Jakmile je ti přes dvacet, máš jen tři možnosti, co dělat se svým životem. Buď si najdeš svou drahou polovičku a založíš rodinu, vydáš se cestovat po světě, nebo uběhneš půlmaraton. Proč nyní čím dál více lidí řeší svou quarter-life crisis právě běháním?
Jak dokládá následující video, vypadá to, že opravdu existují jen tři cesty, kudy se po dvacítce vydat.
Tvoje 20s nejsou procházka růžovým sadem
Bylo ti dvacet a cítíš tlak, ať už rodiny či společnosti, že bys měl*a něco dělat se svým životem a něco dokázat. Doteď byla tvoje cesta jasně nalajnovaná. Základka, střední, možná vysoká. Ale co teď? Poprvé v životě stojíš na rozcestí, kde si můžeš vybrat jakoukoli z milionu cest.
Tvoje 20s jsou roky, kdy se osamostatňuješ, dokončuješ školu, rozjíždíš kariéru. Do toho se očekává, že si najdeš manžela*manželku, našetříš dost peněz na koupi vlastního bytu nebo domu, začneš plodit potomky. Taky si ale chceš užívat, procestovat svět. Aby toho nebylo málo, ještě nám do toho na pár let hodila vidle pandemie.
Jak mám všechno stihnout během jedné dekády, možná si říkáš. Nejsi sám*a, většina lidí si během tohoto životního období prochází nějakou formou quarter-life crisis a možná i proto cítí, že životem pouze „proplouvají“. Pro mnoho dnešních dvacátníků je stále těžší dosáhnout tradičních ukazatelů dospělosti jako je vlastnictví nemovitosti, uzavření manželství nebo založení rodiny. Pro gen Z se toto vše zdá daleko méně dostupné než to bylo pro mileniály či generaci našich rodičů a prarodičů.
Výsledky opět nebyly příliš překvapivé. Možná právě proto hledáme jiné způsoby, jak měřit svůj pokrok a získat pocit kontroly nad vlastním životem. Jedním z milníků, kterých můžeme dosáhnout a cítit se accomplished, se pro stále více mladých lidí stává uběhnutí půlmaratonu, nebo dokonce maratonu.
New life goal unlocked: uběhnout maraton
Běhání zažilo boom během pandemie v roce 2020. Posilovny byly zavřené, kolektivní sporty nebyly povolené a běh šel jako jeden z mála sportů provozovat. Navíc k němu kromě bot nepotřebuješ žádné speciální vybavení, vyběhnout ven může snadno každý.
Pokud se budeš poctivě držet tréninkového plánu, uběhnutí půlmaratonu je cíl, kterého můžeš dosáhnout, i když jsi byl v tělocviku nejhorší ze třídy. Ostatně jak si můžeme všimnout na sociálních sítích, trendu běhání propadají i lidé, kteří doteď nijak nesportovali.
Na otázku, proč mladí lidé běhají, se často opakuje odpoveď, že běh je pro ně mechanismus, jak se vyrovnávat s problémy a stresem. Forma relaxace a vyčištění hlavy. Zároveň je to něco, co můžeš sám*a ovlivnit a nad čím máš plnou kontrolu. Můžeš uběhnout, kolik kilometrů chceš. Můžeš zastavit, kolikrát chceš, nebo dál běžet, jak dlouho chceš.
Půlmaraton nebo maraton pak představuje jasně vytyčený cíl. Když se ti podaří ho splnit, nabije tě to energií, že nic není nemožné. Je to skvělý trénink sebedisciplíny. Někteří také uvádějí, že kdykoli pak v životě čelí nějakým dalším překážkám, vzpomenou si, jak hodiny a hodiny jen v kuse běželi a zvládli to, i když jim to dříve přišlo nemožné.
Trénink na maraton zároveň může sloužit jako vystoupení z monotónní rutiny každodenního pracovního života. Když už nestuduješ, nemáš před sebou milníky typu maturita a státnice, na které by ses připravoval*a a pak jich dosáhnul*a. A milníky jako povýšení v práci nebo svatba jsou daleko v nedohlednu. Úspěšné uběhnutí závodu ti může tento pocit splnění něčeho velkého nahradit.
Gen Z běžci v číslech
Fakt, že mladí lidé čím dál častěji běhají maratony, potvrzují i data. Jak uvedl Business Insider, podíl dvacátníků na newyorském maratonu v posledních pěti letech vyskočil o 50 procent, z osmi tisíc běžců v roce 2019 na více než dvanáct a půl tisíc ve 2024. Podobně na tom je i maraton v Los Angeles, kde se podíl gen Z běžců vyšplhal z 21 procent v roce 2019 na 28 procent v roce 2023.
Sportovní trackovací aplikace Strava loni zaznamenala devítiprocentní nárůst počtu lidí, kteří uběhli maraton nebo jiné delší závody. Nejrychleji rostoucí komunitou na Stravě pak jsou ženy pod 25 let, tedy zas a znovu dominuje generace Z.
Běhání jako forma socializace
Běhání se stává oblíbenou příležitostí k socializaci, i přesto, že by se ve své podstatě mohlo zdát jako individuální sport. Běžecký svět se stal silnou komunitou pro mladé. Místo, aby potkávali nové lidi v pátek večer u skleničky v hospodě nebo na party, stýkají se s nimi v sobotu ráno při běhu. Není to přitom jen o běhu samotném, ale o setkávání se u kafe a brunche po doběhnutí, o sdílení společných zážitků a motivování se navzájem.
Svůj podíl na tom mají běžecké aplikace, influenceři i stále oblíbenější run cluby. Čím více lidí běhá, tím více lidí o tom postuje na sociálních sítích, čímž motivují další a další lidi začít běhat a na popularitě nabírají běžečtí influenceři.
