nejnovější instalace společnosti Preciosa Lighting s názvem Crystal Beat II mě zavedla až na samotný Milan Design Week 2024. Při té příležitosti jsem vyzpovídala jednoho z kreativních ředitelů firmy Michaela Vaskua.
Před pár dny jsem se vrátila z press tripu, na který nás společnost Preciosa Lighting pozvala v rámci největšího světového festivalu designu – Milan Designu Weeku 2024. Firma se třísetletou tradicí a sídlem v Kamenickém Šenově tu prezentovala svou nejnovější instalaci s názvem Crystal Beat II. Za tou stojí duo kreativních ředitelů Michael Vasku a Andreas Klug.
S prvním z uvedených designerů jsem měla možnost udělat rozhovor a proniknout tak do filozofie samotné instalace i do smýšlení tohoto designéra, architekta a pedagoga. Nakonec z toho vznikl hodinu a půl dlouhý (doslova) pokec, jelikož Michael disponuje velmi friendly povahou a mladistvým mindsetem.
Michael Vasku je, jak už bylo uvedeno výše, jedním ze dvou kreativních ředitelů společnosti Preciosa Lighting, kde působí od roku 2016. Spolu s Andreasem Klugem je také zakladatelem studia Architecture & Design Studio Vasku & Klug. Jeho zájmem je historie a digitální technologie, což jsou směry, které propojuje v rámci vytváření světelných instalací.
Ačkoliv v současnosti žije ve Vídni, narodil se českým rodičům. Jeho vztahy s lokální krajinou však nespočívají pouze v rodinném podhoubí nebo v zastupování Preciosa Lighting. Michael rovněž dlouhodobě spolupracuje se studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a pod jeho vedením vzniklo rovnou několik úspěšných projektů.
Uživatelem Facebooku naposledy v roce 2009
Jak se například designér a architekt v takové pozici staví k užívání sociálních sítí? Na to Michael reaguje slovy: „Nepoužívám ani jednu sociální síť.“ Vzápětí mě však zajímalo, jestli designéři a ostatní kreativci nepotřebují sledovat trendy? Podle Michaela potřebují, jemu osobně to však nedělá dobře. I přestože však sám není jejich uživatelem, má kolem sebe tým lidí, kteří socials sledují.
„Facebook jsem si nainstaloval v roce 2008 nebo 2009, když jsem studoval v Číně,“ říká a doplňuje: „To byla jediná možnost, jak navázat kontakt s lidmi, kteří jsou taky cizí. Brzy jsem pozoroval, jak se důsledkem toho lidi kolem mě mění, včetně mě,“ zmiňuje.
AI jako společenská výzva
Pro někoho to může znít jako paradox, kreativní ředitel totiž pracuje s digitálními technologiemi téměř na denní bázi, přičemž sociální sítě můžeme rovněž považovat za součást technologického pokroku. Na druhou stranu k umělé inteligenci jako takové Michael daleko nemá a ve společnosti Preciosa Lighting s ní pracuje už od roku 2018.
„Naučili jsme jeden algoritmus, aby rozeznával cinkání skleniček,“ sdílí se mnou. „Podle toho, o jakou skleničku se jednalo, instalace zareagovala a rozzářila se.“ To je však podle Michaela jen jedním z případů, jak je AI možné využít. Pokud se však bavíme o AI typu ChatGPT, tuto odnož umělé inteligence vnímá designér jako společenskou výzvu.
„Impact toho všeho je, že se zmenšují týmy. V současnosti však stále není tak velká nezaměstnanost, jak se předvídalo,“ říká designér. „Myslím si však, že to ještě přijde, a my to zažijeme,“ uvádí a navazuje slovy: „Nemyslím si ale, že to je katastrofa. Katastrofa bude to, když se společnost a politika na tuto situaci nepřipraví. Což znamená, že musíme najít smysl v životě, ne skrz práci, ale skrz jiné hodnoty,“ sděluje.
Retro v podobě křišťálových kostek
Letošní instalace od Preciosa Lighting s názvem Crystal Beat II přímo navazuje na loňskou instalaci, která disponovala prakticky stejným názvem, z hlediska prožitku se však podstatně odlišují. Crystal Beat II je, dalo by se říct, retro, které v sobě odráží estetiku prvních počítačů a arcade games.
