To, že budeme do budoucna muset změnit naše stravovací návyky, je už jasné asi většině z nás. Jak ale takové udržitelnější stravování může vypadat?
Produkce jídla je zodpovědná za čtvrtinu emisí, které lidstvo vyprodukuje. Hovězí maso, ale i čokoláda a káva patří na vrchol žebříčku největších producentů emisí, když je řeč o potravinách. Zemědělství čerpá až 70 procent zásob světové sladké vody.
Víc asi říkat nemusíme. Lidé musí do budoucna „přemyslet“, jak získávají potraviny. Většina odpovědnosti samozřejmě neleží na ramenou spotřebitelů, ale společností a politiků. Přesto se nad udržitelnějšími možnostmi, jak přistoupit k jídlu, může zamyslet každý*každá z nás.
Inspiraci nabízí třeba třetí ročník Festivalu udržitelnosti, který probíhá v Metropoli Zličín až do konce října. Přímo v nákupním centru se můžeš sám*a přesvědčit o tom, že stravovat se udržitelněji nemusí automaticky znamenat práci navíc. A že přitom můžeš ulehčit nejen planetě, ale i svému rozpočtu.
Budoucnost? Pěstování bez půdy
Zmíněné věci určitě neslyšíš poprvé, dost možná jsi ale ještě neslyšel*a o řešeních, která by lidé mohli do budoucna podnikat. „Z důvodu rapidně rostoucího počtu obyvatel na světě se dle různých studií bude muset zvýšit produkce rostlin až o 70 procent,“ upozorňuje Kateřina Lipovskaja z edukačního programu Semínkov. K tomu by však bylo potřeba přeměnit až miliony hektarů půdy.
Budeme tak muset přijít s novým způsobem zemědělství, který si s touto výzvou poradí. Jedním z možných řešení může být hydroponie. Ačkoliv jde o pojem, který na první pohled působí možná až příliš odborně, opak je pravdou a princip, na kterém pracuje, vlastně vyplývá už z názvu.
Hydroponie se totiž skládá ze dvou řeckých slov: hydros (voda) a ponos (práce). Zjednodušeně řečeno jde o pěstování rostlin v živném roztoku bez použití půdy. Slunce poté simulují LED světla a automatizovaná cirkulace vody zajišťuje, že rostlina si vezme jen tolik, kolik potřebuje. Způsob hydroponického pěstování tak šetří i vodu.
K samotnému pěstování uvnitř farem tak stačí jen semínka plodin, které chceme vypěstovat, hmota, ve které semínka klíčí (například skelná vata), a živný roztok. Ten je stabilizovaný kyselinou fosforečnou na spíše kyselejší pH, aby vytvořil pro rostliny optimální prostředí. Teplota a vlhkost uvnitř farmy je pak regulována automaticky.
Farmy lze navíc připojit prakticky kdekoliv, stačí jí jen zdroj elektřiny a Wi-Fi a spravovat ji lze pomocí aplikace i na dálku. Momentálně se instalují do různých kanceláří, hotelů i restaurací. Větší instalaci pak lze zhlédnout v nákupním centru Westfield Chodov.
I taková menší farma pak zvládne za měsíc vyprodukovat přes sto rostlin. „Aktuálně se dá vypěstovat asi pět druhů salátu a asi 50 druhů bylinek,“ upozornil jeden ze zakladatelů start-upu Greentech Dmitrij Lipovskij. „Dá se v ní vypěstovat i plodová zelenina jako jahody, rajčata nebo okurky, ale ty zákazníkům nedoporučujeme, protože to jednoduše řečeno trvá dlouho a ekonomicky to nedává žádný smysl,“ dodal.
Jak neplýtvat
Dalším krokem k udržitelnějšímu stravování je pak omezení plýtvání. Většina z nás si asi myslí, že nejvíce jídlem plýtvají restaurace a kavárny. Opak je však pravdou. Podle organizace Zachraň jídlo se celosvětově vyhodí až třetina jídla na světě, za více než polovinou jsou pak odpovědné domácnosti.
