Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Našim jídelníčkům vládne rychlost a pohodlnost. Ke snídani přeslazené cereálie, k obědu mražená pizza, ke svačině sušenka a den zakončíme párkem s kečupem. Co se ale stane, když z tohoto koloběhu ultrazpracovaných potravin vystoupíme – alespoň na týden?
„Průmyslově upravená jedlá látka získaná z přírodní potraviny nebo syntetizovaná z jiných organických sloučenin.“ Zní to lákavě? Moc ne, viď?
Když to ale zaměníme za uzeniny, brambůrky, instantní polévky, kuřecí nuggetky, bonbony, džusy, mražené pizzy, pečivo ze supermarketu, cereálie, sušenky, margaríny, ovocné jogurty, nanuky, tavené sýry, šumivé nápoje, proteinové tyčinky (...), to už je jiná. Nos to na stůl!
Řešíš akutní problém související s poruchou příjmu potravy? Nebuď na to sám*sama. Obrátit se můžeš třeba na linku pomoci Anabell.
Od cukrovky po deprese
Ultrazpracované nebo také ultraprůmyslově zpracované potraviny jsou takové, které obvykle obsahují více než jednu ingredienci, kterou běžně nenajdeš ve své kuchyni. Třeba konzervační látky proti plísním nebo bakteriím, umělá barviva, emulgátory, aromata, zvýrazňovače chuti, protispékavé látky nebo sladidla.
Jsou úplně všude a saháme po nich víc, než je zdrávo. Třeba v USA – mece ultrazpracovaných potravin – tvoří více než 60 % kalorického příjmu v jídelníčku člověka. A to přesto, že nadměrná konzumace (opakuji, nadměrná!) je spojena s celou řadou zdravotních rizik, včetně obezity, cukrovky druhého typu, srdečních onemocnění, a dokonce rakoviny.
A významný vliv mohou mít i na naši mysl. Studie publikovaná v časopise British Medical Journal zjistila, že lidé, kteří konzumují velké množství těchto potravin, mají zvýšené riziko úzkosti a deprese. „U lidí, kteří se stravují s vysokým obsahem vysoce zpracovaných potravin, pozorujeme zhruba o 20 až 50 % vyšší riziko depresivních příznaků,“ uvedl výzkumník Wolfgang Marx pro NPR.
Francouzští vědci a vědkyně ve své studii z roku 2023 dokonce navrhli, aby tyto potraviny splňovaly kritéria pro označování jako návykové látky, a to za použití stejných norem, jaké jsou stanoveny například pro tabákové výrobky.
Raději ještě jednou: Zdravotní rizika jsou spojena s nadměrnou konzumací ultrazpracovaných potravin. Určitě to neznamená, že všechny průmyslově zpracované výrobky jsou špatné – jídlo bychom neměli dělit na „dobré“ a „zlé“. Důležitý je vzorec stravování, tedy složení tvého celého jídelníčku. Takže pokud máš chuť, určitě si tu sušenku dej!
Rychlé, dostupné a zatraceně dobré
Bohužel se ale nemůžeme divit. Mnoho lidí se spoléhá na ultrazpracované potraviny, aby nasytili sebe a své rodiny, protože jsou cenově dostupné. Minimálně zpracované potraviny bez umělých přísad jsou často násobně dražší než ty, které mají složení dlouhé přes celé balení.
Je jednoduché vzdát se nutričně bohatých potravin, když jsou ty ultrazpracované tak cenově výhodné, pohodlné, rychle připravené – a přiznávám, většinou také zatraceně dobré.
Zdroj: REFRESHER/Canva
To je můj největší problém s ultrazpracovanými potravinami. Já totiž mám čas i finanční prostředky na to, abych si doma vařila plnohodnotná jídla z kvalitních potravin. A také to tak skoro každý den dělám. Jenže miluju i „snackování“, v překladu asi svačinkování. Po obědě si potřebuji dát nějakou sladkou tečku, večer k filmu si ráda dám něco slaného, ke kafi zase sušenku, když ráno nestíhám, sáhnu po ovesné kaši z pytlíku a bílkoviny doháním kupovanými proteinovými tyčinkami.
Jasně, to by asi nebyl nějaký extra problém, když je celkově můj jídelníček vyvážený. Poslední dobou jsem se ale přistihla, že jsem na těchto svačinkách tak trochu závislá. Ne ani tak mé tělo, které do syta vyživuji, ale můj mozek. Nemůže se dočkat, až mu nějakou ultrazpracovanou „ňamkou“ zlepším náladu. To není nic překvapivého – na ultrazpracovaných potravinách totiž skutečně můžeš být závislý*závislá.
Dlouhý den v práci? Dej si čokoládku za odměnu. Jsi smutná nebo naštvaná? Zajez to dobrůtkou. Nestíháš? Dej si proteinovku, jinak to cvičení bylo úplně k ničemu.
Nenechám se ovládat jídlem, řekla jsem si.
Týden bez
Můj plán byl jednoduchý: vyřadit ultrazpracované jídlo ze svého jídelníčku. A protože cestou k úspěchu je dávat si malé cíle, změnu jsem stanovila na týden. Pak se uvidí, jak se budu cítit.
Nezpracovanému týdnu musela předcházet příprava. Po internetové rešerši jsem došla k tomu, že průmyslově zpracované je doslova všechno, co nalezneme v supermarketu. Okurku někdo utrhl a zabalil do plastu = průmyslově zpracováno. Zvíře někdo porazil, naporcoval a zabalil = průmyslově zpracováno. Pšenici někdo namlel a vyrobil z ní mouku = průmyslově zpracováno.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jaké jídlo jsem si připravovala.