„Co se týče prvních počítačů, mí rodiče vůbec nevěděli, jak s nimi zacházet,“ říká Michael a pokračuje: „Mysleli si, že to je krátkodobý trend, a přesně na to jsme chtěli v expozici poukazovat. Smáli se nám za to, protože to vypadalo jako krátkodobá záležitost, která je nepotřebná,“ vzpomíná.
V současnosti však podle Michaela není ani den a u některých lidí ani hodina, kdy by se nepodívali na pixelový displej. A právě onen pixel je základem pro dnešní kulturu, stejně jako je cihla základem domu. „Chtěli jsme v instalaci využít vlastnosti pixelu,“ popisuje. „Dali jsme do něj barvy, které splývají v jeho hranách,“ vysvětluje a doplňuje: „Díky tomu, že jde o ruční výrobu, dáváme takovému pixelu dlouhodobější hodnotu, než kdyby se jednalo o čistě technologickou instalaci.“
„Uvědomil jsem si, že je legitimní poukazovat na něco, co bylo trendy, když jsem byl mladší. Star Wars jsou jednou takovou věcí, kdy neexistuje nikdo z mé generace, kdo by to neviděl,“ doplnil Michael ve spojení s retro trendy.
Tohle tvrzení je i pro mě relatable. I já už mohu označit svůj oblíbený seriál z dětství, Hannah Montanu, za retro. Mé státnicové otázky z dějin odívání obsahují Y2K trendy, které ztělesňovala i Hannah Montana, zde jsme tudíž s Michaelem našli paralely v mezigeneračních „problémech“.
Čich jako součást interaktivní instalace?
Má nadcházející otázka směřovala k zapojení smyslů v rámci instalace Crystal Beat II. Domnívala jsem se, že by tak mohl být zážitek z celé expozice umocněný.
„Zapojení čichu bylo druhým konceptem na tento rok, ale to by nám vůbec nezapadalo,“ uvádí Michael. Když jsem však stála u instalace a nasávala vibe, dost reálně jsem si dokázala představit vůni ozónu, která by korespondovala s audiem bouřky v pozadí. Tak třeba někdy jindy.
Politika tlačí k vytvoření nové pracovní generace
Jakožto studentka vysoké školy s uměleckým zaměřením vím, jak těžké je najít po ukončení studia uplatnění. Michael na toto téma reagoval slovy: „Já mám na toto strašně nekomerční názor. Politika hrozně tlačí na to, aby školský a univerzitní systém vytvořil novou pracovní generaci pro podniky,“ říká.
„Skočit do vody a naučit se plavat, to byl taky vždycky můj argument. Škola totiž někdy dost neumožnuje rozvinutí vlastních intelektuálních myšlenek, aby si člověk sám přišel na to, co chce dělat,“ uvádí. „Je to pak vaše zodpovědnost najít si k tomu svou cestu, nějak k tomu dospět,“ doplňuje.
Michael také doporučuje využít možnosti, které máme, a vyrazit do světa poznat jiné společnosti. „Mně v Evropě chybí sociální kvalita, kterou ještě musíme najít a naučit se.“ Pokud by však někdo nechtěl cestovat mimo Evropu, řešením může být také objevování regionální kultury.
„Mnohdy by stačilo, kdyby se někdo z Prahy přijel podívat na Baťovu architekturu do Zlína. Rozdíly je možné vidět i v rámci Česka, nemusíte kvůli exotickému zážitku cestovat rovnou do indického ášramu,“ tvrdí.
Od jídelního stolu v bytě po egyptské pyramidy
V závěru našeho rozhovoru mi nemohla utéct otázka týkající se dream spolupráce nebo vysněného prostoru pro navrhování. Michael sice nemá žádný dlouhodobý sen, ale podle jeho slov ho lákají profláknuté prostory pro každého architekta, jako jsou Pantheon nebo římské zříceniny a kláštery.
Po chvilce zamyšlení však pronesl, že by rád navrhoval pro byt, kde jako malý vyrůstal. „To jsou pro mě takové osobní momenty, které mě dodnes utváří v dobrém i ve špatném,“ říká. Během této nostalgické chvilky však Michael zabrouzdal také k egyptským pyramidám, které dosud vnímá jako jeden z highlightů svých poznávacích cest.
„Byl to jeden z mých emočních vrcholů, když jsem měl to privilegium navštívit prostor uvnitř pyramid, kam se běžný turista nedostane. Co se naučíte v šesti, vám zůstane, od jedení špaget až po vzpomínky na Cheopsovu a Červenou pyramidu,“ pronáší na závěr naší diskuze.
