Jsem people pleaser. Snažím se přestat.
„Takže už tam nikdy nebudu moct jít,“ vysvětluji jedno letní odpoledne svému příteli, proč jsem dnes byla v jedné z našich oblíbených kaváren naposledy.
Stalo se totiž následující. Pár hodin předtím jsem tam šla psát diplomovou práci. Došla jsem si objednat kávu a croissant. Až po zaplacení jsem si všimla, že mi barista naúčtoval pouze pečivo. „A co to kafe?“ ptám se ho. „To je na mě,“ odpovídá on. Na pár osobnějších otázek se mě ptal už dřív, ale tohle mě vyvedlo z míry.
„To ne,“ říkám nervózně a pokračuji: „Já si ho ráda zaplatím.“ Odmítá. Prý chce, aby se mi diplomka psala lépe. Znovu říkám, že si ho chci zaplatit sama. On ale nadále trvá na svém. Za mnou se pomalu tvoří fronta a nechci působit zbytečné obstrukce. „Dobře, tak děkuju,“ zamumlám a jdu zpátky ke stolu.
Zdálky ho slyším, jak říká své kolegyni, která má na starost roznášení objednávek, že ke mně ji donese sám.
Vím, že bych mu měla říct, že o něj nemám zájem – jenže co když ho to raní? Co když bude smutný?
Jak jsem situaci nakonec vyřešila? Už devět měsíců jsem tam nebyla. Co mi znemožnilo jednat více férově k sobě samé i k němu? Moje tendence upřednostňovat potřeby ostatních před těmi svými.
Už dva roky se s tím snažím přestat. Postupně se učím říkat ne v blízkých vztazích, potenciálních konfliktech i při sexu.
Ne! „Ano.“
Tuhle tendenci známe taky pod pojmem people pleasing. Další symptomy people pleasingu podle specialistky na psychosociální rehabilitaci Kendry Cherry vypadají následovně:
- Je pro vás těžké říct „ne“.
- Zabýváte se tím, co by si mohli myslet ostatní.
- Když lidem řeknete „ne“, cítíte se provinile.
- Bojíte se, že když lidi odmítnete, budou si myslet, že jste zlí nebo sobečtí.
- Souhlasíte s věcmi, které se vám nelíbí, nebo děláte věci, které dělat nechcete.
- Bojujete s pocity nízkého sebevědomí.
- Chcete, aby vás lidé měli rádi, a máte pocit, že když pro ně něco uděláte, získáte jejich uznání.
- Neustále lidem říkáte, že vás to mrzí.
- Berete vinu na sebe, i když to vaše vina není.
- Nikdy nemáte volný čas, protože stále děláte něco pro druhé.
- Zanedbáváte své vlastní potřeby, abyste mohli dělat věci pro druhé.
- Předstíráte, že s lidmi souhlasíte, i když to cítíte jinak.
Jak odbornice vysvětluje na webu Very Well Mind, people pleasing souvisí s osobnostním rysem známým jako sociotropie, tedy s nadměrnou snahou zalíbit se druhým a získat jejich validaci. Cílem je právě ono „socio“ ve slově sociotropie, tedy navázání či udržení vztahů. Faktorů, které za people pleasingem stojí, může být vícero. Podle Cherry mezi ně patří následující:
- Nízké sebevědomí. Lidé, kteří mají nízké sebevědomí, si mnohdy neváží vlastních přání a potřeb. Mohou proto doufat, že když budou dělat věci pro druhé, získají toužené přijetí.
- Nejistota. Někteří lidé se zase mohou bát, že ho ostatní zkrátka nebudou mít rádi, pokud jim nevyhoví.
- Perfekcionismus. Někteří se zase snaží, aby bylo vše „tak, jak má“. Včetně myšlenek a pocitů druhých.
- Zkušenosti z minulosti. „Svou roli mohou hrát i bolestné, obtížné nebo traumatické zážitky. Například lidé, kteří zažili zneužívání, se mohou ostatním snažit vyhovět a být co nejpříjemnější, aby v nich nevyvolali reakci vedoucí ke zneužívání,“ píše Cherry.
People pleasing také může být příznakem duševního onemocnění. Úzkostí, deprese, vyhýbavé poruchy osobnosti, hraniční poruchy či spoluzávislosti neboli závislé poruchy osobnosti.
Pomohla jsem ti. Ale nechtěla jsem
O people pleaserech si jejich okolí často myslí, že jsou zkrátka hodní, vstřícní a laskaví. Jenže je samotné může takové chování ovlivňovat negativně. Mohou mít totiž problém s vlastním prosazováním. „Což může vést ke škodlivému vzorci sebeobětování nebo zanedbávání sebe sama,“ píše Cherry.
Myslet na ostatní a nebýt sobec je samozřejmě pozitivní vlastnost. Pro respektující, rovné, laskavé a láskyplné vztahy je tento přístup k ostatním v podstatě podmínkou. Problém ovšem nastává, pokud jednáme na úkor nás samých. Pokud neustále překračujeme své hranice. Pokud se nerozhodujeme svobodně, protože máme pocit, že bychom tím ostatním mohli ublížit. Nebo je urazit. Rozesmutnit. Naštvat. Zklamat.
Pokud neustále děláme věci, které vlastně dělat nechceme, může to mít vícero dopadů na naše prožívání i vztahy. Cherry uvádí například tyto:
- Můžeme vůči ostatním cítit vztek, frustraci. To následně může vést k odporu (anglický jazyk pro tento typ negativních pocitů používá přesnější pojem „resentment“) a nižší kvalitě vztahů.
- Můžeme cítit stres a úzkost, protože máme pocit, že musíme stihnout vše, co po nás ostatní vyžadují, a nezbyde nám čas na nás samé.
- Nepoznané já. Pokud neustále děláme to, co chtějí ostatní, víme vůbec, kým jsme? Co chceme? Co baví nás? Co máme rádi? Co jsou naše potřeby? Co nám udělá dobře? Nic ovšem není ztraceno. Jak vysvětluje psychoterapeutka Meg Josephson, schopnost dívat se dovnitř a věřit tomu, co tam najdeme, je sval, který je možné trénovat.
Co se dozvíš po odemknutí?
- První kroky proti people pleasingu.
- Věty před zrcadlem i čas na odpověď. Co pomáhá mně.
- Jak se naučit říkat ne v intimním životě.
- People pleasing může být také projevem vážnější nemoci nebo poruchy osobnosti.
