Vyzkoušeli jsme světové auto roku 2015 s naftovým motorem, sportovním balíkem a v praktické verzi kombi. Jaké je?
Třída C patří nepochybně už pár desítek let ke tradičním prémiovým zástupcům a osvědčeným stálicím střední třídy, kde odjakživa soupeří především s trojkovým bavorákem a A4kou z Ingolstadtu. Mezitím, konkrétně na autosalonu v Detroitu v roce 2014, jsme poznali nejnovější generaci, se kterou se Mercedes-Benz trefil do černého. I přesto, že se předchůdce těšil velké popularitě a pozitivním ohlasům, a to už po stránce vzhledu nebo techniky, ve Stuttgartu udělali tlustou čáru a novou generaci můžeme bez problémů označit za přelomovou. Na rozdíl od zvyků výše zmíněné dvojice, totiž tato německá automobilka mezigeneračně vsadila na zcela nový design, navíc novinka s kódovým označením W205 citelně narostla (4702 x 1810 x 1457 mm) a vydala se za zákazníky tou nejsprávnější cestou - v šlépějích mimořádně vydařené třídy S.
Za pravdu mi hned v úvodu dá skutečnost, že nové céčko bylo nedávno prohlášeno za úplného vítěze ankety Světové auto roku 2015 (WCOTY 2015), čímž se stalo držitelem nejprestižnějšího automobilového ocenění na základě zohlednění technologického pokroku, celkové kvality a v neposlední řadě designu. Jak jste již určitě postřehli, my jsme měli tu čest a exkluzivně, jako první na Slovensku, jsme vyzkoušeli dokonce tu nejostřejší verzi pod sluncem, 510koňové C 63 S Edition 1, které k nám v podobě horké novinky přišlo teprve nedávno. Nicméně, jelikož ještě krátce předtím se nám do rukou dostalo i neméně zajímavé C 220 BlueTEC v praktickém provedení kombi, následující řádky budou patřit právě jemu, abychom i na základě testu zjistili, zda si je čerstvě získaného titulu hoden.
Exteriér
Není žádným tajemstvím, že Mercedes se dlouhá léta jakžtakž hledal v designu, respektive měl status vozidel pro bohaté seniory páprdy. Tyto časy jsou však po příchodu zcela nové třídy A, následně CLA či GLA, nenávratně pryč. Designový směr, který tehdy nastolila automobilka s hvězdou ve znaku, pohřbil předešlé předsudky a zároveň vystřelil trojcípou hvězdu do výšin, což mělo za následek zejména enormní nárůst prodeje (MB trumfnul Audi i BMW). Další ranou pro konkurenci bylo uvedení nové třídy S, která již tradičně a tedy opětovně posunula level automobilové vyspělosti o hodný kus dopředu a navíc, všechnu tu dokonalost Němci znovu zabalili do mimořádně přitažlivého kabátu, který jde ruku v ruce se současným jazykem značky. No a ten loni ve Stuttgartu implementovali i na zcela novou třídu C, čímž se na trhu objevilo zmenšené Sko. A to značí jen jedno, Céčko připravili na úspěch!
Nám se do rukou dostala nejnovější generace v praktičtějším, podle mého názoru v ještě o něco vyváženějším, tedy hezčím, kombíku. Zároveň, testovaný exemplář byl oháknutý do kompletního příplatkového AMG paketu - počítejte s masivnějšími, atraktivnějšími nárazníky a hrstkou detailů, včetně nádherných 19'' disků obutých do nízkoprofilákoů (255/35 vpředu, respektive 225/40 vzadu!) či sněhobílého laku Designo bright s perleťovým efektem. Tato kombinace s tak zdařilými křivkami zklamat prostě nemůže a vězte, že i když jde v podstatě o klasický kombík, tedy nic nadmíru exkluzivního či exotického, krky kolemjdoucích natáčet a jejich pohledy krást s céčkem v takovém konfigu vždy budete. Není se čemu divit, detaily a maličkosti v dnešní době dělají auta, a v případě prémiových automobilek to platí snad i dvojnásobně. Pokud jste nedávno postřehli, že se na internetu objevila prohlášení o tom, že RS4 Avant je nejkrásnější kombi na trhu, nevěřte jim a otevřete si oči. Toto Céčko není ani ve srovnatelné, čili ostré verzi C 63 (i když k ní má opticky až neuvěřitelně blízko) a hravě dané Audi schová do kapsy. Ještě předtím, než mě ukamenujete za zaprodanost, raději dodávám, sto lidí, sto chutí. Ale i tak je nádherné!
