10 nejlepších mafiánských a gangsterských filmů

Asi jsem sám sobě zavěsil nad hlavu Damoklův meč, když jsem si na svá bedra vzal takovou odpovědnost. Některé články jen tak přeletíme, nad nějakými se zamyslíme, no a při některých zase hledáme jméno autora, kterého bychom nejraději zakopali pod zem. Nebo i pochválili, protože nám udělal radost. Výběr 10 nejlepších gangsterských/mafiánských filmů je rozhodně zajímavé téma, které určitě vykouzlí na tváři úsměv několika z vás, nejen díky nostalgickému pocitu. Neprokázat ale následujícím filmům dostatečnou lásku a zařadit je na nižší místo v žebříčku, než které jste ochotni akceptovat a okamžitě posíláte petici na můj odchod z filmkultu/refresheru. I proto jsem se k napsání článku odhodlával dlouhé tři měsíce. Nehledejte v něm ale The Heat, neboť tuto záležitost spíše radím ke krimi počinům. Pokud bych ale udělal výjimku, určitě by byl Mannův husarský kousek v TOP 5.

Ještě předtím, než začneme, vás však ale musím upozornit, že žebříček mi odsouhlasili v redakci lidé, kteří možná vidí do filmů mnohem víc než já, takže si za ním stojíme. A stejně tak vás ještě upozorňuji, že jsem schválně nevybíral z celosvětové produkce. Mít přehled a vidět všechny kvalitní Mafiánka z Evropy, Hollywoodu a Asie je téměř nemožné. Zaměřil jsem se tedy na Hollywood, kde vzniklo ohromné ​​množství dnes už kultovních a legendárních filmů, kde je sice cítit násilí, ale milujeme je i z důvodu, že slova se v nich častokrát síle zbraní vyrovnala, ba je i překonala.

10. Reservoir Dogs

Jediná Tarantinovka v žebříčku si vysloužila alespoň to 10. místo, které jí však na statusu nic neubírá. Jde přitom o nejminimalističtější film z žebříčku, kdy se téměř vše podstatné stalo ve skladu, kde se měli naši gangsteři pojmenováni podle barev setkat po loupeži, která jaksi nevyšla. I po dlouhých letech ve mně rezonuje specifický Tarantinův režisérský styl a atmosféra filmu, nezapomenutelné momenty a dialogy, no a v neposlední řadě skvělé postavy a herecké výkony, díky kterým jsme nemohli říci, že ani jedna z postav je hodná nenávisti. A úvodní scéna? Ta jen potvrzuje staré známé, a to že Tarantino je král dialogů.

A jako bonus, scéna měla skončit monologem pana hnědého (Quentina Tarantina), ale protáhlo se to a natočila se i spontánní reakce Steva Buscemiho a jeho „I do not tip“, kde vyjádřil svůj postoj k spropitnému. Scéna byla autentická, stejně jako snídaně herců. Ty se využily pro její natočení. Po tom, co Buscemi řekl, mu z „hněvu“ Tarantino změnil jméno na pan růžový. A to z důvodu, že jeho mladší sestra pracovala jako servírka právě v inkriminované restauraci.

9. Donnie Brasco

Skutečně těžký úkol, zařadit Donnieho na místo, které si zaslouží. Pokud jste ještě tento, častokrát ignorovaný film (ano, setkávám se i s takovými lidmi) neviděli, radím vám napravit to. Vrátíte se tak do dob, kdy si Depp vybíral úkoly podle scénáře a ne podle výsledných předpokladů tržeb a co nejmenších požadavků na svou hereckou vložku. Exceloval zde jako agent v utajení, který byl za několikaletou tvrdou dřinu, ztrátu rodiny a potopení desítek malých i velkých mafiánských ryb odměněn skutečně směšně. Doplňoval ho skvělý Al Pacino, jehož postava mi malinko připomněla slepého Franka Sladea ze Scent of a Woman (asi to bude tím smíchem). Mike Newell ukázkově natočil film podle skutečných událostí, kdy se musel slušný ochránce zákona stát mafiánem, který skope Japonce na zemi a vyfackuje svou ženu. Dokonalý přerod hlavní postavy, skvělé herecké výkony, perfektní atmosféra, kulisy a scénář. A mimochodem, doporučuji rozšířenou verzi. Ale víte co, forget about it.

8. Untouchables

Ne, teď nemyslíme tu skvělou francouzskou dramédii. Mám na mysli (další) velkolepý kousek Briana De Palmy, kde se poprvé skutečně zaskvěl Kevin Costner, kterému sekundoval, jak jinak, brilantní Sean Connery. Podle sofistikovaného scénáře, který je při takových druzích filmů jednou tak důležitější, byl natočen nádherný příběh neúplatné skupinky vyšetřovatelů. Žádná naivita, žádné happy endy po nereálných scénách. Kopa napětí (schodišťová scéna je legendární! I když ji mnozí asi budou znát díky Bláznivé střele), nádherný dobový vizuál a poutavý příběh plný sympatických postav se zajistily o nesmrtelný kousek. Ani ten ale neměl chyby. O tom ale tento článek není.

