Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Denisa strávila tři měsíce na internátní škole v Male, kde studovala s místní hvězdou. Její spolužáci se pětkrát denně modlili, kouřili šišu a bavili se zpíváním karaoke. Musela se přizpůsobit jejich kultuře ale i klimatu nebo třeba žralokům v moři.
Program Erasmus zná snad každý student a každá studentka vysoké školy. Využít se ho rozhodla i Denisa, která se s námi podělila o své zážitky z Malediv. Navštívila je v letošním školním roce během zimního semestru na tři měsíce. I když je to zdánlivě krátká doba, podařilo se jí se s luxusní dovolenkovou destinací sžít, poznat mentalitu místních a posbírat spoustu zajímavostí o životním stylu v tomto tropickém ráji.
Kamarádky mi půjčily hidžáb na nošení. Nosila jsem ho, když jsme šly společně ven.
Oficiálně se tento ostrovní stát v Indickém oceánu nazývá Maledivská republika, tvoří ho zhruba 1200 ostrůvků, z nichž jsou dvě stovky obydlené. Nachází se asi 500 kilometrů na jih od břehů Indie, hlavním náboženstvím je tu Islám a žije tu přes půl milionu lidí. Ve snové prázdninové destinaci proslulé bílými plážemi a skoro až kýčovitě průzračnou vodou se průměrná roční teplota pohybuje kolem 29 stupňů. Prostě tropický ráj.
Maledivy. Zdroj: Ondřej Havelka/Wikimedia Commons/volně k užití
Co tě nejvíc okouzlilo nebo překvapilo, když jsi přijela na Maledivy?
Spousta lidí je po příjezdu překvapených, že Maledivy jsou muslimská země. V hlavním městě Male je to opravdu velmi patrné. Všude jsou mešity, většina žen nosí hidžáb, některé dokonce nikáb. Věděla jsem, do čeho jdu, a připravila jsem se na to, takže jsem si nebalila žádná vykrojená tílka ani šortky. Přizpůsobila jsem se prostředí, do kterého jsem se chystala. Přesto jsem si vzala i bikiny, protože jsem věděla, že budeme trochu cestovat. Není pro mě problém se přizpůsobit. Většinu času jsem trávila přímo v hlavním městě, které je úplně jiné než prázdninová letoviska.
Jak se liší od prázdninových letovisek?
Je to přeplněné městečko. Není divu, že je to jeden z nejlidnatějších ostrovů na světě. Je to tam hlava na hlavě a většinou místních, ne turistů. Není to tam nijak zvlášť špinavé, nedá se to srovnávat například s hlavním městem Indie – ale rozhodně to tam nevypadá podle evropských standardů.
Byla jsem tam velkou raritou, nestává se často, že by tam byli nějací zahraniční studenti na výměnném pobytu. Dokonce ani běloši. Lidé si mě všímali a dávali mi různé slevy.
Zdroj: Denisa Strečková
Na co sis musela zvykat nejvíc?
Jak jsem říkala, nemám problém se přizpůsobit, ale musela jsem si zvyknout na klima. Maledivy jsou blízko rovníku, takže se tam počasí a teplota během roku ani ve dne a v noci skoro nemění – je tam stále stejné teplo. Východ a západ slunce je od šesti ráno do šesti večer.
Několikrát mi maledivské spolužačky a kamarádky půjčily hidžáb a abáju (dlouhé šaty nebo plášť, které zakrývají ženám celé tělo, pozn. red.), abych si je oblékla. Nosila jsem je, kdykoli jsme šli společně ven. Hidžáb je uzpůsobený tak, aby vám v něm nebylo tak teplo, ale nijak extra mi to nepomohlo. Rozhodně bych se cítila pohodlněji v něčem kratším.
Učitelka nám napsala, abychom se pomodlily a přišly do třídy.
Jak se na to, že nosíš hidžáb, dívali tví kamarádi?
Nevadilo jim to, naopak, líbilo se jim to. V hlavě mi utkvěla jedna věta od spolužáka, který mi jednou řekl, že jsem pro něj mnohem hezčí, když nosím hidžáb. Ale nikdo to tam po mně nevyžadoval. Také je velmi zajímalo, jak to chodí u nás, jak se nám žije v Evropě. Často jsme se o tom bavili a porovnávali různé země. Všude jsou diametrálně odlišná pravidla.
Jak se liší pravidla v jejich zemi od té naší?
Třeba se u nich modlí pětkrát denně. Jedna modlitba vycházela právě na čas, kdy jsme měli školu. Měli jsme takovou malou mešitu nebo modlitebnu blízko školy, spolužáci tam chodili kdykoli o přestávce a modlili se. Pak mohlo začít vyučování.