Samozřejmě, jedním ze zmíněných detailů, který hraje jednu ze snad nejdůležitějších úkolů při celkové kráse jsou i světla. Pokud totiž sáhnete po příplatkovém LED Intelligent Light System-u a nahradíte tak “sociální“ halogeny, vozidlu dodáte nový rozměr. A teď nenarážím jen na vizuální zpracování. V momentě, když přijdete k autu a odemknete ho, takto vybavený medvěd vás přivítá zprvu do modra rozsvícenou trubkovou ledkou, která se následně zbarví do přirozené bílé barvy (funkce Coming Home). Maličkost, která napoví, jakou ligu kopete. Pokud jsem při našem nedávném testu X5-ky s full-LED světlomety řekl, že za jejich přítomnosti máte v noci postaráno o polární noc či diskotéku, tady máte tu čest opět. Upřímně, místy jsem měl pocit, že tyto LED jednotky jsou ještě o něco účinnější (to už je co říct), nemluvě o funkci, která vám automaticky reguluje (rozuměj zapíná/vypíná) dálková světla v závislosti na podmínkách, ale dokonce, pokud uváží, že jsou potřebné a oproti vám jede právě vozidlo, jednoduše si ho celou dobu, dokud se k vám přibližuje vyřezává z paprsku, čímž ho neoslňuje a zároveň vám plnohodnotně svítí i do dálky. Fascinující! Funkce, jako aktivní osvětlení zatáček (natáčení v zatáčkách), automaticky rozšířené mlhové světlo pro lepší orientaci při špatné viditelnosti či samočinně zapínající se přisvětcující světlo při odbočování jsou samozřejmostí.
Vzadu jsou LED-diody také součástí. Na rozdíl od sedanu však koncové světlomety hrají více na notu kontroverznosti či netradičnosti. Třída C v nejnovější generaci přesedlala z vertikálně orientovaných světel na horizontální, čímž se tento kombík citelně odlišil od předchůdce. Zadní partie tak vystupují na poměry značky vskutku netypicky, moje sympatie si ale rozhodně získaly a s jiným názorem jsem se zatím nesetkal, i když je to otázka zvyku. V rámci AMG paketu vzadu dostanete opravdu rozměrný náznak difuzoru a dvojici výfuků. Tedy, jen dvojici koncovek výfuků, které slouží jen jako imitace, protože naše naftová verze měla samotné výfuky vyvedené (zejména kvůli euro-normám) pod nárazníkem. Jde tak o velký paradox, možná až jakousi utopii, neboť ve věci je pouze estetické řešení bez funkčního opodstatnění. Umíte si však představit, že by vzadu při dieselových vyhotoveních a sportovním balíčku takové koncovky vůbec nebyly? Ne, a to je ta odpověď, proč tam jsou.
Interiér
Venkovní sportovní elegance plynule přechází i do vnitřku, který se zbytkem vozu koresponduje, čímž můžeme tedy znovu pochválit estetickou stránku. Sice byla naše testovačka uvnitř laděna v nevýrazné černé barvě (kůži), slovy chvály rozhodně netřeba šetřit i když někomu možná vyčnívající “tablet“ nemusí přijít přímo vhod. Já bych spíše upozornil na vkusnou středovou konzolu s klavírním leskem, která sice vypadá velmi pěkně, ale každý otisk, škrábanec či smítko prachu na něm dá o sobě okamžitě vědět. Puntičkáři proto sáhnou spíše po jiném obkladu. Pokud jsem zmiňoval v úvodu generační skok, interiér je toho asi tím nejlepším příkladem. V jistých úhlech pohledu, na zvyky značky možná až futuristický design počítá s opravdu špičkovým a prvotřídním zpracováním, které jasně naznačuje, za co platíte. Kvalita materiálů je na nejvyšší úrovni, obklopující hliník je opravdu hliník, ergonomie snad lepší být ani nemohla a fakt, že některé z tlačítek najdete v Sku, respektive v Maybachu tuto prémiovost jen stupňují.
Ovládání mercedesáckeho systému Command se odehrává za pomoci otočného kolečka či futuristického dotykového ovladače, který krásně padne do ruky a plní funkci touchpadu. Jejich funkcionalita je sice většinou shodná, čili někdy je jejich soužití zbytečné, jejich celková ovladatelnost a přístupnost k multimediálním systémům je však velmi jednoduchá a rychle si na obsluhu zvyknete (a těžce odvyknete). Středový displej s vysokým rozlišením a úhlopříčkou 17,8 cm, tak za pár dnů hravě zvládnete ošéfovat bez problémů a zbytečného ohmatání doteky. Jeho příjemná a propracovaná grafika s více animacemi vás potěší stejně, jako v případě poměrně rozměrného displeje mezi jednoduchými, no výborně čitelnými budíky za volantem. Přístrojovka vás pocitově pohltí a obepne, čímž se někdy cítíte možná trochu stísněněji, interiér je ale oproti minulé generaci nejen hodnotnější, ale i podstatně prostornější. Posed za multifunkčním a dolů seříznutým volantem, který perfektně padne do rukou, je dokonalý a tu správnou polohu za ním si najde snad každý. Přední kožená sedadla mají výborné boční vedení, sedáky jsou však v celém autě o něco kratší, jak byste očekávali. Vpředu tak padne vhod výsuvná část.
