Našim jídelníčkům vládne rychlost a pohodlnost. Ke snídani přeslazené cereálie, k obědu mražená pizza, ke svačině sušenka a den zakončíme párkem s kečupem. Co se ale stane, když z tohoto koloběhu ultrazpracovaných potravin vystoupíme – alespoň na týden?
„Průmyslově upravená jedlá látka získaná z přírodní potraviny nebo syntetizovaná z jiných organických sloučenin.“ Zní to lákavě? Moc ne, viď?
Když to ale zaměníme za uzeniny, brambůrky, instantní polévky, kuřecí nuggetky, bonbony, džusy, mražené pizzy, pečivo ze supermarketu, cereálie, sušenky, margaríny, ovocné jogurty, nanuky, tavené sýry, šumivé nápoje, proteinové tyčinky (...), to už je jiná. Nos to na stůl!
Nebuď na to sám*sama. Obrátit se můžeš třeba na linku pomoci Anabell.
Od cukrovky po deprese
Ultrazpracované nebo také ultraprůmyslově zpracované potraviny jsou takové, které obvykle obsahují více než jednu ingredienci, kterou běžně nenajdeš ve své kuchyni. Třeba konzervační látky proti plísním nebo bakteriím, umělá barviva, emulgátory, aromata, zvýrazňovače chuti, protispékavé látky nebo sladidla.
Jsou úplně všude a saháme po nich víc, než je zdrávo. Třeba v USA – mece ultrazpracovaných potravin – tvoří více než 60 % kalorického příjmu v jídelníčku člověka. A to přesto, že nadměrná konzumace (opakuji, nadměrná!) je spojena s celou řadou zdravotních rizik, včetně obezity, cukrovky druhého typu, srdečních onemocnění, a dokonce rakoviny.
A významný vliv mohou mít i na naši mysl. Studie publikovaná v časopise British Medical Journal zjistila, že lidé, kteří konzumují velké množství těchto potravin, mají zvýšené riziko úzkosti a deprese. „U lidí, kteří se stravují s vysokým obsahem vysoce zpracovaných potravin, pozorujeme zhruba o 20 až 50 % vyšší riziko depresivních příznaků,“ uvedl výzkumník Wolfgang Marx pro NPR.
Francouzští vědci a vědkyně ve své studii z roku 2023 dokonce navrhli, aby tyto potraviny splňovaly kritéria pro označování jako návykové látky, a to za použití stejných norem, jaké jsou stanoveny například pro tabákové výrobky.
Rychlé, dostupné a zatraceně dobré
Bohužel se ale nemůžeme divit. Mnoho lidí se spoléhá na ultrazpracované potraviny, aby nasytili sebe a své rodiny, protože jsou cenově dostupné. Minimálně zpracované potraviny bez umělých přísad jsou často násobně dražší než ty, které mají složení dlouhé přes celé balení.
Je jednoduché vzdát se nutričně bohatých potravin, když jsou ty ultrazpracované tak cenově výhodné, pohodlné, rychle připravené – a přiznávám, většinou také zatraceně dobré.
To je můj největší problém s ultrazpracovanými potravinami. Já totiž mám čas i finanční prostředky na to, abych si doma vařila plnohodnotná jídla z kvalitních potravin. A také to tak skoro každý den dělám. Jenže miluju i „snackování“, v překladu asi svačinkování. Po obědě si potřebuji dát nějakou sladkou tečku, večer k filmu si ráda dám něco slaného, ke kafi zase sušenku, když ráno nestíhám, sáhnu po ovesné kaši z pytlíku a bílkoviny doháním kupovanými proteinovými tyčinkami.
Jasně, to by asi nebyl nějaký extra problém, když je celkově můj jídelníček vyvážený. Poslední dobou jsem se ale přistihla, že jsem na těchto svačinkách tak trochu závislá. Ne ani tak mé tělo, které do syta vyživuji, ale můj mozek. Nemůže se dočkat, až mu nějakou ultrazpracovanou „ňamkou“ zlepším náladu. To není nic překvapivého – na ultrazpracovaných potravinách totiž skutečně můžeš být závislý*závislá.
Dlouhý den v práci? Dej si čokoládku za odměnu. Jsi smutná nebo naštvaná? Zajez to dobrůtkou. Nestíháš? Dej si proteinovku, jinak to cvičení bylo úplně k ničemu.
Nenechám se ovládat jídlem, řekla jsem si.
Týden bez
Můj plán byl jednoduchý: vyřadit ultrazpracované jídlo ze svého jídelníčku. A protože cestou k úspěchu je dávat si malé cíle, změnu jsem stanovila na týden. Pak se uvidí, jak se budu cítit.
Nezpracovanému týdnu musela předcházet příprava. Po internetové rešerši jsem došla k tomu, že průmyslově zpracované je doslova všechno, co nalezneme v supermarketu. Okurku někdo utrhl a zabalil do plastu = průmyslově zpracováno. Zvíře někdo porazil, naporcoval a zabalil = průmyslově zpracováno. Pšenici někdo namlel a vyrobil z ní mouku = průmyslově zpracováno.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jaké jídlo jsem si připravovala.
- V čem byl experiment náročný.
- Zmizelo mi akné. Jaké další pozitivní změny mi nový jídelníček přinesl.
- Jaká jsem zpozorovala negativa.
- Jestli je podobný životní styl dlouhodobě udržitelný.
