Byl celý Počátek jenom sen?
Pokud sis otevřel*a tento článek, existuje více než solidní šance, že přesně tuhle otázku jsi tady očekával*a. A ano, uznávám, byl to zároveň jeden z hlavních důvodů, proč jsem se ho rozhodl napsat. Abych konečně poskytl odpověď na otázku k jednomu z nejlepších filmů Christophera Nolana (to jsem to moc nezúžil...). No zkrátka je na čase rozseknout, jak to vlastně bylo s tou ikonickou „káčou“ na konci Inception.
Pro mladší čtenáře a čtenářky začněme vysvětlením slova káča. Jedná se o hračku z dob před internetem, která je specificky designovaná tak, aby jí člověk roztočil a pak sledoval, jak dlouho se nezastaví. Čím lepší a vyváženější předmět, tím déle se točí. V Nolanově snímku však káča sloužila ještě něčemu jinému. Postavy v Počátku totiž našli způsob, jak pronikat do cizích snů. Dokonce i do snů ve snech. S tím se ale pojilo jisté nebezpečí, protože čím hlouběji jste došli, tím snazší bylo se navždy ztratit. Jinými slovy přijít o rozum. Proto měl každý člověk u sebe maličký osobní předmět, který mu měl připomínat jeho vazby k realitě. V případě hlavní postavy s tváří Leonarda DiCapria šlo o káču, která mu připomínala jeho ženu a děti. Pokaždé, když ji roztočil, a ona se po pár vteřinách zastavila, věděl, že je zpátky v realitě. Pokud se však točila furt dál... no a to nás přivádí k finále.
Právě tam totiž vidíme hlavní postavu konečně zpátky doma, u svých dětí, v něčem, co vzdáleně připomíná happy end. Jenže poslední záběr filmu ukáže káču, která se nepřestává točit. A my tak jsme zanecháni s otázkou, jestli se opravdu vrátil Cobb do reality, nebo jestli zůstal ztracen ve snu. Odpověď?
To Nolan sice nahlas nikdy neřekl, místo toho si ji však lze vyvodit ze samotného filmu. V tom totiž někdy zkraje zazní, že si lidé nikdy nepamatují začátky svých snů. Zkrátka se objeví v už rozjetém scénáři, a to je indikátor toho, že sní. Jak ale film končí? Vidíme Cobba přilétat na letiště, vyzvedávat si zavazadla, jet taxi a posléze přijít domů, obejmout děti a odejít mimo záběr. Jinými slovy začátek, prostředek a konec, jež jasně napovídají, že tohle není žádný sen.
Jak přežil Darth Maul ve Star Wars?
Následující informace tě možná překvapí, alespoň pokud nejsi úplně zběhlý či zběhlá ve všech kánonických eventech předaleké galaxie. Existuje totiž vysoká šance, že naposledy, co ses setkal*a ve filmech s Darthem Maulem, ikonickým Sithem z Epizody I: Skrytá hrozba, byl rozseklý na dvě poloviny a letěl ventilační šachtou ke své smrti. O to víc tě tak mohla zaskočit informace, že se letos vrátí na obrazovky ve vlastním seriálu Maul: Shadow Lord, který poběží na Disney+ a odehrává se několik let po událostech na Naboo. Méně pravděpodobné, ale ne zcela vyloučené, je, že ses s Maulem dokonce znovu setkal*a v hrané podobě ve filmu Solo: Star Wars Story, jenž nám ukázal origin slavného Hana Sola. Film ale propadl, není moc oblíbený, ani chválený, takže ho viděli opravdu jen skalní fanoušci. A hejtři. Nicméně tam měl Maul rovněž docela nečekané cameo, kdy byl zcela živ a zdráv. Jak je to tedy možné?
Inu, co možná ani samotný George Lucas nikdy nezamýšlel, určitě to však kdysi dávno prošlo jeho schvalovacím procesem (v té době totiž stále vlastnil značku Star Wars on), je, že se Sitha povedlo během událostí animovaného seriálu Clone Wars oživit, přivést zpátky k síle (i Síle) a dokonce jej opět postavit hned dvakrát tváří v tvář jeho odvěkému rivalovi Obi-Wanu Kenobimu. Ucelené, srozumitelné a velmi hezky podané vysvětlení pak nabízí oficiální Lucasfilm knížka Skywalker: A Family at War. Následující citace se váže k tomu, jak Jediové umírají:
„Během prvních momentů nabylého vědomí, že se ocitl v éteru, Kenobi našel svobodu, která byla spojena s odpoutáním se od jeho stárnoucího těla. Konečně pochopil jedno z Yodových oblíbených učení: ‚Světelné bytosti my jsme. Nikoli hrubá hmota.‘ Chamtiví Sithové za každou cenu zachovávali své fyzické schránky, nikdy nebyli schopni opustit tělesnou podobu a přejít do další roviny existence. Díky Qui-Gonovi se Obi-Wan naučil, jak se zbavit samotného života – největšího pouta. Naproti tomu Vader byl konstantně zatížen stroji, jež ho udržovaly v agónii jeho nejtemnější hodiny.“
Astronauti vs. vrtači v Armageddonu
No a na závěr můj oblíbený film. Oblíbený, ale ne moc chytrý. Pokud sis totiž někdy kladl*a otázku, jestli by konci světa v Armageddonu nešlo zabránit i jinak než tím, že se banda vrtařů z ropné plošiny pošle do vesmíru pod vedením Bruce Willise, aby tam do meteroidu vyvrtali díru, vložili do něj atomovku a následně jej výbuchem vychýlily z dráhy, pak zjevně uvažuješ stejně jako kdysi uvažoval sám Ben Affleck.
Právě jeho audio komentář z DVD verze filmu je dnes ve filmové komunitě už legendární, poněvadž dokonale odpovídá na otázku, jestli by nebylo lepší vytrénovat astronauty k takovému úkonu, než z vrtařů dělat astronauty. Nabízí totiž i perspektivu režiséra snímku Michaela Baye. Pure gold.
Jinými slovy, Armageddon je film, u kterého vůbec nelze takto přemýšlet. U tohoto katastrofického thrilleru se musí člověk jen bavit, dojímat se a brečet na konci, když se Bruce Willis loučí se svou dcerou v podání uhrančivé Liv Tyler, zatímco její táta zpívá I Don't Want To Miss A Thing.