Vpředu nebude mít s vnitřním prostorem problém ani postava nad 190 centimetrů, po novém však už ani vzadu. Pokud si “za sebe“ sedne takto vysoká osoba, stále jí zůstane několik centimetrů mezi koleny a opěrkou předního sedadla. Na svědomí to má především skutečnost, že mezigeneračně došlo k natažení rozvoru až o 80 mm (na 2 840 mm), přičemž zadní sedadla jsou posunuta značně dozadu, za rám dveří (viz fotky), díky čemuž musíte při nastupování daný rám “obcházet“. Do kufru se dostanete přes plně elektricky ovladatelné dveře zavazadlového prostoru, za kterými se ukrývá 490litrová plocha bez výrazného členění. Dělící “plátno“ se efektně vysouvá automaticky při otevírání víka. Druhá řada sedadel složíte pouhým stisknutím tlačítka, kromě toho, po jejich sklopení vznikne prakticky úplně rovná plocha bez schodu. Pod samotnou podlahou kufru najdete další nemalé místo, kde uskladníte i rozměrné serepetičky, které by jinak létaly v kufru. V těchto prostorách přitom odpočívá i užitečná a skladná bedýnka, kterou v případě nevyužití jednoduše poskládáte a odložíte. Podtrženo sečteno, Céčkové kombi svou prostorností a flexibilitou příjemně překvapí. Zdaleka tak nepatří k těm vozidlům, která na úkor vnější krásy přišla o praktičnost.
Pokud jde o výbavu, netřeba zapomínat, že jsme v prémiových vodách, což značí, mimo jiné i to, že za každou maličkost, kterou chcete, si připlatíte. Takovým stylem se do tohoto krasavce vyjímaje pár prkotin dostala i řada užitečných systémů, z nichž bych určitě zmínil například aktivní asistent parkování včetně systému Parktronic a couvací kamery s vysokou kvalitou, tempomat s funkcí Hold (zatlačíte brzdový pedál na doraz, čímž bude auto stát v “Déčku“ bez toho, abyste stáli na brzdě), asistent sledování mrtvého úhlu a Collision Prevention Assist Plus (upozorňují při předjíždění, či na dodržování bezpečného odstupu) nebo funkci vypínání motoru při zastavení (ECO start-stop). Dále byl přítomen dešťový senzor, dvouzónová automatická klimatizace Thermatic, vyhřívaná přední sedadla a ostřikovače čelního skla, interiérové ambientní osvětlení s třemi odstíny podsvícení či kompletní balík Keyless-Go, tedy bezklíčové startování, ale i samotné odemykání/zamykání - stačí mít u sebe klíč a pohladit kliku. Doslova.
Motor & Jízda
Dostáváme se pod kapotu. Tam v našem případě byl třetí nejsilnější turbodiesel v nabídce, reprezentující verzi 220 BlueTEC. Jinými slovy, jde o známý 2,1litrový čtyřválec dopovaný dvojicí turbodmychadel s výkonem 125 kW / 170 koní a vcelku velkým točivým momentem 400 N.m. Agregát je schopen splňovat emisní normu Euro 6, a to díky, jak již název napovídá, přítomnému vstřikování močoviny do výfukového systému. Samotná močovina (kapalina AdBlue) se doplňuje do 25litrové nádrže, která má hrdlo hned vedle té konvenční (66litrové), přičemž interval dolévání by měl vystačit na servisní prohlídky.
Naftová 220ka je osvědčená klasika, čemuž se nemůžeme ani divit. I když místy dá o sobě motor vědět “klepotáním“ (hold benzíňákům), je velmi kultivovaný a dá se říci všestranný. Nejvíce mu sekne klidné křižování silnic, potěší však svou pružností, a tedy ani sportovnější jízda mu není v žádném případě cizí. Vše závisí na stylu jízdy, ale i zvoleného jízdního režimu - Eco, Comfort, Sport, Sport+ a Individual. Náš kombík spolupracoval s tolik chválenou 7stupňovou automatickou převodovkou 7G-Tronic Plus, na jejíž adresu nešetří chválou záměrně - řadí opravdu výborně. V režimu Eco vám už při 60tce namíchá 6. či 7. stupeň, zároveň při volnoběhu vám rychlost i vyřadí. Ani Comfort na tom není na míle jinak, v Sport-u (+) vám již však motor v otáčkách podrží a nejednou i citelně vytočí (klidně i přes 4500 ot./Min), čímž vám dovolí se vyřádit a dát i několik silnějších aut s lehkostí dole (těch 400 N.m. se někde projevit musí). Akcelerace z 0-100 km/h mu trvá přibližně 7,6 sekundy, zatímco ručička na tachometru by se měla při svém maximu zastavit těsně pod 230 km/h.