Jako jednu z největších výhod spousta běžců uvádí právě to, že získali komunitu. Běhání jim dává pocit, že někam patří, pocit sounáležitosti s ostatními podobně naladěnými lidmi. Run cluby jsou skvělým místem, kde k těmto setkáním dochází.
Běhání navozuje euforický pocit. Skupina lidí společně běží, navzájem se podporuje, zároveň každý ve sluchátkách individuálně poslouchá svou oblíbenou hudbu. Run club pak může atmosférou konkurovat hudebnímu festivalu. Někdo dokonce run cluby porovnává s chozením do kostela, i zde dosáhneš duchovního spojení s ostatními lidmi.
Influběžči a influběžkyně
V Česku běhání popularizuje například influencerka Mariana Jadrníčková, třiadvacetiletá studentka práv, která sdílí svou běžeckou cestu na Instagramu a TikToku s desítkami tisíc fanoušků. Poprvé vyběhla v únoru 2023 a již dva měsíce po tom se přihlásila na svůj první půlmaraton. Od té doby půlmaratonů i maratonů uběhla již mnoho a často za nimi cestuje do zahraničí. S přítelem založila run club In my running era, který spojuje běžce primárně v Brně, ale zároveň pořádá skupinové výlety na zahraniční závody.
Hodně z vás zmínilo Davida Luua, sedmadvacetiletého youtubera a skateboardistu, který pořádá spolu se značkou GymBeam run club Energy Run. David dokonce loni v cíli karlovarského půlmaratonu poklekl před svou dlouholetou přítelkyní, taktéž influencerkou Lucií Mašlonkovou, a potom, co oba doběhli, ji požádal o ruku.
Sbírání maratonských medailí jako novodobá závislost
Na euforickém pocitu po doběhnutí do cíle závodu a vědomí, že jsi zvládl*a splnit těžký úkol, se dá snadno stát závislý*á. Hlásíš se pak na další a další závody a tak trochu se to možná stane „your whole personality“.
Klinický psycholog a profesor Lékařské fakulty Coloradské univerzity Kevin Masters začal zkoumat maratonce v 80. letech a z jeho výzkumů vyplývá, že uběhnutí maratonu opravdu může pomoci najít smysl vlastního života nebo nový prvek identity jedince. Masters zároveň vyjádřil, že tyto faktory motivují i běžce z generace Z.
Tato generace je zároveň, i díky koronavirové pandemii, osamělejší než byly ty dřívější. Jak vychází z americké studie z roku 2022, více lidí pracuje samo na sebe, z domu, mají několik prací, nemají tak stálý kolektiv a méně se angažují například v náboženských organizacích. Run cluby jsou proto skvělou náhradou tradičních komunit a místem, kam mladí mohou zapadnout.
Důkazem, že u jednoho uběhnutého maratonu to většinou nezůstane, je i další influencerka Andrea Špálová, čtyřiadvacetiletá Češka žijící v Londýně. Stejně jako Mariana, i Andrea začala běhat teprve před necelými dvěma lety. Za tuto krátkou dobu už má za sebou šest půlmaratonů, dva maratony i fitness závody Hyrox a Ironman. I ona často vyráží závodit do zahraničí a svůj progres dokumentuje na sítích.
Strava is the new dating app
Alespoň to tvrdí nespočet virálních videí na TikToku. Strava, takový LinkedIn pro běžce, je jednou z nejoblíbenějších sportovních aplikací. Během posledních pár let raketově vystřelila a momentálně má přes 125 milionů uživatelů ze 190 zemí světa.
Strava má podobu klasické sociální sítě, vytvoříš si profil, přidáš fotku a krátký popisek a pak už sdílíš své sportovní aktivity. Ostatní si tě můžou přidat do přátel, místo likes ti posílají takzvané kudos a nějakou dobu už Strava umožňuje i posílání zpráv, což ještě více usnadňuje komunikaci a sbližování se.
Mnozí jí také přezdívají nový Tinder, protože se z ní přirozeně stala tak trochu i seznamka. Slidneš někomu do DMs s gratulací k běhu a zbytek už je historie. Díky Stravě už vznikla i manželství. Američanka LiAnn Anderson začala běhat, aby si ulevila od stresu v práci a z rozvodu. Stáhla si Stravu, kam si zaznamenávala svůj pokrok a běžecké milníky, zároveň jí aplikace motivovala zůstat v běhání konzistentní a nepolevit. Jejího profilu si všiml jistý Mike, začali si psát, o pět měsíců později se poprvé naživo potkali na půlmaratonu a nyní jsou manželé a mají spolu malého syna.
Objevují se kritické připomínky, že by se Strava mohla podobně jako Instagram proměnit v další místo, kde se lidé snaží sebeprezentovat v co nejlepším světle a své příspěvky schválně upravují, místo aby zůstali autentičtí a sdíleli realitu. Tyto připomínky varují před možnými negativními vlivy na duševní zdraví uživatelů. To je ale asi riziko podnikání – tedy riziko přítomnosti na jakékoli sociální síti.
Jdi ven, velí Strava
Jedno je ale jasné, Strava na rozdíl od jiných forem sociálních sítí a seznamovacích aplikací opravdu nabádá uživatele k tomu, aby vyrazili ven. Vybízí nás, abychom byli aktivní a setkávali se osobně, což usnadňuje mezilidské interakce a pomáhá vytvářet nové vztahy.
Skoro se zdá, že kdo nezačíná své víkendové ráno během, jako by nebyl. Alespoň to tak vypadá na sociálních sítích. A co ty, taky tě pohltil trend běhání? Pokud ještě ne, zkus někdy místo pivka vyrazit na pár koleček do parku a uvidíš, co se stane. Třeba z tebe bude nový Usain Bolt.