Na jednoho člověka v rámci Evropské unie připadne neuvěřitelných 127 kilogramů potravinového odpadu za rok. Kdyby se nám přitom dařilo všechno jídlo spotřebovat, nasytili bychom až tři miliardy lidí.
Jedním z hlavních důvodů, proč lidé jídlo vyhazují, je jejich špatné skladování. Trvanlivost potravin můžeš zvýšit i jen třeba tím, že je uložíš na správné místo v ledničce. Důležité je už jen nastavení teploty, ta by neměla klesnout pod pět stupňů Celsia. Ovoce, zelenina, konzervy, kompoty a maso v uzavřené nádobě patří do šuplíků v dolní části.
Naopak horní poličky v lednici by měly patřit vařeným jídlům a dezertům. Do výše očí se pak doporučuje umístit mléčné výrobky a pomazánky. Nápoje a různá dochucovadla pak ulož do poliček ve dveřích. Obecně je také důležité jídlo rozmístit co nejrovnoměrněji, aby mohl studený vzduch proudit úplně všude.
Hodí se také vědět, jak vůbec některé potraviny skladovat a co do ledničky vůbec patří. Například rajčatům nebo paprikám se v chladných teplotách nedaří a ztrácejí tak chuť i hodnotné látky. Do ledničky se nedoporučuje ukládat ani banány. Naopak jablka a mrkev chlad vyžadují. Jak už bylo zmíněno výše, nejlíp uděláš, když je umístíš do spodní přihrádky.
Cvrčci super potravinou
Pěstování hospodářských zvířat s sebou nese hned několik environmentálních problémů, například k výrobě jednoho kilogramu hovězího masa potřebujeme přibližně 15 000 litrů vody. Kuřecí je o něco šetrnější, na kilogram je spotřebováno asi 4 300 litrů, přesto jde o obrovské množství.
To však není vše. Hospodářská zvířata totiž přispívají i k produkci emisí skleníkových plynů. Jedna kráva za rok vyprodukuje 70 až 120 kilogramů metanu za rok. Podle vědců je až 37 procent vypouštěných emisí metanu z lidské činnosti přímým důsledkem našich chovatelských a zemědělských postupů.
Prvním řešením, které asi většinu z nás po přečtení těchto čísel napadne, je přechod na rostlinnou stravu. Minimálně omezení konzumace živočišných produktů určitě také neuškodí a stojí za to, se o to alespoň pokusit. Masa se však zcela vzdávat nemusíš, jen je asi potřeba překousnout nějaké předsudky.
Poněkud nezvyklou alternativou k masu, které získáváme pěstováním hospodářských zvířat, totiž může být protein ze cvrčků. Je k němu potřeba až 2000krát méně vody, 15krát méně půdy a 100krát méně skleníkových plynů. To je opravdu velký rozdíl. Vhodný je i pro tvé tělo, obsahuje stejnou kvalitu bílkovin jako velmi kvalitní hovězí a více omega-3 a omega-6, než má losos.
Pokud se ti ale představa chroupání pražených cvrčků či cvrččího jerky přeci jen nepozdává, ale chceš tomuto zdroji proteinu dát přeci jen šanci, můžeš vyzkoušet třeba tyčinky nebo chipsy s přídavkem cvrččí mouky. Například česká firma Sens má v nabídce opravdu širokou škálu produktů a vybere si téměř každý.
Cvrčky jako protein budoucnosti vnímá i Organizace spojených národů (OSN). Už v roce 2013 vydala zprávu, ve které na benefity získávání bílkovin z hmyzu upozorňuje.
„Odpor spotřebitelů zůstává jednou z největších překážek, které brání tomu, aby se hmyz stal v mnoha západních zemích životaschopným zdrojem bílkovin,“ uvádí zpráva. „Historie nicméně ukázala, že stravovací návyky se mohou rychle měnit, zejména v globalizovaném světě,“ píše se dále. Je tedy možné, že se se začleněním cvrčků do našich jídelníčků do budoucna budeme muset smířit a za pár let nám to už ani nebude připadat neobvyklé.