Pokud vám to ale stále nestačí k tomu, abyste si film zašli půjčit ... nebo koupit ... nebo počkat na český dabing na Nově, vězte, že pád Al Caponeho organizace v podání kanceláře Eliota Nessa (ano, je to tedy podle skutečných událostí) vás skutečně ohromí. A jakoby toho nebylo málo, Al Caponeho si zde zahrál perfektní De Niro. Ani téměř 30 let po premiéře mnoho lidí nedokáže překousnout, že si De Niro neměl šanci vyzkoušet celovečerák v podání jednoho z nejznámějších amerických gangsterů a krále prohibice.

7. Scarface

Zde musím být velmi, velmi opatrný. Jsem totiž jeden z lidí, kteří na ČSFD De Palmovu remaku nedali hvězdiček 5, ale „jen“ 4. Proč tomu tak bylo, bych vám uměl nejlépe říci tehdy, když jsem tuto perlu viděl. Dnes už ve mně přežívá jen pocit, že je Scarface jemně (opakuji, jemně) přeceňován. Nelze mu ale upřít skvělé herecké výkony (to se stává, když obsadíte v 80. letech do gangsterky Al Pacina), ladnou práci s kamerou, detailně zpracovaný svět Tonyho Montany, živé dialogy a mnoho dalšího. Ve své enormní délce jsem se však k ničemu nedokázal emočně připoutat a netrpělivě tak očekávat na vyústění osudů postav. Závěrečná půlhodina je ale geniální. O tom žádná.

Že vám ale Scarface nepřipadal až tak brutální? De Palma musel udělat až tři verze, aby se dopracoval alespoň k ratingu R. První verze dostala rating X (nejpřísnější možné ohodnocení). Do kin ale údajně i tak propašoval právě tuto verzi. A v případě, že to nevíte, chystá se další remake. Natočit by ho měl Pablo Lerrain.

Mnohé stále překvapím, když jim prozradím, že A Bronx Tale natočil De Niro. Whaaaat? Následně jim, a ani sobě už ale neumím vysvětlit, proč v režírování nepokračoval, hlavně na starší kolena, kdy již nebyl tak produktivní a nehrál v až tak skvělých filmech. Jeho režisérská prvotina je ve své podstatě nádherný příběh dítěte, které utvořil Bronx podle své představy. A možná to ani nebyla úplně špatná představa. Snímek má totiž hlubší smysl a ve finále zjišťujeme, že hlavní postava měla skutečně dva otce, kteří se o něj s láskou vždy starali. Pro mě osobně snad nejlepší film, kde hrál De Niro vedlejší postavu, okořeněný o nádhernou hudbu a jak to je pravidlem v každém filmu z tohoto žebříčku, nepřekonatelnou atmosférou. Už je to tak, že mafiánky vám jednou přirostou k srdci a nikdy vás už neopustí. O to víc nás bolí, že podobné záležitosti se již nenatáčejí. Touto cestou zdravím Scorseseho, který už pomalu plánuje důchod a mohl by ho ukončit něčím podobným.

A když jsem v úvodu zmiňoval, že slova jsou někdy v tomto žánru mocnější než zbraně, A Bronx Tale je toho perfektním příkladem.

5. Carlito’s Way

Pokud jsem Scarfaceovi vyčítal nedostatek emocí, Al mi to dokonale vynahradil Carlitem, znovu pod režisérským drobnohledem De Palmy. A vůbec nevadí, že to přišlo později. I tak jsem tehdy asi stále nežil, takže by mi to i tak bylo jedno. Příběh hovoří o Carlitovi, který se z vězení vrací předčasně a s touhou skončit v zločineckých vodách. Rychle mu ale dochází, že tlak „rodiny“ bude velmi těžké překonat. V době, kdy už málokdo vnímá mafiánskou čest tak, jako kdysi, je Carlito zosobněním tohoto ideálu, na což také doplácí, přestože si je vědom, že ho to pravděpodobně dovede do záhuby. Osobně bych před Carlita s radostí nacpal i Příběh z Bronxu, ale tentokrát Ala zachránili kolegové z redakce. Rozhodně by si ale své kvality obhájil před kýmkoli.

Že jsem filmu Scarface vyčítal i enormní stopáž? Nuže, u Casina mi to nejenže nevadilo, ba hltal jsem každý jeden záběr a modlil jsem se, aby toto Scorseseho veledílo nikdy neskončilo. Bohužel, nestalo se tak. Řekl bych, že tyto příběhy z podsvětí ve mně budou rezonovat ještě velmi, velmi dlouho. Casino je jedním z filmů, kdy po skončení cítíte pocit prázdnoty a úžasu zároveň. Nepřekonatelný De Niro, fenomenální Joe Pesci, znovu potvrzujíce svou pozici krále vedlejších úkolů, nádherná práce s kamerou zachycující dobové Las Vegas, silný příběh, emotivní momenty, masivní pocit zadostiučinění při mnoha scénách, poutavý a ve vteřině vtahující děj a mnoho jiného. Sakra, asi si na zítra nechám 3 hodinky volné. Scorsese je prostě nejlepší „vypravěč mafiánských příběhů“.

