V dalším díle pořadu Hlubiny představujeme Patrika.
Patrik Buday vyrostl obklopen alkoholem a násilím. Maminka byla alkoholička, otec gambler a obě jejich závislosti zanechaly na Patrikově dětství stopy, které se nehojí snadno.
S bratrem strávili dětství v chaosu. Jeho cesta za sebepřijetím a odpuštěním nebyla jednoduchá. Dnes pomáhá dětem a otevřeně sdílí svůj příběh, protože ví, že může pomoci někomu dalšímu. Patrikův příběh je o odvaze, odpuštění a o tom, jak se z kluka stal muž, který tvoří bezpečné prostředí pro ostatní.
Po rozchodu rodičů se matka propadla každodennímu pití. „Myslím, že jí to hodně zlomilo,“ říká. S bratrem skončili na dlouhých devět měsíců v Klokánku. Když jsem s Patrikem o tomto období mluvila, zmínil, že pro něj bylo nejtěžší odloučení od bratra, ke kterému během pobytu v Klokánku došlo. „Byl mojí nejbližší osobou. Když nás trhali od sebe, bylo to pro mě hodně traumatizující,“ uvádí.
Tlak, výčitky a odloučení
Z Klokánku šli do péče otce a jeho partnerky. Situace byla složitá. „Byl tam tlak, že zůstaneme na ulici nebo v děcáku, když zůstaneme s mámou. Všichni nás nabádali, abychom řekli, že s ní nechceme být,“ vysvětluje. Mezitím se matka opakovaně ztrácela, jednou je nechala celý týden u cizí kamarádky. Přesto ji miloval.
Patrik se před vším snažil chránit tím, že se uzavíral. To se změnilo až v dospívání, kdy začal svůj příběh sdílet. „Stalo se to mojí terapií,“ dodává.
Vzorec závislosti a první pád
Třináct let. Vodka s kamarády. První pokus utéct realitě a otupit tlak. O pár let později skončil v kasinu. Na místě, které pohltilo i jeho otce. „Ve městě, kde jsme bydleli, bylo jenom jedno kasino, takže jsme se tam s otcem potkávali. Měl tam svoje místo v rohu. Byl ta schopný strávit třeba patnáct hodin denně,“ popisuje.
On sám hrál ruletu a čas trávil u automatů. Prohrával i dvacet tisíc měsíčně. Pak nastal zlom. „Pamatuju si, jak jsem se díval do zrcadla a viděl jsem tam otce. Řekl jsem si, že nechci být jako moji rodiče,“ uvádí.
Změna směru
Patrik si uvědomil, že pokud nezmění směr, skončí jako závislý člověk, který se bude topit v dluzích a život prožije úplně sám. Rozhodl se najít smysl. Postupně si vybudoval nový život. S respektem k vlastní minulosti začal pomáhat ostatním. Dětem, které žijí dětských domovech, azylových centrech nebo se nacházejí na okraji zájmu společnosti.
Skateboard jako terapie i most mezi světy
V roce 2018 založil neziskovou organizaci Buday, která prostřednictvím skateboardu, angličtiny, příměstských táborů i přednášek pomáhá dětem z dětských domovů i znevýhodněných rodin.
KVIFF 2025 má oficiální drink. Stal se jím prémiový rum z Filipín
4. července 2025 v 13:30
Klíčové je pro něj prostředí, kde jsou děti viděny a vnímány. Důležitá je pro něj také důvěra a čas. „Při práci s dětmi je zásadní brát si čas a nechat je, aby se otevřely. Určitě není dobré spěchat. Spíš se snažit o vytvoření prostoru, kde se mohou cítit bezpečně,“ vysvětluje.
Přijetí odpovědnosti a zrod otce
Když mu partnerka oznámila, že čekají dítě, na tři dny se uzavřel. „Bál jsem se. Musel jsem na sobě hodně pracovat. Došlo k transformaci z chlapce do role otce. Musel jsem přijmout zodpovědnost,“ říká.
Dnes o otcovství mluví s vděčností. „Jsem hrozně rád, že se mi podařilo najít tak skvělou partnerku. A mám takové štěstí, že mám úžasnou dceru,“ vypráví. Chce být tím, koho by jako dítě potřeboval on. Věří, že muž může být zranitelný a přitom silný. „Muž má být empatický. Má ukázat, že umí brečet. A vytvářet bezpečný prostor pro svoji rodinu,“ uzavírá.
Příměstské tábory – pro děti 6–18 let, začátečníky i pokročilé. Skate, soutěže, showcase
Skate lekce – individuální i skupinové, pro děti i dospělé
Exhibice & workshopy – mobilní skate show s půjčovnou a programem na klíč
Chceš vědět víc?
Koukni se na: www.budayteam.cz
