V jednom severně položeném dánském městě o velikosti Ostravy se podle různých žebříčků a indexů už roky žije nejšťastněji na světě. A právě do metropole štěstí jsem se přestěhovala. Co mě tu nejvíce překvapilo? A dělá Dány šťastné jen proslulé hygge?
Aarhus má jednu zásadní charakteristiku: je dost velký na to, aby se tam dělo hodně věcí, ale zase ne příliš velký, aby měl přehlcující vibe velkého města, kde je všude daleko.
Malé, ale má všechno
Nedávno jsem potkala maminku své kamarádky, která se do Aarhusu, jejího rodného města, vrátila po pětadvaceti letech v Německu. Pídila jsem se po tom, co ji k tomu po padesátce a po více než dvou dekádách v jiné zemi vedlo. „Víš, Aarhus má všechno, co potřebuju, ale v malém,“ shrnula, proč se sem vrátila.
Vystihla tak to, co jako dobré město k žití definují i odborníci. Například koncept patnáctiminutového města tvrdí, že dobře se žije tam, kde se do práce, školy, obchodu nebo kavárny dostaneš do patnácti minut na kole či v MHD. Většinu z toho Aarhus vlastně splňuje.
Tak třeba – do Aarhusu jsem se přestěhovala za studiem a sebeobskurnější koníček lidé v mojí stočlenné třídě mají, najdou tu pro něj vyžití. Deskovky, zpívání ve sboru, plavání, bouldering, environmentální aktivismus – my všichni jsme tu našli svoji komunitu. Aarhus zároveň kulturně žije. Vlastně tu skoro ani nejde, pakliže vyloženě nechceš, být sám*a. Jsou tu hospody, kavárny, koncerty, ulice plné života a každý den i víkend možnost někam vyrazit.
Menší město v dánském pojetí zkrátka neznamená nudu nebo nutnost za kulturním vyžitím dojíždět do větších měst.
Sport jako každodenní must
Městu dávají svůj ráz všudypřítomná kola. Cyklistická infrastruktura je přátelská i k těm, kteří se necítí jako zdatní městští jezdci (ehm). Jezdí tu všichni – malé děti se vozí v cargo kolech, starší lidé zase mají svá elektrokola. Na kole se tu dostaneš všude. A má to i svůj vedlejší účinek.
Dánové a Dánky tak přirozeně, hladce a nenuceně dostávají do svých každodenních rutin pohyb. Dělají to způsobem, že si toho vlastně ani nevšimneš. Po městě se potřebuješ přemisťovat tak jako tak. A pokud tak učiníš na kole a svým svalům pravidelně dopřeješ trochu pohybu, tvoje tělo ti za tuhle malou změnu poděkuje.
Možná za to může právě endorfin z pohybu, proč se Aarhusu přezdívá také město úsměvů. Ale nenech se mýlit. Dánové a Dánové sportují často i cíleně. Možná i proto patří v evropském srovnání k těm s nižší mírou obezity.
Hygge
Kniha o dánském hygge byla před pár lety velkým hitem. Měla jsem za to, že jde jen o heslo ze zmiňovaného self help bestselleru. To ale není tak úplně pravda.
Žiju v domě, kde sdílím bydlení se čtrnácti dalšími Dány a Dánkami. Právě oni mě každý den učí tomu, jak ona dánská hygge každodennost vypadá. „Hůge“ jak zní správná výslovnost, zahlásí, když si jdou dělat společně večeři, koukat na film nebo jen tak popíjet.
A vskutku pak dělají to, co nám videa a knihy o severské pohodě kážou. Zapálí svíčky, ztlumí světla, vypnou mobily a tráví spolu vědomý čas. Hygge tak pro ně není jen marketingové heslo, jak by se z mého středoevropského pohledu mohlo zdát. Aarhuští opravdu dbají na vědomě strávený čas spolu.
Je to vlastně malá změna v přemýšlení o každém okamžiku jako o něčem výjimečném. Mnoho nestojí, ale pokud jsi jí obklopený*obklopená každý den, na svém štěstí ji dozajista zaznamenáš.
Žádná práce o víkendu ani po večerech
Jestli je někdo na téhle planetě mistr ve work-life balance, tak jsou to nepochybně Skandinávci. Odkojená bakalářským ponocováním v NTK jsem se po příjezdu vztekala, jak je možné, že zdejší knihovna zavírá UŽ V ŠEST. A po čtvrté odpolední už v ní také mnoho studentstva nenajdete.
„Co bych tam jako dělal?“ zeptal se mě se zcela vážně míněným překvapením v hlase jeden z dánských mediků. No jasně, co bys tam večer dělal, musela jsem si sama v duchu odpovědět.
Stejně tak jsou knihovny zavřené o víkendu (respektive Aarhuská ústřední otevřená je, ale spíš než studenty tu najdeš rodinky s dětmi a kulturní program) a Dánové a Dánky o víkendu vyráží za sportem nebo na party. Učit se nebo pracovat v pátek večer tu prostě nikoho nenapadne, tenhle čas je přísně vyhrazený na rodinu a kámošstvo a je jedno, jestli studuješ žurnalistiku, medicínu nebo třeba ekonomku.
Po tomhle příjemném zděšení se ale hodí dodat, že zdejší studentské nastavení má svůj důvod. Dánové věří, že studijní léta se mají strávit právě jen učením. Dánské (ale třeba i švédské) studenstvo tak dostává zaplaceno prostě jen za to, že chodí do školy. Nemusí se stresovat brigádami nebo přivýdělky. Je jasné, že bez finančního stresu a zbytečného studijního přetížení se zkrátka dýchá ve stylu hygge o něco lehčeji.
Z měsíců, které plánuju v nejšťastnějším městě světa strávit, si některé návyky jako hygge odnesu snadno. Jiné ale vyžadují spíše systémové a dlouhodobé změny, které se zpátky do Prahy budou přenášet o něco obtížněji.