Zdroj: Denisa Strečková
Co se týče vztahů, každý tam spal s každým. Samozřejmě tak, aby o tom nikdo nevěděl.
A co jiného kromě modlení? Vím, že náboženství jim nedovoluje pít alkohol. Dodržují to?
Ano, dodržují. Spolužáci se mě na to hodně ptali, jak alkohol chutná, a já jim to nedokázala popsat (smích). Byla jsem v několika muslimských zemích a setkala jsem se s různými muslimy. Někteří byli takoví jen navenek a ve skutečnosti také pili. Ale tady na Maledivách zákaz alkoholu opravdu dodržovali.
Všimla sis, že by některá náboženská pravidla nedodržovali?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Jak Denisa trávila na Maledivách volný čas se svými spolužactvem.
Jaký módní trend převládal mezi mladými ženami.
Jak vnímala své učitele a učitelky a o čem se bavili v hodinách.
Co dělala mimo školu, kam cestovala a co všechno zažila.
Například co se týče vztahů, tak tam byly benevolentnější a spali každý s každým. Samozřejmě tak, aby o tom nikdo nevěděl. Kamarádi se mi chlubili, že Maledivy jsou prý zemí s nejvyšší rozvodovostí.
Můj spolužák byl známý moderátor a místní hvězda. Všichni ve škole ho znali a zdravili se s ním.
Jací byli tví spolužáci a spolužačky?
Většina z nich byla starší. Byla jsem tam na magisterském studiu, ale u nich to funguje tak, že si mezi bakalářským a magisterským studiem udělají přestávku. Někteří mezi tím dokonce i pět nebo šest let pracují. Takže jsem měla spolužáky, kterým bylo 22 let, ale jednomu bylo i 40. Ten byl mimochodem internetovou hvězdou Malediv, známým moderátorem. Dříve pracoval v televizi, takže ho tam všichni znali a zdravili se s ním. V podstatě jsem byla spolužačka místní celebrity.
Zdroj: Denisa Strečková
Trávila jsi s lidmi ze školy i volný čas? Co jste dělali?
Nechodili jsme tam pařit a nepili jsme. Je tam ale docela oblíbený podnik se shishou, takže tam chodili si většinou chodili sednout a zakouřit si. Nebo třeba na karaoke. Nejdřív jsem byla skeptická, říkala jsem si, že jsem vlastně nikdy nebyla na karaoke střízlivá. Ale nakonec to bylo skvělé.
Jedno karaoke jsme měli i s naším učitelem, který nás pozval na malý večírek na své terase. Přinesli jsme si projektor a uspořádali si školní karaoke. Ale chodili jsme i na normální karaoke ve městě – lidé se tu opravdu dokážou dobře bavit i bez alkoholu. Zpívali jsme tam všechno, včetně místních maledivských písniček, ale i zahraniční, americké, a dokonce jsme je naučili i nějaké slovenské (smích). Moc se jim líbilo Horehronie od Kristiny (Denisa je původem ze Slovenska, pozn. red.).
Zmínila jsi se, že jsi bydlela na koleji. Kolik jsi za ni platila?
Bydlela jsem na koleji, která stála asi 80 eur, tedy nějaké dva tisíce korun, což je na Maledivách opravdu skvělá cena. Život tam není předražený, ale levný také není. Například jídlo v restauraci v hlavním městě stojí asi 10 eur, 250 korun na osobu. Většinou jsem jedla jídlo, které jsem si uvařila sama, protože jsme na koleji měli kuchyňku.
Kolej je rozdělená na mužskou a ženskou sekci. Povinnou výbavou každého pokoje byl korán.
Zdroj: Denisa Strečková
Jak se liší koleje na Maledivách od těch našich?
Bydlela jsem na koleji, kterou mi poskytla škola. První věc, která člověka okamžitě udeří do očí, je, že kolej je rozdělená na mužskou a ženskou sekci. Nehrozí, že by něco bylo společné. Povinnou výbavou každého pokoje byl korán. Byl tam pro mě i pěkně připravený.
Žije to v noci na chodbách koleje?
Není tam bujarý život v tom smyslu, že by holky nějak poletovaly po koleji. Ale jsou to docela takoví noční lidé – někdy jsme si povídali i do půl třetí, o půl třetí ráno na chodbě. Taky tam večeří docela pozdě, jako v podstatě asi ve všech asijských zemích. Měli jsme společnou kuchyň a hodněkrát se stalo, že se vařilo i v deset večer. Pak mě překvapilo, že se tam hodně lidí dívá na korejské telenovely. Někdy jsem se večer přidala. Korejské telenovely, písničky i Bubble Tea jsou tam nesmírně populární, najdete je na každém rohu.