V čem byl experiment náročný.
Zmizelo mi akné. Jaké další pozitivní změny mi nový jídelníček přinesl.
Jaká jsem zpozorovala negativa.
Jestli je podobný životní styl dlouhodobě udržitelný.
O to mi ale nešlo. Potravina může být průmyslově zpracovaná, na tom není nic špatného. I v takovém případě jsem ale – pokud to bylo možné – kupovala především farmářské, lokální a sezónní výrobky. Tak, aby od „průmyslu“ byly pokroucené co nejméně. Mým cílem ale především bylo vyřadit takové výrobky, jejichž složení je dlouhé jako týden a plné zvláštních zkratek ještě zvláštnějších chemikálií.
Jak poznáš vhodné alternativy od ultrazpracovaných potravin? 🍔 – Jsou složeny jen z několika ingrediencí. – Jsou složeny z ingrediencí, které máš běžně doma.
Poté, co jsem svůj týdenní nákupní košík měla naplněný navýšenou zásobou ovoce a zeleniny a produkty z malých rodinných farem, mi došlo, jaké privilegium je nemuset si kupovat mražené polotovary nebo salám místo skutečného masa. Má peněženka byla jen ráda, že vejce mám z domácího chovu od rodičů – a že na zahradě už začínám sklízet ředkvičky!
Nutná byla také příprava. Jsem sice zvyklá vařit si většinu jídel doma, ale jsou dny, kdy sáhnu třeba po kupovaných tortellini, které se uvaří za dvě minuty. Také jsem musela najít vhodné alternativy ke svačinkám, které prostě potřebuji k duševní pohodě – což znamenalo, že jestli chci něco sladkého, budu si to muset upéct, případně koupit čokoládu, která je sice drahá, ale ve složení má maximálně tři položky. Místo rychlého přísunu bílkovin v podobě proteinové tyčinky jsem zase plánovala mít po ruce vejce vařená na tvrdo.
Jak vypadal můj minimálně zpracovaný den na talíři za 282 Kč? Snídaně: Farmářský jogurt bílý s jahodovým džemem bez cukru (cca 50 Kč) Svačina: Domácí rebarborový koláč (cca 20 Kč) Oběd: Bio kuřecí prsní řízek s bramborami a salátem (cca 120 Kč) Svačina: Bio tmavá čokoláda, 4 kostičky (cca 19 Kč) Večeře: Řemeslný kváskový chléb s kozím sýrem z české farmy, ředkvičky (cca 55 Kč) Svačina po cvičení: Dvě vejce na tvrdo (cca 18 Kč)
Jak vypadal můj zpracovaný den na talíři za 180 Kč? Snídaně: Instantní ovesná kaše (cca 15 Kč) Svačina: Banán, směs ořechů a sušeného ovoce (cca 30 Kč) Oběd: Kuřecí prsní řízek s bramborami a salátem (cca 75 Kč) Svačina: Sušenka (cca 20 Kč) Večeře: Chléb s cottage sýrem, ředkvičky (cca 30 Kč) Svačina po cvičení: Proteinová tyčinka (cca 40 Kč)
*Poznámka: oba jídelníčky jsou naprosto v pořádku
Výsledek? Hodiny strávené zkoumáním složení
K mému překvapení pro mě nebylo samotné vyřazení ultrazpracovaných potravin nějak extra těžké. Tedy asi až po třech dnech, kdy mě konstantně bolela hlava, předpokládám z „nedostatku“ cukru. Skoro bych řekla, že šlo o takový absťák. Posléze jsem ale došla k závěru, že můj mozek sice touží po sladké tečce nebo „něčem dobrém“, ale to nutně neznamená po ultrazpracovaném, po čemž jsem mimochodem sahala tak nějak ze zvyku. Mé chutě bez problému ukojí i kvalitní hořká čokoláda, křížaly nebo domácí bramborové lupínky.
Určitě to bylo ale dražší a poměrně časově náročné. Více času nezabírala přitom jenom příprava jídla, ale také zkoumání složení a výběr těch nejsezónnějších, nejlokálnějších a „nejčistších“ potravin. Kdo by to byl řekl, jak těžké je sehnat třeba ovesné mléko, ve kterém je skutečně jen oves a voda. Nemluvě o tom, že se pak člověk vyhýbá sešlostem s přáteli, oslavám, návštěvám restaurací a podobně. Naprosto chápu, že ne všichni na tohle mají čas, energii a chuť a spoustu lidí to tak může od omezení ultrazpracovaných potravin odradit.
Musím ale říci, že – ať už to bylo placebo, nebo ne – jsem se cítila lépe. Po ultrazpracovaných sladkostech a slaných pochoutkách mi často bylo těžko a vyrašilo mi akné. Po proteinových tyčinkách jsem zase občas nafouklá. To se v případě „přirozených“ potravin nekonalo.
Byl to zajímavý test mé vůle odolat dostupnosti, rychlosti a pohodlnosti. A to jsem si také dokázala. Nicméně jídelníček bez ultrazpracovaných potravin není dle mého udržitelný a vlastně ani pro průměrného zdravého člověka potřebný. Ideální je jíst všechno s mírou bez restrikcí a ultrazpracované potraviny přirozeně omezovat, nikoli zcela a záměrně vynechávat. U toho plánuji zůstat.
