Tohle je poselství pro všechny, kdo o sobě někdy zapochybovali. Pro všechny, kdo se někdy necítili ve své kůži. Kdo někdy měli pocit, že „nejsou dost“: Rysy, které na sobě vnímáš jako nedostatečné nebo nehezké, mohou ostatním připadat krásné.
Člověk může mít spoustu nejistot ohledně svého vzhledu i svých schopností. Do jisté míry je normální o sobě občas pochybovat. Někdy se ale můžeš dostat do bodu, kdy zjistíš, že tě tvoje insecurities ovlivňují v běžném životě. Třeba tím, že se méně usmíváš, protože nemáš rád*a svoje zuby. Nebo nenosíš sukně, protože nemáš rád*a svoje nohy.
Sebevědomí Čechů je nižší, než by být mělo
Více než polovina Čechů si myslí, že je naše sebevědomí nižší, než by být mělo. Vyplynulo to z výzkumu agentury Ipsos, který realizovala pro Česko v datech v roce 2021. Tři tisíce respondentů tehdy ohodnotilo své sebevědomí na škále od 0 do 10 průměrně hodnotou 6,36. Vůbec nejhůře přitom hodnotili své sebevědomí mladí lidé mezi 18 a 24 lety, u kterých průměrná hodnota dosahovala 6 bodů.
Chtěli jsme vědět, jestli se za uplynulé roky něco změnilo, proto jsme vyrazili do ulic Prahy zjišťovat, jak jsou na tom lidé v Česku se sebevědomím teď. Výsledky naší ankety najdeš níže.
„Každej den, už snad 7 let, nosím aktivně full make-up, protože ještě nejsem super srovnaná se svojí naturální pletí.“
Alexandra
Zmiňovaný výzkum také ukázal, že když měli respondenti ohodnotit sami sebe, dali si v průměru o 4 % horší hodnocení, než jak by je podle nich ohodnotili jejich blízcí. Přitom pochvala a uznání od ostatních představuje motivaci k překonávání se jen pro 18 % respondentů. I to je důkazem, že vnitřní spokojenost nepramení z toho, co si o tobě myslí ostatní, ale z toho, jak o sobě smýšlíš ty.
Člověk se zkrátka cítí nejlépe, když je sám sebou. K tomu však potřebuje čas na self-care, a to po fyzické i duševní stránce. Proto dm drogerie svou kampaní #prosteja podporuje lidi, aby přijali svůj vzhled, vystoupili ze své každodennosti a zkoušeli nevšední věci. Nemusí to být hned velká životní změna, stačí maličkost jako odvážnější líčení. Divil*a by ses, jak dokáže drobnost jako výraznější rtěnka nebo barevné oční linky změnit tvůj vibe. Tak na sebe buď hodný*hodná a dopřej si sebelásku s produkty dm, ať se cítíš dobře ve svém těle. Uvidíš, že si toho všimne i tvé okolí. Ostatně inspirovat se můžeš hned teď příběhy našich respondentů.
„Já mám na sobě ráda, že jsem se začala mít ráda. A jsem se sebou strašně spokojená.“
Alexandra
Výsledky Refresher ankety v ulicích
💖 Jak bys na škále 0 – 10 ohodnotil*a svoje sebevědomí?
Miky:
„8,5“
Terka:
„Tak 8 bych řekla, furt je tam prostor pro zlepšení.“
Filip
„Asi 5, to je podle mě adekvátní.“
Judita:
„7“
Alexandra:
„Já mám dobrý sebevědomí, ale musela jsem na tom pracovat. Řekla bych hodně vysoko, tak 9,5.“
Anička:
„Tak 9, někdy je to lepší, někdy je to horší.“
💔 Setkal*a ses někdy s tím, že tě někdo soudil kvůli tvému vzhledu?
Miky:
„Určitě, třeba učitelé tělocviku na základce. Dneska je mi to ale už úplně jedno.“
Terka:
„Za cokoliv, co je odlišný od nějakýho standardu, to podle mě člověk docela schytává.“
Filip:
„Po mně to většinou tak steklo. Neříkám, že se to nestalo, ale nic, co by mi utkvělo v hlavě dýl.“
Judita:
„Já jsem dřív byla hodně hubená, až jako dramaticky, a v tu dobu jsem dostávala hodně špatný komentáře na mojí postavu. Neumím to úplně odbourat, aby pro mě názor druhejch nebyl důležitej. Takže spíš se s tím musím nějak vnitřně srovnat – a to je vlastně to řešení, nechat to bejt.“
Alexandra:
„Jednou mi na střední škole v prváku řekla moje spolužačka, že mám strašně velký prsa. A to nebyl kompliment, neznělo to vůbec hezky. Ale já si vlastně říkám, ty jo, vždyť to je plus.“
Anička:
„Já většinou ty lidi neposlouchám, když mají takhle špatnej vibe.“
❤️🩹 Co jsi na sobě dřív neměl*a ráda, ale časem jsi to přijal*a?
Miky:
„Možná váhu. Byl jsem trošku oplácanej. Pak jsem se z toho dostal, takže už je to dobrý.“
Terka:
„Asi nějaký nestandardní rysy v obličeji. Prostě je branej nějakej standard krásy jako malej nos, malý uši, malý zuby a tak podobně. Já jsem přesnej opak a všechno mám hrozně výrazný, tak asi to. “
Alexandra:
„Zuby, ale rovnátka všechno spravila, takže teď jsem spokojená.“
Anička:
„Hodně mi vadilo, že mám jiný obočí. Spousta lidí mi říkalo, že si je mám dát vytrhat, ale je to vlastně dědičnej znak po babičce, takže mi to připomíná, že je rodina furt se mnou.“
Naše nejistoty často plynou z toho, co nám o nás samých řekl jiný člověk. Poslední odpověď Aničky ale ukazuje, že tvoje insecurities se nakonec mohou stát tvými přednostmi. Tak se neboj říct si: Jsem to #prosteja. Udělej si radost dobrou matchou, procházkou, nebo třeba nějakou maličkostí z dmka. A hlavně – buď sám*sama sebou.