Co je tam mezi lidmi ještě populární? Kromě těch korejských telenovel?
Některé dívky nosí fotbalové dresy svých kamarádů. Každý ostrov na Maledivách by měl mít svůj fotbalový klub a dres. Dívky, které chtějí podpořit své kamarády, nosí tyto dresy přes dlouhé kalhoty nebo šaty. Je to taková klasická věc, kterou nosí spousta dívek ve věku od od nějakých šestnácti do dvaceti.
Zdroj: Denisa Strečková
A co jídlo? Je velký rozdíl mezi tím, když si vaříš, nebo pokud jíš v restauracích?
Je pravda, že potraviny z obchodů nejsou nejlevnější a nakonec je docela malý rozdíl mezi jídlem koupeným v restauraci a uvařeným v kampusu. Nicméně během dne jsem se stravovala ve velmi levné školní jídelně, kde porce stála kolem 100 nebo 120 korun. Ušetřila jsem peníze, ale lezlo mi to na nervy, protože měli v nabídce pořád to samé.
A co vaří v jídelnách na Maledivách?
Mezi místní jídla, která jsme měli ve školní jídelně, patřilo kottu roshi (smažená zelenina s tuňákovou pastou a plackami, pozn. red.). Často dělali i kari rýži a u některých jídel jsem ani nedokázala říct, o co jde. Základem jejich pokrmů jsou většinou ryby, které připravují na různé způsoby.
Ve škole jsme společně sledovali projev slovenské bývalé prezidentky Zuzany Čaputové v OSN.
A jací byli učitelé ve srovnání s těmi, které znáš ze Slovenska?
Řekla bych, že jejich přístup k žákům se od těch evropských příliš neliší. Jsou tam ti přátelštější, ale i ti, kteří si drží odstup. Všichni učitelé, se kterými jsem měla hodiny, byli místní, maledivští. Jeden učitel měl zřejmě jinou hranici snášenlivosti chladu a vždy nastavil klimatizaci na 17 stupňů Celsia, takže nám drkotaly zuby. (smích)
Učitelé, stejně jako moji spolužáci, se o Slovensko velmi zajímali a kladli mi na něj spoustu otázek. Také jsme společně sledovali projev naší bývalé prezidentky Zuzany Čaputové v OSN. Hodně srovnávali naši zemi s tou jejich. Evropa je pro ně snem.
Zdroj: Denisa Strečková
Proč myslíš, že je pro ně Evropa snem?
Spousta mých spolužáků nikdy nebyla mimo Maledivy, mimo jejich atoly. Je pro mě nepochopitelné, jak někdo může žít třicet let v tak maličkém městě. I jejich hlavní město města Male přejedete ze strany na stranu během půl hodiny. I proto by spousta lidí z Malediv chtěla vidět Evropu.
Na druhou stranu mi pár mladých lidí řeklo, že jsou na to zvyklí a že je ani neláká odjet. Většina z nich by však chtěla cestovat. Z těch, které jsem znala, se to ale povedlo jenom dvěma mých spolužákům, kteří se podívali někam dál, na jiný kontinent. Já osobně jsem tam toho měla po třech měsících dost – cítila jsem se stísněně, i přestože jsme cestovali po okolních ostrovech a zemích.
Jak na tebe jako na cizinku reagovali lidé mimo školu?
Byla jsem tam velkou raritou, nestává se často, že by tam byli nějací zahraniční studenti na výměnném pobytu. Dokonce ani běloši. Lidé si mě všímali a dávali mi různé slevy. I mezi ostrovy jsem mohla cestovat za podstatně méně než ostatní turisté. Měla jsem také školní průkaz, kterým jsem se mohla prokázat.
Dokonce jsem překonala počáteční strach, z toho, že kolem mě skutečně plavou žraloci.
Co viděla a zažila z Malediv mimo?
Šnorchlovala jsem. Dokonce jsem překonala počáteční strach, z toho, že kolem mě skutečně plavou žraloci. Pak jsme s nimi plavali a bylo to úžasné. Viděli jsme také manty a želvy.
A co známí z Malediv teď, když ses vrátila domů? Jste v kontaktu?
Dodnes jsem s nimi v kontaktu. Sledujeme se na Instagramu, sem tam si napíšeme. Před časem tam měla kamarádka svatbu, tak mi poslala oznámení. Chtěla mít jen klasickou evropskou svatbu s 80 hosty, ale její maminka řekla, že bude mít tradiční svatbu a pozve 400 hostů (smích).
Fotky, které Denisa pořídila během svého studijního pobytu na Maledivách.
Vyraz na pohádkový ski trip do Rakouska! Těchto pět míst tě doslova okouzlí
10. prosince 2024 v 7:00