Bonus: Když se James Woods dozvěděl o tom, že Scorsese se chystá natočit film, nechal mu údajně jednoduchý vzkaz: Kdykoliv, kdekoliv, jakoukoli roli za jakýkoliv honorář. Nakonec z toho byl skvělý herecký výkon Woodse, který nepochybně Casino tak velmi obohatil.

Jméno Sergio Leone možná není známé mnoha lidem, ale pevně doufám, že fanouškům spaghetti westernů a čtenářům tohoto článku jej představovat netřeba. Scénář k tomuto veledílu (režisérský sestřih má téměř 4 hodiny) připravoval Leone 12 let, přičemž příběh jako takový nesl v hlavě údajně celý život. Dokonce se mluví také o tom, že si producent musel vyhradit 4 hodiny, během kterých mu Leone převyprávěl film obraz po obraze. Není pochyb, že pro něj Tenkrát v Americe znamenalo nesmírně mnoho. Zároveň šlo o jeho poslední kousek, protože 5 let po premiéře umřel. Leone, nepochybně, odešel na vrcholu.

Není to vůbec náhoda, že De Niro je v první pětce našeho žebříčku hned čtyřikrát, a to na těch nejlepších místech. Na světě neexistuje, a garantuji vám, že ani nikdy nebude existovat herec jako De Niro, pokud se tedy primárně bavíme o mafiánských filmech. Neuvěřitelné množství postav ztvárněných tímto mužem vyvrcholilo ve snímky, kdy nám i díky scénáři De Niro daroval neobyčejnou postavu. Noodles byl jedním ze čtveřice kamarádů - gangsterů. Ti zasvětili svůj život zločinu již v mladém věku, přičemž se to s nimi táhlo až do jejich konce. Srdcervoucí hudba, nepřekonatelná práce s herci, dokonalá kamera, precizní scénář, ještě lépe transformován na filmový pás, detaily a kompaktnost tohoto velkolepého děje dělají ze snímku bravurní mafiánku.

As far back as I can remember, I always wanted to be a gangster... Už první řádky masterpiecu vám prozradí, že toto bude něco, na co do smrti nezapomenete. A ono to nakonec vaše očekávání s bravurou překročí. A kdo že za tím byl... opět? Martin Scorsese a jeho dvorní herec numero uno, Robert De Niro s asistencí nijak jinak než životních výkonů Raye Liotta a Joe Pesciho. Scorsese dokonale zachytil primitivismus a genialitu zároveň, odhodlanost, naivitu a touhu po moci mafiánů, kterým nikdy nestačilo to, co už získali. Skvělý dějový obrat (pozor, ne zvrat), úžasná výprava a nezapomenutelné scény, které jsou dnes již kultovní (při každé zmínce o Goodfellas musím linkovat video jako důkaz, že De Niro dokázal jen mimikou vyprodukovat více emocí, než většina herců pomocí všeho, co mají k dispozici). Goodfellas měli všechno, co má mafiánka mít a nabízí toho mnohem více, včetně brutálních scén, humoru a krásy mafiánských příběhů a života. Takové filmy zůstanou navždy nesmrtelné.

Sicilané věří, že svět je tak zlý a náročný, že jejich děti musí mít dva otce. Proto musí mít každé dítě i Kmotra.

Bylo by to tak trochu nefér, kdybychom na první příčku umístili celou trilogii, byť velmi vydařenou. Původní Godfather je ale nesmrtelnou klasikou, kterou když sledujete doslova cítíte, že v pozadí je tam toho mnohem víc. I proto radím sáhnout po knížce, která se v mých třinácti letech stala první seriózní, protože jsem do té doby přečetl jen celého Pottera. Mario Puzo byl génius, jedinečný vypravěč, jehož myšlenky a nápady, stejně jako znalost a vztah pro sicilskou mafii nemají v knižním a pravděpodobně ani ve filmovém světě obdoby. Spolu s Coppolou tak přinesli film, který mnozí považují za nejlepší, jaký byl kdy natočen. Kmotra jsem nedávno viděl znovu a nejsem si jistý, jestli bych to tvrdil i já.

Mohu však potvrdit, že nádherný soundtrack, herecké divadlo století v podání nejen Al Pacina a Marlona Branda, nezapomenutelné scény, epický (ano krucinál, v tomto případě vhodnější slovo skutečně nenajdu) závěr, cit pro kameru a výpravu toho nejdůležitějšího z knihy, co kamera dokázala přetvořit v nádherný, souvislý a komplexní příběh otřesu, pádu a znovuzrození jako rodiny Corleoneových, tak všech 5 velkých newyorských rodin stačil na to, aby se Kmotr umístil na první příčce. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí mi ani nikdo nebude vyčítat.

Women and children can afford to be careless, but not men...