Samotný tah příjemně překvapí, i když občas čekáte, dokud motor dostanete do otáček, zvláště pokud nemáte právě zvolený režim Sport (+). Diesel-nediesel, mnohokrát vám páčky pod volantem přijdou proto vhod. S autem se tak více sžijete a poslouží vám především v situacích, kdy se musíte rychle rozhodnout (aka kickdown). Ani spotřeba si nezaslouží kritiku. Celkový průměr na hodnotě 6,2 l/100 km není vůbec špatným údajem, zvláště pokud řeknu, že s autem se jezdilo převážně ve městě. Po běžném dni v centru Bratislavy nafta v nádrži mizí v poměru cca 7,3 l/100 km, naopak mimo města se dá s lehkostí jezdit za 5,5 litru (při “pohodlné“ jízdě i pod 5 l/100 km). Jako ryba ve vodě se však naftová 220ka cítí, pochopitelně, na dálnici, kde si motor při rychlosti 130 km/h vrní pod hranicí 2000 ot./min a spotřebovává průměrně okolo 6 litrů. Abych nezapomněl, poháněná byla výhradně zadní náprava. Pokud byste si mysleli, že si s tímto řešením při 170koňovém nafťáku nezadriftujete, mýlili jste se. Stačí vypnout ESP (ano, dá se, chvíli však potrvá než se k němu proklikáte), zvolit režim Sport (+) a nemusí být ani mokro a i tento Mercedes umí najednou jezdit bokem. Samozřejmě, velké táhlé drifty v rychlosti do klopených zatáček to nebudou, zabavit se ale dá nad očekávání, přičemž někdy jste i vděčný za to, že i když stabilizaci vypnete, stále vás kontroluje a v hraničních situacích i tak zakročí.
Pokud jde o komfort jízdy, je třeba vypíchnout opravdu komfortní, no tužší podvozek, který umí excelentně filtrovat nerovnostmi. Je tu však jedno velké ale! Opět je zde jeden limit, a tedy daň za život s frajeřinou a jak již tušíte, narážím na ty efektní 19tky, které prostě na našich cestách musí dát o sobě vědět i při tom nejlépe vyladěném podvozku. V interiéru tak nejednou pocítíte citelnou tuhost a několik tupých nárazů. Více si ale na ně vzpomenete v městské džungli plné výtluků a obrubníků, kde vám jich přijde opravdu líto, protože je tam pocítíte vícekrát za den. Inu, i v tomto případě platí staré známé, srdce > rozum. Obecně, nehledě na ne přímo šťastné obutí, je třeba za jízdní vlastnosti třídu C opět jen pochválit, k čemuž značně přispívá i snadné řízení. Třešničkou na dortu je už jen výborné vnitřní odhlučnění, na tom však hraje významnou roli perfektní aerodynamika - koeficient odporu vzduchu 0,24 je na čele v třídě a jen opravdu málo mu chybí k celkovému rekordu mezi současnými produkčními automobily, který drží třída CLA s hodnotou 0,22.
Závěr
Co dodat? Začnu cenou, neboť ta je u vozidel prémiových automobilek zásadní informací. Nejlevnější možnost, benzinové C 160 kombi, startuje na částce přibližně 874 tisíc Kč, což není na Mercedes jako takový až tak mnoho. Jako je však u německé prémiovky zvykem, v základní výbavě jste rádi, že máte volant a za všechno navíc si připlatíte. Tímto způsobem se dostanete až k našemu exempláři, jehož ceny s motorizací 220 BlueTEC začínají od 1 milionu Kč, no a tento nablýskaný kus si kompetentní cení na 1 milion 600 tisíc Kč! To už není opravdu málo, na oplátku však dostanete auto, kterému dohromady není co vytknout, je pastvou pro oči a v neposlední řadě máte v masce hvězdu, díky které dáte ostatním hned najevo, na čem jste. Mercedes-Benz třídy C ve verzi kombi je mimořádně atraktivní volbou, v současnosti však vozidla činí jejich konkrétní specifikace, na které hodně závisí. V tomto případě zaujme designem, boduje kvalitou zpracování, jízdními vlastnostmi i kultivovaností daného agregátu, který se jeví jako tutovka v (naftovém) portfoliu motorizací a ve výsledku se řadí mezi to nejlepší, co v této třídě můžete dostat. Nova generace tak představuje obrovský progres, který si zaslouží onen titulu. Samozřejmě, za kvalitu se platí ...
